Bipolární afektivní porucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bipolární afektivní porucha
Klasifikace
MKN-10 F31.
MeSH D001714

Bipolární porucha (také známá jako maniakální deprese nebo pod starým názvem maniodepresivní psychóza) je závažné duševní onemocnění, která se projevuje výraznými výkyvy nálad. Povznesenou náladou, zvýšeným sebevědomím, impulsivním jednáním, sníženou potřebou spánku a dalšími symptomy v období mánie a naopak celkovým útlumem, pocity smutku, bezvýznamnosti a dalšími v období deprese. O sebevraždu se statisticky pokusí okolo 50 % nemocných, až 20 % jich svůj čin dokoná. Mezi známé osobnosti trpící touto poruchou patřily a patří např. Petr Muk, Kurt Cobain, Britney Jean Spears, Demi Lovato, Miley Cyrus a řada dalších.

Projevy[editovat | editovat zdroj]

Tato porucha se projevuje střídáním mánie (manická epizoda) a těžké deprese (bipolární deprese). Dalšími projevy poruchy může být rychlá a nečekaná změna nálad (více než 4 fáze v jednom roce), či tzv. ultrarapidní cyklování, tzn. že mánie a deprese se nečekaně střídají několikrát za den. Při smíšené fázi postižený zažívá symptomy obou stavů zároveň (mánie i deprese).

Manickým syndromem se rozumí stav, kdy postižený je snadno iritován i sebemenšími maličkostmi, jedná impulsivně, například utrácí velké částky z vypůjčených peněz, které poté nemá jak splácet. Nemocný trpící mánií bývá nadměrně sebevědomý (většinou ovšem neproduktivně), veselý nepřiměřeně okolnostem, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, zrychlenou řeč, rychlé střídání myšlenek, je sexuálně promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Postižený může být zároveň i podrážděný, veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené, a může mít pocity nadřazenosti a nezastavitelnosti, a může být nebezpečný pro sebe i své okolí.

Depresivní syndrom je opačným pólem mánie. Nálada je pokleslá, člověk není schopen prožívat radost (anhedonie), cítí se beznadějný, má poruchy spánku (nespavost nebo naopak přílišná spavost), nechutenství (nebo naopak přejídání), nezájem o sex. Objevují se sebeobviňovací sklony o vlastní bezvýznamnosti, hrozí nebezpečí sebevraždy, které kulminuje v době, kdy deprese odeznívá, a postižený se pro své okolí již jeví bez příznaků (získává sílu o sebevraždu se pokusit).

Výrazným rozdílem mezi oběma stavy je, že v období mánie se nemocný cítí zcela zdráv, částo přestává brát léky, a většinou proto ani nevyhledává pomoc, zatímco v období deprese nemocný většinou cítí nebo ví, že se s ním něco děje, a mnohem častěji tudíž vyhledá pomoc právě v průběhu depresivní epizody.

Rizikové skupiny[editovat | editovat zdroj]

Přehled hlavních rizikových skupin pro rozvoj bipolární poruchy.[1]

  • Osoby v prostředí extrémního stresu (zejména intenzivní a častý vztek přetrvávající z jakéhokoli důvodu, např. dysfunkce rodiny, útlak a šikana, nebo nespokojenost s ostatními kvůli narcisistické poruše).
  • Osoby závislé na drogách, alkoholu, a cigaretách.
  • Děti rodičů s bipolární poruchou.

Příčiny vzniku[editovat | editovat zdroj]

Bipolární afektivní porucha postihuje přibližně 1% populace. Rozvoj se obvykle projeví v období okolo 20 let věku. Nejsou známy jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že bipolární porucha je způsobena kombinací genetických vlastností a následným chováním v prostředí. Bipolární porucha běžně vypukne při dlouhodobém extrémním stresu. Cykly depresivních a manických episod se vracejí a mohou se projevovat častěji, narušují život postiženého i jeho okolí včetně jeho nejbližších, rodinu, školu, práci a celkově život ve společnosti. Pacienti postižení bipolární poruchou jsou nevyzpytatelní. Depresivní epizody mohou plynule přejít v mánii a naopak. Mezi jednotlivými epizodami (atakami) může být různě dlouhá doba bez příznaků, tzv. remise.

