Zdravotní pojištění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zdravotní pojištění je pro případ nemoci, z něhož se pojištěnci hradí potřebná zdravotní péče v rozsahu stanoveném zákonem. V České republice je postaveno na principu povinné přerozdělovací platby odvedené z výše příjmu, principu svobodné volby státní pojišťovny a principu povinnosti být pojištěn (Zákon č. 20/1996, zákon č. 551/1991, zákon č. 280/1992, zákon č. 592/1992, zákon 48/1997).[1]

Přístupy k placení zdravotního pojištění[editovat | editovat zdroj]

Existují tři přístupy placení zdravotního pojištění

  • komerční přístup – každý platí dobrovolně sám za sebe bez spoluúčasti státu (např. USA)
  • financování ze státního rozpočtu – přerozdělování příjmů z daní a příspěvků na sociální zabezpečení (např. Velká Británie)
  • všeobecné pojištění – každý přispívá, na financování se spolupodílí stát (státní pojištěnci) i pacienti (spoluúčast) (např. Česko)

Přední a zároveň nejlepší vlastností všeobecného zdravotního pojištění je povinná občanská účast. Pokud by se vylučovaly některé skupiny lidí z procesu veřejného zdravotního pojištění, mělo by to za následek snižování úrovně zdravotní péče.[2] Vyloučení vysokopříjmové skupiny lidí kvůli hrazení komerční zdravotní péče z vlastních zdrojů by mělo za následek snížení příjmů do fondu všeobecného zdravotního pojištění. V současném veřejném zdravotním systému však je občan nucen být pojištěn bez ohledu na svou vůli. Další pozitivní vlastností je to, že člověk platí pojištění podle výše svého příjmu a ne podle toho, jak zdravotně rizikový je pro pojišťovnu. Nejedná se tedy o komerční pojištění v pravém slova smyslu, ale všeobecného veřejné zdravotního pojištění.

Poskytovaná zdravotní péče[editovat | editovat zdroj]

Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat, obnovit nebo zlepšit jeho zdravotní stav a to bez jeho přímé finanční účasti.

Hrazená zdravotní péče zahrnuje

  • Pohotovostní a záchrannou službu
  • Preventivní péči
  • Dispenzární péči
  • Léčebnou, ústavní a ambulantní péči
  • Některé léky, prostředky a techniky a stomatologické výrobky pouze do rozsahu stanoveném vládou ČR
  • Lázeňskou a zotavovací péči pro dospělé i děti
  • Závodní preventivní péči
  • Dopravu nemocných
  • Prohlídku a pitvu zemřelého pojištěnce.

Veřejné zdravotní pojištění[editovat | editovat zdroj]

Je povinné jak v ČR tak v EU. Toto pojištění musí odvádět každý zákonem stanovený plátce.

V České republice si zdravotní pojištění platí zaměstnanec i jeho zaměstnavatel. Zaměstnanec má jako vyměřovací základ pro platbu zdravotního pojištění hrubou mzdu 72násobek průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství.[3] A sami si platí zdravotní pojištění osoby samostatně výdělečné činné. U OSVČ je vyměřovacím základem 50 procent z částky rozdílu mezi příjmy a výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů ze samostatné výdělečné činnost, minimální vyměřovací základ je dvanáctinásobek poloviny průměrné mzdy v národním hospodářství[4]. U osob bez zdanitelných příjmů je vyměřovacím základem částka odpovídající výši minimální mzdy. Tento systém si pojištěnci mohou doplnit zdravotním připojištěním, které je nepovinné.

Stát hradí zdravotní pojištění ze státního rozpočtu těmto lidem:

  • Lidé v invalidním důchodu
  • Lidé ve starobním důchodu (i lidé v důchodovém věku nepobírající důchod)
  • Nezaopatřené dítě
  • Osoby bezmocné a osoby o ně pečující
  • Osoby ve výkonu trestu
  • Osoby se zdravotním postižením pobírající sociální dávky
  • Osoby na rodičovské dovolené
  • Osoby celodenně pečující o jedno dítě do 7 let věku dítěte nebo o dvě děti do 15 let jejich věku.
  • Osoby v evidenci Úřadu práce

Podíl pojištěnců, za které zdravotní pojištění hradí stát, je více než polovina.

