Panická porucha
Panická porucha je psychická porucha charakterizována opakovanými záchvaty intenzivního strachu a vnitřní nepohody, které vznikají náhle bez zjevné příčiny. Během několika málo minut dosahují maxima a trvají zpravidla několik minut. Takovým epizodám nebo záchvatům se říká panická ataka.
Středně těžká porucha je taková, pokud počet záchvatů je aspoň 4 během 1 měsíce a těžká, pokud jsou aspoň 4 během 1 týdne.
Panická porucha se v posledních letech dostává do popředí obecného zájmu, lidé trpící touto nemocí jsou často nadměrně vystavováni stresu, drtivá většina z nich však přesto dokáže žít naprosto normální osobní i pracovní život.
Panická ataka[editovat | editovat zdroj]
Samotná panická ataka má složku myšlenkovou, emoční, ale především fyziologickou. Postižený trpí zejména na tělesné úrovni. Upřednostňovanou metodou pro zvládnutí panického záchvatu je aplikace dechové a svalové strategie.
Fáze panické ataky:[editovat | editovat zdroj]
- Předpokladem vzniku panické ataky je chronický stres.
- Spouštěčem panické ataky bývá tělesný stres, méně častěji zúzkostňující myšlenky, vzpomínky.
- Arousal se začíná zvyšovat, nastupuje stresová reakce, v těle začínají probíhat fyziologické změny, které jsou způsobené zrychlením frekvence dechu a s tím související změnou úrovně kyslíku a oxidu uhličitého v krvi.
- Fyziologické změny přecházejí na úroveň vědomí.
- Na kognitivní úrovni nastává reakce ve formě panických myšlenek.
- Hyperventilace, koncentrace kyslíku v krvi stoupá, dostavuje se hypokapnie. Stresová reakce vygraduje do stavu stresové pohotovosti, tj. základní ochranné vegetativní funkce boj nebo útěk.
- Pacient úporně hyperventiluje, do svalů se vylévá kyselina mléčná.
- Panickými myšlenkami a hyperventilací se stav stresové pohotovosti prodlužuje.
- Po několika minutách dochází k vyčerpání organismu, arousal začíná klesat, dech se prodlužuje, klesá krevní tlak, tepová frekvence se zpomaluje.
- Panická ataka ustupuje.
Příznaky[editovat | editovat zdroj]
Charakteristické příznaky (záchvatu)[editovat | editovat zdroj]
- Příznaky vegetativního dráždění
- Tachykardie
- Pocení
- Tremor
- Sucho v ústech
- Svírání v oblasti hrudníku
- Zvracení
- Zrychlené dýchání
- Závratě
- Napětí ve svalech
- Sevření hrdla – knedlík v krku
- Zvýšení krevního tlaku
Ostatní příznaky[editovat | editovat zdroj]
- Obtížné dýchání
- Pocity na zalknutí
- Nausea nebo břišní nevolnost
- Pocity derealizace
- Depersonalizace
- Návaly horka nebo chladu
- Třes
- Strach ze smrti, z vážných nemocí, strach ze strachu
- Strach z míst, kde postižený prožil jakoukoliv ataku (spouštěcí faktory)
Příčina[editovat | editovat zdroj]
Podle behaviorální teorie jde o naučené chování. Jde o relativně trvalý sklon k interpretaci různých tělesných příznaků, které jsou projevem stresové reakce jako příznak hrozící katastrofy. Pokud jsou tyto příznaky brány jako hrozba (např. bolest na hrudi – mám infarkt), nastává stav napjatého očekávání. Spouští se reakce útok nebo útěk, tím dochází k zesilování původní reakce. Někdy pacient začne zrychleně dýchat, tím dochází ke změně vnitřního prostředí a znovu k zesílení původních příznaků.
Útěk nebo útok[editovat | editovat zdroj]
Reakce útěk nebo útok můžeme vnímat jako jedny z nejdůležitějších součástí naší výbavy pro přežití v nebezpečných situacích. Pocházejí z počátku vývoje lidského mozku, kdy byl život mnohem fyzicky náročnější a nebezpečnější než dnes. Tenkrát byly hrozby jednoduché a přímé, například divoká zvěř nebo člen nepřátelského kmene.
Proto může být panická ataka spuštěna rychle a hlavně podvědomě. Lidé trpící panickými záchvaty často říkají, že "přišly z ničeho nic".
