Básnická licence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Souslovím básnická licence, cizím slovem licentia poetica, označujeme literární či obecně umělecký pojem, jímž vyjadřujeme skutečnost, kdy se nějaké literární (nebo i jiné umělecké dílo) výrazně záměrně odchyluje od ustálené jazykové, literární, historické, společenské (či jiné) normy, zvyklosti, úzu, tradice, faktografie apod.

Přenesený význam slova[editovat | editovat zdroj]

V přeneseném významu slova se pak jedná vyjádření termínu pro autorskou volnost respektive tvůrčí svobodu (obecně svobodu projevu) při zacházení s původním námětem, kdy autor uměleckého díla může fakticky původní látku, námět či předlohu (např. historickou událost, reálnou osobnost apod.) vhodně přizpůsobit svému uměleckému záměru či zvolenému formálnímu provedení díla bez ohledu na skutečnost. Jinými slovy řečeno, autor uměleckého díla se nemusí vždy držet reality a skutečnosti, může s realitou a fakty nakládat podle své libosti bez ohledu na přesnost, úplnost či pravdivost díla. Licentia poetica je vlastně základem pojmu literární (či obecně umělecké) fikce, tedy zjevného a zpravidla i úmyslného zkreslení reality uměleckého díla.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • Americkému velkofilmu Amadeus režiséra Miloše Formana je některými hudebními vědci a historiky vytýkáno, že obě hlavní postavy (dvě historické osobnosti), Wolfgang Amadeus Mozart i Antonio Salieri, nejsou v tomto (jinak vynikajícímu a oceňovanému) filmu vylíčeny pravdivě. Autorům tohoto filmu je pak někdy vytýkáno, že v očích nejširší veřejnosti způsobili pokřivený obraz těchto osobností v hudebních dějinách. Tento konkrétní problém je ale patrně obecným výrazem nepochopení principu básnické licence (umělecké svobody a volnosti) u tohoto filmového díla, kdy autor s námětem nakládá podle svého uměleckého záměru, nicméně z historického hlediska de facto zcela pokřiveně.

Problémy a rozpory[editovat | editovat zdroj]

  • Básnická licence se v krásné literatuře využívá poměrně často, problémy a rozpory mohou nastat v okamžiku, kdy se umělecké metody a umělecké postupy básnické licence objeví v literárním díle pocházejícím z oblasti literatury faktu nebo v textu z oblasti aktuální publicistiky či ivestigativní žurnalistiky apod., kde je tento princip naprosto nežádoucí (pokud je zde použit tak pouze za podmínky, že autor na tuto skutečnost sám v textu výrazně čtenáře upozorní).
  • Ve svobodné společnosti užívání básnické licence nemůže společnosti nijak vážně škodit, ba naopak. Ve společnostech s totalitním režimem, kde není možná plná svoboda projevu, pak vulgárně pojímaná a politicky zneužívaná licentia poetica může být i prostředkem možné politické propagandy, nástrojem pro politickou manipulaci s masami obyvatel a výrazem společenského a kulturního úpadku (všeobecné pokleslosti).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]