Sociální zabezpečení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jedná se o systém, který se snaží zajistit relativitu zdrojů, zajistit stabilitu, přiměřenou a minimální úroveň sociálního zabezpečení a sociální suverenitu.  Snaží se pomoc pomocí  opatření lidem , kteří čelí různým hrozbám nebo jsou v mimořádné životní situaci.Tento systém vznikl v závislosti se  na měnících životních podmínkách. S těmito změnami se pojí sociální rizika, která ovlivňují život každého člověka. Společnost se snaží tyto vlivy a jiné následky odstraňovat pomocí sociálního zabezpečení, které je součástí politiky a jedná se o prostředek k uskutečňování úkolů a cílů. Jedná se o soubor institucí, zařízení a opatření, s nimiž se předchází sociálnímu vyloučení, sociálním událostem. Sociální zabezpečení má v různých zemích odlišný systém. Liší se charakterem, formou, cíli i náplní, vymezením okruhu událostí. Sociální zabezpečení je souhrn právních, finančních a organizačních nástrojů, opatření. V užším pojetí se zabývá převážně důchodovým pojištěním ale v širším hlavně sociální zabezpečení s těmito tématy:[1]

Základní faktory ovlivňující sociální zabezpečení[editovat | editovat zdroj]

Tento koncept je podmíněn historickým vývojem, národní tradicí a také jinými faktory, které na sebe navazují, ovlivňují se:

  • ekonomický faktor- sociální zabezpečení velice ovlivňuje velikost a dynamika vytvořených zdrojů. Ekonomický problém se zaznamenává v ekonomickém růstu,který má dopady z části na nezaměstnanost, vzrůstu chudoby, životná náklady a další negativní jevy spojené s ním. Závislot sociálního zabezpečení je také schopnost regulovat cenovou a mzdovou dynamiku. Velká role zde také hraje vývoj v zaměstnanosti, která ovlivňuje několik částí ze sociálního zabezpečení. Je ovlivněn také podmínkami zaměstnanosti neekonomického faktoru, jako jsou například matky s malými dětmi
  • Společensko-politický faktor - Utváří ho hlavně historický vývoj. Prostředí revoluce, programový východiska vládnoucích tříd a stran s ideály. Důležitý faktor zde hraje volební období s klíčovými programy stran. Zde patří nejvýznamnějším mezinárodní vlivy - Evropská sociální charta,Evropská unie.
  • Demografický faktor - jedná se o faktor, který se zabývá procesem stárnutí populace. Největší vliv má zdravotní stav obyvatelstva[3]

Sociální zabezpečení v mezinárodním kontextu[editovat | editovat zdroj]

