Duševní porucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Duševní porucha (nebo také psychická porucha) je v širším pojetí označení pro některé psychické procesy, projevující se v myšlení, prožívání a chování člověka, znesnadňující jeho fungování ve společnosti.[1]

Definic duševní poruchy je ale více. Mezi duševní poruchy se řadí ty z poruch, které se prvotně týkají myšlení, prožívání nebo vztahů k ostatním lidem. Vymezit pojem zdraví je velmi obtížné a ještě obtížnější je definovat pojem duševního zdraví. Podle Světové zdravotnické organizace je zdraví stav celkového blaha fyzického, duševního i sociálního.[2]

Duševní zdraví a duševní porucha jsou pojmy značně kulturně i názorově podmíněné, jejich obsah je tedy nepřesný, proměnlivý a není předmětem obecné shody. Přesné definování těchto pojmů je tedy těžké, protože se jedná o řadu nemocí s určitými podrobnostmi.[3]

Za duševní poruchy se označují jak stavy podmíněné zejména tělesnou (vrozenou) organickou (zpravidla neurologickou, často též genetickou) specifickou výbavou člověka, tak stavy, u nichž se za rozhodující příčinu vzniku pokládá vliv prostředí a životních událostí. Podíl a vztah vrozených dispozic a dalších vlivů u jednotlivých typů poruch jsou předmětem zkoumání a diskusí. Nejčastější varianta duševního onemocnění je kombinace více faktorů.[4]

Léčba může spočívat buď v odstraňování příčin poruchy, nebo v úpravě jejích následků. K léčbě se užívají medikamenty, psychoterapie včetně úpravy životního stylu a další způsoby. Nejúčinnější je však komplexní multidisciplinární postoj ze strany klienta k odbornému týmu.[5]

Spory o povaze duševních poruch[editovat | editovat zdroj]

Pojem duševní poruchy a obdobné pojmy z dřívějška (např. duševní nemoc) jsou značně podmíněny dobovou a místní kulturou, osobními názory i sociální rolí zdravotnického systému. Například homosexualita nebo leváctví byly ještě nedávno považovány za poruchy. Proti způsobu, jakým hlavní proud psychiatrie pojímá duševní poruchy, argumentovali zejména v 60. letech dvacátého století lidé řazení do tzv. antipsychiatrického hnutí. Některé z jejich pohledů na psychologický a sociologický rámec duševních poruch jsou dnes významnou částí psychiatrické obce přijímány a odrazily se v novějších klasifikačních manuálech, léčebné praxi i odborných diskusích.

Diagnostika duševních poruch[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 20. století bylo v klasifikacích rozlišováno jen několik desítek duševních poruch. Roku 1952 jich bylo 192 a Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, 4. edice (DSM-IV) jich v současnosti uvádí 374. Tento nárůst může být způsoben:

  • efektivnější diagnostikou a lepší charakteristikou duševních poruch, díky více než století výzkumu;
  • skutečně se zvyšujícím počtem duševních nemocí, způsobeným hnacími faktory jako je dieta nebo stále rostoucí stres každodenního života;
  • zvýšenou tendencí některých psychiatrů označovat individuální zvláštnosti chování a slabůstky jednotlivce jako nemoc

Diagnóza se děje na základě příznaků duševních poruch, a to jak chování a slovních projevů, tak někdy i na základě fyzického vyšetření (např. u drogových závislostí).

Kategorizace duševních poruch[editovat | editovat zdroj]

Ve Spojených státech byly duševní poruchy rozděleny do skupin podle společných symptomů a to v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM) vytvořeném Americkou psychiatrickou asociací. Manuál obsahuje 13 kategorií.

DSM skupina (Diagnostický a Statistický Manuál) Příklady
Poruchy obvykle poprvé diagnostikované u batolete, v dětství nebo adolescenci Mentální retardace, autismus, ADHD
Delirium, demence, amnestické a jiné kognitivní poruchy Alzheimerova choroba
Mentální poruchy způsobené zdravotním stavem pacienta Psychóza související s AIDS
Zneužívání omamných látek Alkoholismus
Psychózy Schizofrenie
Poruchy nálady Deprese, Maniodepresivní psychóza
Úzkostné poruchy Generalizovaná úzkostná porucha
Somatoformní poruchy Somatizační porucha
Faktitivní (předstírané) poruchy Münchhausenův syndrom
Disociativní poruchy Disociativní porucha identity
Sexuální poruchy a poruchy pohlavní identity Dyspareunie, Porucha pohlavní identity
Poruchy příjmu potravy Mentální anorexie, Bulimie
Poruchy spánku Nespavost (insomnie)
Poruchy osobnosti Narcistická porucha osobnosti
Impulzivní poruchy neklasifikované jinde Kleptomanie, Trichotillomanie
Adaptační poruchy Adaptační porucha
Jiné nemoci, které se mohou stát středem pozornosti lékařů Tardivní dyskineze, Zneužívání dětí

Americkým manuálem DSM byl inspirován i V. díl (diagnózy řady F) Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN, ICD), který vydává Světová zdravotnická organizace (WHO). Mezinárodní klasifikaci nemocí schválila WHO v roce 2001.[6]

V DSM je kromě kategorizovaných duševních poruch definováno i mnoho jejich příznaků (jako je paranoia). Ty nejsou samy o sobě považovány za nemoci, ale pouze za indikátory některé z výše zmíněných poruch. MKN mezi poruchami a příznaky takto nerozlišuje, protože většina diagnostických položek je vytvářena především na základě příznaků, nikoliv organické příčiny.