V České republice jsou povinně zdravotně pojištěny všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území státu, i osoby, které trvalý pobyt v ČR nemají.[5] Ti ovšem musí mít zaměstnavatele, který provádí podnikání a má sídlo na území ČR. Tito zaměstnanci s trvalým pobytem mají ale zdravotní pojištění hrazeno pouze po dobu pracovního poměru.

Zdravotní pojištění v České republice není součástí žádného jiného sociálního pojištění, je postavené pouze na základě smluvní dohody mezi občanem ČR a jím zvolenou zdravotní pojišťovnou. Dále pak tyto zdravotní pojišťovny musí mít smlouvy se zdravotnickými zařízeními. V tomto řetězci má přední úlohu zdravotní pojišťovna, která si může sama určit, s jakým zdravotnickým zařízením bude mít smlouvu. Zdravotní pojišťovnu můžete změnit pouze 1x za rok. Podle termínu, kdy o změnu požádáte, se stanete klientem nové pojišťovny buď k 1. červenci (pokud o přeregistraci požádáte mezi 1. lednem až 31. březnem) nebo k 1. lednu (pokud o přeregistraci požádáte mezi 1. červencem až 30. zářím). Celou změnu zdravotní pojišťovny, tedy i odhlášení, provádí nová osobou vybraná zdravotní pojišťovna. Dále má pojištěnec právo na dobrovolný výběr jakéhokoliv zdravotnického zařízení.

Zdravotní pojišťovny v ČR

  • 111 Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR
  • 201 Vojenská zdravotní pojišťovna ČR
  • 205 česká průmyslová zdravotní pojišťovna ČR
  • 207 Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ČR
  • 209 Zaměstnanecká pojišťovna Škoda ČR
  • 211 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR
  • 213 Revírní bratrská pokladna, Zdravotní pojišťovna ČR[6]

Veřejné výdaje v sektoru zdravotnictví v ČR jsou představovány především výdaji zdravotních pojišťoven např. v roce 2008 tj. 201 miliard Kč.[7] zdravotní pojišťovny jsou podřízené Ministerstvu zdravotnictví ČR, kterému každoročně předkládá výroční zprávu, zdravotně pojistný plán a účetní závěrku. Tyto dokumenty schvaluje vláda a v případě VZP i poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

Soukromé zdravotní pojištění[editovat | editovat zdroj]

Je odvislé od dobrovolného rozhodnutí občana-pacienta. "Institut komerčního (soukromého) pojištění jako nástroj řešení negativních důsledků rizikových situací a je v lidské společnosti velmi starý a zároveň v určitých ohledech dosud nepřekonaný."[8] Je určeno ke krytí zdravotní péče přesahující rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Toto pojištění je dobrovolné s předdefinovaným plněním výše pojistného. Soukromé pojištění je schopno lépe reagovat na nečekané zdravotní komplikace či úrazy v životě člověka. Soukromé pojištění řeší především ekonomickou stránku jedince a spoléhá se právě pouze na jeho ekonomické nástroje. Snaží se motivovat jedince k tomu, že potřebuje zaopatřit svou budoucí zdravotní péči při nepředvídatelných zdravotních událostech. Smyslem soukromého zdravotního pojištění je ochrana pojištěného před ztrátou příjmů důsledkem úrazu či nemoci.

Souhrnně lze říci, že soukromé pojištění zakládá různým skupinám populace různý nárok na zdravotní péči, a to včetně diferenciace přístupu k poskytovatelům zdravotní péče. To se dostává do v garantovaných systémech zdravotní péče do konfliktu s ústavním pořádkem.[9]

Soukromé zdravotní pojištění není definováno výškou příjmu pojištěnce, ale nejvyšší částkou jako výsledek smluvního vztahu. Vzhledem k dnešní situaci si ale soukromé zdravotní pojištění sjednávají spíše lidé s vysokými příjmy a podnikatelé. Pojištěnec získává pojistné plnění i za nadstandardní zdravotnické služby a péči. Některé komerční pojišťovny zahrnují i zdravotní pojištění v tuzemsku.