  • Lidská práva jejich vývoj byl velice dlouhý a jejich kořeny se objevují jíž v summerských a babylonských městských státech. Velký zlom však znamenal novověk, kdy nastoupily nové směry v politice, ekonomice a filozofii. V této době, ze LP  začaly ukotvovat v písemné formě pomocí autorů Thomase Hobbese nebo John Locke. Lidská práva  generujeme  do tří základních kategorií. Negativní práva, která tvoří první generaci lidských práv. Druhá generace zahrnuje práva pozitivní – hospodářská, sociální a kulturní. Třetí generace tvoří práce kolektivní. Lidská práva jsou univerzální, jsou pro každého člověka, platí všude bez jakékoliv diskriminace. Jsou rovná, cože se vyjadřuje v zákazu diskriminace z důvodů pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení atd. Patří sem nezcizitelnost, nezadatelnost, nepromlčitelnost a také nezrušitelnost lidských práv.
  • Organizace spojených národů vznikla v roce 1945 a má za úkol podporovat a posilovat úctu k lidským právům a základním svobodám pro všechny. Pojednává v čl. 22, že přiznává každému nárok na sociální zabezpečení a aby mu byla ze strany státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Roku 1966 Valné shromáždění přijalo Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. K dalším dokumentům OSN patří Úmluva proti mučení a také Úmluva o právech dítěte.
  • Světová zdravotnická organizace vznikla v rámci OSN v roce 1948. Hlavním cílem je podpora a spolupráce v oblasti zdravotnictví, realizace programů a úplné odstranění některých nemocí a celkové zlepšení kvality lidského života.
  • Mezinárodní organizace práce byla založena roku 1919 a její stanovy tvořily součást Versailleské smlouvy. Byl prvním přidruženým orgánem OSN. Tato organizace se zabývá ochranou lidskýchpráv v oblasti pracovních podmínek zaměstnanců a jejich ochrany práv.Usiluje o spravedlivý přístup v pracovním prostředí.Také se angažuj v oblasti školení zaměstnanců, vzdělání a výzkumu. Úkolem MOP je přijímán dokumentů, které se nazývají konvence. K nejdůležitějším patří: Úmluva č. 02 o minimálních standardech v sociálním zabezpečení
  1. Úmluv č. 103 o ochraně mateřství
  2. Úmluv č. 118 o rovném zacházení s cizinci jako s vlastními občan v sociálním zabezpečením
  3. Úmluv č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách
  4. Úmluv č. 130 o zdravotní péči a dávkách v nemoci
  5. Úmluv č. 157 o zřízení mezinárodního systému pro zachování práv v sociálním zabezpečení
  • Dětský fond OSN - Dětský fond je především známý pod jiným názvem a to UNICEF, byl založen roku 1948 původně jako Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci. Od roku 1953 je součástí OSN se sídlem v New York. Jejím cílem je především celosvětově se zabývat ochranou a zlepšováním životních podmínek děti a podporuje jejich rozvoj.
  • Rada Evropy -Byla založena roku 1949, patří k významné evropské organizaci se sídlem ve Štrasburku. V současné době se v ní sdružuje 47 států, které akceptují na svém území lidská práva. Cílem této organizace je zlepšení životních podmínek obyvatel členských států, ochrana lidských práv a základních svobod a upevňování principů parlamentní demokracie a zákonnosti. K činnostem Rady Evropy patří přijímaní konvencí (úmluv), rezolucí a doporučení. Klíčový dokument je Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod., Evropská sociální charta, Evropský zákoník sociálního zabezpečení, Evropská úmluva o sociálním zabezpečení. Kontrolní orgán je Soud pro lidská práva. Každý členský stát je zastoupen jedním soudcem.
  • Evropská Unie -Vznik EU 1. 11. 1993. Patří sem několik klíčových orgánů, jako jsou: Evropská rada, Rada Evropské unie, Evropský parlament, Evropská komise. Evropský soudní dvůr. V současné době má EU 27 členů. [4]

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

V prvotní pospolné společnosti se lidé z obce postarali o přestárlé či nemocné příslušníky tím, že se o ně starala širší či užší rodina. V otrokářské společnosti neměl majetek žádná práva, byl majetkem svého pána. První sociální opatření bylo rozdávání chleba, nařízené římskými císaři. Ve středověku vznikaly svépomocné podpůrné spolky (hornické bratrstva). V roce 1661 byl v českých zemích přijat patent o tulácích a žebrácích, který dovolil obcím přiznávat právo žebrat pouze práce neschopné chudině. O ty co nemohli pracovat a byli staří a nemocní se starala církev. Později tato povinnost pečovat o chudé byla přenesena na obce.V roce 1868 bylo uzákoněno domovské právo, což znamenalo, že ubytování a strava poskytovala v rámci obce, ke které chudý příslušel. Za vlády Marie Terezie v 2. polovině 18. století došlo k rozsáhlé reformě státní správě a k nástupů profesionálů do vysokých úřadů. Představila  tzv. penzijní normály, které zajišťovali vdovám a dětem po zaměstnancích nárok na státní podporu  a státním úředníkům zajišťovali po deseti letech uspokojivé služby právo na penzi. Dále následovali Bismarckovy reformy – v roce 1883 bylo uzákoněno nemocenské pojištění, v roce 1884 úrazové pojištění a v roce 1889 starobní a invalidní pojištění. Byly tak položeny základy tzv. Bismarckova modelu sociální pojištění. Povinné sociální pojištění poté bylo zavedeno i v rakouské části Rakouska- Uherska (tj. i pro české země). Tyto zákony bývají označovány jako Taafehoreforma,v jejím rámci v roce 1888 bylo přijato úrazové a nemocenské pojištění dělníků.[5]

