Waterframe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vynálezce Richard Arkwright (1732–1792)

Waterframe je dopřádací stroj, který si nechal patentovat Angličan Richard Arkwright v roce 1769.

Stroj se poháněl vodním kolem, obsluha byla velmi jednoduchá. Přádní proces zde probíhal na rozdíl od srovnatelných tehdejších strojů nepřetržitě a nová byla také možnost zpracování bavlny. Princip práce stroje byl podobný jako u křídlovek ještě i v 21. století: pramen nebo přást se zjemňoval ve válečkovém průtahovém ústrojí a poměrně hrubá příze (údajně max. do 12 tex) se zakrucovala s pomocí křídla s jedním ramenem ve tvaru spirály, kterým byla vedena příze a navíjena na kotoučové cívky. Cívky se otáčely jen tahem hotové příze, bez přímého pohonu. Vřetena s křídly mohla běžet až se 4000 otáčkami za minutu.[1][2]

Model stroje Waterframe v muzeu ve Wuppertalu

Z historického vývoje[editovat | editovat zdroj]

Na vynálezu waterframe měl velký podíl hodinář Kay, kterého Arkwright (povoláním parukář) zaměstnával. Arkwrightova hlavní zásluha byla v tom, že spolu se dvěma investory založil v roce 1771 první přádelnu bavlny na světě, ve které byla výroba na strojích waterframe organizována jako průmyslový podnik. V této přádelně a v řadě dalších podniků vzniklých brzy nato, běžely stroje na principu waterframe, strojům se zjednodušeným pohonem pracovních orgánů se říkalo throstle (česky: drozd). [3]

Příze z waterframe se musely (kvůli systému navíjení) vyrábět se zvýšeným zákrutem, ve tkaninách se proto daly použít jen jako osnovní nití. V tom ohledu je předčily stroje spinning mule, které waterframe v příštích letech z velké části nahradily, takže např. v roce 1811 bylo v Anglii v provozu 280 tisíc vřeten waterframee vedle 4,6 milionu vřeten spinning mule.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Online informace muzea Science and Industry (anglicky): http://www.mosi.org.uk/media/34352411/richard%20arkwright.pdf Archivováno 2. 10. 2014 na Wayback Machine
  2. Fitton: The Arkwrights: Spinners of Fortune, Manchester University Press 1989, ISBN 9780719026461, str. 22-49
  3. Montgomery: The Theory and Practice of Cotton Spinning, J.Niven 1833, str. 152-167
  4. On the Non-linear Development of the Mule Cotton Spinning Machine [online]. The Economic Journal of Takasaki City University of Economics, 2003 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • McNeil: Encyclopaedia of the History of Technology, Routledge 2002, ISBN 9781134981656, str. 827-830

Související články[editovat | editovat zdroj]