Bipolární afektivní porucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bipolární afektivní porucha
Klasifikace
MKN-10 F31.
MeSH D001714

Bipolární porucha (BAP), známá také jako maniakální deprese (MD) nebo pod starším označením maniodepresivní psychóza (MDP), maniodeprese (MD) je závažná duševní porucha, při níž se střídá stav mánie a deprese. Je vážnou klinickou a nozologickou jednotkou v klasifikaci nemocí (F31).[1] Současná psychiatrie (2002) se v nomenklatuře vyhýbá pojmu nemoc a termínu psychóza; užívá pojem „porucha“. Deprese při bipolární poruše se léčí jinak než monopolární deprese.[2] O sebevraždu se statisticky pokusí okolo 50 % nemocných s bipolární poruchou, přičemž až 20 % z nich čin dokoná.

Projevy[editovat | editovat zdroj]

Významnou charakteristikou bipolární poruchy je změna nálady. Bipolární porucha se projevuje střídáním mánie (manická epizoda) a deprese (bipolární deprese). Depresivní nebo manická fáze může při jednom cyklování trvat několik dnů až týdnů, někdy i měsíců. Může nastat ultrarychlé cyklování (5–364 cyklů za rok), někdy dokonce cyklování ultradiální (více než 365 cyklů za rok, tedy dva nebo dokonce více cyklů za den). Epizody mánie a deprese nejsou nepřetržité, objevuje se mezi nimi tzv. bezpříznakové období; tehdy nejsou přítomny ani příznaky mánie, ani deprese.[3][1]
Smíšená epizoda BAP je charakteristická rychlým cyklováním stavů mánie a deprese (v hodinách nebo dnech), přičemž se mezi nimi nemusí vyskytovat bezpříznakové období. Nemocný tedy ze stavu mánie propadá ihned do deprese a naopak.[1]

Mánie a melancholie, litografie (1892)

Příznaky deprese: hluboké stavy smutku, snížená energie, pesimismus, pokles zájmu, plačtivost, poruchy spánku (nespavost nebo naopak přílišná spavost), poruchy chuti k jídlu (nechutenství nebo naopak přejídání), výrazná unavitelnost, neschopnost prožívat radost (anhedonie), apatie, nízké sebehodnocení, pocity viny a sebeobviňování, pokles výkonnosti, nerozhodnost. Tyto symptomy můžou vyústit až k pocitům bezvýchodnosti situace, k beznaději, myšlenkám na smrt až k sebevražednému jednání.[1]
Nebezpečí sebevraždy kulminuje v době, kdy deprese odeznívá, a postižený se svému okolí již jeví bez příznaků (získává sílu o sebevraždu se pokusit).

Příznaky mánie: zvýšená euforie, nepřiměřeně veselá až bujará nálada, zvýšené sebevědomí a sebehodnocení, grandiozita (velikášství), přeceňování svých schopností, zrychlené myšlení, zrychlená řeč a psychomotorické tempo, zrychlené pohyby, iritabilita (vysoká iritabilita znamená, že člověk se snadno rozzlobí, podráždí, je netrpělivý), vztahovačnost, mrzutost, ztráta sociálních zábran, vyvolávání konfliktů, snížení chuti k jídlu, snížená potřeba spánku, zvýšení libida; zvýšené je riziko abúzu alkoholu nebo drog.[1] Postižený může být nebezpečný sobě i svému okolí. (Jedná impulzivně, např. utrácí, půjčuje si peníze, nic pro něho není problém, navazuje stále nové vztahy, může být promiskuitní, může mít pocity nadřazenosti a nezastavitelnosti atp.)
Když jsou příznaky mánie mírné, mluvíme o tzv. hypománii. Když naopak zesílí, mohou se manifestovat další symptomy, např. bludy (paranoidní chování, velikášství aj.), halucinace (sluchové, zrakové...) atp. připomínající psychotické a schizofrenní onemocnění. (Halucinace je poruchou vnímání, blud je poruchou myšlení.)[1]

Výrazný rozdíl mezi jednotlivými stavy je, že při epizodě mánie se člověk cítí zcela zdráv, často přestává užívat předepsané léky, a proto většinou ani nevyhledává pomoc, zatímco při atace deprese většinou cítí nebo ví, že se s ním něco děje, a tudíž mnohem častěji vyhledá pomoc právě během depresivní epizody.

