Skaní

Skaní (anglicky plying, německy Zwirnen) je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady. Účelem skaní je zde zvýšit pevnost a stejnoměrnost výsledné příze. Skát se mohou staplové příze ze stejného materiálu, jemnosti a barvy jak spolu navzájem, tak i s filamenty (přízí z nekonečného vlákna).

Podle odhadů ze začátku 21. století se z celosvětové výroby staplových a filamentových přízí více než pětina zpracovává skaním, tj. řádově 15 milionů tun ročně.

Zákrut

Směry skaní

Pro charakter skané příze je důležitý směr a počet zákrutů jak u předkládaných tak i u výsledných nití. Směr zákrutu je viditelný při pohledu na svisle drženou nit (náčrt vlevo). Jestliže spirála zákrutu probíhá stejným směrem jako prostřední část písmene „Z“, jedná se o přízi točenou k sobě doleva, vytvářející pravý závit. U pravého zákrutu k sobě (levého závitu od sebe) se spirála podobá písmenu „S“.

Když skací zákrut probíhá stejným směrem jako u obou předkládaných nití, vzniká velmi tvrdá příze (vhodná například na pneumatikové kordy). Naproti tomu příze s opačným točením při skaní je měkčí.

Se stoupajícím počtem zákrutů se (až do určité hranice) zvyšuje pevnost příze. (U krepových přízí se tato mez překračuje, tím dostanou zvláštní charakter, kterým se vytváří ve tkanině zrnitý povrch).

Vhodný počet zákrutů pro skanou přízi určité jemnosti se dá vypočítat podle vzorce

TPM = ${\frac {K}{{\sqrt {t}}ex}}$

kde TPM = počet zákrutů / metr; K = koeficient (zákrutová míra)

Zákrutová míra K je empirická směrná hodnota. Jako pomůcka pro seřízení skacích strojů se vydávají tabulky s nezávazným doporučením těchto hodnot pro každou přízi v obvyklém rozsahu tex-jemnosti s použitím na tkaniny a (rozdílně) na pleteniny.

Na této bázi se vypočítá např. rychlost skaní příze 20 tex 2 při obrátkách vřetene 10 000 / min (s doporučenou zákrutovou mírou 3858):

Odváděcí rychlost = ${\frac {10000{\sqrt {4}}0}{3858}}$ = 16,39 m / min

Ruční skaní

Technika skaní byla známá už před více než 41 000 lety. Jak dokazuje archeologický nález ze 2. dekády 21. století v jihovýchodní Francii uměli Neandertálci zhotovit trojmo skanou přízi z březové smoly. Jedná se o fragment o velikosti 6,2 x 0,5 mm s levým zákrutem (S) na jednotlivých nitích a se zákrutem Z při skaní. Podrobnosti o výrobní metodě nejsou známé.

Skaná příze se dá zhotovit

• s pomocí lidských prstů napřílad tzv. andským skaním
• s ručním vřetenem podle různých metod, na které jsou podrobně popsány např. na internatu - tzv. navajo-skaní a řada jiných
• na adaptovaném kolovratu. Asi nejstarší popis tohoto zařízení pochází od Leonardo da Vinci z konce 15. století.

• 
  Skaní kokosové příze v Indii (2005)
• 
  Dřevěné skací vřeteno
• 
  Skaní s ručním vřetenem
• 
  Nákres skacího kolevratu od Leonarda da Vinci

Skací stroje

Použití strojů na různé způsoby skaní:

Způsob skaní	Prstencové	Dvou- zákrutové	S dutým vřetenem	Kablovací	Tryskové
jednoduché obeskání			x	x	x
dvojmo obeskaná nit			x		x
obeskání více nití	x		x		x
vícestupňové skaní	x
dvoubarevné niti	x	x			x
vícebarevné niti					x
elastické niti		x			x

Za nejstarší skací stroj je považováno filatorium, zařízení na skaní hedvábných nití poháněné vodním kolem. Princip skaní: Sdružené 2 až 3 niti procházely křídlem ve tvaru S k odváděcím válečkům . Nití se zakrucovaly tím, že odváděcí rychlost byla vyšší než otáčky křídla. Na jednom stroji se skalo až se 240 vývody vedle sebe s rychlostí asi do 5 m/min. Filatorium bylo v provozu v italské Lucca od 13. století, od 15. do 18. století bylo v různých evropských státech instalováno několik desítek exemplářů tohoto zařízení.

