Společenská úsluha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Společenská úsluha není právním jednáním, nezakládá žádný právní vztah. Je to běžná sousedská či přátelská výpomoc. Vzhledem k tomu, že vůle obou stran nesměřuje ke vzniku smlouvy, neexistují mezi nimi žádná vzájemná práva nebo povinnosti, jejichž porušení by právo sankcionovalo. Např. z pozvání na večeři samozřejmě nevzniká nejen žalovatelný nárok, ale ani naturální obligace, protože v obou těchto případech by šlo o závazkový vztah, kdežto společenská úsluha naproti tomu není právně relevantní. Je to mimoprávní vztah, založený na zvycích a konvencích, vynutitelný jen v oblasti morálky. Někdy může jít o hraniční případy mezi právem a morálkou, posouzení tak závisí na konkrétních okolnostech daného případu.[1]

V českém právu šlo původně jen o pojem právní teorie, společenské úsluhy ale začal ve své judikatuře uznávat i Ústavní soud (pozvání na kulturní akci, konzumace nápojů, jednorázové poskytnutí přístřeší, odnos nákupu denní potřeby fyzicky nemohoucí osobě, sousedem provedená zahradnická úprava ovocného stromu, výměna píchlé pneumatiky za rezervní atp.)[2] a výslovně se objevila v ustanovení § 2055 občanského zákoníku, podle kterého plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠVESTKA, Jiří, a kol. Občanské právo hmotné 2. Praha: Wolters Kluwer, 2009. ISBN 978-80-7357-473-4. S. 64–65. 
  2. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 231/10, [cit. 2015-08-27]. Dostupné online.