Typy[editovat | editovat zdroj]

  • Bipolární porucha I. typu: Je charakterizována plně rozvinutými manickými fázemi, které mohou být doprovázeny psychotickými příznaky.
  • Bipolární porucha II. typu: Je obtížnější na diagnózu. Nemocný nezažívá plně rozvinuté manické fáze, ale pouze fáze hypomanické (lehčí forma manie), které mu zpravidla nezpůsobují vážné problémy, a proto se o nich často nezmíní. Hrozí tak záměna za unipolární depresi a nasazení nevhodné léčby, která může zhoršit průběh onemocnění (léčba antidepresivy bez podávání stabilizátorů nálady může vyvolat přesmyk do hypomanie nebo způsobit ultrarychlé či ultradiální cyklování). Ve srovnání s BAP I. typu se depresivní epizody vyskytují častěji a průběh onemocnění bývá chroničtější. Několik studií také vykázalo vyšší riziko sebevraždy právě u pacientů s BAP II. typu.
  • Cyklotymie: Perzistentní nestabilita nálady včetně početných období deprese nebo lehké manie‚ avšak žádná není natolik těžká nebo dlouhá‚ aby opravňovala k diagnóze bipolární afektivní poruchy nebo periodické depresivní poruchy. Dle MKN-10 diagnóza cyklotymie nespadá mezi bipolární poruchy, avšak je často chápána jako součást bipolárního spektra.[4]

Diagnóza[editovat | editovat zdroj]

Diagnóza deprese
Je přítomno nejméně 5 z uvedených příznaků, přičemž alespoň jeden musí být příznak (1) nebo (2). Léčbu však vyžadují i nemocní s neúplným obrazem deprese.

  • sklíčená smutná nálada po větší část dne (1)
  • snížený zájem o všechny aktivity, zvlášť takové, které působí potěšení (2)
  • změny tělesné hmotnosti nebo chuti k jídlu, zpravidla jejich snížení (3)
  • nespavost nebo zvýšená spavost (4)
  • psychomotorický neklid nebo retardace (5)
  • únava nebo ztráta energie (6)
  • pocity méněcennosti nebo neadekvátní viny (7)
  • zhoršená koncentrace pozornosti a snížená schopnost rozhodovat se (8)
  • myšlenky na smrt, opakující se myšlenky na sebevraždu, eventuálně suicidální pokusy (9)[2]

Diagnóza mánie
Jsou přítomny 3 nebo více z uvedených příznaků:

  • zvýšené sebevědomí až megalomanie (1)
  • snížená potřeba spánku (cítí se vyspaný např. po pouhých 3 hodinách spánku) (2)
  • mnohomluvnost (3)
  • trysk myšlení nebo subjektivní pocit urychlení (4)
  • neschopnost soustředit se na jednu věc, roztržitost (5)
  • psychomotorický neklid (6)
  • excesivní (přemrštěné, nadměrné) a lehkomyslné zaujetí aktivitami, které působí radost (např. zbytečné nákupy, utrácení peněz, erotická dobrodružství) (7)[2]

Příčiny vzniku[editovat | editovat zdroj]

Bipolární afektivní porucha postihuje přibližně 1 % populace. Rozvoj se obvykle projeví v období okolo 20 let věku. Nejsou známy jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že bipolární porucha je způsobena kombinací genetických vlastností a následným chováním v prostředí. 30–50 % pacientů s bipolární poruchou má traumatické zážitky z dětství nebo vyrůstali v nepříznivém prostředí, ve kterém zažili týrání či zneužívání. Izraelsko-americký genetik Eran Elhaik předložil hypotézu, že k vysvětlení příčiny vzniku může být použita teorie alostatického zatížení a že akumulace perinatálních a prenatálních stresorů má neurotoxické důsledky pro zdraví ústící v bipolární poruchu. Bipolární porucha běžně vypukne při dlouhodobém extrémním stresu.

Cykly depresivních a manických episod se vracejí a mohou se projevovat častěji, narušují život postiženého i jeho okolí včetně jeho nejbližších, rodinu, školu, práci a celkově život ve společnosti. Pacienti postižení bipolární poruchou jsou nevyzpytatelní. Depresivní epizody mohou plynule přejít v mánii a naopak. Mezi jednotlivými epizodami (atakami) může být různě dlouhá doba bez příznaků, tzv. remise.

