Molière

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Molière
Rodné jméno Jean-Baptiste Poquelin
Narození 15. ledna 1622
Paříž
Úmrtí 17. února 1673 (ve věku 51 let)
Paříž
Povolání dramatik, divadelní herec, básník, satirik, divadelní režisér, spisovatel, herec a 'Dichterjurist'
Alma mater Lycée Louis-le-Grand
ancienne université d'Orléans
Významná díla Tartuffe,
Don Juan,
Misantrop,
Lakomec,
Měšťák šlechticem ,
Zdravý nemocný
Manžel(ka) Armande Béjartová
Děti Esprit Madeleine Poquelin
Vlivy Titus Maccius Plautus
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Molière
Moliére

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, (15. ledna 162217. února 1673) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období francouzského klasicismu, „věku Ludvíka XIV.“.[1]

Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní divadelní společnost. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se do častých sporů s královským dvorem. Jeho hry se dodnes objevují na jevištích.

Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu. Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Molière se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie, fraška). Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice mravů a společenských poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev. Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku. Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.). V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell'arte.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži. Jeho otec byl dvorní čalouník. Moliére studoval na clermontské jezuitské koleji, právnický diplom získal v Orléansu. V roce 1643 vytvořil za patronace dramatika Pierra Corneille spolu s Madeleine Béjátrovu a dalšími herci divadelní soubor zvaný Skvělé divadlo (Illustre théâtre). Tehdy, aby nekompromitoval svou rodinu, začal používat jméno Molière. Pokoušel se dobýt Paříž, ale to se nedařilo, divadlo zaniklo a on skončil ve vězení pro dlužníky. Později s divadelními společnostmi kočoval převážně po jihu Francie.

Roku 1658, poté co v Rouenu společnost pod jeho vedením složila hold P. Corneillovi uváděním jeho díla, získal podporu králova bratra a získal tak možnost hrát v Malém Bourbonském paláci, kde se střídal s italskými herci, od roku 1660 pak v Palais Royal. Brzy získal přízeň krále Ludvíka XIV. a stal se spolu s Lullym organizátorem královských slavností, byl mu přiznán královský důchod a od roku 1665 jeho soubor nesl označení „divadelní společnost králova“.[2]

Jeho úspěch na divadle, jeho novátorství, společenská angažovanost a konečně i úspěch u diváků ho nutily bojovat celé roky proti intrikám, osočování a pronásledování jeho odpůrců, mimo jiné i mezi jeho konkurenty z oblasti divadla[3]. Zemřel 17. února 1673 na jevišti při čtvrté repríze své poslední hry Zdravý nemocný, kde hrál titulní roli.

Před tímto představením Molière řekl: „Dnes se mi bude špatně hrát“. Chvěl se po celém těle, hlava mu hořela, ale ruce měl studené. Ale rozhodně odmítl návrh kolegů, aby se představení zrušilo. Nechtěl zklamat početné publikum. Ve vysoké horečce sváděl zoufalý boj s přívaly kašle a krvavými hleny, které překrýval smíchem, aby vše vypadalo tak jako ve scénáři. Když hra skončila, diváci (mezi ně se ke konci přidal i de Lully, král Ludvík XIV. se však nedostavil) začali nadšeně tleskat. Nikdo však neměl tušení, že Molière svedl poslední boj o svůj život. Jakmile zmizel z jeviště, spadl na zem. Začal silně kašlat a na rtech se mu objevily krvavé sraženiny. Jeho kolegové nevěděli, jak Molièrovi pomoci, a odvezli ho domů. Pak ale dostal další záchvat a v deset hodin večer zemřel.

Molière nestačil přijmout svátost umírajících a odříci se hříšné herecké profese (zemřel dříve, než se kněz dostavil) a kněžstvo jeho farnosti se zdráhalo jej křesťansky pohřbít.[4] Na příkaz krále však byl v úterý 21. února 1673 ve večerních hodinách pochován podle církevních obřadů (ale bez zádušních bohoslužeb) na Svatojosefském hřbitově v ulici Montmartre, a to v části hřbitova určené pro sebevrahy a nekřtěňátka.[5][6] V roce 1792 byly jeho ostatky exhumovány a od roku 1817 spočívají na pařížském hřbitově Père Lachaise.[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Molièrův hrob na hřbitově Père Lachaise

Molièrovo dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované (Misantrop) i prozaické (Lakomec), tematicky se zaměřující na nešvary francouzské vyšší společnosti (lakota, naivita, pokrytectví, hypochondři a především snobství). Zápletka komedií nebývá příliš důmyslná, většinou se točí kolem sbližování milenců nebo nevěry. Používá ovšem velmi důmyslný jazyk a humor - zde vždy činí rozdíl mezi cílovou skupinou, pro niž je ta která hra určena - a břitkou a výstižnou satiru. Některé postavy a fráze z jeho her jsou natolik známé, že přešly i do běžné řeči (např. slovo harpagon označuje lakomce).