Asi od 30. let 19. století se začaly používat stroje na skaní staplových přízí a ve 20. století také na skaní filamentů. Jsou to zejména:

Prstencové stroje

Jsou to původně adaptované dopřádací stroje bez průtahového ústrojí s předlohou cívek se sdruženými 2-4 nitěmi.

• stroje s průměrem prstence asi do 100 mm s použitím na hladké, jemnější staplové příze, obrátky vřeten do 10 000 rpm (vyráběly se assi do poliviny 20. století
• stroje s prstencem do 216 mm, vřetena do 9 000 rpm, výsledná cívka až 11 kg, použití: např. na skleněné filamenty
• stroje na efektní příze, většinou pro skaní ve dvou pasážích
  • žinylkový skací stroj – princip: ústřižky vlasové příze se zakrucují mezi dvě nosné niti a navíjejí přes prstenec na potáč
• vícestupňové skaní – 2. pasáž (doskávání) s trubkovým vřetenem

Křídlové stroje

Konstrukce stroje byla stejná jako historické waterframe, avšak bez průtahového ústrojí a s předlohou cívek s nasoukanou přízí. Skací křídlovky se vyráběly až asi do poloviny 20. století.

Dvouzákrutový skací stroj (rok výroby cca 1975)

Dvouzákrutové stroje

Stroje jsou konstruovány ve dvou základních variantách

• pro staplové příze - obrátky vřeten do 14 000/min, pro příze 5-60 tex

Na snmku vpravo je popsán proces skaní: Předloha se navléká na duté vřeteno (1) v pevně stojícím hrnci (2). Příze prochází shora vřetenem a kolem vnější stěny hrnce k vodiči (3) nad středem vřetene k navíjecímu ústrojí (4). Při každé otáčce vřetene se vkládá do příze první zákrut mezi předlohou a špičkou vřetene a druhý mezi dolním otvorem ve vřetenu a vodičem.

• pro filamentové pžíze – 13 500 nspi

Stroje s dutým vřetenem

Stroje podle patentu z roku 1976 s max. 18 000 obrátek vřetene. Více než 2000 variant hladkých a efektních přízí

Stroje na kablování příze

• kablováním se obeskává jedna nit modifikovanou dvouzákrutovou technikou
• nebo se druží a zakrucují zvláštním způsobem 2-3 niti

Stroje na tryskové skaní

Vyrábějí se v několika variantách asi od 2. dakády 21. století. Princip: příze procházející dutým vřetenem (s otáčkami do 18 000/min) je ukládána na radiálně umístěný tunel, kde se zakrucuje s pomocí stlačeného vzduchu. Touto technologií se dají vyrábět všechny známé druhy skaných přízí.

• 
  Model filatoria z roku 1818 (Muzeum Abbadia Lariana)
• 
  Skaní na křídlovce z konce 19. století
• 
  Skárna s prstencovými stroji ze začátku 20. století
• 
  Skaní dvoubarevné příze na prstencovém stroji
• 
  Skleněné filamenty na prstencovém skacím stroji (2010)
• 
  Skaní žinylky (asi 1975)

Literatura

• Kolektiv autorů: Tkalcovská příručka, str. 263–271, SNTL Praha 1980.
• Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3871508101

Autoritní data	GND: 7548727-5 KulturNav: 91896e67-137d-428d-97b5-f007ff971a73