DILIA

DILIA
Právní forma	spolek
Založeno	1949
Ředitel	Jiří Srstka
Adresa	Krátkého 143/1, Praha, 190 00, Česko
IČO	65401875
Další informace
Web	www.dilia.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dilia je umělecká agentura zabývající se ochranou autorských práv. Ve své činnosti se věnuje hlavně oblastem divadla, literatury, hudby a médií. Vnitřně se tento umělecký spolek dělí na agenturu a kolektivní správu.

Agentura

Agenturní oddělení se zabývá individuálním sjednáním podmínek, uzavíráním smluv, případy neoprávněného užití děl, inkasování a vyplácení licenčních odměn. Všechny tyto služby pak agentura vykonává skrze agenturní oddělení tedy, Divadelní, Hudební, Literární, Mediální a Právní oddělení.

Divadelní oddělení

Divadelní odbor zahrnoval oddělení divadelní tuzemské, které bylo vždy prostředníkem mezi autorem a divadlem, a oddělení zahraniční, které zprostředkovávalo české autory do zahraničí nebo sjednávalo podmínky pro uvádění zahraničních autorů v českých divadlech. V roce 1986 měl divadelní odbor stejný počet zaměstnanců jako literární, tj. 21.

Dramaturgické plány neschvalovala Dilia, ale divadla je v předstihu zasílala ministerstvu kultury a Divadelnímu ústavu, Dilia je po schválení dostávala na vědomí. Takže ani zde agentura nefungovala jako instituce, která by se aktivně účastnila schvalovacího procesu. Povinností divadel bylo vypracovat dlouhodobý dramaturgický plán, ale závazný byl roční na celou sezónu.

Dnes agentura poskytuje informace o smluvních podmínkách pro uvádění chráněných děl českých i zahraničních autorů. Služby jsou využívány nejen „profesionálními“ divadly a divadelními agenturami, ale i amatérskými soubory či uměleckými školami.

Po stránce autorsko-právní zajišťuje: licence na chráněná díla českých a zahraničních autorů, výhradně zajišťuje i licence z agentur sdružených v CISAC, tuzemské i zahraniční divadelní festivaly, zájezdy českých divadel do zahraničí, hostování zahraničních souborů v ČR a zjišťuje podmínky na základě dramaturgických plánů. Poskytuje divadlům ale také informace o autorech či jejich dílech. Nabízí nové, nově upravené či úspěšné tituly do dramaturgických plánů divade a zprostředkovává překlady zahraničních her. Vyhledává novinky z tuzemské i zahraniční divadelní tvorby. Jako zdroj využívá například rubriku Synopse. Poté je nabízí a poskytuje dále potenciálním uživatelům. Součástí je také distribuce textů zastupovaných autorů. Dané texty jsou v agentuře k dispozici k prodeji i k zapůjčení.

Projekty

Od roku 2005 podporuje DILIA činnost mladých umělců těmito projekty: Cena Evalda Schorma, Divadelní granty DILIA, Překladatelská dílna DILIA, 3D, 8V8-Cyklus scénických skic

Hudební oddělení

Hudební oddělení vydává a pronajímá notové materiály, a to především k hudebně-dramatickým dílům. Dále je poskytuje za několika účely, například: živého provozování díla nebo jeho části výkonnými umělci, rozhlasového nebo televizního vysílání živě provozovaného díla nebo části, pořízení zvukového nebo zvukově-obrazového záznamu díla nebo jeho části výhradně pro účely jeho veřejného provozování z takto pořízeného záznamu, pořízení zvukového nebo zvukově-obrazového záznamu díla nebo jeho části výhradně pro účely jeho rozhlasového nebo televizního vysílání a dále rozhlasového resp. televizního vysílání z takového záznamu, pořízení zvukového nebo zvukově-obrazového záznamu díla výhradně pro účely zhotovení zvukových resp. zvukově-obrazových rozmnoženin a jejich rozšiřování.

Hudební oddělení rovněž podává informace o notových materiálech a o podmínkách jejich nájmu, s klienty v tuzemsku i v zahraničí. Na základě objednávky uzavírá příslušné smlouvy o pronájmu notového materiálu a jeho užití. Poskytuje také služby uživatelům a majitelům autorských práv v oblasti vysílání a záznamu hudebně-dramatických děl; u děl scénicky předváděných (v případě trvání autorskoprávní ochrany kterékoli složky díla) je třeba zvláštního oprávnění, jež smluvně zprostředkovává divadelní oddělení DILIA.

