Bavlna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Otevřená tobolka se zralou bavlnou

Bavlna je jemná bílá substance sestávající z vláken získávaných ze semen rostlin, které patří k rodu Gossypium (bavlník).[1]

Na začátku 21. století se bavlna podílela cca třetinou na světové spotřebě textilních vláken, bavlnou se zabývá (od pěstování bavlníku až po obchod s bavlněnými výrobky) asi 200 milionů lidí.[2]

Z historie bavlny[editovat | editovat zdroj]

Rané dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podle dosavadních poznatků se pěstoval bavlník na textilní vlákno už před několika tisíci lety, jak o tom svědčí nálezy ze 4. tisíciletí př. n. l. v Pákistánu,[3] nebo 7000 let staré textilie z Egypta nebo z Mexika.[4]

Systematické pěstování bavlníku za účelem prodeje vláken bavlny začalo v Egyptě, v Indii a v Peru[5]. Ze 7. století před n.l. pochází asi nejstarší písemná zmínka o exportu bavlny – z Indie do (dnešního) Iráku. Do Evropy se prodala první bavlna asi o 200 let později a do Číny v 6. století n.l.[6]

Jižní Amerika[editovat | editovat zdroj]

Bavlněné tobolky objevené v jeskyni poblíž Tehuacánu v Mexiku byly datovány již do roku 5500 př. n. l., ale toto datum bylo zpochybněno.[7] Přesnější datace se odhaduje mezi přibližně 3400 a 2300 př. n. l., kdy došlo k zdomácnění rostlin z rodu Gossypium hirsutum.[8]

V Peru se pěstuje původní druh bavlny Gossypium barbadense. Na základě nálezu v Anconu se datuje do roku 4200 př. n. l.[9] Tento druh bavlny byl důležitý pro rozvoj pobřežních kultur, jako je Močická kultura, Norte Chico a Nazca. Bavlna se pěstovala proti proudu řeky, vyráběly se z ní sítě, se kterými se obchodovalo v rybářských vesničkách podél pobřeží, které disponovaly velkou zásobou ryb. Španělé, kteří přišli do Mexika a Peru na počátku 16. století, zjistili, že lidé pěstují bavlnu a nosí z ní vyrobené oblečení.

Evropa[editovat | editovat zdroj]

V 10. století se dostalo pěstování a zpracování bavlny na přízi do Evropy (Španělsko). Kolovrat, který se rozšířil v Evropě kolem roku 1350, zvýšil rychlost spřádání bavlny.[10] V 15. století byly Benátky, Antverpy a Haarlem významnými přístavy pro obchod a přepravu bavlněných tkanin.[11]

Indie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší ilustrace kolovrátku se datují do jedenáctého století.[12] První jednoznačná zmínka týkající se kolovrátku v Indii se datuje do roku 1350, což naznačuje, že byl pravděpodobně přivezen z Íránu do Indie během Dillíského sultanátu.[12]

Ruční válcový vyzrňovací stroj se v Indii používal od 6. století a poté se odtud dovážel do dalších zemí.[13] Mezi 12. a 14. stoletím se v Indii a Číně objevily dvouválcové vyzrňovací stroje. Indická verze dvouválcového vyzrňovacího stroje byla v 16. století rozšířena po celém středomoří. Toto mechanické zařízení bylo v některých oblastech poháněno vodní energií.[14]

Za Mughalské říše, která vládla na indickém subkontinentu od počátku 16. století do začátku 18. století, vzrostla indická produkce bavlny, a to jak z hlediska surové bavlny, tak z hlediska bavlněného textilu. Mughalové zavedli agrární reformy ve prospěch plodin s vyšší hodnotou, jako je bavlna a indigo, stát tak podporoval produkci těchto plodin a zvyšoval poptávku na trhu.[15]

Největším výrobním průmyslem v Mughalské říši byla výroba bavlněného textilu, která zahrnovala výrobu kusového zboží, kalika a mušelínů, nebělených a v různých barvách. Bavlněný textilní průmysl byl zodpovědný za velkou část mezinárodního obchodu impéria.[16] Indie měla na počátku 18. století 25% podíl na celosvětovém obchodu s textilem.[17] Indické bavlněné textilie byly v 18. století nejdůležitějším průmyslovým zbožím světového obchodu, rozvážely se po celém světě od Ameriky po Japonsko.[18] Nejvýznamnějším centrem produkce bavlny byl bengálský subah, zejména kolem hlavního města Dháky.[19]

