Důstojnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alegorie důstojnosti

Lidská důstojnost pochází z lat. slova dignitas - hodnota, vznešenost. Lidská důstojnost je základní hodnotou i cílem všech lidských práv. Lidská práva mají chránit lidskou důstojnost a ukazovat na důstojnost člověka. Základní hodnoty nebo základní lidská práva jako rovnost a respektování svobody každého člověka, spravedlnost a solidarita vycházejí z lidské důstojnosti. Lidskou důstojnost člověk má ze své podstaty, nepřichází o ni svou neschopností, svým selháním, trestným činem, stářím ani umíráním. Nemůže ji ztratit vůbec ničím a nikdo mu ji nemůže vzít. Každý má svou důstojnost pro sebe samého a má právo na úctu i když se zachoval pod lidskou důstojnost.[1]

Lidská důstojnost je základní hodnotou evropské společnosti. Lidská důstojnost má kořeny v křesťanství, které chápe člověka jako ikonu Boha.[2]

Inherentní důstojnost – ontologická, neoddělitelná tzn. nemůže být ztracena.[3]

Kontigentní důstojnost - je výsadou a nemůže být tedy dopřána všem.[3]

Ottův slovník naučný vykládá důstojnost jako zaslouženost hodnost, jako postavení člověka, jako titul.

Právo[editovat | editovat zdroj]

V ústavním právu je důstojnost jedince kritériem jednání státu s občanem a jeho právnímu statusu coby nejvyšší společenské hodnoty a je státem ochraňován.

V Listině základních práv a svobod se udává, že všichni lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a v právech. Lidská důstojnost spočívá v bytí samotném, proto se v Listině základních práv a svobod dále píše, že každý člověk má právo na život. Není možné člověka usmrtit, ani když spáchá závažný trestný čin a je povinností život chránit i před narozením. Není dovoleno ani někoho mučit, trýznit ani s člověkem zacházet tak, že by ho naše jednání ponižovalo. Naopak každý člověk má právo na ochranu zdraví. Dále každý má právo na důstojné zacházení, na to aby byla zachována jeho čest, dobrá pověst, a aby bylo chráněno jeho jméno. Důstojnost člověka vyžaduje, aby měl každý člověk svobodu myšlení a názoru. Aby si mohl zvolit náboženství a veřejně se k němu hlásit. Aby si mohl vybrat národnost, ke které chce patřit. Má být také respektováno soukromí každého člověka.[4]

Hospodářská, sociální a kulturní práva:

  • Každý má právo vybrat si povolání a připravovat se na něj.[5]
  • Každý má právo vydělávat si na své životní potřeby. Pokud to někomu není možné, stát v určité míře stanovuje podmínky k pomoci člověku, který je v hmotné nouzi.[5]
  • Zaměstnaní lidé mají právo na spravedlivou odměnu a uspokojivé pracovní podmínky.[5]
  • Každý člověk na právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, v době neschopnosti pracovat.[5]
  • Každý člověk má právo na ochranu zdraví.[5]
  • Péče o děti je právem rodičů a děti mají právo na rodičovskou péči. A rodiče, kteří pečují o své děti mají právo na pomoc od státu.[5]
  • Každý má právo na vzdělání.[5]
  • Každý komu bylo ublíženo na jeho právech se může obrátit na soud.[5]

„Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné,nepromlčitelné a nezrušitelné.“[6]

1, Člověk je jako osoba hodnota[6]

2, Patří mu právní status[6]

3, Jeho právní status je garantován politickou osobností[6]

Člověk má primát nad společností a státem. Koncept lidské důstojnosti je založen univerzalisticky a egalitárně, jelikož na lidské důstojnosti má účast každý člověk. Je nezbytné vážit si všech lidí rovným dílem.[6]

Lidskou důstojnost je možné interpretovat jako nejvyšší ústavní princip, který nemůže být podřízen žádným jiným hodnotám a právům. Lidské důstojnosti patří nekompromisní ochrana.[6]

Římskokatolická církev[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolická církev říká, že hloubku člověka nemůžeme pochopit bez Boha, jelikož člověk je stvořen Bohem a je učiněn k jeho obrazu. Toto se vztahuje na všechny lidi a dává jim důstojnost z podstaty svého bytí. Definicí člověka pro Římskokatolickou církev je Boží obraz. Vše, co člověk dělá, by se mělo podobat Božímu jednání. Proto by každá lidská činnost měla směřovat ke spravedlnosti, podporování společenství a vytváření bratrských a sesterských vztahů, tedy k rovnosti mezi všemi lidmi. K Božímu obrazu není stvořen pouze jednotlivý, ale celé společenství. Celé společenství má kráčet k dokonalosti vzájemnou solidaritou, která ukazuje na důstojnost člověka.[7]

