Karel Toman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Toman
Karel Toman
Rodné jméno Antonín Bernášek
Narození 25. února 1877
Kokovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. června 1946 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Pseudonym Karel Toman
Povolání spisovatel, jazykovědec, básník, novinář a překladatel
Národnost Češi
Ocenění národní umělec (1946)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek (25. února 1877, Kokovice12. června 1946, Praha), byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze.[1] [2] [3] [4]

V pražské čtvrti Břevnov, kde Toman v závěru života bydlel, byla po něm po jeho smrti pojmenována ulice, dříve nazvaná K Ladronce, vedoucí podél statku Ladronka k Bělohorské ulici. Nově pojmenovanou ulici předal tehdy břevnovským občanům Jaroslav Seifert[5].

Citát[editovat | editovat zdroj]

V osobnosti Tomanově dohořívaly nám životy i legendy prokletých básníků. Milovali jsme ho. Ztělesňoval nám romantickou svobodu umělců a pokoušeli jsme se ho napodobit...Říkám my, ale opravdu jsem nebyl sám. I Halas měl rád Tomanovy verše, i když si do náručí s Tomanem nepadli. Zato já sešel jsem se s ním v uctivém přátelství.
— Jaroslav Seifert[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako básník byl lyrik, který patřil k demokratickému proudu naší literatury, nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce.

Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky.

  • Pohádky krve (1898) – ovlivněno symbolismem a dekadencí, erotické motivy; zaměřeno především k vnitřním problémům člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky.
  • Torzo života (1902) – vyjádření bolesti a krize člověka, který zápasí o své osvobození; život je viděn ve dvojím ostrém lomu, bolesti a rozkoše; tragický ráz milostných veršů
  • Melancholická pouť (1906) – obdoba Torza života; inspirace z cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Holandsko, Anglie, Paříž)
  • Sluneční hodiny (1913) – barvité a konkrétní záběry přírody; země zdrojem utrpení i obnovované víry a naděje; objevují se biblické narážky, odmítání moralismu. Reakce na soudobé politické události, prohlubují snahu zachytit prožitek prověřený časovým odstupem. Dostupné jako e-kniha.
  • Verše rodinné a jiné (1918) – odráží zde společenské dění v období 1. světové války. Toman sleduje, jak se válka a společenské převraty promítají do osudu obyčejných lidí. Z hlediska těchto lidí hodnotí významné společenské události.
  • Měsíce (1918) – příroda v koloběhu roku; 12 básní – každá o jednom měsíci v roce; oslava domova, společenství lidí, tradice života, české historické tradice (upálení Jana Husa v Červenci); hutná metaforičnost. Dostupné jako e-kniha.
  • Hlas ticha (1923) – obdoba Veršů rodinných a jiných; reakce na domácí společenské rozpory v prvních letech republiky; verše o revolučním Rusku. Dostupné jako e-kniha.
  • Stoletý kalendář (1926) – poslední Tomanova sbírka. Do popředí zde vstupuje napětí domova a tuláctví. Dostupné jako e-kniha.

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

„Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života,
zde někdy neslyšíš
hlas hlubin?
Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.
Mlčení země bolí.
Však dole
tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot
dere se k světlu.
A píseň mladých vod
tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami.“

(Karel Toman, Měsíce, Únor)

Zhudebnění díla[editovat | editovat zdroj]

Báseň Emě zhudebnil Petr Ovsenák z folkového dua Nestíháme. Písnička vyšla na krátkém albu Nestíháme (2006) a na sampleru 50 miniatur (2007).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Literáti z naší čtvrti [online]. [cit. 2017-03-21]. Kapitola Karel Toman. Dostupné online. 
  2. ERKUL. FDb.cz [online]. [cit. 2017-03-21]. Kapitola Karel Toman. Dostupné online. 
  3. WEBREDAKTOR. Karel Toman v e-knihovně [online]. 2017-01-31 [cit. 2017-03-21]. Dostupné online. 
  4. BLAŽEK, Přemysl; BRABEC, Jiří; BURIÁNEK, František; ČERVENKA, Miroslav; GRYGAR, Mojmír; JELÍNEK, Antonín; KARFÍKOVÁ, Věra, a kol. Dějiny české literatury IV. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Karel Toman, s. 124-138. 
  5. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 204
  6. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 199

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK, Přemysl. Poezie Karla Tomana. Praha : ISE, 1995. 178 s. ISBN 80-85241-80-3.
  • BLAŽÍČEK, Přemysl. Knihy o poezii: Holan – Toman. Praha : Triáda, 2011. 471 s. ISBN 978-80-87256-39-8.
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 641–644. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 124–138. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 361. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]