Když tělo změní prioritu z dlouhodobého přežití na krátkodobé ve stavu nouze, děje se hned několik věcí. Následkem vyloučení hormonů jako je adrenalin se krevní tlak zvýší a zrychlí se dech při přípravě na velkou tělesnou námahu.
Nohy se mohou třást, protože se připravují na běh, a také ruce se mohou třást, jak se na nich velké svaly připravují k boji. Člověk se může zpotit, čímž se jeho tělo ochladí, aby se pak nepřehřálo při velké fyzické námaze, na kterou se podvědomě připravuje.
Krev je odháněna od žaludku k důležitým svalům, kde je potřeba v případě nouze. Z tohoto důvodu lidé, kteří jsou často vystavováni stresovým situacím, mohou mít problémy s trávením; krev je soustavně odváděna od žaludku do jiných částí těla.
Stavy, které mohou imitovat panickou poruchu[editovat | editovat zdroj]
- intoxikace psychoaktivní látkou (amfetamin, kokain, kofein,…)
- odvykací symptomy (alkohol, barbituráty)
- afektivní porucha
- schizofrenie
- somatoformní poruchy
- generalizovaná úzkostná porucha
- prostá a sociální fobie
- tělesná onemocnění (skutečný infarkt myokardu, hypoglykémie, feochromocytom, hyperparathyreoideismus, prolaps mitrální chlopně, arytmie, koronární nedostatečnost, dráždivý tračník, cholecytolithiáza, tetanický syndrom, migréna,…)
Léčba[editovat | editovat zdroj]
Podle výsledků mnohých studií je při léčbě panické poruchy terapií „první volby“ kognitivně behaviorální[1] terapie, která je doplněna nácvikem dechových a svalových strategií.
Porucha se léčí buď psychoterapií – kde jsou vhodné hypnoterapie, satirovská transformační systemická terapie či kognitivně-behaviorální psychoterapie, nebo pomocí psychofarmak, kde se používají antidepresiva ze skupiny SSRI nebo SNRI (např. venlafaxin) a k akutnímu zvládání úzkosti vysoce potentní benzodiazepiny (alprazolam, klonazepam). Výjimkou nejsou ani antipsychotika (sulpirid). Často se k léčbě používá kombinace antidepresiv, antipsychotik a léků aktuálně snižujících úzkost (bromazepam).
Doba léčby[editovat | editovat zdroj]
Záleží na mnoha faktorech – prostředí, stresu postiženého během života, podpoře v okolí, také na celkovém zdraví. Neléčená panická porucha se může s postiženým táhnout celý život.
Podle nejnovějších studií je však prognóza léčby panické ataky poměrně příznivá. Léčba akutních projevů panické poruchy trvá v řádů měsíců. Kognitivně-behaviorální terapie zahrnuje aplikaci dechových a svalových strategií, které jsou doslova první pomocí při zvládnutí počínající panické ataky [2] [3]
Dále je třeba identifikovat a zpracovat spouštěče panických projevů na myšlenkové a emoční úrovni. Jinými slovy je nutné odhalit a ošetřit příčiny chronického stresu, který je hlubší příčinou panické poruchy.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ OTTE, Christian. Cognitive behavioral therapy in anxiety disorders: current state of the evidence. S. 413–421. Dialogues in Clinical Neuroscience [online]. 2011-12-31. Roč. 13, čís. 4, s. 413–421. Dostupné online. DOI 10.31887/DCNS.2011.13.4/cotte. PMID 22275847. (anglicky)
- ↑ MEURET, Alicia E.; WILHELM, Frank H.; ROTH, Walton T. Respiratory Biofeedback-Assisted Therapy in Panic Disorder. Behavior Modification. 2001-09, roč. 25, čís. 4, s. 584–605. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. ISSN 0145-4455. DOI 10.1177/0145445501254006. (anglicky)
- ↑ a b MEURET, Alicia E.; WILHELM, Frank H.; RITZ, Thomas. Breathing Training for Treating Panic Disorder: Useful Intervention or Impediment?. Behavior Modification. 2003-10, roč. 27, čís. 5, s. 731–754. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. ISSN 0145-4455. DOI 10.1177/0145445503256324. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DANA, Kamarádová; KLÁRA, Látalová; JÁN, Praško. Panická porucha. Grada Publishing as, 2016.
- CHVAL, MUDr Josef; CHVALOVÁ, MUDr Viola. Panická porucha v ambulanci internisty. Praha: Interní.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Neurologové a psychiatři na síti. Německy.
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