Komorbidita[editovat | editovat zdroj]

Bipolární porucha velmi často souvisí s jinými poruchami, například poruchami osobnosti. Příkladem může být hraniční porucha osobnosti, která se také projevuje střídáním nálad, obvykle ale v kratších časových úsecích, např. hodinách nebo dnech. Je otázka, jestli jde o skutečnou komorbiditu (tedy současný výskyt dvou různých nemocí), nebo podobnost příznaků. DSM – diagnostický systém používaný v USA – řadí obě poruchy vedle sebe do tzv. poruch „bipolárního spektra“. Dále jde o narcistickou poruchu v širším slova smyslu – tedy osobnost s nestabilní regulací pocitu vlastní hodnoty. Tato nestabilita má různé projevy, od narcistické poruchy osobnosti v užším smyslu, jak je laicky dobře známá (přesvědčení o vlastní výjimečnosti, nadřazenosti, neempatické, sobecké chování, upevňování pocitu vlastní hodnoty na úkor druhých), přes depresivní poruchu osobnosti, kde je sebehodnocení naopak trvale patologicky snížené, ke střídání pocitů zvýšené a snížené vlastní hodnoty a s tím i nálad a aktivity, které se mohou podobat projevům BAP nebo v ně přecházet.

Postižení[editovat | editovat zdroj]

Některé známé osobnosti trpěly maniakální depresí a pozitivně s ní spojovaly svou tvořivost. Jiní bipolární poruchu popisují jako důvod zruinovaného života.

Bipolární poruchou trpěl například český herec Miloš Kopecký, který na sklonku svého života dal souhlas se zveřejněním této skutečnosti. Podle jeho slov přináší deprese větší utrpení než rakovina.

Poruchou trpí nebo trpěli i sérioví vrazi Ted Bundy a Robert Hansen, zpěváci Kurt Cobain, Richard Müller, Trent Reznor, Petr Muk a Ozzy Osbourne, spisovatelé Virginia Woolfová a Ota Pavel, skladatel Karel Svoboda, zpěvačky Demi Lovato a Britney Spears, herec Jeremy Brett nebo také Pete Wentz z Fall Out Boy a Dee Dee Ramone, malíř Vincent van Gogh, fyzik Ludwig Boltzmann aj.

Touto nemocí také trpí herečka Catherine Zeta-Jonesová nebo zpěvačka Sinéad O'Connor.[2]

Terapie[editovat | editovat zdroj]

Terapie spočívá hlavně v podávání psychofarmak: thymoprofylaktik (stabilizátorů nálady - lithium, valproát, karbamazepin aj.), antidepresiv, antipsychotik, podpůrné psychoterapii a v opodstatněných případech elektrokonvulzivní terapie, která je u některých nemocných tak účinná, že upraví jejich stav za 1–2 týdny. Léčba je většinou dlouhodobá, ataka odezní přes léčbu až po mnoha týdnech nebo i několika měsících. U řady nemocných je nutné i celoživotní užívání psychofarmak, která brání nástupu ataky onemocnění.

Poznámka: S antidepresivy v rámci bipolární poruchy je léčba spekulativní a mělo by se spíše antidepresivům předcházet, jelikož mohou způsobit ultra-rapidní cyklování či hůře ultradiánské cyklování a smíšené pocity mánie a deprese ve stejný čas. Nejdůležitějším psychofarmakem pro osoby trpící touto poruchou jsou stabilizátory nálady.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GAY, Christian. Bipolární porucha : rady pro rodiny a blízké osob s maniodepresivními stavy. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-668-1.
  • LÁTALOVÁ, Klára. Bipolární afektivní porucha. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3125-4.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bipolární porucha - informace
  2. Catherine Zeta-Jones bojuje s bipolární poruchou [online]. kondiceonline, [cit. 2011-08-01]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]