Louis, Grand Condé
| Ludvík Bourbon | |
| Velký Condé | |
.jpg) Ludvík na dobovém portrétu | |
| Narození |
8. září 1621 .svg){kind=small} Paříž, Francouzské království |
|---|---|
| Úmrtí |
11. prosince 1686 (ve věku 65 let) Chantilly, Francouzské království |
| Manžel(ka) | Claire-Clémence de Maillé-Brézé |
| Děti | Henri Jules, Prince of Condé |
| Rodiče | Jindřich II. Bourbon-Condé a Charlotta de la Trémoille |
| Příbuzní | Armand Bourbon-Conti a Anne Geneviève (sourozenci) |
| Vojenská kariéra | |
| Doba služby | 1640–1675 |
| Sloužil |
Francouzské království Španělsko |
| Velel |
francouzská armáda ve Flandrech španělská armáda |
| Války |
třicetiletá válka francouzsko-španělská válka |
| Podpis |
 |
Ludvík Bourbon, kníže z Condé, zvaný „Velký Condé“ (8. září 1621 – 11. prosince 1686), byl francouzský šlechtic a vojevůdce. Během třicetileté války získal věhlas především, když porazil španělské vojsko u Rocroi. Po válce bojoval proti frondě, ale později se postavil proti králi a bojoval proti němu. Později se s Francií opět smířil a vedl její vojsko. Do smrti svého otce v roce 1646 byl titulován jako vévoda d'Enghien (Duc d'Enghien) a po jeho smrti se stal nejvýznamnějším představitelem větve Bourbon-Condé
Život[editovat | editovat zdroj]
Jako jeho otec byl vychován ve katolické víře. Roku 1640 byl přítomen obležení Arrasu, roku 1642 obležení Perpignanu, a již roku 1643 byl jmenován hlavním velitelem vojska ve Flandrech, nabyl slávy evropské vítězstvím u Rocroi nad Španěly, kteří by bez jeho zásahu dostali až k Paříži. Roku 1644 porazil s Turennem bavorského generála Mercyho u Freiburku v Breisgavě, načež vítězové opanovali Filipsburg, Worms a Mohuč.
Roku 1645 zvítězil a Turennovi přišel na pomoc u Allersheima poblíže Nördlink, roku 1646 dobyl pevnosti Dunkerku, roku 1647 bojoval v Katalonii a roku 1648 vítězství dobyl u Lensu v hrabství Artois, kde mnohdy své nepřátele překvapil prudkými útoky. Povolán potom byl od královny matky Anny Rakouské proti frondě, zkrotil odpůrce dvora, avšak zprotivil se zanedlouho lakomstvím a nadutostí.
Mazarin ho dal v lednu 1650 zatknout, avšak už v únoru 1651 musel ho propustiti na svobodu. Tehdy Condé vrátiv se do Paříže mínil, že královna matka se ve všem bude říditi jeho vůlí, a když tak nečinila, rozhněván odešel do svého místodržitelství do Guiennska, kde ve spolky se dal se Španěly. Ve válce, do které se potom pustil proti Ludvíku XIV., ačkoli vojsko královo porazil u Bleneau (1652), přece ničeho nedokázal, poněvadž proti sobě měl Turenna, i musil konečně se utéci k Španělům do Belgie. Král Filip IV. jmenoval ho nejvyšším velitelem a Condé v čele nepřátelských vojsk bojoval proti své vlasti až do roku 1659. Mazarin mu podával roku 1653 ruku ku smíru, avšak Condé mu nevěřil. Poté v Paříži odsouzen hrdla a statky jeho zabaveny.
Po pyrenejském míru (1659) byl však vzhledem k přimlouvání španělského dvora přijat na milost i navrácen v držení statků a úřadů. V letech následujících domáhal se též koruny polské, ale to mu překazila volba Jana III. za polského krále a odpor Ludvíka XIV. Roku 1668 postaven opět v čelo vojska i opanoval Franche-Comté. Roku 1672, když Ludvík XIV. zdvihl válku proti Hollandu, Condé se proslavil smělým přechodem přes Rýn, a roku 1674 dobyl důležitého vítězství u Senefu blíže Monsu. Roku 1675 byl poslán do Alsaska, kde Montecuccolliho odpudil od Hagenavy a přinutil k ústupu za Rýn.
To byla jeho poslední výprava. Trápen dnou uchýlil se k soukromému životu do Chantilly, kde se stýkal s učenci a filosofy.
Význam[editovat | editovat zdroj]
Nadáním a uměním válečným se Condé důstojně řadí k Turennovi a Hocheovi a ve válečných dějinách francouzských vyniká nad něj jedině Napoleon Bonaparte.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík II. Bourbon-Condé ve Wikimedia Commons
| kníže z Condé | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jindřich II. |
1646-1686 Louis, Grand Condé |
Nástupce: Jindřich III. Julius |