Vývoj SZ v období 1918-1938[editovat | editovat zdroj]

Po skončení 1. světové války v Československu nebylo možné vytvořit vlastní zákonodárství, proto převzala na základě tzv. recepční normy (zákon č.11/1918 Sb.) od Rakouska-Uherska i právní předpisy ze sociální oblasti. Až v následujících letech byly postupně přijímány vlastní nové právní předpisy. Mezi nejvýznamnější patřil zákon č. 221/1924 Sb. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Toto pojištění zajišťovala Ústřední sociální pojišťovna.[6]

Vývoj SZ v období 1946-1948[editovat | editovat zdroj]

Po skončení 2. světové války bylo zákonodárství v oblasti sociální v zásadě převzato. Situace po válce byla velmi složitá, protože pojistné fondy byly zabaveny okupační mocností nebo znehodnoceny v důsledku válečných událostí.  V roce 1948 byl přijat zákon č. 99/1948 Sb. o národním pojištění.  Zákon umožnil vytvoření nové jednotné soustavy národního pojištění.[7]

Vývoj SZ v období let 1949-1989[editovat | editovat zdroj]

První reforma SZ v r. 1956, přijat zákon č.54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. Druhá reforma SZ byla uskutečněna v r. 1964, kdy byly přijaty zákony č. 101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení, a zákon č.103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. V této době došlo ke zhoršení důchodového zabezpečení.  K další reformě došlo v 70. letech přijetím zákona č.121/1975., o sociálním zabezpečení. V tomto období došlo také k rozvoji zabezpečení rodin Neúspěšný hospodářský vývoj v 80.letech neumožňoval další pokračování měkké sociální politiky. Až po nástupu M. Gorbačova k moci v tehdejším SSSR v roce 1985 se československá vláda opět začala snažit získat si obyvatelstvo velkorysejší sociální politikou. Byl přijat zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jehož část platí doposud.[8]

Vývoj SZ v období po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Po listopadu 1989 byla nutná nová reforma sociálního zabezpečení, i přestože, byl systém v některých místech na vysoké úrovni – jako v oblasti zabezpečení v péči o rodinu, ale zaostával v oblasti důchodů, byl velice těžkopádný a finančně náročný a také i nespravedlivý a proto se rozhodlo, že dojde k reformě sociální, jejímž úkolem bylo i v Evropských zemích přechod od sociálního zabezpečení k sociálnímu pojištění. K prvním opatřením patřilo zrušení preferencí v důchodovém systému a také k odstranění diskriminace osob samostatně výdělečně činných. Došlo k převedení nemocenského pojištění ze správy odborů a organizační sjednocení k důchodovému pojištění v rámci ČSSZ a zavedení pravidelní indexace důchodů.[9]

V České republice, lze vývoj sociální reformy rozlišit do tří etap[editovat | editovat zdroj]