MKN Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů[editovat | editovat zdroj]

V České republice je platná Mezinárodní klasifikace nemocí tzv. MKN-10 od roku 1994. MKN je publikace Světové zdravotnické organizace (WHO), která kodifikuje systém označování a klasifikace lidských onemocnění, poruch, zdravotních problémů a dalších příznaků, situací či okolností.Prochází průběžnými aktualizacemi, poslední aktualizace je platná od 1.1. 2014.[7]

V kapitole Poruchy duševní a poruchy chování najdeme poruchy psychického vývoje, nikoliv příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy. Kapitola obsahuje následující oddíly:

  • F00–F09 Organické duševní poruchy včetně symptomatických - obsahuje skupinu duševních poruch, seskupených na základně společně prokazatelné etiologie u mozkového onemocnění, poranění mozku nebo jiného poškození vedoucí k mozkové dysfunkci.
  • F10–F19 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek - zde najdeme široké spektrum nemocí různé tíže a různých klinických forem, jejichž společným jmenovatelem je užívání psychoaktivních substancí, kterou mohou, ale nemusejí být předepsány lékařem.
  • F20–F29 Schizofrenie‚ poruchy schizotypální a poruchy s bludy - tento oddíl se zabývá schizofrenií, shizotypální poruchou, poruchami s trvalými bludy a akutními a přechodnými psychotickými poruchami.
  • F30–F39 Afektivní poruchy (poruchy nálady) - u těchto poruch je základní vlastností porucha afektivity nebo nálady směrem k depresi (současně s úzkostí nebo bez ní) nebo euforii.
  • F40–F48 Neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy - nepatří sem neurotické, stresové a somatoformní poruchy spojené s poruchou chování.
  • F50–F59 Syndromy poruch chování‚ spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory - obsahuje např. poruchy příjmu potravy, neorganické poruchy spánku nebo sexuální poruchy, které nejsou způsobeny organickou poruchou nebo nemocí.
  • F60–F69 Poruchy osobnosti a chování u dospělých
  • F70–F79 Mentální retardace - najdeme zde veškeré druhy mentální retardace.
  • F80–F89 Poruchy psychického vývoje - tyto poruchy mají ve všech oddílech společné vlastni: začátek poruchy (v kojeneckém věku nebo v dětství), postižení nebo opoždění ve vývoji funkcí a stálý průběh bez remisí a relapsů.
  • F90–F98 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání
  • F99 Neurčená duševní porucha - sem nepatří organická duševní porucha nervové soustavy[8]

Mezinárodní klasifikace nemocí neklasifikuje osoby, ale pouze popisuje a přibližuje situaci každého jedince s ohledem na veškeré aspekty jeho zdraví. Schválení a přijetí MKN znamenalo zlepšení chápání zdraví osob s duševním onemocněním a změna pohledu na termíny jednotlivých postižení.[9]

Právní zakotvení duševních poruch[editovat | editovat zdroj]

Z právního hlediska je velice nutné oddělit termíny duševní porucha a duševní nemoc. Český právní řád operuje s pojmem „duševní porucha“.[10]

Trestní zákoník[editovat | editovat zdroj]

Termín duševní porucha je definován v zákonu 40/2009 trestního zákoníku v § 123 Duševní porucha. V trestním zákoníku je Zde se píše, že duševní porucha, která nevyplývá z duševní nemoci, je i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní odchylka.[11]

Dále se trestní zákoník zaměřuje na osoby s duševními poruchami v díle 4 IV:

  • § 26 Nepříčetnost - Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
  • § 27 Zmenšená příčetnost - Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný.
  • § 47 Upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence - Zde najdeme právní zakotvení ohledně potrestání člověka, který má uznanou nepříčetnost či zmenšenou příčetnost. Popisuje se zde, že duševně narušeného člověka lze trestat uložením ochranného léčení nebo zabezpečovací detence.[12]

Zásadním tématem spojené s duševní poruchou je v trestném zákoníku trestní odpovědnost. Pokud pachatel činu trpí duševní poruchou se sama o sobě trestní odpovědnost nevylučuje. Vyloučena by byla tehdy když by se k duševní poruše přidala buď neschopnost rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost nebo neschopnost ovládat své jednání.[13]

