Viskózová vlákna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viskózové vlákno 2800 x zvětšené

Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy. [1]

Chemické složení[editovat | editovat zdroj]

Zjednodušený vzorec molekuly celulózy

Celulóza, jako základní surovina pro výrobu viskózy, je přírodní polymer, tedy organická sloučenina s molekulovým řetězcem. Viskóza se získává regenerací celulózy. [2]

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

V roce 1855 objevil Švýcar Audemars nitrocelulozu, ze které Hilaire de Chardonnet v roce 1884 poprvé vyrobil textilní vlákno. Na technologii obdržel francouzský patent a začal vlákno průmyslově vyrábět.

Ve 20. století bylo vyvinuto několik druhů modifikovaných viskózových vláken:

polynozické (1951 Japonsko) [3]

vlákno s vysokou pevností za mokra (HWM) 1960 [4]

vlákno Tencel (zvlákňování v rozpouštědle) 1992 [5]

Spotřeba viskózových vláken byla celosvětově poprvé zaznamenána v roce 1930 s cca 240 000 tunami, v roce 1960 se odhadovala na 2 miliony tun a v roce 1973 na 4 miliony tun. [6] V roce 2014 dosáhla spotřeba 6 milionů tun, na jejich výrobě se podílelo asi 30 firem [7] Jedna z největších je rakouská firma Lenzing AG (17 % podíl), ke které patří také závod v moravskoslezském Paskově (258 000 tun celulózy). [7]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

[8]

Schéma výroby viskózy z celulózy použitím hydroxidu sodného a sulfidu uhličitého

Surovina k výrobě viskózového vlákna je celulóza vyrobená síranovou technologií z bukového (v Evropě) nebo smrkového a eukalyptového dřeva (v Asii). [9]

Z celulózy se rozpuštěním v hydroxidu sodném tvoří xanthogenát, ze kterého po průchodu tryskou v lázni z kyseliny sírové a síranu zinečnatého vzniká nepřetržitě textilní vlákno. Vlákno se potom zjemňuje dloužením, chemicky upravuje a případně stříhá na délku podle podmínek dalšího použití.

Vedle základního typu vlákna se (zpravidla s pomocí chemické úpravy zvlákňovací lázně) vyrábějí modifikované druhy, např. lyocell, vysoce pevná, polynozická, vlákna se sníženou hořlavostí(FR) aj [10]

Na 1 tunu viskózových vláken se spotřebuje cca 3 tuny dřeva. [11]

Vlákna se vyrábějí v jemnostech 0,9 - 28 dtex, filamenty od 6,7 tex f18 až do 200 tex f700 [10]

Většina vláken se stříhá na délku 20-60 (hlavně ke zpracování na bavlnářské příze), [5] na začátku 21. století se asi 10 % zpracovává na netkané textilie [12] a 15 % vláken se vyrábí ve formě filamentu. [5]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Viskózová vlákna všech druhů mají specifickou hmotnost 1,52 cN/cm3 a vysokou navlhavost (26-28%). Standardní vlákna mají nízkou pevnost a vysokou tažnost za mokra, jsou sráživá při vyšších teplotách a hořlavá. Snadno se barví a bělí, po vyprání mají jen nízký sklon ke třepení a žmolkování. [10]

Průměrná cena viskózových vláken dosahovala ve 2. dekádě 21. století cca 2 USD / kg. [9]

Srovnání fyzikálně mechanických vlastností některých druhů viskózových vláken s bavlnou: [10]

Druh vlákna standardní HWM
(pevnost
za mokra)
polynozická tencel vysoce pevná
(kordový
filament)
bavlna
Pevnost za sucha (cN/tex) 12-18 30-35 30-50 40-44 42-70 20-40
Tažnost za sucha (%) 15-30 15-30 8-18 14-16 7-15 7-9
Pevnost za mokra (% suché pev.) 55-65 70-80 70-80 85 70-80 110-120
Tažnost za mokra (%) 110-130 120-150 120-150 110-10 150-200 7-11

Použití[editovat | editovat zdroj]

Detail tkaniny z viskózové příze (cca 50x zvětšeno)
  • Staplové příze z viskózové stříže se vyrábějí převážně ze směsi s přírodními a umělými vlákny v jemnostech asi do 10 tex. [13]
Tkaniny a pleteniny z nich se používají na svrchní ošacení, spodní prádlo, bytové a dekorační textilie a ručně pletací příze
  • Filamentové příze se zpracovávají tkaním (asi 80 %) nebo pletením s použitím především na podšívkovinu, pneumatikové kordy
  • Netkané textilie z viskózových vláken jsou známé hlavně ze zdravotnických potřeb [10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kiessling/Matthes: Textil-Fachwoerterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 400-401
  2. Untersuchung zur Regeneration [online]. Academia, 2016, [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy) 
  3. Polynosic fiber [online]. CAMEO, 2017, [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. The Manufacturing Process of Rayon [online]. Textile Exchange, 2017, [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Sinclair: Textiles and Fashion, Elsevier 2014, ISBN 9780857095619, str. 81-89
  6. Polyester & Cotton: Uneequal Competitors [online]. CAMEO, 2016-10-06, [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Die eigentliche Baumwolle [online]. proHolz, 2017, [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy) 
  8. Manufacturing [online]. Linkedin Corporation, 2017, [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Fokus Mehrwert [online]. Lenzing, 2014, [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy) 
  10. a b c d e Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 164-172
  11. Medienübergreifende Umweltkontrolle [online]. Umweltbundesamt (Rakousko), 2004, [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy) 
  12. Jirsák/Kalinová: Netkané textilie, TU Liberec 2003, ISBN 80-7083-746-2
  13. The Development of Viscose Industry [online]. Lenzinger Berichte, 1997, [cit. 2017-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 108-155 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
  • T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 361