Komorbidita (současný výskyt více nemocí)[editovat | editovat zdroj]

Bipolární porucha často souvisí s jinými poruchami, například poruchami osobnosti. Příkladem může být hraniční porucha osobnosti (hraniční typ emočně nestabilní osobnosti), která se také projevuje střídáním nálad, obvykle ale v kratších časových úsecích, např. hodinách nebo dnech. Je otázka, jestli jde o skutečnou komorbiditu (tedy současný výskyt dvou různých nemocí), nebo podobnost příznaků. DSM – diagnostický systém používaný v USA – řadí obě poruchy vedle sebe do tzv. poruch „bipolárního spektra“. Dále jde o narcistickou poruchu v širším slova smyslu – tedy osobnost s nestabilní regulací pocitu vlastní hodnoty. Tato nestabilita má různé projevy, od narcistické poruchy osobnosti v užším smyslu, jak je laicky dobře známá (přesvědčení o vlastní výjimečnosti, nadřazenosti; neempatické, sobecké chování; upevňování pocitu vlastní hodnoty na úkor druhých), přes depresivní poruchu osobnosti, kdy je sebehodnocení naopak trvale patologicky snížené, ke střídání pocitů zvýšené a snížené vlastní hodnoty a s tím i nálad a aktivity, které se mohou podobat projevům BAP nebo v ně přecházet.

Terapie[editovat | editovat zdroj]

V léčbě bipolární afektivní poruchy se nejčastěji využívá farmakoterapie na stabilizování akutní manické nebo depresivní epizody společně s psychoterapeutickými postupy a psychoedukací. Terapie spočívá:

Léčba je většinou dlouhodobá; i přes léčbu ataka odezní až po mnoha týdnech nebo i několika měsících. U řady nemocných je nutné, aby psychofarmaka, která brání nástupu ataky, užívali celoživotně.
Protože pacient neví, kdy se může ataka deprese nebo mánie znovu projevit, je důležité, aby dodržoval léčebný plán, díky kterému je BAP dobře zvládnutelná. Může tak získat opět kontrolu nad svým životem a zásadně změnit kvalitu svého života.

Poznámka: Léčba bipolární poruchy antidepresivy je kontroverzní. Při užívání antidepresiv existuje riziko zhoršení průběhu onemocnění – přesmyk do hypománie, mánie či smíšené epizody nebo navození rychlého cyklování (příp. ultrarychlého cyklování, někdy dokonce cyklování ultradiálního). Nejdůležitějším psychofarmakem pro osoby trpící touto poruchou jsou stabilizátory nálady.[5]

Postižení[editovat | editovat zdroj]

Seznam encyklopedicky významných osob trpících bipolární poruchou:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f HANZALOVSKÝ, Michal. Bipolárně afektivní porucha – víc než jen střídání nálad. In: Celostní medicína [online]. 28. 2. 2013 [cit. 5. 3. 2018]. Dostupné z: https://www.celostnimedicina.cz/bipolarne-afektivni-porucha-vic-nez-jen-stridani-nalad.htm#ixzz58uqxxYAK
  2. a b c VINAŘ, Oldřich. Deprese. [Praha]: 2002. 9 s. Dostupné také z: www.cls.cz/dokumenty2/os/t277.rtf
  3. PACLT, Ivo. Bipolární porucha v dětském a dorostovém věku. Remedia [online]. 2006, č. 6 [cit. 6. 3. 2018]. Dostupné z: http://www.remedia.cz/Clanky/Prehledy-nazory-diskuse/Bipolarni-porucha-v-detskem-a-dorostovem-veku/6-F-h4.magarticle.aspx
  4. F30-F39 AFEKTIVNÍ PORUCHY (PORUCHY NÁLADY) (F30–F39). www.uzis.cz [online]. [cit. 2018-04-09]. Dostupné online. 
  5. a b NOVÁK, Tomáš a BAREŠ, Martin. Antidepresiva v léčbě bipolární deprese. Psychiatrie pro Praxi [online]. 2009, roč. 10, č. 2, s. 72–75. Dostupné z: https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2009/02/04.pdf
  6. a b [BAROCHOVÁ, Petra]. Choroba, kterou trpěl zpěvák Muk, často končí sebevraždou. OnaDnes.cz [online]. 24. května 2010 21:03 [cit. 3. 8. 2016]. Dostupné z: https://ona.idnes.cz/choroba-kterou-trpel-zpevak-muk-casto-konci-sebevrazdou-pkr-/vztahy-sex.aspx?c=A100524_214941_psychologie_pet
  7. a b VECÁNOVÁ, Jana. Catherine Zeta-Jones bojuje s bipolární poruchou. Kondice [online]. [3.] 8. 2011 [cit. 14. 8. 2011]. Dostupné z: http://www.kondice.cz/2011/08/catherine-zeta-jones-a-sinead-oconnor-priznaly-maniodepresivitu/
  8. WILIAMS, Andrew. O’Riordan, 45, on the band’s new album, The Voice and being chased by a bear. In: Metro Newspaper [online]. May 3, 2017 [cit. 16. 1. 2018]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20170916175702/https://www.metro.news/the-cranberries-lead-singer-dolores-oriordan-45-on-the-bands-new-album-the-voice-and-being-chased-by-a-bear/588726/
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p q r ČECHTICKÝ, Tomáš. Dvouhlavý démon bipolárky. In: Helpnet [online]. 25. 8. 2011 [cit. 7. 3. 2018]. Dostupné z: http://old.helpnet.cz/monitoring-medii/48503-3/dvouhlavy-demon-bipolarky
  10. VLČEK, Emanuel. Rudolf II. a jeho sestra Eleonora. Habsburkové pohřbení v Praze, 3. část. Vesmír [online]. 1994, roč. 73, č. 5 (5. 5. 1994), s. 258. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1994/cislo-5/rudolf-ii-jeho-sestra-eleonora.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Odborná, populárně-naučná

