Miloš Kopecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miloš Kopecký
Miloš Kopecký a Karolina Slunéčková v divadelní hře Lištičky (1980)
Miloš Kopecký a Karolina Slunéčková v divadelní hře Lištičky (1980)
Narození22. srpna 1922
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. února 1996 (ve věku 73 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Manžel(ka)Stella Zázvorková (od 1945)
Partner(ka)Marta Kaňovská
DětiJana Kopecká, Barbora Kopecká
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Kopecký (22. srpna 1922 Praha16. února 1996 Praha) byl český divadelní a filmový herec, zpěvák a pedagog. Od roku 1965 do roku 1991 byl ve stálém angažmá v Divadle na Vinohradech. V letech 1952–1996 ztvárnil také množství filmových i televizních rolí. Od roku 1970 do roku 1985 vyučoval na Pražské konzervatoři herectví.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Vladimír Kopecký byl majitelem kožešnictví, matka Marta Kopecká (rozená Grimmová) byla modelkou a později se ještě před svatbou vyučila kloboučnicí. Byla Židovka a zemřela v Osvětimi. Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou rozvést (Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“). Patnáctého srpna 1944 se ocitl v nacistickém pracovním táboře v Bystřici na Benešovsku kvůli svému židovskému původu i Miloš Kopecký.[1]

Po válce a návratu do Prahy začal pracovat v divadle Větrník, nejprve jako obsluha gramofonu a opony, ale postupně se propracoval k herectví. V roce 1946 divadlo Větrník svou činnost ukončilo a Kopecký našel uplatnění nejprve v Divadle satiry, pak ve Studiu Národního divadla a po jeho rozpuštění přešel do činohry Národního divadla. Poté, co se pro jeho opilost nedohrálo představení, odešel do Realistického divadla, hrál v Městských divadlech pražských. Krátce byl i členem KSČ, v roce 1954 byl vyloučen. Opět hrál v Divadle ABC, dva roky v karlínském hudebním divadle a v roce 1965 nastoupil do angažmá Divadla na Vinohradech, kde pak působil čtvrt století. Objevný byl jeho Harpagon v Molièrově Lakomci, kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí stihomamem, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle byl Shakespearův Richard III.

Vystupoval často ve filmu i v televizi, většinou hrál komediální padoušské postavy. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (Pyšná princezna), pistolníka Hoga Foga (Limonádový Joe), Barona Prášila (Baron Prášil), polního kuráta Katze (Dobrý voják Švejk), pana Petra Voka z Rožmberka (Svatby pana Voka), Jana Lucemburského (Slasti Otce vlasti), Dr. Štrosmajera (Nemocnice na kraji města) a mnoho jiných drobných i větších postav.

V roce 1977 podepsal Antichartu.[2] Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál Československé televize Krok do neznáma.

Dne 5. května 1987 vystoupil Miloš Kopecký, tehdy již národní umělec, na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v Praze. Stal se prvním umělcem v socialistickém Československu, který se odhodlal říci nahlas komunistům v čele strany a státu, aby odešli z funkcí. Stalo se tak už dva a půl roku před pádem režimu, kdy se ještě většina ostatních Čechů a Slováků bála vyjádřit svobodně názor. Zkrácený, značně seškrtaný text jeho projevu pak zveřejnilo 7. května i Rudé právo.[3] Nahrávku projevu se podařilo dopravit do mnichovského rádia Svobodná Evropa.

V roce 1945 se poprvé oženil se Stellou Zázvorkovou, se kterou měl dceru Janu. Manželství ale vydrželo pouze rok. Další manželkou byla Kateřina Soukupová (řidička tramvaje) a následovalo sedm let života u Mileny Le Breux a románek s Věrou Chytilovou. Třetí manželkou byla Jana Lichtenbergová a poslední v roce 1966 tanečnice Jana Křečková. Miloš Kopecký byl známý svou averzí k žárlivosti, svými milenkami se netajil ani před svou zákonnou manželkou. Trpěl maniodepresivní psychózou. Při atacích této nemoci se hlavně opíral o svou poslední choť. Jeho dlouholetou partnerkou byla pak Marta Kaňovská, úspěšná modelka a herečka.[4]

Miloval šachy, hrával je především se svým přítelem Josefem Bedrnou. Mezi jeho herecké kolegy a přátele patřili Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a Jiří Kodet. Ovšem stejně dobře jako přátele uměl si dělat i nepřátele, kterých měl také dost. Dále se zajímal o politiku, filozofii a miloval psaní dopisů (pozn.: především jeho srdci nejbližšímu příteli, fotografovi Jaroslavu Pastrňákovi, resp. Jerry Pasternakovi do USA).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role[editovat | editovat zdroj]