V Mughalské říši se někdy kolem 16. století začal používat stroj na vyzrňování bavlny se šnekovým soukolím, který byl vynalezen v Indii během rané éry Dillíského sultanátu ve 13.–14. století[20] a stále se v Indii používá.[13] Další inovace, zabudování klikového mechanismu do stroje na vyzrňování bavlny, se poprvé objevila v Indii někdy během pozdního Dillíského sultanátu, nebo rané Mughalské říši.[20]

Čína[editovat | editovat zdroj]

Během dynastie Chan (207 př. n. l.–⁠220 n. l.) Číňané pěstovali bavlnu v jihočínské provincii Jün-nan.[21]

Čchang'e 4 je čínská lunární mise, která byla součástí druhé fáze čínského lunárního výzkumného programu. Přinesla bavlníková semínka na odvrácenou stranu Měsíce. Dne 15. ledna 2019 Čína oznámila, že vzklíčilo bavlníkové semínko, první "skutečně nadpozemská rostlina v historii". Kapsle a semena jsou uvnitř přistávacího modulu Čchang'e v kráteru Von Kármán.[22]

Spotřeba bavlny[editovat | editovat zdroj]

Až do konce 18. století neexistovaly ani o pěstování ani o spotřebě bavlny žádné souhrnné údaje. Z jednotlivých základních informací se dá jen velmi zhruba odvodit, že spotřeba (ručně) spřádané bavlny nepřesáhla několik tisíc ročních tun. Podíl bavlny na celkové spotřebě textilních vláken nepřesahoval 5 % (vlna 77 %, len a konopí 18 %). Teprve po zavedení strojní výroby příze a s vynálezem vyzrňovacího stroje došlo ke značnému nárůstu spotřeby bavlny.[5] V Anglii byla v roce 1771 uvedena do provozu první průmyslová přádelna bavlny na světě, první továrnu tohoto druhu ve střední Evropě postavil v roce 1797 Rakušan Leitenberger ve Verneřicích (okres Děčín).[23]

Od roku 1791 do konce 20. století se zvýšila celosvětová spotřeba z 213 000 tun na téměř stonásobek. Zpracování bavlny se v tomto období, obzvlášť ve 20. století přesunulo z Evropy a USA do Asie:[5]

Světový den bavlny[editovat | editovat zdroj]

Světový den bavlny se slaví 7. října. Tento den byl zahájen v roce 2019.[24]

Rok Produkce t×10³ Producenti (podíl v %) Spotřebitelé (podíl v %)
1791 213 Čína (40)[pozn. 1], Indie (28), Brazílie (21) Evropa (10)[pozn. 1], pěstitelské země (90)[pozn. 1]
1882 2 282 USA (56), Indie a Pákistán (20), Čína (11) Anglie (30), ostatní Evropa (24), USA (18)
2001 19 936 Čína (25), USA (21), Indie a Pákistán(21) Čína (27), Indie a Pákistán (24), USA (8)

Ve 2. dekádě 21. století (2011–2015) dosáhla průměrná spotřeba bavlny 26,2 miliony tun ročně[25] a výroba příze se dále přemísťuje do zemí, ze kterých pochází surovina:

Hlavní producenti bavlny (t×10³)
Pořadí Stát 2010 2012 2014
1 Čína 5,970 6,840 6,532
2 Indie 5,683 5,321 6,423
3 USA 3,942 3,598 3,553
4 Pákistán 1,869 2,215 2,308
5 Brazílie 974 1,638 1,524
6 Uzbekistán 1,136 1,052 948
7 Turecko 817 851 697
8 Austrálie 387 974 501
9 Argentina 230 210 205
10 Turkmenistán 225 198 210
Svět celkem 22,714 25,955 25,234
Zdroj: UN Food & Agriculture Organization[26]

Pěstování bavlníku[editovat | editovat zdroj]

Statistika z roku 2015 uvádí 77 států od tropů po nejteplejší oblasti mírného pásu,[27] ve kterých se pěstuje bavlník na asi 2,4 % světové orné půdy. Z cca 50 známých druhů se na začátku 21. století systematicky pěstují k získávání („výrobě“) textilních vláken následující tzv. „kulturní“ druhy:

  • Bavlník chlupatý (Gosypium hirsutum) se pěstuje jako jednoletý keř. Pochází asi z Mexika, pěstuje se prakticky ve všech zemích dodávajících bavlnu a již od 20. století představuje kolem 90 % celosvětové sklizně[28]. Vlákna jsou bílá nebo nažloutlá, s délkou 19–38 mm.[29]
  • Bavlník keřovitý (Gossypium Barbadense) pochází z ostrova Barbados. Dává nejcennější druhy bavlny, které se pěstují zejména v USA, Peru, Egyptě a prodávají např. pod obchodními názvy Pima, Sea Island, Giza aj. Vlákna jsou velmi jemná a dosahují délky od 35 do nejméně 50 mm. Podíl na světové sklizni obnáší asi 8%[28][30][pozn. 2]
  • Bavlník bylinný (Gossypium herbaceum) pochází z Indie, pěstuje se hlavně v Indii, Pákistánu a také v jižní Evropě. Vlákna jsou žlutá až nahnědlá s délkou 15–26 mm.[34]
  • Bavlník stromový (Gossypium arboreum) pochází z Afriky, pěstuje se jako víceletý strom v Indii, Číně, v afrických zemích aj. Rostlina dává poměrně hrubá vlákna o délce 22–24 mm.[35]

Vlákna z bylinného a stromového bavlníku se podílejí na celosvětové sklizni cca 2 %[28]

Vegetační doba[editovat | editovat zdroj]

K růstu je nutných 150–200 dnů bez mrazu, 10–30 m³ vody na kg vláken. Půda má být málo kyselá až málo alkalická, dobře odvodněná nebo jílovitý písek. Semena se před setím napouštějí protiplísňovými prostředky. Seje se s odstupem 30–40 cm mezi rostlinami a asi 1 m mezi řádky. 10–12 týdnů po vysetí rostlina kvete (asi 48 hodin), vláknina vyzrává 175–225 dnů po vysetí.

Na bavlníku narůstá 5–30 tobolek, v tobolce je až 30 semen, každé je obrostlé až 7000 vlákny. Po sklizni se rostliny odstraní a používají jako hnojivo, příp. jako palivo.

Zavlažování[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 21. století byly asi 3/4 osevních ploch uměle zavlažováno.

Způsoby zavlažování:

  • Více než 95% plantáží se zavlažuje prostým zatopením, při kterém se však ztrácí 40–60 % vody vypařením.
  • Asi 2% ploch se zalévá umělým deštěm, dosahuje se až 90% využití vody, metoda však vyžaduje nákladné investice.
  • Odměřováním vody na zalévání po kapkách se dosáhne až 98% využití, je to drahá metoda používaná jen na 1% ploch.

Zavodňování plantáží vede v mnoha regionech k vysychání vodních zdrojů a k zasolení půdy.[36][37]

Náklady na pěstování[editovat | editovat zdroj]

Během růstu bavlníku se vynakládá při konvenčních metodách pěstování asi 620 pracovních hodin/ha a při plné modernizaci 70–125 h/ha.

Spotřeba chemikálií na tunu bavlny:

  • 400 kg hnojiv
  • 40 kg insekticidů
  • 1,2 kg prostředků na opadání listů (před sklizní)

Snížení výnosu vlivem škůdců se odhaduje na 34 %, z toho 16 % hmyzem, 12 % nemocemi a 6 % plevelem.

Státní podpora pěstitelům bavlny. V období 2002/2003 obnášela v celosvětovém průměru 0,17 US$/kg, z toho např.: Čína 0,07 – Egypt 0,05 – Mali 0,03 – USA 0,26 – Řecko 0,92 – Španělsko 1,12.[38]

Geneticky modifikovaná semena bavlníku[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 se pěstovala geneticky modifikovaná, zvaná také hybridní nebo Bt-bavlna ve 20 státech, z toho např. v Indii 95 % a v Číně 50 % sklizně.[39]

Podle některých průzkumů se dá u geneticky modifikovaných bavlníků snížit spotřeba pesticidů až o 60 %. Odpůrci však poukazují na neúměrně vysoké ceny modifikovaných semen (ceny osiva se zvýšily od roku 1996 do roku 2011 o více než 500 %[40]) a nepředvídatelné následky pro klasickou bavlnu.[41][42]

Organická bavlna[editovat | editovat zdroj]

Bavlník se pěstuje bez použití škodlivých chemikálií s cílem ochrany životního prostředí a použití bavlny pro zdravotně zaručeně nezávadné výrobky. Dosud (do roku 2013) se z organické bavlny vyráběly např. textilie pro kojence, produkty pro zdravotnickou potřebu, výplň matrací a také oděvy.

