Smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Smlouva (někdy též kontrakt, dohoda, konvence aj.) je dvoustranné či vícestranné právní jednání spočívající ve vzájemných a obsahově shodných projevech vůle smluvních stran, směřujících ke vzniku, změně či zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Smlouvou tak mezi nimi vznikne závazek k určitému plnění. Smlouva je jeden ze základních pilířů soukromého práva, obzvláště práva civilního (občanského).

O chodu dějin rozhodují již od počátků civilizace nejen konflikty, ale také – a to především – jednání, dohody, smlouvy. Smlouva tvoří důležité milníky historie, první zmínky o ní, jsou již od starověkého Egypta a antiky přes středověk až po současnost. Smlouva stanovuje pravidla a normy politického a společenského rozvoje. V novodobých dějinách jsou smlouvy a dohody nejdůležitějším nástrojem rozvoje mezinárodních vztahů.[1]

České soukromé právo[editovat | editovat zdroj]

Smlouvy v českém soukromém právu se týkají soukromoprávních závazků a upravuje je obecně občanský zákoník (původní občanský zákoník z roku 1964 byl od 1. ledna 2014 nahrazen novým občanským zákoníkem, tj. zákonem č. 89/2012 Sb.[2]). Zákoník práce pak upravuje veškeré smlouvy týkající se závislé práce. Smlouvy dříve upravoval také obchodní zákoník, který odlišně upravoval některá ustanovení v oblasti obchodněprávních vztahů a který byl také v oblasti smluv nahrazen novým občanským zákoníkem.

Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek řídit se obsahem smlouvy. Ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu právního řádu vůle nebo zákon. Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.[3] Strany se mohou prostřednictvím smlouvy o smlouvě budoucí dohodnout i tom, že teprve v budoucnu mezi sebou uzavřou určitou smlouvu.

Považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.[4]

Jednání o uzavření smlouvy je podle nového občanského zákoníku nutno věnovat zvýšenou pozornost. Zákon zakazuje jednání „na oko“ a upravuje důsledky bezdůvodného ukončení jednání o uzavření smlouvy a vzájemné informační povinnosti smluvních stran a rozšiřuje ochranu poskytnutých důvěrných informací. Smlouva může být navíc uzavřena způsobem a v situacích, které předchozí zákon neumožňoval.[5]</nowiki>

Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

Návrh na uzavření smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Pro platnost smlouvy platí podmínky, které obecně platí pro platnost právního jednání. K uzavření smlouvy dojde tehdy, kdy dostatečně určitý návrh (oferta) je druhou stranou včasně přijat (akceptace). Z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

Nabídka učiněná ústně musí být přijata bezodkladně, ledaže něco jiného plyne z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž se stala. To platí i tehdy, byla-li přítomné osobě předložena nabídka učiněná v písemné formě.[6]

Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není.[7]

Smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti Nového Občanského Zákoníku (dále NOZ) (tedy dle zrušeného obchodního či občanského zákoníku) se budou po celou dobu svého trvání řídit dosavadními právními předpisy. Jedná se o zásadu: starý závazek – staré právo. [8] Není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.[9]

Smluvní typy[editovat | editovat zdroj]

V důsledku historického vývoje se vytvořily typy smluv, které standardně a vyváženě upravují práva a povinnosti smluvních stran. Vzhledem k jejich typizovanému obsahu i označení se nazývají pojmenované smlouvy. Obsaženy jsou v občanském zákoníku a v dalších zvláštních zákonech.[10] Přesto je díky smluvní svobodě možné uzavřít i smlouvu, která není v zákoně výslovně upravena, nepatří mezi smluvní typy. Takováto smlouva se nazývá smlouva nepojmenovaná (inominátní, atypická) a nesmí odporovat obsahu či účelu zákona.[11]

V praxi se lze nejčastěji setkat s těmito smluvními typy, které se v občanském zákoníku řadí do části čtvrté, relativních majetkových práv:[12]