Oddělení zastupuje a zprostředkovává také notové materiály zahraničních partnerů, popřípadě i jiných tuzemských vlastníků.

Literární oddělení

Hlavní „výkonnou složkou“ Dilia byly dva smluvní odbory, divadelní a literární. Literární se zabýval hlavně mezinárodními smlouvami – když se v zahraničí rozhodli publikovat knihu některého českého autora, nebo naopak, když české nakladatelství chtělo vydat dílo autora zahraničního. Každá hlavní jazyková oblast měla svého referenta, jednajícího s příslušnou zahraniční agenturou nebo nakladatelstvím. Tento odbor fungoval v některých případech také jako prostředník mezi tuzemským nakladatelstvím a autorem, respektive dědici, a to v případech, kdy o toto zprostředkování autor či dědic požádal. Většina českých literárních autorů však uzavírala smlouvy s tuzemskými nakladateli napřímo.

Literární odbor neměl v tuzemské oblasti prakticky žádný význam. Agentská práce neexistovala, Dilia se vkládala v některých případech jako nadbytečný článek mezi nakladatele a autora nebo jeho dědice. Smysl by mělo nabízení českých děl do zahraničí, ale ani tady agentura zcela nevyvíjela agentážní činnost. Nabízela pochopitelně především autory poplatné režimu, jejichž dílo mělo často diskutabilní uměleckou hodnotu. Ti autoři, kteří byli v kapitalistické cizině žádaní a nemohli v Československu publikovat, spolupracovali se zahraničními nakladateli napřímo. Honoráře jim pak zprostředkovaně musel vyplácet stát, ale nestrhával už výše zmíněný poplatek 2% na kulturní fondy jako u autorů, zastupovaných Dilií. Součástí literárního odboru byla i velká knihovna, ve které se shromažďovaly povinné výtisky vydaných knih z tuzemských i zahraničních nakladatelství.

Dnes literární oddělení zajišťuje práva pro knižní užití autorských děl z oblasti beletrie, vědecké a naučné literatury, dětské literatury a knižní ilustrace. Jeho vizitkou jsou dlouholeté zkušenosti, jazyková vybavenost, znalost prostředí, know-how, tradice, pevné kontakty na domácím i světovém knižním trhu.

Oddělení zastupuje české autory, včetně autorů překladu, nebo jejich dědice pro knižní či časopisecké užití autorských děl v tuzemsku a zahraničí. Spolupráce s DILIA je v mnoha ohledech výhodná pro české autory, kteří se mohou spolehnout na její odbornost při uzavírání smluv.

Poskytuje českým autorům, včetně autorů překladu, nebo jejich dědicům smluvní servis, který zahrnuje sjednání smluvních podmínek, vyhotovení smlouvy, inkaso honorářů, včetně případných urgencí, vymáhání platby a právní záštity a na základě smlouvy zajišťuje i doručení autorských výtisků na adresu autorů nebo jejich dědiců.

Mediální oddělení

Mediální oddělení poskytuje služby týkající se autorských práv především v oblasti audiovize, ale řeší i užití veškerých děl prostřednictvím médií – tedy TV vysílání, internetu či rozhlasového vysílání. Kromě těchto převažujících způsobů užití děl dále v zastoupení autorů licencuje užití děl v reklamě, k vydávání na nosičích (CD, DVD, Bluray) či ve formě tzv. audioknih.

Uživatelům autorských děl (filmovým producentům, televizím, rozhlasu, reklamním agenturám ad.) oddělení pomáhá zejména ve vyhledávání nositelů autorských práv a zprostředkovává licence na díla, jež mají být vysílána, umístěna na internetu či jinak užita.

Autory, dědice, příp. jiné nositele práv zastupuje při uzavírání licenčních smluv a smluv o dílo, pomáhá jim s vyjednáváním smluvních podmínek a poskytuje právní ochranu.

Právní oddělení

Právní oddělení v 80. letech čítalo dva řadové právníky, jednoho vedoucího a jednu administrativní pracovnici a bylo umístěno v barokním domečku na zahradě u hlavní budovy ve Vyšehradské 28.

