Úzkostná porucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Úzkostné poruchy se řadí k neurotickým poruchám. Zahrnují fobie a několik forem nadměrné úzkosti a strachu, které nastupují náhle a brání vykonávání běžných denních činností. Úzkostné poruchy jsou často vysilujícími chronickými poruchami a vyskytují se buď od raného věku, nebo je náhle spustí určitá událost. Nastupují a zhoršují se v období stresu.

Protože jde o neurotické poruchy, není u úzkostných poruch narušeno vnímání reality (na rozdíl od psychotických poruch, jako je např. schizofrenie) a chování neporušuje sociální normy. Člověk postižený touto poruchou si uvědomuje nesmyslnost svých pocitů. Přesto však není schopen jim čelit a ovládat je. V důsledku této poruchy může dojít k ovlivnění každodenního života, u těžších případů i ke zhoršení pracovního a společenského uplatnění, někdy i k sociální izolaci.

Úzkostné poruchy jsou poměrně rozšířené. Během života jimi trpí v nějaké formě více než 15 % populace. Původ mají buď v dětství, nebo vznikají následkem nějaké události (jedná se o reakci na závažný stres, kupř. po nehodě nebo přírodní katastrofě). Důležitou roli může sehrát také dědičnost. Úzkostné poruchy mají často chronický průběh (trvání delší než tři měsíce).

Typy[editovat | editovat zdroj]

Diagnostická kritéria[editovat | editovat zdroj]

Podmínky, které pacient pro stanovení diagnózy některé z úzkostných poruch musí splnit, jsou mnohdy společné pro více úzkostných poruch a často se jejich význam podmiňuje jejich ovlivněním každodenního života pacienta. Jedná se např. o úzkost trvající určitou dobu nebo vyhýbavé chování. Přesnou diagnózu je potřeba stanovit na základě dalších, specifických kritérií.

Míra rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Celoživotní míra rozšíření (cizím slovem prevalence) se v závislosti na konkrétním typu poruchy pohybuje mezi 1,5 % a 16 % populace. Pokud jde o výskyt v závislosti na pohlaví, některé poruchy postihují více ženy, některé více muže a některé postihují obě pohlaví ve stejné míře.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

K léčbě úzkostných poruch se používají zpravidla benzodiazepiny a antidepresiva, a to ze všech hlavních skupin (tj. SSRI, TCA a IMAO).

Většinu úzkostných poruch lze léčit rovněž behaviorální terapií, např. kognitivně behaviorální terapií, a to s použitím léčiv i bez jejich použití, nebo transformační systemickou terapií. Nejen u fobií, ale i u ostatních úzkostných poruch se využívá technika postupného vystavování obávaným situacím (začíná se situacemi působícími nejmenší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst donekonečna a po určité době začne klesat.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.