  • Kupní smlouva – prodávající za dohodnutou kupní cenu odevzdá určitou věc kupujícímu
  • Směnná smlouva – obdoba kupní smlouvy, kde ale protihodnotou za získanou věc je jiná věc
  • Darovací smlouva – dárce něco bezplatně přenechá nebo slíbí přenechat obdarovanému
  • Smlouva o výpůjčce – vypůjčitel bezplatně přenechá půjčiteli určitou věc k dočasnému užívání
  • Smlouva o zápůjčce – zapůjčitel dočasně přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc, zejména peníze
  • Nájemní smlouva – pronajímatel přenechá za nájemné na dohodnutou dobu nájemci do užívání určitou věc, např. byt
  • Pojistná smlouva – pojistitel za pravidelně odváděné pojistné poskytne v případě vzniku nahodilé události pojistníkovi dohodnuté finanční plnění

Zákoník práce zvláště obsahuje:

Mezi další smluvní typy upravené občanským zákoníkem patří např. tyto:

  • Smlouva o dílo – zhotovitel na svůj náklad a nebezpečí zhotoví, upraví, opraví nebo udržuje pro objednatele určitou věc
  • Pachtovní smlouva – propachtovatel přenechá pachtýři za pachtovné nebo část výnosu určitou věc, např. zemědělský pozemek, k dočasnému užívání
  • Licenční smlouva – nabyvatel získá od poskytovatele oprávnění k výkonu práva jeho duševního vlastnictví
  • Smlouva o úvěru – úvěrující poskytne úvěrovanému finanční prostředky do určité částky a ten mu je později vrátí i spolu s úrokem
  • Smlouva o účtu – dohoda o vedení bankovního účtu pro jeho majitele v určité měně
  • Smlouva o úschově – schovatel převezme od složitele movitou věc do úschovy
  • Příkazní smlouva – příkazník osobně obstará pro příkazníka nějakou záležitost
  • Zprostředkovatelská smlouva – zprostředkovatel za provizi zprostředkuje pro zájemce uzavření nějaké jiné smlouvy
  • Komisionářská smlouva – komisionář pro komitenta obstará nějakou záležitost, zejména prodá jeho věc
  • Smlouva o obchodním zastoupení – podnikatel jako obchodní zástupce uzavírá pro zastoupeného obchody
  • Zasílatelská smlouva – zasílatel dopraví zásilku příkazce na určené místo
  • Smlouva o přepravě – dopravce přepraví cestujícího nebo jeho věc na určené místo
  • Smlouva o zájezdu – pořadatel realizuje pro zákazníka cestovní zájezd
  • Smlouva o ubytování – ubytovatel poskytne objednateli přechodné ubytování
  • Smlouva o důchodu – plátce bude příjemci platit pravidelné peněžní dávky
  • Smlouva o výměnku – vlastník nemovitosti ji za budoucí zaopatření převede na jinou osobu

České veřejné právo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Veřejnoprávní smlouva.

Veřejnoprávní smlouvy upravuje správní řád, který na občanský zákoník odkazuje jako na subsidiární právní pramen. Definuje je jako dvoustranné nebo vícestranné právní jednání, které zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Veřejnoprávní smlouvu uzavírá v souladu s veřejným zájmem správní orgán, který musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy.

Mezinárodní právo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Mezinárodní smlouva.

Mezinárodní smlouva je jedním z hlavních pramenů mezinárodního práva. Má pouze mezinárodněprávní účinky, protože jejími stranami mohou být jen subjekty mezinárodního práva (nejčastěji státy), které ji nejdříve podepisují (tím vzniká jejich mezinárodní platnost) a posléze ratifikují (vznik mezinárodní účinnosti).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VESELÝ, Zdeněk. Smlouvy, pakty, dohody. Slovník mezinárodně politických a diplomatických aktů. Praha : Epocha, 2002. 162 s. ISBN 80-86328-05-8.  
  2. § 3080 bod 1 zákona č. 89/1992 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).
  3. § 1724–1725 OZ.
  4. § 1726 OZ.
  5. JUNGWIRTH, Tomáš; DOUCHA, Pavel. Proč je zapotřebí být při uzavírání smluv podle nového občanského zákoníku opatrný (III) [online]. TZB-info, 2014-02-03. Dostupné online.  <nowiki>
  6. § 1734 OZ.
  7. § 1751 odst. 1 a 2 OZ.
  8. ADÁMKOVÁ, Petra. JUDr., PhD. [online]. 4.2.2015, rev. 4.2.2015. Dostupné online. (čeština) 
  9. § 3028 odst. 2 OZ.
  10. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
  11. § 1746 odst. 2 OZ.
  12. § 2055–2883 OZ.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]