Fyzická osoba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fyzická osoba (FO) je právní pojem odlišující člověka od jiných právních subjektů, které mají právní subjektivitu (právnická osoba).

Právní osobnost (právní subjektivitu), tedy způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).[1] Smrtí tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije,[2] případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud prohlásit za mrtvou nebo jen za nezvěstnou.[3]

Plnou svéprávnost, tedy způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, mají ale jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (anebo ti, kteří dovršili 16 let věku a uzavřeli s povolením soudu manželství nebo jim byla svéprávnost přiznána soudem[4]) a kterým zároveň nebyla tato způsobilost omezena. Zcela zbavit fyzickou osobu nebo samostatně se vzdát svéprávnosti možné není, pouze je možné ji soudem omezit, např. kvůli trvalé duševní poruše.[5]

Nezletilý je schopen nabývat v zásadě všech práv a povinností a je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.[6] V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce nebo je možné mu zákonným zástupcem udělit souhlas k takovému jednání, pokud není zákonem zvlášť zakázáno.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)
  2. § 73–75 OZ
  3. § 26 odst. 2 a § 66-70 OZ a § 50-64 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
  4. § 37 OZ
  5. § 55–65 OZ
  6. § 31 OZ
  7. § 32 odst. 1 a § 33 odst. 1 OZ

Související články[editovat | editovat zdroj]