Pojistit lze:

  • Pojištění regulačního poplatku při regulaci
  • Pojištění při hospitalizaci v nemocnici (hrazení denní dávky hospitalizace)
  • Pojištění a hrazení denních dávek při pracovní neschopnosti (na nemocenské)

Výhody

  • Pojištění je dostupné i pro OSVČ
  • V pracovní neschopnosti osoba může získat pevnou denní dávku
  • Soukromým zdravotním pojištěním se lze chránit i při výpadku příjmu při splácení hypotéky
  • Cena podléhající konkurenci a principu volného trhu
  • Větší výběr pojišťoven

Nevýhody

  • Soukromé zdravotní pojištění nemůže mít každý
  • Pokud nedojde ke škodě, pojistné se stává ziskem pojišťovny (pozn. toto je princip pojištění, shodný se státním pojištěním)

Zdravotní pojištění cizinců[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelům EU, kteří se mohou prokázat evropským pasem zdravotního pojištění, je neodkladná akkutní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění.[10]

Zdravotní péče je z veřejného zdravotního pojištění hrazena i cizincům ze zemí mimo EU, pokud jsou v zaměstnaneckém poměru u firmy se sídlem v ČR, cizinci s povolením k trvalému pobytu a jejich děti a žadatelé o azyl a cizinci požívající dočasné ochrany.[10] Ostaní si pro pobyt musí sjednat soukromé (komerční) zdravotní pojištění. Při pobytu v ČR do devadesáti dnů si mohou sjednat zdravotní pojištění nutné a neodkladné péče.[10] Maximální doba, po kterou lze sjednat pojištění nutné neodkladné péče, je dva roky.[11] Z tohoto pojištění nejsou hrazeny preventivní prohlídky.[11] Pro cizince, kteří na území ČR pobývají déle než devadesat dnů a žádají o dlouhodobý nebo trvalý pobyt, je určeno komplexní zdravotní pojištění.[10] Cílem péče hrazeným z tohot pojištění je zachovat zdravotní stav pojištěného z doby před uzavřením pojistné smlouvy, tedy jak ambulantní péče, tak i preventivní zdravotní péče či zdravotní péče související s těhotenstvím a porodem.[11]

Cizinci, kteří v ČR pracovali, odváděli daně, pojistné na sociální pojištění a veřejné zdravotní pojištění, přestávají být účastníky veřejného zdravotního pojištění, když práci ztratí.[12]

Komerční pojištění ale obsahují mnoho výluk.[12] Příkladem takové výluky je například, že pojišťovna neuhradí pojistnou událost, jejíž příčina nastala před uzavřením pojistné smlouvy.[12] Podle právníka specializujícího se na mingrační právo Pavla Čižinského tak například komeční pojišťovna nepojistí již těhotnou ženu ohledně péče v souvislosti s porodem.[12] Kromě toho pojištovny nemají povinnost cizince pojistit.[12] Protože dítě získává stejné občanství, jako jeho rodiče, v okamžiku, kdy se ženě, která nemá veřejné zdravotní pojištění, narodí nemocné dítě, často rodiče musí platit za jeho léčení vysoké částky.[12]

Těhotné cizinky často musí obcházet obcházet pojišťovny a vyjednávat podmínky pojištění.[12] Podle právníka Pavla Čižinského se tento stav těžko změní, protože z pojištění cizinců plynou pojišťovnám velké zisky a legislativní opatření komplikuje lobbing pojišťoven v parlamentu.[12]

Na rozdíl od veřejného zdravotního pojištění je nutné u komerčního pojištění uhradit celou částku již při podpisu pojistné smlouvy a v případě předčasného ukončení pojistné smlouvy nebývá nespotřebované pojistné pojištěným vráceno.[11]

Zdravotní pojištění hospodářských zvířat a domácích mazlíčků[editovat | editovat zdroj]