  • 1964 Peter Shaffer: Veřejné oko, Karel Sidley, Hudební divadlo Karlín, režie Rudolf Vedral
  • 1965 Burton Lane: Divotvorný hrnec, Vodník Čochtan, Hudební divadlo Karlín, režie Václav Tomšovský
  • 1966 Tennessee Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše, Taťka, Divadlo na Vinohradech, režie Stanislav Remunda
  • 1966 Luigi Pirandello: Člověk, zvíře a ctnost, Průzračný pan Paolino, Divadlo na Vinohradech, režie František Štěpánek
  • 1966 August Strindberg: Královna Kristina, Axel Oxenstjerna, Divadlo na Vinohradech, režie František Štěpánek
  • 1967 Luigi Pirandello: Jindřich IV., Jindřich IV., Divadlo na Vinohradech, režie Václav Hudeček
  • 1967 Pavel Kohout: August August, august, Bumbul, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1967 František Pavlíček: Nanebevstoupení Sašky Krista, Pan Apolek, Divadlo na Vinohradech, režie Luboš Pistorius
  • 1968 George Bernard Shaw: Pygmalion, Profesor Henry Higgins, Divadlo na Vinohradech, režie František Štěpánek
  • 1968 Jean Anouilh: Miláček Ornifle, Ornifle, Divadlo na Vinohradech, režie František Štěpánek
  • 1969 Eugene O´ Neill: Měsíc pro smolaře, Phil Hogan, Divadlo na Vinohradech, režie Stanislav Remunda
  • 1969 Milan Kundera: Ptákovina, Ředitel, Divadlo Na zábradlí, režie Václav Hudeček
  • 1971 Molière: Lakomec, Harpagon, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1971 Maxim Gorkij: Barbaři, Cyganov, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1972 George Bernard Shaw: Domy pana Sartoria, Sartorius, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1972 Leonid Leonov: Zlatý kočár, Rahuma, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Dalík
  • 1973 František Hrubín: Srpnová neděle, Alfréd Morák, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1974 Robert Bolt: Ať žije královna!, De Quarda, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1975 Jan Fuchs: Hurvínek v říši snů, Postava ze snu, Divadlo Spejbla a Hurvínka, režie Jan Fuchs
  • 1975 Alexej K. Tolstoj: Car Fjodor, Kníže Vasilij Šujský, Divadlo na Vinohradech, režie Petr P. Vasiljev
  • 1976 Maxim Gorkij: Letní hosté, Jakov Petrovič Šalimov, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Strejček
  • 1976 Karel Čapek: Věc Makropulos, Advokát dr. Kolenatý, Divadlo na Vinohradech, režie Zdeněk Míka
  • 1978 George Simon Kaufman: Přišel na večeři, Sheridan Whiteside, Divadlo na Vinohradech, režie Stanislav Remunda
  • 1980 Lillian Hellmanová: Lištičky, Horác Giddens, Divadlo na Vinohradech, režie Stanislav Remunda
  • 1980 Jiří Hubač: Dům na nebesích, Otec, Divadlo na Vinohradech, režie Václav Hudeček
  • 1983 William Shakespeare: Richard III., Richard, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1988 Eugene O´ Neill: Miliónový Marco, Kublaj, velký chán, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1989 Michail Bulgakov: Mistr a Markétka, Woland, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1990 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Puk, Agentura pražské kulturní služby, režie Jan Kačer
  • 1991 Vercors: Nepřirozená zvířata, Braddy, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1996 Eduard Martin: Královské vteřiny, Komorník, Divadlo Ungelt, režie Jurij Galin

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Televize (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miloš Kopecký. csfd.cz [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  2. Anticharta: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru | Redakce. Lidovky.cz [online]. 2007-01-08 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. 
  3. Projev na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců. www.sds.cz [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  4. Pozitivní noviny › Marta Pospíchalová – Zdeněk Pošíval: Jak se žije manekýnám. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 53, 95–6, 104, 115–6, 135, 157, 164, 176, 208–9, 248, 355, 396, 411, 449, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 2, 60, 117, 138, 177, 425, 475, 476, 517.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 629–633.
  • Jiří Janoušek: Hvězdy z masa a kostí, Práce, Praha, 1979, str. 107–115
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 450–451. 
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 544
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 347. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 95, 97–8, 104–5, 107, 109, 115, 125, 137, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 121. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 220, 222, 311, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 220, 225, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 172, 193, 206, ISBN 978-80-239-9603-6
  • Pavel Kovář (ed.): Miloš Kopecký: Já. Eminent, Praha, nedatováno (cca 2000), ISBN 80-85876-29-9
  • KOPECKÝ, Miloš. . Příprava vydání Pavel Kovář. 1. vyd. Praha: Eminent, 1996. 346 s. Dostupné online. ISBN 80-85876-29-9, ISBN 978-80-85876-29-1. OCLC 38910412 
  • KOPECKÝ, Miloš; PASTERNAK, Jerry. Tam za tou duhou. 1. vyd. [s.l.]: Chagall – výtvarné centrum, 2004. ISBN 80-86171-21-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]