V roce 1991 byly v USA vydány předpisy pro certifikaci organicky produkované bavlny, podle kterých:

  • půda před nasetím musí 3 roky ležet ladem, nebo
  • se na ní musí organicky pěstovat jiné rostliny než bavlna, nebo
  • se 3 roky po sobě musí pěstovat bavlna organickým způsobem.

Výnos organického bavlníku nepřesahuje polovinu výnosu normálně pěstovaných rostlin, vlákna jsou kratší a mají menší pevnost.[2]

Světová sklizeň organické bavlny dosáhla v roce 2009 rekordního podílu 1 % na celkové produkci. Produkce (vyzrněné) organické bavlny 180 971 tun za období 2017/2018 představovala podíl 0,7 % na světové produkci všech druhů bavlny.[43]

Ekologické aspekty pěstování bavlny[editovat | editovat zdroj]

Ve srovnání s výrobou důležitých chemických vláken má pěstování bavlny z části nepříznivější vliv na využívání přírodních zdrojů a na zatížení životního prostředí[44]:

Faktor / Druh vlákna bavlna polyester viskóza
Spotřeba vody (cbm/t)  5 800  100  400
Spotřeba energie (gigajoule/t)  55  95  100
Znečištění ovzduší (ekvivalent CO2/t)  2,0  4,1  3,5
Relat. znečištění půdy (%)  100  9,2  5,7
Potřeba pěstit. plochy (ha/t)  1,3  —  0,7

Sklizeň[editovat | editovat zdroj]

Protože bavlna nedozrává stejnoměrně, musí se sklízet ve 2–4 etapách. Na začátku 21. století byl u celosvětové sklizně poměr ruční ke strojové sklizni 70/30 %.

Při ručním sběru se počítá s výkonem 20–110 kg nevyzrněné bavlny / pracovní den, což odpovídá zhruba 0,5–3,5 kg vyzrněné bavlny za pracovní hodinu.

Při strojním sběru se kalkuluje (např. v roce 2013) se 110 $/akr, tj. cca 0,30 €/kg.[45] Ke strojové sklizni bavlníku se používá sklízeč bavlny (Cotton Picker) nebo sklízeč tobolek (Stripper).

Vlastnosti vlákna[editovat | editovat zdroj]

Složení bavlněného vlákna a jeho doprovodných látek[46]
Komponenty Bavlněné
vlákno (%)
Primární
stěna (%)
Doprovodné
rostlinné látky (%)
Celulóza 88–96 52 23–28
Pektiny 12
Pentozány 5–10
Lignin 22–26
Vosky 0,4–1,0 7 5–7
Popel 0,7–1,6 14 2,6–2,8
Proteiny 1–2 12 2–4
Vápník 0,1 3,7
Magnezium 0,07 0,7
Fyzikální vlastnosti bavlněného vlákna
Spec. hmotnost 1,51 g/cm³[47] Modul elasticity 4,5–11 GPa (za sucha)[48]
Délka 15–56 mm[47] Tažnost 6–10 % (za sucha)[48]
Průměr 12–35 µm[47] Tepelná vodivost 0,54 W/m·K[48]
Pevnost v tahu 287–800 MPa[47] Elektrická vodivost 107 Ωcm[48]
Spec. pevnost 15–55 cN/tex (za sucha)[48] Navlhavost 8 %[47]

K dalším vlastnostem patří např. odolnost proti kyselinám, dobré izolační schopnosti, nízká odolnost proti slunečnímu záření a povětrnostním vlivům.[49]

Klasifikace (třídění) bavlny[editovat | editovat zdroj]

Bavlna se lisuje ve vyzrňovacích stanicích do balíků (průměrně cca 200 kg). Z každého balíků se zde odebírají 2 vzorky (2 × cca 120 g), které se manuálně testují a porovnávají s úředními standardy (vzory). Podle výsledku testu se každý balík zařazuje do určité jakostní třídy. Z balíků s vlastnostmi v určitém rozsahu hodnocení se tvoří partie (lot, batch).[50]

Vzorky se testují většinou ve státních zkušebnách, jen menší část světové sklizně bavlny testují soukromí klasifikátoři (Brazílie, Austrálie). Pro rozlišení úrovně kvality vlákna používá (na začátku 21. století) každá větší pěstitelská země své zvláštní klasifikační systémy[49], méně významné regiony se většinou řídí americkými standardy[49].

