Prodlení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Prodlení nastává tehdy, pokud není plněn závazek, jak bylo dohodnuto. Do prodlení se může dostat jak dlužník (mora debitoris), pokud řádně a včas neplní svůj dluh, tak věřitel (mora creditoris), jestliže nepřijme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne pro splnění potřebnou součinnost. Dlužník se naopak do prodlení nedostane tehdy, pokud je v prodlení sám věřitel. V takovém případě odpovědnost za škodu přechází na věřitele a za dobu věřitelova prodlení nemusí dlužník platit žádné úroky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V římském právu[editovat | editovat zdroj]

Již římské právo uvádělo, že právní závazek je jakési pouto, které dlužníka nutí k plnění: „Obligatio est iuris vinculum quo necessitate adstringimur alicuius solvendae rei secundum nostrae civitatis iura.“ V českém znění: „Obligace je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění.“

V rakouském právu[editovat | editovat zdroj]

Rakouský všeobecný zákoník občanský (ABGB) prodlení upravoval v ustanovení § 862 následovně: „Nebyla-li k přijetí příslibu vymíněna lhůta, musí býti ústní příslib přijat bez prodlení. U písemného sejde na tom, zda obě strany jsou v témže místě, čili nic. V prvém případě musí se stati přijetí do dvaceti čtyř hodin, v druhém však ve lhůtě, které jest zapotřebí ke dvojnásobné odpovědi, a druhé straně oznámeno, jinak příslib zaniká. Před uplynutím stanovené lhůty nemůže býti příslib odvolán.“[2]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Český občanský zákoník[editovat | editovat zdroj]

Závazkové právo je souhrnem všech práv a povinností, které oběma stranám vznikají ze smluv. Závazkové právo je postaveno na rovnosti stran. Základní princip prodlení je nesplnění závazku vyplývajících ze smluv, a to řádně a včas. A díky tomuto porušení závazku se mění obsah uzavřeného právního poměru. Za prodlení se tedy považuje skutečnost, „kdy řádně a včas nedošlo ke splnění subjektivní povinnosti“.[3]

Současná česká právní úprava prodlení částečně vychází z obchodního zákoníku z roku 1991, který byl v roce 2014 nahrazen především novým občanským zákoníkem. Občanský zákoník uvádí § 1914 „je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění“.[4] Dále pak § 1968 uvádí, „dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plní v důsledku prodlení věřitele“.[5] Poslední odklon od původní úpravy prodlení v původním občanském zákoníku je širší možnost soudu reagovat na sjednanou výši úroku z prodlení.

Prodlení dlužníka[editovat | editovat zdroj]

Práva věřitele v případě prodlení dlužníka[editovat | editovat zdroj]

Věřitel má následující práva:

  • plnění dluhu – pouze v případě, že je dlužník v prodlení s plněním peněžité dluhu. Věřitel má právo požadovat zaplacení úroku z prodlení. V případě, že se strany nedohodly na výši úroku, považuje se za sjednanou výše úroku, která byla stanovena nařízením vlády.
  • odstoupení od smlouvy – rozlišuje se podstatné porušení smlouvy a nepodstatné porušení smlouvy. Podstatné porušení smlouvy nastává, když strana, která smlouvu porušuje, už při podpisu smlouvy věděla, že by druhá strana smlouvu nepodepsala, kdyby porušení podmínek předvídala. Ostatní případy jsou nepodstatné porušení smlouvy. V případě podstatného porušení smlouvy stačí prodlévajícímu bez zbytečného odkladu oznámit odstoupení od smlouvy oznámit. U nepodstatného porušení smluvních povinností může věřitel odstoupit od smlouvy, až po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty k řádnému splnění.[6]
  • smluvní pokuta – smluvní pokuta musí být dohodnuta předem. Nemusí být dohodnuta písemně.
  • náhrada škody – věřitel má právo na náhradu škody, ale jen v případě, že není kryta úroky z prodlení.
  • žaloba k soudu – věřitel má právo žalovat dlužníka u civilního soudu.

Fixní závazek

Je takový závazek, který musí být dodán k přesnému datu, které je buď ujednáno ve smlouvě, a nebo ze závazku jasně vyplývá že věřitel nemůže mít zájem na zpoždění plnění. Takovýto závazek zaniká počátkem prodlení dlužníka. Zánik takovéhoto závazku má stejný účinek jako odstoupení věřitele od smlouvy. Typickým příkladem fixního závazku může být například dodání dortu na narozeninovou oslavu.

Kdy dlužník plnit nemusí a přesto se nedostane do prodlení?[editovat | editovat zdroj]

  1. pokud si mají s věřitelem plnit navzájem (jde o vzájemná plnění) a druhá strana svou část závazku neplní a ani k tomu není připravena.
  2. pokud mu věřitel odmítne vystavit kvitanci.
  3. pokud věřitel odmítne plnění přijmout, či neposkytne součinnost – ve  smlouvě lze dohodnout tzv. respiro, což je zvláštní lhůta, která se  sjednává k dohodnuté době plnění (např. „do 31. 10. 2001 s měsíčním respirem“). Pak platí, že dlužník plní včas, pokud svůj závazek splní v dohodnuté lhůtě plnění včetně stanoveného respira. Plní-li tedy v těchto případech dlužník už po projití dohodnuté doby, ale ještě v rámci respira, nelze mluvit o dlužníkově prodlení.[7]

Konec prodlení[editovat | editovat zdroj]

Prodlení je uzavřeno tehdy, kdy dlužník splní veškeré své povinnosti vyplývající ze závazku v prodlení. Prodlení zaniká v den, kdy je dluh plně splacen. Tento den je posledním dnem prodlení se všemi následky.

Pokud se jedná o plnění ze strany dlužníka, je zcela na něm, aby splnil veškeré své povinnosti a tím ukončil prodlení. Jedná-li se o prodlení ze strany věřitele, dlužník musí věřiteli plnění reálně nabídnouti, tj. musí se své strany učiniti vše, co má učiniti, aby se plnění umožnilo.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 1968, 1975 a 1976 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)
  2. CODEXIS® Uno. www.codexisuno.cz [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  3. PAULDURA, Lukáš. Slovník právních pojmů. 2014. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 232 s. ISBN 9788074786600. S. 115. 
  4. KURZY.CZ. Řádné plnění, § 1914 - Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. | Kurzy.cz. www.kurzy.cz [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. Nový Občanský zákoník - Prodlení dlužníka. Podnikatel.cz [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. (česky) 
  6. § 1977 a 1978 OZ
  7. J§ Občanske právo : Č. 019 - Prodlení. obcanske.juristic.cz [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. (česky) 
  8. SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo 1,2,3. 2.vydání. vyd. Brno: ČS Akademický spolek "Právník", 2010. ISBN 978-80-7357-511-3. S. 280. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]