  • DOUBEK, Pavel et al. Průvodce bipolární poruchou: pro pacienty, jejich rodinné příslušníky a blízké. Praha: Maxdorf, 2013. 62 s. ISBN 978-80-7345-368-8.
  • GAY, Christian. Bipolární porucha : rady pro rodiny a blízké osob s maniodepresivními stavy. Praha: Portál, 2010. 135 s. ISBN 978-80-7367-668-1.
  • LÁTALOVÁ, Klára. Bipolární afektivní porucha. Praha: Grada, 2010. 247 s. ISBN 978-80-247-3125-4.
  • NOVÁK, Tomáš a BAREŠ, Martin. Antidepresiva v léčbě bipolární deprese. Psychiatrie pro praxi. 2009, roč. 10, č. 2, s. 72–75. Dostupné také z: https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2009/02/04.pdf
  • NOVÁK, Tomáš a LÁSKOVÁ, Hana. Peklo v duši: deprese a mánie. Praha: Grada, 2016. 144 s. ISBN 978-80-247-5851-0.
  • VINAŘ, Oldřich. Deprese. Oponenti: MUDr. Pavel Baudiš, CSc., MUDr. Václav Beneš. [Praha]: 2002. 9 s. Doporučené postupy pro praktické lékaře. Projekt MZ ČR zpracovaný ČLS JEP za podpory grantu IGA MZ ČR 5390-3. Reg. č. o/038/277. Dostupné také z: www.cls.cz/dokumenty2/os/t277.rtf

Beletrie

  • BAJZOVÁ, Marcela. Duši nelze zalepit: můj život s bipolární afektivní poruchou, aneb, Jak žít i přes to plnohodnotný život. V Ostravě: Repronis, 2014. 96 s. ISBN 978-80-7329-386-4. [Kniha napsaná podle pravdivých událostí zachycuje autorčin život v jednom desetiletí formou deníkových záznamů a vzpomínek. Autorka byla hospitalizována v psychiatrické léčebně a snaží se dát návod lidem žijícím s depresí, co dělat, aby se z problematických stavů dostali.]
  • KINDLOVÁ, Barbora. Ploty uvnitř nás. Praha: Gasset, 2012. 100 s. Edice Modrý Portugal. ISBN 978-80-87079-19-5. [Dramatická, povzbudivá a svým způsobem objevná autorčina prvotina. ,,Letěla jsem švihem do nirvány, pak jsem padala do hrobu. Rvala jsem se a rvu se dál, tiším mánie, vyklízím z mozku zubatou. V hodinových cyklech pláču a směju se. Tady to pro mě začalo. Všechno je jen popsaná realita, žádné mrhání časem a slovy, žádný umíráček. Pouze svědectví o tom, co všechno se událo v jedné psychiatrické léčebně, co tomu předcházelo a co poté následovalo."]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu bipolární afektivní porucha ve Wikimedia Commons

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.