Klasifikace s pomocí elektronických přístrojů[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Micronaire.

Asi od roku 1960 jsou ve vývoji poloautomatické přístroje, které mohou nahradit práci klasifikátorů.

V roce 2014 bylo ve světě instalováno 2300 zařízení High Volume Instrument (HVI), která klasifikují v objektivních číselných hodnotách: délku, stejnoměrnost a rozdělení staplu, zralost, pevnost, barvu, množství a velikost nežádoucích příměsí.

V USA nahradil systém HVI od roku 1991 manuální klasifikaci středněvlákných bavln a podobným způsobem organizuje testování vláken např. Čína, Pákistán, Uzbekistán a další státy. Výrobce HVI udává, že se s pomocí tohoto přístroje klasifikuje (2014) 95 % celosvětové sklizně bavlny.[51]

Obchod s bavlnou[editovat | editovat zdroj]

V 21. století se většina bavlny zpracovává v pěstitelských zemích. Mezinárodní obchod s bavlnou se týká méně než 30 % celkové produkce, jeho hodnota obnášela cca 6 miliard €.[5]

Pěstitelé (často družstevně organizovaní) nechávají surovou bavlnu vyzrnit a balíky se spřadatelnými vlákny prodávají specializovaným velkoobchodníkům (příp. dopravcům), u kterých je nakupují zpracovatelé (v naprosté většině výrobci příze) na základě obchodních vzorků (viz kap. Klasifikace bavlny).

Cena bavlny, resp. celosvětový cenový trend se orientuje na každodenních záznamech Burzy komodit (commodity exchange) v New Yorku. Na tvorbu cen má vliv dlouhá řada faktorů (od předpovědi počasí až např. po cenu nafty).[52]

Na regionálních burzách se zaznamenávají ceny druhů, se kterými se obchoduje v dané oblasti. Např. Brémy, Izmir, Bombaj, Šanghaj aj.[2] Příklad cen na Brémské burze v lednu 2012 (CIF v €/kg): egyptská (cca 36 mm) 2,63 €, USA Pima (cca 36 mm) 3,33 €, súdánská dlouhovl. 2,79 €, USA (cca 27 mm) 1,98 €. Obchody se uzavírají zčásti až 24 měsíců před dnem dodávky.[5]

Zpracování bavlny[editovat | editovat zdroj]

V 21. století se bavlna používá skoro výhradně na výrobu příze (až na nepatrné množství netkaných textilií). Z dostupných informací se dá jen zhruba odvodit, že asi polovina spotřebované bavlny se směsuje v přízích s chemickými vlákny (převážně s polyesterem)[53][54]

Zhotovení směsi vláken (partie) pro výrobu příze[editovat | editovat zdroj]

Pro racionální výrobu příze je nutné předzásobení surovinou na dobu nejméně 3 měsíců (6000–7000 balíků bavlny pro provoz střední velikosti). Balíky s materiálem z několika různých proveniencí a lotů se skladují u přepravce nebo ve vlastních prostorách přádelny. Ze zásoby suroviny se sestavují přádní partie obvykle po 40–50 balících.[55]

Průměrná hodnota jakostních ukazatelů (délka, pevnost vláken atd.) musí odpovídat předem stanovené výši, hodnoty jednotlivých balíků se smějí odchylovat od průměru maximálně o 10 %. Jednotlivé partie se zpracovávají odděleně. Pokud se však dá ze zásoby balíků sestavit více partií tak, aby jejich průměrné hodnoty byly (až na nepatrné odchylky) srovnatelné, zpracovávají se bez přerušení v jednom sledu.[51]

Balíky se navážejí do mísírny provozu přádelny, zbaví obalu a v moderních provozech (asi od roku 1970) odebírá pojízdný automatický rozvolňovač z každého z nich chomáčky 50–100 gramů vláken. Ty se spojují do rouna, které se na čechradlech dále rozvolňuje na vločky o váze cca 10 g a zbavuje asi 3–5 % nežádoucích příměsí. Materiál se pak rozděluje do 6–8 svislých šachet mísicího stroje, pod kterými se směsuje celý obsah (300–400 kg) tak, že se bavlna ze všech šachet klade vodorovně nad sebe a odvádí ke zpracování na mykacích strojích.[56]

Mísení bavlny s umělými vlákny se provádí zpravidla při zpracování na protahovacích strojích.