V právním oddělení byla velká dědická agenda především pro nakladatelství, vydávající umělecké publikace – museli zjišťovat práva dědiců a někdy po nich až detektivně pátrat, třeba po dědicích výtvarníků, o kterých chyběly jakékoliv údaje. Kromě toho měli právníci na starosti normální smluvní agendu, kterou jim předávala jednotlivá oddělení k právnímu dořešení. Práce byla zajímavá a pestrá a někdy přinášela i úsměvné situace, když se například autoři chodili radit, jak se domoci právní cestou vydání svého díla. Dilia dostala od ministerstva financí požadavek na vydání honoráře autorů – emigrantů, jejichž majetek soudním rozhodnutím propadl státu. Právní oddělení se proti požadavku postavilo, protože Dilia byla pouze správcem peněz, které jí nepatří. Toto stanovisko se jim podařilo obhájit, honoráře na účtu zůstaly a byly vyplaceny až po roce 1990 oprávněným osobám po jejich návratu emigrace. Práci právního oddělení velmi zkomplikoval již zmíněný požár i proto, že v „márnici“ byly uloženy kromě jiných písemností i dědické spisy, které musely být složitě rekonstruovány. Také bylo třeba získat fotokopie smluv a již v prvním pololetí r. 1987 bylo obnoveno 300 kartotéčních listů.

Kolektivní správa

Kolektivní správa je dalším subsystémem v uměleckém oddělení Dillia. Zde se zaměřuje především na oblast literatury a audiovize. Její činnost se zaobýrá například zastupováním autorů popřípadě dědiců za které vybírá a rozděluje náhradní a licenční autorské odměny, stejnou činnost nabízí i knižním nakladatelům a vydavatelům tištěných periodik. Pokud má držitel zájem uzavře s ním i smlouvu na celý repertoár.

Historie

Do února 1948 v Československu existovalo spousta soukromích kulturních agentur. Jádrem byla agentura Svazu československých spisovatelů “Agsynd”. Kolem jádra, bylo vytvořeno monopolní divadelní jednatelství Dillia.

DILLIA byla založena v roce 1949 sloučením divadelních a literárních agentur. Kromě činnosti, která spočívala v zajištění autorských práv pro divadelní představení a vydávání literatury, byla pověřena gescí v oblasti hudebně dramatických děl ve smyslu vydávání a uchovávání provozovacích notových materiálů českých a slovenských hudebních skladatelů.

Jejím hlavním posláním tedy byla ochrana autorských práv a vytváření podmínek pro šíření děl literárních, dramatických, hudebně-dramatických, choreografických a pantomimických českých a slovenských autorů. Mezi její další úkoly patřilo také udílet v zastoupení členů svolení k užití děl, vybírat autorské odměny, zprostředkovávat převod autorských práv do ciziny či vybírat příspěvky pro kulturní fondy (Český literární fond, Český hudební fond, Český fond výtvarných umění), které byly jednou z nejvýznamnějších novinek autorského zákona (zákon č. 115/1953 Sb., o právu autorském), přijatého tři roky po novém občanském zákoníku.

Ty měly sloužit k poskytování výhod umělcům formou dlouhodobých bezúročných půjček, záloh, studijních stipendií a sociálních podpor. Také se používaly pro udělování cen a provoz podniků a účelových zařízení pro umělce. Dle muzikoložky Milady Ladmanové však sloužily „mnohdy k preferenci osob oddaných komunistickému režimu a ke zvláštnímu typu masové korupce“. (NAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948- 1967. Praha: Academia, 2011. Šťastné zítřky (Academia). s. 471)

Prostředky na činnost získávaly fondy např. z příspěvků příjemců autorských odměn, z darů, dědictví a odkazů nebo ze státních podpor. Fondy však byly po roce 1989 zrušeny, ale Dillia zachovala označení “agentura” i když při budovaní socialismu musela organizace nově formulovat své cíle, svou funkci ve společnosti, i prostředky k jejich dosažení. Odhlédly od ekonomického hlediska, přestali se orientovat na zisk, a namísto toho položili důraz na ideologickou hodnotu děl.

První opatření byla „generální probírka nabízeného repertoáru“ a druhým revize podmínek agentážní činnosti. Důsledkem prvního opatření byla likvidace stovek divadelních a operetních materiálů, které „v kulturní oblasti neměly co dělat“ a postupně se tato „díla pochybných kvalit“ měla definitivně vytratit i z repertoárů zejména ochotnických divadel.

