Soukromí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Soukromí je osobní oblast jednotlivce nebo skupiny (například rodiny). V češtině zahrnuje potřebu a právo chránit informace o své osobě, jakož i vlastní tělo a čas, vlastní prožitky a území před zveřejňováním a především před zneužíváním.[1] Jde o jedno ze základních, neporušitelných a nezcizitelných lidských práv a svobod a jako takovému mu náleží patřičná ochrana.

Ochrana soukromí[editovat | editovat zdroj]

Ochrana soukromí a jeho respektování vychází z uznání, že každý člověk má přirozenou důstojnost a každému náleží rovná práva. Uznání těchto práv tvoří základ svobody, spravedlnosti a míru ve světě.[2] Ve Všeobecné deklaraci lidských práv v článku 12 se píše, že nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, rodiny nebo korespondence a každý má nárok na zákonnou ochranu proti takovýmto zásahům.[2]

Ochrana soukromí v české legislativě[editovat | editovat zdroj]

V České republice zaručuje ochranu soukromí Listina základních práv a svobod[3], která je součástí Ústavy České republiky. Sankce za narušování soukromí ukládá trestní zákoník 40/2009 Sb. a to v druhé hlavě[4], která se zabývá trestnými činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství. Dále je ochrana soukromí ukotvena v první části občanského zákoníku 89/2012 Sb.[5], kde v hlavě první nalezneme obecná ustanovení upravující soukromé právo a jeho ochranu. Hlava druhá pojednává mimo jiné o fyzických osobách, a tudíž i o osobnosti člověka a jeho ochraně.

Listina základních práv a svobod[editovat | editovat zdroj]

V Listině se soukromí osoby věnují články 7 a 10. Čl. 7 vymezuje oblast nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí a čl. 10 zaručuje ochranu před zásahem do soukromí osoby.

Článek 7 zní takto:

(1)  Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

(2)  Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Článek 7 se v odstavci 1 věnuje pojmu nedotknutelnosti osoby. Tento pojem se v ústavním textu platném na našem území poprvé objevil v článku 30 Ústavy z roku 1960; dříve byl spojován s nedotknutelností osobní svobody. Toto odlišení nedotknutelnosti osoby od osobní svobody (která je zaručena v čl. 8 Listiny), naznačuje specifický význam nedotknutelnosti osoby, tj. člověka. Nedotknutelnost se podle čl. 7 odst. 1 vztahuje jak na osobu fyzickou (čili na člověka), tak na její soukromí a to od narození až do smrti. Jde o ústavně chráněné právo na zachování integrity osoby, jehož porušení je obecně zakázáno a to jak ve sféře veřejnoprávní, tak i v soukromoprávní. Z pohledu veřejnoprávní sféry to znamená, že státní orgán nesmí do oblasti nedotknutelnosti osoby zasahovat jinak než zákonem. Soukromoprávní sféra zase přiznává každému člověku absolutní právo na zachování své osoby a v případě porušení tohoto práva dává vzniknout sankci.[6]

K zásahu do nedotknutelnosti osoby nedochází pouze konáním (př. fyzickým zásahem- tělesné zranění), ale jakkoli, tudíž i nekonáním, za což se považuje např. neposkytnutí pomoci. Znamená to, že zásah do integrity osoby se tedy většinou neposuzuje podle způsobu, jakým k němu došlo, ale výsledkem, který byl způsoben. Výjimku ze zákazu zásahu do nedotknutelnosti může povolit jen zákon, avšak ani zákon nemůže povolit takovou výjimku, která by nebyla společensky nezbytná (př. přípustnost chování v nutné obraně či v krajní nouzi, oprávněné použití zbraně atd.). Právo na nedotknutelnost osoby je ve smyslu čl. 1 Listiny nezcizitelné, to znamená, že každý, pokud ho v tom zákon neomezuje, může svobodně rozhodovat o svém počínání.[7]

Ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí občana zaručuje čl. 10 odst. 2 a 3.:

Čl. 10

(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

(3)  Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Soukromí je ta sféra života člověka, do které nikdo včetně státu nesmí bez souhlasu člověka nebo bez výslovného dovolení zákona zasahovat ani o ni požadovat či získávat informace, a o které subjekt soukromí není povinen nikomu (ani státnímu orgánu) informace dávat, pokud mu to zákon neukládá. Člověk se soukromí může zříkat v momentě, kdy ho někomu dobrovolně zpřístupní, např. že o něm podá informaci. Přičemž soukromí přirozeně nezahrnuje to, co se odehrává na veřejnosti (př. účast hráče ve veřejně provozované hře).[8]

Podle článku 10 má tedy člověk právo na utajování informací o svém soukromí s čímž souvisí i ochrana proti neoprávněnému získávání a používání těchto informací.[9]

Trestní zákoník 40/2009 Sb.[editovat | editovat zdroj]

V trestním zákoníku nalezneme postihy a sankce, které hrozí člověku v případě, že zasáhne do soukromí jiné osoby.