  • Létající doktor (1645, Le Médecin volant), fraška Molièrovy kočovné společnosti, česky též jako Podvodný lékař nebo Příležitost dělá lékaře,
  • Žárlivý Petřík, (1650, La Jalousie du barbouillé), fraška Molièrovy kočovné společnosti,
  • Potřeštěnec (1655, L'Étourdi ou les Contretemps), premiéra v Lyonu, česky též jako Ztřeštěnec nebo jako Popleta aneb láska s překážkami, též jako Janek,
  • Hoře lásky (1656, Le Dépit amoureux), premiéra v Béziersu, česky též jako Trampoty zamilovaných,
  • Zamilovaný doktor (1658, Le Docteur amoureux), fraška, inspirovaná komedií dell'arte, úspěšně sehraná v Louvre před králem Ludvíkem XIV., počátek Molièrova působení v Paříži a u královského dvora,
  • Směšné preciózky (1659, Les Précieuses ridicules), úspěšná jednoaktová komedie v próze, smělý satirický útok na aristokracii, která si ve svých salónech vytvořila vyumělkované nepřirozené prostředí a mluvila v něm stejně nepřirozenou a vyumělkovanou řečí o konvenčních a banálních problémech.
  • Sganarelle aneb Domnělý paroháč (1660, Sganarelle ou le Cocu imaginaire), jednoaktová komedie řešící otázku svobody citů, česky též jako Skoroměl čili Domnělý rohoun,
  • Don Garcia Navarrský aneb Žárlivý princ (1661, Dom Garcie de Navarre ou le Prince jaloux), ne příliš úspěšná heroická komedie z prostředí vysoké šlechty,
  • Škola pro muže (1661, L'École des maris), mravoličná veršovaná komedie o třech dějstvích ze života měšťanské společnosti,
  • Protivové (1661, Les Fâcheux), komedie-balet, hudba Pierre Beauchamp a Jean-Baptiste Lully, satirické obrázky členů dvorské společnosti, česky též jako Lidé obtížní,
  • Škola pro ženy (1662, L'École des femmes), mravoličná veršovaná komedie o pěti dějstvích řešící problém výchovy dětí a postavení ženy v rodině,
  • Kritika školy pro ženy (1663, La Critique de l'école des femmes), jednoaktovka, kterou Molière napsal jako obranu svých her, autorův literární a estetický manifest,
  • Versaillská improvizace (1663, L'Impromptu de Versailles), další polemická komedie o jednom dějství, ve které zobrazuje Molière sebe a své herce při divadelní zkoušce ve Versailles, která je neustále rušena nepřátelsky naladěnými příslušníky dvorské šlechty,
  • Sňatek z donucení (1664, Le Mariage forcé), komedie-balet s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho přepracovaná do jednoaktové frašky, česky též jako Manžel z donucení,
  • Princezna z Ellidy (1664, La Princesse d'Élide), pastorální komedie s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho napsaná na příkaz krále Ludvíka XIV. pro několikadenní slavnost ve Versailles,
  • Tartuffe neboli Pokrytec (1664, Le Tartuffe ou l'Imposteur), ostře satirická veršovaná komedie o pěti jednáních spjatá s politickou situací Francie v polovině 17. století. Titulní hrdina, svatoušek Tartuffe, se vetře do přízně zámožného měšťana Orgona a postupně ovládne celou jeho rodinu. Orgon mu věří a dá mu svou dceru i majetek, jeho odhalení přichází pozdě. Tartuffe Orgona vyhání z domu a dostává ho do vězení. Nakonec je Tartuffe odhalen a zatčen. Hra míří na církev a byla až do roku 1669 zakázána. Jde pravděpodobně o nevýznamnější Molièrovo dílo.
  • Don Juan aneb Kamenná hostina (1665, Dom Juan ou le Festin de pierre), jedno z Molièrových vrcholných děl, v podstatě tragikomedie o pěti dějstvích, útočící opět na církev a pokrytectví, ve které autor svérázným způsobem zpracoval starý oblíbený námět o španělském svůdci žen. I tato hra byla dlouho zakázána, Molièrův text byl vydán až roku 1682.
  • Láska lékařem (1665, L'Amour médecin), komedie-balet, hudba Jean-Baptiste Lully, česky též jako Doktor Láska,
  • Lékařem proti své vůli (1666, Le Médecin malgré lui), komedie v próze o třech dějstvích,
  • Misantrop aneb Zamilovaný mrzout (1666, Le Misanthrope ou l'Atrabilaire amoureux), veršovaná komedie o pěti dějstvích, jedno z vrcholných autorových děl, nabízí stále aktuální téma: má se člověk přizpůsobit pragmatickému politikaření a profitovat z toho, nebo má vyjádřit svůj protest tak, že se stáhne do ústraní, přičemž se zdá, že ani jeden z těchto postojů není lidsky důstojné řešení.
  • Mélicerte (1666), pastorální heroická komedie ve verších,
  • Komická pastorála (1667, Pastorale comique), pastorální komedie,
  • Sicilián aneb láska malířem (1667, Le Sicilien ou l'Amour peintre), jednoaktová komedie v próze,
  • Amfitryon (1668, Amphitryon), jinotajná veršovaná komedie o třech jednáních na antický námět, ve které Molière zesměšnil mravy dvořanů, opět jedno z vrcholných autorových děl.
  • Jiří Dudek aneb Napálený manžel (1668, George Dandin ou le Mari confondu), komedie v próze o třech dějstvích uvedená nejprve jako komedie-balet s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho o typickém měšťákovi, který si myslí, že si za své peníze může koupit vše, česky též jako Jíra Danda aneb Chudák manžel nebo jako Žorž Dandin aneb Nerovný manžel,