I to se dočteme ve Zprávě o činnosti, která se bohužel zabývá jen oblastí hudebně-dramatické tvorby. Můžeme se domnívat, že likvidovány byly i ideologicky nevyhovující scénáře divadelní. Podle §72 nového autorského zákona byla stanovena působnost Dilia jako ochranné organizace autorské. Mezi oprávnění tehdejší Dilia patřilo též udílet svolení k vydávání, uveřejňování a provozování děl včetně divadelního provozování, svolení k užití při výrobě gramofonových desek, šíření těchto děl rozhlasem, filmem a vybírat pro majitele autorských práv odměny za všechna tato užití. Dále Dilia v té době jako jediná vydávala dramatická díla a obstarávala také jejich prodej a rozšiřování, rozmnožovala jevištní díla hudebně dramatická včetně notových materiálů a obstarávala jejich prodej, pronájem či půjčování. Kopírování a rozmnožování písemností podléhalo velmi přísné kontrole státu, na každé zařízení bylo nutné mít povolení.

Dillia také uzavírala smlouvy o vzájemné ochraně autorských práv se zahraničními partnery. Do činnosti tehdejší Dillie patřilo také šíření a zastupování děl zahraničních autorů tehdy v Československé republice a českých a slovenských autorů v zahraničí. Pro tyto účely Dilia pořizovala a rozesílala katalogy, klavírní výtahy a synopse včetně jejich překladů do světových jazyků.

Hudební oddělení na konci 50. let nově navazuje styk s (východo)berlínskou agenturou Lied der Zeit a prohlubuje spolupráci se západoněmeckým Alkorem, který je nejúspěšnějším propagátorem naší hudby v Západní Evropě. Problematická byla spolupráce se Sovětským svazem. Při snaze o získání nových sovětských her, jež měly být přeloženy a publikovány u příležitosti 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, provázely Dillii těžkosti. V dopise ze začátku prosince 1957, adresovaném divadelnímu oddělení MŠK, jsou vylíčeny problémy agentury při její snaze o získání divadelních textů od sovětské strany. Od února se obracela na několik institucí včetně sovětského ministerstva kultury, a až v dubnu dostala od Meždunarodnoj knigy seznam doporučených 24 her. Vybrané texty si nakonec musela opatřit soukromou cestou, protože sovětská strana nespolupracovala, a dokonce s Dillií z neznámých, údajně jen vágně vysvětlených reorganizačních důvodů ukončila Meždunarodnaja kniga spolupráci.

Počínaje 1. 1. 1962 byla zřizovací listinou Ministerstva školství a kultury právní forma Dillia změněna z lidového družstva na samostatně hospodařící právnickou osobu, zapsanou v podnikovém rejstříku. Obsah činnosti zůstal beze změny. Organizace začala být řízena státem skrze Ministerstvo školství a kultury.

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byly poraženy reformní síly a společnost se vrátila do doby před lednem 68. Mnoho autorů a kulturních pracovníků se ocitlo v nemilosti a nebylo žádoucí, aby jejich díla byla vydávána, hrály se jejich divadelní hry, o nabízení do zahraničí ani nemluvě. Aby se Dillia jako monopolní organizace pro zastupování autorských práv mohla legálně od nepohodlných autorů distancovat, byl v roce 1973 sepsán návrh nového statutu. Nachází se v archívu ve fondu ministerstva kultury a není zřejmé, zda jeho autorství pochází z Dillii nebo MK. Žádné další písemnosti, které by se k němu vztahovaly, ve složce uchovány nejsou.

Stejně jako pro celou společnost přinesl rok 1990 i pro Dillii převratné změny. V dubnu byla přijata novela autorského zákona, která mimo jiné zrušila monopol Dillia, takže začala vznikat konkurence a mnoho autorů a autorek agenturu opustilo. Nejvýznamnějším konkurentem se stala agentura Aura-Pont, založená na popud Václava Havla, který nechtěl být zastupován Dillia. Mezi zakladatele této agentury patřily i dvě zaměstnankyně Dillia (a mé narátorky) Zuzana Ježková a Jitka Sloupová.

Od roku 2002 je ředitelem prof. JUDr. Jiří Srstka. Agentura si i přes těžká období nalezla své místo v prostředí volného trhu a dnes je pod vedením stávajícího ředitele stabilní autorskoprávní organizací. Má v současnosti 51 zaměstnanců a jejími hlavními činnostmi jsou vykonávání kolektivní správy autorských práv a agenturní činnost.

Externí odkazy

• Oficiální stránky DILIA

Autoritní data	NKC: ko2006366411, ko2003181628 VIAF: 262784086 WorldCat Identities: viaf-262784086