První etapa zahrnuje vývoj od roku 1989 do roku 1992, kdy byl vytvořen koncept záchranné sociální sítě a již byly zřízeny některé právní instituty, zejména minimální mzda a také životní minimum. Druhá etapa se zrodila po vzniku samostatné ČR roku 1993. Začaly se zde projevovat neoliberální tendence. Bylo zavedeno pojistné, zvláštní platba mimo daně. Roku 1995 byly přijaty dva významné zákony – zákon č. 155/1995., o důchodovém pojištění, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Třetí etapa reformy se odehrávala od poloviny roku 1998 s nástupem sociálně demokratické vlády, kdy se novelizovaly právní předpisy, a začala se chystat reforma důchodového pojištění. V období 20. a 21. Století  je tomto okruhu sociálního zabezpečení byla aktivní legislativní činnost. Dochází k obnovám v oblasti státní sociální podpory, důchodového pojištění i nemocenského pojištění. V důchodové reformě se bere v úvahu demografický vývoj, s ohledem na průměrný dožívaný věk a snižující se počet porodů. V tuto dobu neexistuje zaměstnanecké pojištění. A dále pokračuje vývoj a změny v důchodovém pojištění. Roku 2001 došlo v významným změnám, kdy došlo k vymezení invalidity, a zavádí se tak třístupňový invalidní důchod v závislosti na  poklesu pracovní schopnosti pojištěnce, jež poklesla pod 35%. Bylo také upraveno samostatně úrazové pojištění zákonem č. 266/2006 Sb., ale jeho účinnost byla opakovaně odkládána a to až do 1. ledna 2014. K zásadním změnám došlo i v sociální péči přijetím zákona č. 108/ 2006 Sb., a zákon o sociálních službách,  zákonem č. 111/2006 Sb., také zákon o pomoci hmotné nouzi  a zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Roku  2006, kdy se změnila vláda na liberální, došlo k několika změnám. Byl přijat zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který novelizoval 50 zákonů. V sociální zabezpečení se provedly změny především v oblasti státní sociální podpory. V roce 2011 zákonem č. 362/2010 došlo k úsporám v oblasti státní sociální podpory pro příklad v části porodného. Tento rok byly přijaty 2 důležité zákony v oblasti veřejného zdraví zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a zákon č. 373/2011 Sb., o specifických a zdravotních službách. Roku 2013 byla schválena důchodová reforma a tvoří tak důchodový systém České republiky.  Skládá se z tří pilířů. První z nich je základní státní důchodový systém, který je všeobecný a povinný a je upravuje jej zákon č. 155/ 1995., o důchodovém pojištění a na něj navazují další doplňkové důchodové systémy. Druhý pilíř tvoří důchodové spoření, které je upravován zákonem č. 426/2011 Sb., účast na něm je dobrovolná, avšak pokud se jednou osoba stane účastníkem, musí v něm setrvat do doby, kdy jí bude přiznán starobní důchod ze základního důchodového pojištění. Smlouvu o důchodovém pojištění může uzavřít osoba starší 18 let. Poslední třetí pilíř tvoří penzijní pojištění se státním příspěvkem a doplňkové penzijní pojištění, upravuje jej zákon č. 42/1994 Sb., vzniká na základě smlouvy mezi osobou starší 18 let a penzijním fondem, tato smlouva mohla být uzavřena do 30. 11. 2012 ale pojištění nezaniká. K příspěvku účastníka poskytuje příspěvek stát, za účastníka může hradit příspěvek zaměstnavatel, pokud ho hradí zcela, stát jej poté neposkytuje. Roku 2013 bylo zavedeno doplňkové penzijní pojištění zákonem č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření. Umožňuje vyšší výnos, jelikož si může účastník vybrat z několika strategií, ale je to spojeno s určitou možností ztráty. Výhodou je poskytnutí tzv. předdůchodu.[10]

  1. KREBS, Vojtěch; KOLEKTIV. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 4 s. ISBN 978-8097357-585-4. S. 175-178.  
  2. KREBS, Vojtěch; KOLEKTIV. sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2010. 1 s. ISBN 978-80-7357-585-4. S. 176.  
  3. KREBS, Vojtěch; KOLEKTIV. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2012. 5 s. ISBN 978-80-7357-585-4. S. 179-184.  
  4. KAHOUN, Vilém; KOLEKTIV. Sociální Zabezpečení. 1. vyd. Praha : nakladatelství TRITON, 2009. 17 s. ISBN 978-80-7387-346-2. S. 50-67.  
  5. TROSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha : Triton, 2009. ISBN ISBN 978-80-7387-346-2..  
  6. TROSTER, Petr. Práva sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2009. ISBN ISBN 978-80-7387-346-2..  
  7. TROSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha : Triton. ISBN ISBN 978-80-7387-346-2..  
  8. TROSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha : Triton. ISBN ISBN 978-80-7400-322-6..  
  9. TROSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečené. 1. vyd. Praha : Triton, 2009. ISBN ISBN 978-80-7400-322-6..  
  10. TROSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha : Triton, 2009. ISBN ISBN 978-80-7400-322-6..