  • Lakomec (1668, L'Avare ou l'École du mensonge), snad nejznámější Molièrova komedie, jejímž titulním hrdinou je vdovec, lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše, i rodinu a děti. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Molièrův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy. Molière si vzal silnou inspiraci z Plautovy antické Komedie o hrnci (Aulularia)
  • Pán z Prasečkova (1669, Monsieur de Pourceaugnac), komedie-balet v próze o třech jednáních s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho napsaná pro královské slavnosti v Chambord, ve které autor vytvořil živý typ přihlouplého pošlechtěného měšťana,
  • Skvělí milenci (1670, Les Amants magnifiques), pětiaktová pastorální komedie v próze,
  • Měšťák šlechticem (1670, Le Bourgeois gentilhomme), česky též jako Jeho Urozenost pan měšťák,[p 1] komedie-balet v próze o pěti jednáních napsaná rovněž pro královské slavnosti v Chambord s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho, satira na chudnoucí šlechtu, která je nucena obracet se bez ohledu na pojem šlechtické cti na bohatnoucí měšťáky s žádostmi o finanční pomoc,
  • Psyché (1671), mytologická baletní tragikomedie napsaná ve spolupráci s Pierrem Corneillem a Philippem Quinaultem, hudba Jean-Baptiste Lully,
  • Skapinova šibalství (1671, Les Fourberies de Scapin), tříaktová komedie v proze s ústřední postavu všemi mastmi mazaného taškáře,
  • Hraběnka z Nouzova (1671, La Comtesse d'Escarbagnas), jednoaktovka v próze, morální a psychologická karikatura venkovské preciosky, snažící se napodobovat styl pařížské aristokratické společnosti,
  • Učené ženy (1672, Les Femmes Savantes), komedie ve verších o pěti jednáních, ve které autor zesměšňuje preciósky zabývající se amatérsky a povrchně podle dobové módy různými vědami,
  • Zdravý nemocný (1673, Le Malade imaginaire), komedie-balet o třech jednáních v próze (hudba Marc-Antoine Charpentier) s titulní postavou měšťáckého sobce a hloupého hypochondra. Po její premiéře Molière zemřel.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Seznam českých vydání neobsahuje pro svou rozsáhlost divadelní programy s texty her a také různá přepracování původních autorových textů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1926 hráno v Národním divadle v Praze pod názvem Bařtipán s hudbou Ervína Schulhoffa a v režii Karla Dostala.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. V Praze: Melantrich, 1949. 472 s. [Viz str. 181–191.]
  2. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. [Viz str. 457.]
  3. FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Viz str. 187.]
  4. ŠALDA, F. X. a BLAHYNKA, Milan, ed. Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F.X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894-1908. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 353 s. [Viz str. 191.]
  5. ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk. 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [Viz str. 212.]
  6. FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Viz str. 200.]
  7. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. [Viz str. 457.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUČERA, Jan Pavel. Molière: moralista a posměváček. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2006. 307 s., [16] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 12. ISBN 80-7185-758-0.
    • Nová monografie chce českému čtenáři nejen zprostředkovat výsledky posledních desetiletí molièrovského bádání, ale především být tradiční monografií o umělcově životě a díle a zasadit Molièra do širokých dobových souvislostí. Nabízí obraz slavné epochy evropské kultury, které říkáme „doba krále Slunce“, tedy doba Ludvíka XIV.
  • BRETT, Vladimír. Molière. 2., rozš. vyd. Praha: Odeon, 1975. 236, [2] s.
    • Monografie o době, životě a díle největšího francouzského dramatika je utříděna do tematických kapitol, které nastiňují Molièrovu dobu a počátky jeho tvorby, všímají si Molièrových pařížských prvotin, období bojů (od Tartuffa k Amfitryonovi) a věnují pozornost Molièrovi herci, režisérovi a dramaturgovi i uvádění jeho komedií na českém jevišti (kapitola „Český Molière").
  • FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Studie „Molière" je otištěna na str.175–200.]
  • ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk. 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [„Molière" na str. 192–225.]
  • KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. V Praze: Melantrich, 1949. 472 s. [Viz str. 181–191.]
  • ŠALDA, František Xaver a BLAHYNKA, Milan, ed. Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F.X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894-1908. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 353 s. [Viz str. 188–192.]
  • TESAŘ, Jaromír. J.B. Molière: Molière a lékaři. Vyd. 1. Praha: Spolek českých bibliofilů, 1999. 25 s. ISBN 80-238-5367-8.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]