Použití textilií z bavlny a ze směsí s bavlnou[editovat | editovat zdroj]

[49]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c nepotvrzený odhad
  2. Údaj o podílu 8 % potvrzuje např.[31], naproti tomu podle[32] a[33] dosahuje podíl Gossypium Barbadense v 21. století méně než 3 %.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cotton na anglické Wikipedii.

  1. cotton [online]. Dictionary, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 52-59
  3. Agri-History of Cotton in India [online]. cicr, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  4. World Cotton History [online]. cottonaustralia, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-12. (anglicky) 
  5. a b c d e Cotton Trading Manual, Elsevier 2005, ISBN 978-1-84569-092-2
  6. Riello: Cotton The Fabric that Made the Modern World, Cambridge University Press 2013, ISBN 978-1-107-00022-3
  7. SAUER, Jonathan D. Historical Geography of Crop Plants: A Select Roster. [s.l.]: Routledge 330 s. Dostupné online. ISBN 978-1-351-44062-2. (anglicky) Google-Books-ID: moZHDwAAQBAJ. 
  8. HUCKELL, Lisa W. Plant Remains from the Pinaleño Cotton Cache, Arizona. Kiva. 1993, roč. 59, čís. 2, s. 147–203. Dostupné online [cit. 2021-02-14]. ISSN 0023-1940. 
  9. RAJPAL, Vijay Rani; RAO, S. Rama; RAINA, S. N. Gene Pool Diversity and Crop Improvement: Volume 1. [s.l.]: Springer 487 s. Dostupné online. ISBN 978-3-319-27096-8. (anglicky) Google-Books-ID: FauFCwAAQBAJ. 
  10. Technology in the Medieval Age. web.archive.org [online]. 2013-05-08 [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  11. VOLTI, Rudi. The Facts On File Encyclopedia of Science, Technology, and Society: E-N. [s.l.]: Facts on File 462 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8160-3460-4. (anglicky) Google-Books-ID: 6ObXAAAAMAAJ. 
  12. a b PACEY, Arnold. Technology in World Civilization: A Thousand-Year History. Cambridge MA: The MIT Press 
  13. a b LAKWETE, Angela. Inventing the Cotton Gin: Machine and Myth in Antebellum America. [s.l.]: JHU Press 254 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-7394-2. (anglicky) Google-Books-ID: uOMaGVnPfBcC. 
  14. BABER, Zaheer. The science of empire : scientific knowledge, civilization, and colonial rule in India. Albany: State University of New York Press 1 online resource (viii, 298 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-585-03607-1, ISBN 978-0-585-03607-6. OCLC 42854562 
  15. RICHARDS, John F. The Mughal Empire. [s.l.]: Cambridge University Press 342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-56603-2. (anglicky) Google-Books-ID: HHyVh29gy4QC. 
  16. SCHMIDT, Karl J. An Atlas and Survey of South Asian History. [s.l.]: Routledge 185 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-47681-8. (anglicky) Google-Books-ID: BqdzCQAAQBAJ. 
  17. MITCHELL, B.R. Angus Maddison, Monitoring the world economy 1820-1992 (Paris: OECD, 1995. Pp. 255. £20.00.). Australian Economic History Review. 1996-01, roč. 36, čís. 2, s. 102–103. Dostupné online [cit. 2021-02-14]. ISSN 0004-8992. DOI:10.1111/aehr.362br1. 
  18. PARTHASARATHI, Prasannan. Why Europe Grew Rich and Asia Did Not. Cambridge: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-511-99339-8. 
  19. EATON, Richard M. The Rise of Islam and the Bengal Frontier, 1204-1760. [s.l.]: University of California Press 392 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-20507-9. (anglicky) Google-Books-ID: gKhChF3yAOUC. 
  20. a b HABIB, Irfan. Economic History of Medieval India, 1200-1500. [s.l.]: Pearson Education India 244 s. Dostupné online. ISBN 978-81-317-2791-1. (anglicky) Google-Books-ID: K8kO4J3mXUAC. 
  21. MAXWELL, Robyn J. Textiles of Southeast Asia : tradition, trade, and transformation. [s.l.]: [Hong Kong] : Periplus ; North Clarendon, VT : Tuttle Pub. [distributor] 442 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7946-0104-1. 
  22. JANUARY 2019, Meghan Bartels 15. Cotton Seed Sprouts on the Moon's Far Side in Historic First by China's Chang'e 4. Space.com [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Seibt: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder, Band 4, Oldenbourg Verlag 1981, ISBN 978-3-486-50591-7, str. 102
