Armand Bourbon-Conti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Armand Bourbon-Conti
kníže z Conti
Narození 11. října 1629
Paříž, Francie
Úmrtí 26. února 1666
Pézenas, Languedoc, Francie
Manželka Anna Marie Martinozzi
Potomci Ludvík Bourbon-Conti
Ludvík Armand I. Bourbon-Conti
František Ludvík Bourbon-Conti
Rod Bourboni
Otec Jindřich II. Bourbon-Condé
Matka Šarlota Markéta de Montmorency
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Armand Bourbon-Conti (11. října 1629, Paříž26. února 1666, Languedoc) byl francouzský šlechtic, mladší syn knížete Jindřicha II. z Condé a Šarloty Markéty de Montmorency, dcery Jindřicha I. z Montmorency. Jeho bratrem byl vojevůdce Ludvík, známý jako le Grand Condé, a sestrou mu byla Anna Geneviève, vévodkyně z Longueville. Jako člen vládnoucího rodu Bourbonů byl princem královské krve.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Erb Armanda, knížete z Conti.

V době jeho narození v roce 1629 byl v jeho prospěch po patnácti letech obnoven titul knížete z Conti. S tímto titulem Armand zdědil také zámek de L'Isle-Adam s jeho statky, který přešel na jeho matku Šarlotu Markétu po smrti jejího bratra Jindřicha II. z Montmorency. Byl předurčen pro církev a studium teologie na univerzitě v Bourges, přesto však obdržel nějaká beneficia, včetně kláštera Cluny a Saint-Denis. Významně se podílel na intrikách a boji při povstání Frondy, v roce 1648 se stal vrchním velitelem povstalecké armády a v roce 1650 byl se svým bratrem Condém a švagrem Longuevillem uvězněn ve Vincennes.

Život ve vězení[editovat | editovat zdroj]

Údajný "mystik" a muž "plný podivných nápadů" propadl při pobytu ve vězení k lehkému šílenství. Tajně toužil po své sestře, vévodkyni z Longueville, a vymýšlel triky, aby si ho všimla. Nějakou dobu zkoušel alchymii a lektvary a nakonec se pohmoždil špachtlí. Tento úraz byl pro něj ale nakonec šťastným, protože už mu nemohla být odmítnuta externí pomoc lékařů, z nichž někteří předávali dopisy a prosby vnějšímu světu, což urychlilo jeho konečné propuštění.

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Když odešel kardinál Mazarin do exilu, byl Armand propuštěn a přál si oženit se se Šarlotou Marií Lotrinskou (1627–1652), druhou dcerou Madame de Chevreuse, důvěrnice královny Anny Rakouské, zabránil mu v tom však jeho bratr Condé, který byl po kardinálově odchodu nejvýše postaveným mužem státu. V roce 1651 byl znepokojen Frondou, ale brzy nato se smířil s kardinálem Mazarinem a v roce 1654 se oženil s jeho neteří Annou Marií Martinozzi. Měli spolu dva syny, Ludvíka Armanda a Františka Ludvíka.

Armand převzal velení armády, která v roce 1654 vpadla přes Katalánsko do Španělska, kde zabral tři španělská města. Poté vedl francouzské síly v Itálii, ale po porážce před Alessandrií v roce 1657 odešel do Languedocu, kde se až do své smrti věnoval studiu a mystice.

Conti zemřel 26. února 1666 ve věku 36 let v Pézenas v Languedocu.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Z dvanáctiletého manželství s Annou Marií Martinozzi, dcerou Girolama Martinozzi a Laury Markéty Mazzarini (starší sestry karinála Mazarina), měl tři synyː

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Armand de Bourbon, Prince of Conti na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kníže z Conti
Předchůdce:
František Bourbon-Conti
16291666
Armand Bourbon-Conti
Nástupce:
Ludvík Armand I. Bourbon-Conti
Opat v Cluny
Předchůdce:
Kardinál Richelieu
16421654
Armand Bourbon-Conti
Nástupce:
Kardinál Mazarin