Pojištění zvířat jsou dva typy. Prvním je pojištění, které nabízejí některé české pojišťovny majitelům domácích mazlíčků a které kompenzuje náklady spojené s výdaji za léčení, tzv. pojištění veterinární péče. Druhým typem je pojištění hospodářských zvířat, které kompenzuje hospodářským podnikům i drobným chovatelům náklady spojené s léčbou nebo úhynem hospodářských zvířat. To však není typické zdravotní pojištění.[13]

Zdravotní pojištění domácích mazlíčků[editovat | editovat zdroj]

Toto pojištění, které se nazývá pojištění veterinární péče, nabízí jen několik pojišťoven v Čechách (Česká pojišťovna, Česká podnikatelská pojišťovna, Slavia, Halali, PetExpert ve spolupráci s ČSOB Pojišťovnou) a pouze pro psy a kočky.

Aby mohl klient své zvíře vůbec pojistit, musí splnit několik podmínek:

  • zvíře musí být zdravé, netrpí nadváhou,[14]
  • musí být identifikovatelné – čip, tetování, občas stačí i registrace na příslušném úřadě.[13]

Podle pojišťovny se poté liší potřebný věk zvířete, ve kterém je zvíře ještě vhodné k pojištění (některé pojišťovny nepojišťují zvířata starší 8 let), nutná doba trvání pojištění, finanční omezení veterinární péče a karenční doba. Někde je tedy klientův mazlíček pojištěný ihned od prvního dne platnosti smlouvy, obvykleji však až po 30 dnech.

Cena pojištění domácího mazlíčka závisí na jeho věku, na tom, zda je to pes nebo kočka, na velikosti zvířete a na finančním omezení roční péče. Cena se však pojišťovna od pojišťovny liší.

Aby byly náklady spojené s léčbou opravdu vyplacené, musí být léčba účelná a provedená u veterináře. Alternativní léčba nebo samoléčba nebude pojišťovnou hrazena. Ani pokud klient splní tyto podmínky, nemusí být vyhráno. Obvykle si totiž bude muset zaplatit preventivní prohlídky, léčbu vrozených a chronických onemocnění a komplikace týkající se březosti a porodu. Kromě toho tu také existuje řada výluk z pojištění. Obvykle jsou vyloučeny z pojištění náklady na zranění spojené se závody či s výstavami. Hrazeny nejsou ani výlohy spojené s porodem, otravou, operací po dopravní nehodě, rvačkou psů či s první léčbou alergie nebo epilepsie.[14]

Pojištění hospodářských zvířat[editovat | editovat zdroj]

Toto pojištění slouží zejména k uhrazení škod, které vzniknou jako následek živelních událostí, akutních otrav, hromadných nákaz a klimatických výkyvů a týká se zpravidla všech hospodářský zvířat chovaný v České republice. Pojištění však může chránit také ryby, včelstva nebo exotická i méně obvyklá zvířata.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 272 s. ISBN 978-807367-368-0. S. 138. 
  2. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4. S. 354. 
  3. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 544 s. ISBN 978-807357-585-4. S. 362. 
  4. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4. S. 362. 
  5. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. S. 138. 
  6. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Zdravotní pojišťovny [online]. MZCR, 30. 8. 2008. Dostupné online. 
  7. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4. S. 360, 361. 
  8. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4. S. 350, 351. 
  9. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4. S. 353. 
  10. a b c d Zdravotní pojištění: Kdo z cizinců jej platí a kdo má výhody jako Češi?. BusinessInfo.cz [online]. 24. 8. 2016. Dostupné online. 
  11. a b c d NEJEDLÁ, Jana. Zdravotní pojištění cizinců: Kdo musí mít komerční a kdo získá veřejné?. Měšec.cz [online]. 28. 1. 2015. Dostupné online. ISSN 1213-4414. 
  12. a b c d e f g h SVOBODOVÁ, Věra. Cizinky v české pasti. Nikdo je nepojistí a za porod dají i 30 tisíc. lidovky.cz [online]. 6. února 2014 12:00. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  13. a b c Pojištění zvířat a domácích mazlíčků | Peníze.cz. www.penize.cz [online]. [cit. 2018-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b 4 otázky, na které musíte znát odpovědi, než uzavřete zdravotní pojištění pro psa a kočku. www.pujcka.co [online]. [cit. 2018-08-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]