  24. World Cotton Day 2020. www.wto.org [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Global cotton production [online]. statista, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Production of Cotton by countries [online]. UN Food & Agriculture Organization [cit. 2013-08-26]. Dostupné online. 
  27. Cotton Production [online]. index mundi, 2016 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. a b c Gillham, Bell, Arin, Matthews, Rumeur, Hearn: Cotton Production for the Next Decade, World Bank Technical Paper Number 287, The World Bank, 1995, ISBN 0-8213-3312-7, str. 25
  29. Gossypium hirsutum [online]. eFlora, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Gossypium barbadense [online]. eFlora, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Gordon / Hsieh: Cotton: Science and Technology, Woodhead Publishing 2007, ISBN 978-1-84569-026-7, str. 72
  32. The Long Staple Market [online]. cotlook, 2007-08-08 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Bremen Cotton Report [online]. baumwollboerse, 2012-01-12 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (německy) 
  34. bavlník bylinný [online]. AtlasRostlin, 2012-2013 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (česky) 
  35. Gossypium arboreum [online]. eFlora, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Infothek Baumwolle: Bewässerung [online]. proplanta, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (německy) 
  37. Mediagalerie: Pflanze Baumwolle [online]. proplanta, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (německy) 
  38. Agrarhandel und nachhaltigge Entwicklung [online]. FU Berlin, 2013 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (německy) 
  39. Indien bald mit eigenem Standard [online]. FashionUnited, 2012-08-13 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  40. Postřehy z prvních … [online]. Gate2Biotech, 2013-05-27 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (česky) 
  41. Bavlna – špatné svědomí našich skříní [online]. 7.G, 2006 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (česky) 
  42. Baumwollanbau – Probleme und Lösungsansätze [online]. Universität Hohenheim, 2015-04-27 [cit. 2017-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-19. (německy) 
  43. Global production of organic cotton [online]. just-style, 2019-11-15 [cit. 2020-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Engelhardt: Schwarzbuch Baumwolle, Deuticke im Paul Zsolnay Verlag, Wien 2012, str. 160–178, ISBN 978-3-552-06197-2
  45. Maximazing Harvester Capacity [online]. Cotton Incorporated, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  46. H.-K. Rouette: Handbuch Textilveredelung, Band 1: Ausrüstung, Deutscher Fachverlag, Frankfurt a. Main, 2006, ISBN 3-86641-012-3
  47. a b c d e Pickering (Hrsg.): Properties and performance of natural-fibre composites. Woodhead Publishing, Cambridge 2008, ISBN 978-1-84569-267-4
  48. a b c d e Bobeth (Hrsg.): Textile Faserstoffe. Springer Verlag, Berlin/ Heidelberg 1993, ISBN 3-540-55697-4
  49. a b c d Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 96
  50. Spot Contracts of Cotton Bales [online]. National Spot Exchange, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. a b HVI Classic [online]. Unster, 2005 [cit. 2017-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-20. (anglicky) 
  52. Cotton Futures [online]. index mundi, 2017-04-06 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Global Dynamics [online]. JTATM, 2007 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Global and China Blended Yarn [online]. QY Research, 2014 [cit. 2017-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-27. (anglicky) 
  55. Kampen: Vorlesung Prof. J.Lünenschloß „Verfahren und Maschinen der Garnherstellung“, TH Aachen
  56. Faservorbereitung [online]. QY Research, 2017 [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 96-97
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN(z roku 1970) 3-87150-848-9, str. 505

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]