Právní osobnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Právní osobnost nebo také právní subjektivita je schopnost vystupovat jako subjekt a nikoli jako objekt práva, tedy schopnost být nositelem i vykonavatelem práv a povinností. V českém právu se proto od roku 1950 nazývala způsobilost k právům a povinnostem, od roku 2014 se ve smyslu § 15 odst. 1 občanského zákoníku její označení vrací k dřívějšímu termínu právní osobnost.

Právní osobnost u fyzických osob vzniká narozením a zaniká smrtí (§ 23 OZ).[pozn. 1] Jiným způsobem nemůže být nikdo své právní osobnosti zbaven, nelze se jí ani vzdát (§ 16 OZ). Má ji i počaté dítě, narodí-li se živé (tzv. nasciturus). Také právnické osoby mají právní subjektivitu, vzniká současně s jejich vznikem a zaniká s jejich zánikem podle práva (zejména v souvislosti s jejich zápisem či výmazem ve veřejném rejstříku – § 118, 126 a 185 OZ).

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Smrt se podle § 26 OZ prokazuje veřejnou listinou nebo prohlášením za mrtvého, jeví-li se jako jistá, resp. má-li se podle § 71 OZ důvodně za to, že ke smrti došlo.[1][2][3] V literatuře se ale objevují i názory, že právní subjektivita zaniká pouze vlastní smrtí a nikdy samotným prohlášením člověka za mrtvého.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ELIÁŠ, K. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, ISBN 978-80-7208-922-2. S. 80.
  2. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, ISBN 978-80-7400-529-9. S. 181.
  3. DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. Občanské právo hmotné 1. Obecná část. Praha: Wolters Kluwer, 2013, ISBN 978-80-7478-326-5. S. 231–232.
  4. MELZER, F.; TÉGL, P. Občanský zákoník – velký komentář. 1. vyd. Praha : Leges, 2013. 720 s. ISBN 978-80-87576-73-1. S. 313.  

Související články[editovat | editovat zdroj]