Trestné činy proti ochraně soukromí jsou popsány v paragrafech 180 - 184. Trestní zákoník postihuje buď odnětím svobody, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem tyto zásahy do soukromí:[10]

  • neoprávněné nakládání s osobními údaji
  • poškození cizích práv (uvedení v omyl)
  • porušení tajemství dopravovaných zpráv (listovní komunikace, elektronická komunikace, počítačová data)
  • porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (fotografie, film)
  • pomluva (sdělování nepravdivých údajů )

Občanský zákoník 89/2012 Sb.[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako Listina základních práv a svobod, se k ochraně soukromí vyjadřuje i občanský zákoník 89/2012 Sb., shodují se v tom, že nikdo nesmí zasahovat do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod.

Občanský zákoník se ve své první části v hlavě druhé zabývá ochranou osobnosti člověka, kde v paragrafu 84 - 90 přímo hovoří o zákazu zasahování do soukromí a šíření podobizny či písemnosti osobní povahy, stejně tak zvukového či obrazového záznamu bez svolení člověka. Současně paragrafy 88 a 89 hovoří o případech, ve kterých je možné výše zmíněné záznamy pořizovat a používat i bez souhlasu člověka, jako je např. využití těchto záznamů při chránění jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.[11]

Soukromí na internetu[editovat | editovat zdroj]

Podle odborníka na soukromí na internetu Michala Kosinského je v době internetu, sociálních sítí a moderních metod analýzy dat je prakticky nemožné uchovat si soukromí.[12] Při využívání internetových služeb za sebou uživatel zanechává stopy, na základě kterých algoritmy dokáží odvodit některé charakteristiky uživatele.[12] Existuje algoritmus, který z jedné profilové fotografie rozpozná s úspěšností 80 % , resp. 70 % heterosexuála a homosexuála, při použití pěti fotografií stouipne úspěšnost na 92 %, resp. 83 %.[12] Lajky na Facebooku mohou být využity ke zjištění některých osobních chrakteristik, jako sexuální orientace, etnicita, náboženské vyznání, politická orientace, osobnostní rysy, inteligence, míra spokojenosti, užívání návykových látek anebo věk dotyčných.[13] Sexuální orientaci je možné určit s 75% až 88% jistotou, uživání drog, užívání alkoholu a další informace lze z lajků určit s podobným úspěchem.[14] Tyto informace lze zjistit, neboť uživatelům se mohou líbit stránky typické pro nějakou osobní charakteristiku.[14]

Narušování soukromí domácími spotřebiči[editovat | editovat zdroj]

S rozšiřujícím se používáním chytrých domácích spotřebičů může narůstat ohrožení soukromí. Jedním z takovýchto spotřebičů jsou robotické vysavače,. Robotické vysavače si musí pamatovat trasu, kterou projíždějí, takže znají polohu zdí a nábytku a tvoří si schéma bytu a domu.[15] Například výrobce robotických vysavačů iRobot oznámil, že chce informace o poloze získané ze svých produktů prodávat Amazonu nebo Googleu.[15] Společnost sice prohlásila, že společnost nebude prodávat informace bez povolení majitele vysavače, nicméně podle obchodních podmínek společnosti si tato vyhrazuje právo na sdílení informací svých klientů se svými obchodními partnery, takže uživatelé vysavačů iRobot nemají garantováno, že s jejich informacemi bude zacházeno podle jejich představ.[15]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008. s 208
  2. a b Všeobecná deklarace lidských práv – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (česky) 
  3. Listina základních práv a svobod. www.psp.cz [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (česky) 
  4. INFO@AION.CZ, AION CS -. 40/2009 Sb. Trestní zákoník. Zákony pro lidi [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (česky) 
  5. INFO@AION.CZ, AION CS -. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (nový). Zákony pro lidi [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (česky) 
  6. PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. s. 75-77
  7. PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. s. 78
  8. PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. s. 113
  9. PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. s. 114
  10. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40#cast2-hlava2-dil2
  11. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#cast1-hlava2
  12. a b c ČTK. Soukromí a internet nejdou dohromady: sexuální orientace odhalena z jediné fotky. Týden.cz [online]. 24.03.2017 19:16. Dostupné online.  
  13. MIHULKA, Stanislav. Podle Facebooku poznáš člověka …. Osel [online]. 13.03.2013 23:06. Dostupné online. ISSN 1214-6307.  
  14. a b ČÍŽEK, Jakub. „Lajky“ na Facebooku vás svlečou do naha. zive.cz [online]. 13. března 2013. Dostupné online.  
  15. a b c -nat-. Mohou domácí spotřebiče ohrozit naše soukromí?. Týden.cz [online]. 27.07.2017 05:45. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2.. vyd. Praha : Portál, 2008. ISBN 9788073673680.  
  • PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. ISBN 8072013912
  • Občanský zákoník 89/2012 Sb.
  • Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky.
  • Trestní zákoník 40/2009 Sb.