Dohoda o pracovní činnosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dohoda o pracovní činnosti (DPČ, někdy též DOPČ) je v českém pracovním právu zvláštní forma základního pracovněprávního vztahu – vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která není pracovním poměrem. DPČ je upravená zákoníkem práce.[1] Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru,[2] pracovní vztahy mimo pracovní poměr by tedy měly být využívány pouze například pro příležitostné brigádníky. Podobným pracovněprávním vztahem je též dohoda o provedení práce, která je vhodnější pro činnost spíše jednorázového charakteru. Naopak např. smlouva o dílo je již značně odlišná, protože nejde o pracovněprávní vztah s jistým garantovaným obsahem, ale o klasickou občanskoprávní smlouvu mezi objednatelem (de facto klientem/zákazníkem) a zhotovitelem díla (de facto podnikatelem/živnostníkem), tedy nikoli o vztah zaměstnavatele a zaměstnance, ale dodavatele a odběratele.[3]

Dohoda musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá.[4]

Ve srovnání s řádným pracovním poměrem jsou omezena některá práva zaměstnance i zaměstnavatele, například výpovědní lhůta trvá jen 15 dní. Nelze ji však uzavřít pro práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Je proto vhodná např. pro pravidelné servisní či úklidové služby. Lze ji uzavřít i na dobu neurčitou.

U dohody o pracovní činnosti vzniká povinnost zaměstnavatele strhávat pojistné na sociální a zdravotní pojištění tehdy, když měsíční odměna překročí částku 2 500 Kč. Zdanění se řídí skutečností, zda je sepsáno prohlášení k dani.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. zákoník práce (dále jen „ZPr“).
  2. § 74 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZPr“).
  3. § 2586 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
  4. § 76 odst. 4 a § 77 odst. 1 ZPr.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]