I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gen 1,26n)

Člověk je tedy dle křesťanského pojetí nedotknutelný. Převedeno do medicíny: Lidskému embryu náleží lidská důstojnost a potrat je závažným činem proti lidské důstojnosti.[3] Embryu náleží důstojnost, protože je plnohodnotným člověkem v možnosti.[3]

Jen Bůh je základem morálky, Božích přikázání. Boží morálka nedovoluje jednání, které je v rozporu s lidskou důstojností. Pouze ve světle Božích přikázání lze vytvářet a pracovat na pokroku společnosti, jen tak lze vyřešit těžké morální otázky. I ty otázky, které se ptají, jak překonat různé typy totality, aby mohl člověk žít v opravdové svobodě. Totalita popírá transcendentní pravdu o člověku, který je stvořen k Božímu obrazu, a proto dokáže člověka využívat k vlastním účelům, neohlíží se na práva ostatních. Ve světle Božích přikázání lze řešit i hospodářské záležitosti. Solidarita s druhými nás vede k mírnosti, k nelpění na pozemských věcech a ke spravedlnosti.[8] Z toho vyplývá právo na sociální zabezpečení, a přiměřenou životní úroveň, právo na důstojné podmínky k životu, právo na práci.

Filozofie[editovat | editovat zdroj]

V době antiky pro Řeky a Římany je zcela normální mít otroky. Lidská důstojnost není vmímaná u každého člověka stejně. Důstojnost je vnímaná pouze podle toho jakou má člověk mezi lidmi hodnost, úctu, postavení. Čím větší bohatství, tím větší hodnost.[9]

Důstojnost podle Aristotela je hodnocena podle kvality myšlení, moudrosti, vyrovnanosti. Člověk vyniká mírností, takže v ničem nepřehání, je pánem sám nad sebou.[9]

Důstojnost podle Cicera je v postavení ve společnosti. Ale nejen to, člověk s vysokým postavením chodí také dobře upravený, má dobré a ctnostné chování. Umí těžkosti života statečně nést, ovládat emoce a vášně.[9]

Důstojnost podle stoiků (stoikové zastávali přesvědčení pantheistů): důstojní jsou lidé, kteří mají podíl na světovém řádu, který zahrnuje jistý božský rozum; nezáleží na sociálním postavení.[9]

Renesance (Pico della Mirandola) - Člověk je povolán Bohem, aby učinil sám sebe stvořitelem.[6]

Osvícenství: Nejvýznamnější filozof I. Kant. Bez náboženských elementů. Člověk je pánem svého osudu a sám tvoří svou budoucnost.[6] Immanuel Kant: "Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek."[10]

T. Hobbes a J. Locke :  Vypracovali individualistický obraz člověka. Člověk jako svobodný a nezávislý jedinec.[6]

Blaise Pascal: Základem lidské důstojnosti je lidské myšlení. Dobré myšlení je princip mravnosti.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Etika a lidská práva v sociální práci. Praha : [s.n.], 2008. 107 s. S. 65-66.  
  2. SVOBODOVÁ, Zuzana, a kol. Důstojně a radostně. Příspěvek k lidskoprávnímu, občanskému a etickému vzdělávání. Středokluky : Zdeněk Susa, 2012. 158 s. ISBN 978-80-86057-75-0. S. 17.  
  3. a b c d HEŘMANOVÁ, Jana; VÁCHA, Marek. Etika v ošetřovatelské praxi. Praha : Grada, 2012. 85 s. ISBN 9788024734699. S. 71.  
  4. Čl. 1, 3, 6, 7, 10 a 15 Listiny základních práv a svobod.
  5. a b c d e f g h Listina základních práv a svobod [online]. 16.12.1992, [cit. 2015-12-18]. Dostupné online.  
  6. a b c d e f g h i WAGNEROVÁ, Eliška, a kol. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha : Wolters Kluwer, 2012. 906 s. ISBN 978-80-7357-750-6. S. 56.  
  7. Společenství a služba. Lidská osoba stvořená k Božímu obrazu. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2005. 62 s. ISBN 80-7192-971-9.  
  8. Veritatis splendor – o základech morálního učení Církve. Praha : Zvon, 1994. 131 s. ISBN 80-7113-114-8.  
  9. a b c d ŠRAJER, Jindřich. Lidská důstojnost [online]. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Dostupné online.  
  10. KANT, Immanuel. Základy metafyziky mravů. 2. vyd. Praha : Svoboda, 1990. 91 s. ISBN 80-205-0152-5.  
  11. KADUBEC, Jan. Myšlenky Blaise Pascala [online]. [cit. 2015-12-18]. Dostupné online.