Občanský zákoník[editovat | editovat zdroj]

Nový občanský zákoník vešel v účinnost 1. 1. 2014.[14]

Zákon občanský zákoník č. 89/2012 Sb se zabývá osobami s duševní poruchou v několika zákonech:

  • § 55 - § 65 Omezení svéprávnosti je inspirováno Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením a výkon práv je také zaručen Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Základním předpokladem pro vydání rozhodnutí o omezení svéprávnosti je, že jeho vydání musí být v zájmu člověka, jehož se rozhodnutí týká. Soud se při rozhodování prvotně zabývá otázkou, zda se vůbec u posuzovaného vyskytuje dušení porucha, která je trvalá a která způsobuje neschopnost právního jednání. Důležitým kritériem pro soud je rozsah a stupeň neschopnosti člověka postarat se sám o sebe. Nutné je také zkoumat život jedince, např. jestli je si schopný sám nakoupit a majetkovou situaci tzn., jak hospodaří s penězi, zda je schopný platit nájem apod. [15]
  • § 45 - § 48 Nápomoc při rozhodování je zákon, který upravuje, že při duševní poruše menšího rázu lze přistoupit k mírnějšímu opatření než je omezení svéprávnosti, kde si člověk může zvolit svého tzv. podpůrce. Tento člověk se spoluúčastní právních jednání podporovaného a poskytuje mu rady, snaží se mu vysvětlit důsledky jeho činů nebo mu poskytuje oporu při komunikaci s okolím. Tzn., že osoba s duševní poruchou zůstává svéprávná a stále rozhoduje sama za sebe. V tomto případě je nutné uzavřít mezi podpůrcem a podporovaným smlouvu o nápomoci, kterou musí odsouhlasit soud, který tím brání ve zneužití daného opatření.Soubor těchto zákonů upravuje předpoklady nápomoci při rozhodování, smlouvy o nápomoci, práva a povinnosti podpůrce a také odvolání podpůrce.[16]
  • § 49 - § 54 Zastoupení členem domácnosti je další zákon, který upravuje pomoc posuzovaného člověka. Tento zákon se týká lidí u kterých duševní porucha nedosahuje stupně pro omezení svéprávnosti. Pokud zletilý nemá žádného zástupce nebo opatrovníka, může ho zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel, partner, a nebo osoba, která se zastoupeným žil po dobu 3 let před vznikem zastoupení a je ochotný se daného zastoupení ujmout. Souhrn těchto zákonů se zabývá předpoklady, rozhodnutím soudu, povinnost zástupce, rozsah zastoupení, možnost více zástupců a zániku zastoupení. [17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 80-7178-303-X. S. 424-425.  
  2. NĚMCOVÁ, Marcela. Co víme o duševních nemocech. 1. vyd. Praha 1, Malostranské nám. 28 : Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1975. 184 s. ISBN 08-062-75. S. 47.  
  3. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání : otázka opatrovnictví dospělých. [s.l.] : Linde. Dostupné online. ISBN 9788072018017. S. 27.  
  4. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. [s.l.] : Grada. Dostupné online. ISBN 9788024721385. S. 70.  
  5. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. [s.l.] : Grada. Dostupné online. ISBN 9788024721385. S. 92.  
  6. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání : otázka opatrovnictví dospělých. [s.l.] : Linde. Dostupné online. ISBN 9788072018017. S. 25.  
  7. ČR, ÚZIS. MKN Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů | ÚZIS ČR. www.uzis.cz [online].  [cit. 2017-04-22]. Dostupné online.  
  8. Mezinárodní klasifikace nemocí. [s.l.] : World Health Organization Geneva. ISBN 978-80-904259-0-3. S. 189-258.  
  9. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání : otázka opatrovnictví dospělých. [s.l.] : Linde. Dostupné online. ISBN 9788072018017. S. 25.  
  10. MAREČKOVÁ, Jana; MATIAŠKO, Maroš. Člověk s duševním postižením a jeho právním jednáním. [s.l.] : Linde Praha, 2010. 223 s. ISBN 978-80-7201-801-7. Kapitola Duševní porucha a duševní nemoc, s. 27.  
  11. 40/2009 Sb. Trestní zákoník. Zákony pro lidi [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (česky) 
  12. 40/2009 Sb. Trestní zákoník. Zákony pro lidi [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (česky) 
  13. Příčetnost a zmenšená příčetnost | epravo.cz. www.epravo.cz [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (česky) 
  14. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (nový). Zákony pro lidi [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (česky) 
  15. LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník : komentář. [s.l.] : C.H. Beck. Dostupné online. ISBN 9788074005299.  
  16. LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník : komentář. [s.l.] : C.H. Beck. Dostupné online. ISBN 9788074005299. S. 245-255.  
  17. LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník : komentář. [s.l.] : C.H. Beck. Dostupné online. ISBN 9788074005299. S. 256-272.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]