Karel Toman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Toman

Karel Toman
Rodné jméno Antonín Bernášek
Narození 25. února 1877
Kokovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. června 1946 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Pseudonym Karel Toman
Povolání spisovatel, lingvista, básník a novinář
Ocenění národní umělec (1946)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek (25. února 1877, Kokovice12. června 1946, Praha), byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze.[1] [2] [3] [4]

V pražské čtvrti Břevnov, kde Toman v závěru života bydlel, byla po něm po jeho smrti pojmenována ulice, dříve nazvaná K Ladronce, vedoucí podél statku Ladronka k Bělohorské ulici. Nově pojmenovanou ulici předal tehdy břevnovským občanům Jaroslav Seifert[5].

Citát[editovat | editovat zdroj]

V osobnosti Tomanově dohořívaly nám životy i legendy prokletých básníků. Milovali jsme ho. Ztělesňoval nám romantickou svobodu umělců a pokoušeli jsme se ho napodobit...Říkám my, ale opravdu jsem nebyl sám. I Halas měl rád Tomanovy verše, i když si do náručí s Tomanem nepadli. Zato já sešel jsem se s ním v uctivém přátelství.
— Jaroslav Seifert[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako básník byl lyrik, který patřil k demokratickému proudu naší literatury, nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce.

Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky.

  • Pohádky krve (1898) – ovlivněno symbolismem a dekadencí, erotické motivy; zaměřeno především k vnitřním problémům člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky.
  • Torzo života (1902) – vyjádření bolesti a krize člověka, který zápasí o své osvobození; život je viděn ve dvojím ostrém lomu, bolesti a rozkoše; tragický ráz milostných veršů
  • Melancholická pouť (1906) – obdoba Torza života; inspirace z cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Holandsko, Anglie, Paříž)
  • Sluneční hodiny (1913) – barvité a konkrétní záběry přírody; země zdrojem utrpení i obnovované víry a naděje; objevují se biblické narážky, odmítání moralismu. Reakce na soudobé politické události, prohlubují snahu zachytit prožitek prověřený časovým odstupem. Dostupné jako e-kniha.
  • Verše rodinné a jiné (1918) – odráží zde společenské dění v období 1. světové války. Toman sleduje, jak se válka a společenské převraty promítají do osudu obyčejných lidí. Z hlediska těchto lidí hodnotí významné společenské události.
  • Měsíce (1918) – příroda v koloběhu roku; 12 básní – každá o jednom měsíci v roce; oslava domova, společenství lidí, tradice života, české historické tradice (upálení Jana Husa v Červenci); hutná metaforičnost. Dostupné jako e-kniha.
  • Hlas ticha (1923) – obdoba Veršů rodinných a jiných; reakce na domácí společenské rozpory v prvních letech republiky; verše o revolučním Rusku. Dostupné jako e-kniha.
  • Stoletý kalendář (1926) – poslední Tomanova sbírka. Do popředí zde vstupuje napětí domova a tuláctví. Dostupné jako e-kniha.

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

„Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života,
zde někdy neslyšíš
hlas hlubin?
Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.
Mlčení země bolí.
Však dole
tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot
dere se k světlu.
A píseň mladých vod
tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami.“

(Karel Toman, Měsíce, Únor)

Zhudebnění díla[editovat | editovat zdroj]

Báseň Emě zhudebnil Petr Ovsenák z folkového dua Nestíháme. Písnička vyšla na krátkém albu Nestíháme (2006) a na sampleru 50 miniatur (2007).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Literáti z naší čtvrti [online]. [cit. 2017-03-21]. Kapitola Karel Toman. Dostupné online.  
  2. ERKUL. FDb.cz [online]. [cit. 2017-03-21]. Kapitola Karel Toman. Dostupné online.  
  3. WEBREDAKTOR. Karel Toman v e-knihovně [online]. 2017-01-31, [cit. 2017-03-21]. Dostupné online.  
  4. BLAŽEK, Přemysl; BRABEC, Jiří; BURIÁNEK, František; ČERVENKA, Miroslav; GRYGAR, Mojmír; JELÍNEK, Antonín; KARFÍKOVÁ, Věra, a kol. Dějiny české literatury IV. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. Kapitola Karel Toman, s. 124-138.  
  5. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 204
  6. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 199

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK, Přemysl. Poezie Karla Tomana. Praha : ISE, 1995. 178 s. ISBN 80-85241-80-3.
  • BLAŽÍČEK, Přemysl. Knihy o poezii: Holan – Toman. Praha : Triáda, 2011. 471 s. ISBN 978-80-87256-39-8.
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 641–644.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 124–138.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 361.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]