Bitva u Rocroi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Rocroi
Konflikt: třicetiletá válka
Vévoda d’Enghien v bitvě
Vévoda d’Enghien v bitvě
Trvání: 19. května 1643
Místo: Rocroi ve Francii
Výsledek: Rozhodující francouzské vítězství
Strany
Francie Francie Španělsko Španělsko
Velitelé
vévoda d’Enghien Francisco de Melo

Síla
17 000 pěších
6 000 jízdních
14 děl
19 000 pěších
8 000 jízdních
18 děl
Ztráty
4000 zemřelo, zraněno a zajato 7 000 zabito a zraněno
8 000 zajato

Bitva u Rocroi byla jednou z bitev třicetileté války mezi Španělskem a Francií, která se odehrála 19. května 1643 u severofrancouzského Rocroi. Významnou se stala, protože slabší francouzská armáda přesvědčivě vyhrála nad poněkud silnější armádou obsahující do té doby neporažené španělské tercie. Bitva také stála na počátku kariéry talentovaného vojevůdce vévody d’Enghien, kterému v té době bylo pouhých jednadvacet let.

Situace před bitvou[editovat | editovat zdroj]

16. století bylo pro Španělsko slavnou érou, kdy jeho cvičené armády vyhrávaly jednu bitvu za druhou. Ovšem dlouhotrvající náboženské války v Evropě způsobily zhoršení jejich ekonomiky i lidských zdrojů, takže na konci třicetileté války vojenská síla Španělska slábla.

Ludvík II. Bourbon-Condé, vévoda d'Enghien

Roku 1642 pověřili Ludvíka II. Bourbona-Condého vévoda d’Enghien velením francouzské pikardské armády, jejíž morálka se po sérii porážek Španěly ocitla na dně. Francouzští generálové byli většinou nedisciplinovaní a to se odráželo přímo na armádě, že byla také neukázněná a měla rozšířenou dezerci. Condé ovšem byl muž inteligentní, tvrdohlavý a nekompromisní a vše hned od nástupu změnil. Zastával názor, že buď vyhraje nebo zahyne. A s tímto přístupem vkročil i do této bitvy.

15. května 1643 španělský král Don Francisco Melo oblehl pevnost Rocroi u hranic mezi Francii a španělským Nizozemím. Když se to dozvěděl Condé, vydal se tam rozhodnutý přinutit je k otevřené bitvě, i když Ludvík XIII. ho pověřil pouze "zjistit plány nepřítele a zabránit jejich provedení, ale za žádnou cenu nepodnikat akci, o které by nebylo jasné, zda přispěje ke slávě zbraní Jeho Veličenstva." Ovšem Condé se nechtěl vázat opatrnými slovy krále, o kterém se vědělo, že brzo umře. Pevnost Rocroi byla postavena na mýtině v Ardenském lese a obklopena bažinami. Když se Španělé doslechli o postupu Francouzů, Don Francisko Melo byl přesvědčen, že jeho armáda čítající 27 000 mužů určitě zvítězí, proto udělal chybné rozhodnutí a nezaujal vyvýšeniny 3 km od města. Toho však Condé nakonec využil a sám strategickou výšinu obsadil.

Rozestavění vojsk[editovat | editovat zdroj]

Rozestavení vojsk v bitvě u Rocroi

Condé rozestavil své vojsko čítajících 23 000 mužů téměř do klasického postavení jen se změnou ve třetí řadě, kam umístil pěchotu a jezdectvo jako zálohu pod velením svého nejspolehlivějšího generála Sirota. Jinak vojsko bylo rozloženo do dvou řad pěchoty ve středu, kde velel d'Espenan a po obou křídlech umístil jezdectvo. Pravé křídlo bylo pod velením prchlivého Gassiona a levé křídlo La Ferrté-Senneterre a l'Hopital, který měl dohlížet na mladého Condého. Španělské vojsko naproti mělo také klasické postavení jen se zúženým předkem, čehož dosáhli zmenšením mezer mezi terciemi, takže celkově to vypadalo jako obrovský čtverec.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

L'Hôpital se chtěl raději vyhnout bitvě a domníval se, že kdyby mohl jít na pomoc pevnosti, nemusí vůbec bojovat. Francouzské linie přesahovaly na obou stranách španělské linie o několik stovek metrů. A když l'Hôpital uviděl před sebou volnou cestu do Rocroi, přesvědčil La Ferté-Senneterra (který měl být lépe vědom situace), aby pronikl rychlý výpad směrem k pevnosti. On souhlasil a l'Hôpital vyrazil vpřed velkému nebezpečí, jelikož byl bez ochrany, nikdo je nechránil. Tohle rozhodnutí mohlo skončit zničením tohoto oddílu, kdyby se Španělé rozhodli obklíčit je, ovšem Melo tenhle manévr nepokládal za příliš nebezpečný a spokojil se jen tím, že je vyhnal zpátky. Condé se tedy přesvědčil, co se může stát, když se mu nepodaří uplatnit svoji autoritu vůči svým generálům.

François-Joseph Heim- Bitva u Rocroi

Dále v ten den už se nebojovalo a obě vojska strávila noc na bitevním poli. Díky jednomu španělskému zběhu se Condé dozvěděl o plánované léčce, při kterém se měli španělští mušketýři skrýt v porostech stromů a keřů vpravo od Francouzů a tam zaútočit. Ovšem těsně před rozbřeskem Francouzi napadli Španěly a rozsekali je na kusy.

Ráno Condé se rozhodl provést důležitou změnu v rozestavení francouzského jezdectva na pravém křídle, kde je rozdělil na dvě části. Jedna pod velením Gassiona měla obejít španělské vojsko z levého boku a přinutit španělského velitele Albuquerqua, aby se otočil proti nim, zatímco Condé měl udeřit na španělskou jízdu z boku. Plán s pravým křídlem se velmi dařil, ovšem levé křídlo se nevyvíjelo příznivě. La Ferté- Senneterré zaútočil předčasně a ke španělským liniím se dostal se schvácenými koňmi a s rozrušenými řadami. Jeho jezdci byli snadno poraženi Isembourgovými vojáky, kteří poté útočili na nechráněnou francouzskou pěchotu a zmocnili se všech francouzských děl. L'Hopital chtěl napravit svoji chybu z předešlého dne a statečně se zmocnil děl. Avšak brzo nato o ně opět přišel, když jeho slabé oddíly byly vytlačeny. Španělé pak obrátili ukořistěná děla proti pěšákům ve francouzském středu a pozabíjeli několik řad kopiníků. Francouzský střed pod palbou 30 děl se začal rozpadat. Konec bitvy se zdál být jasný a také mnoho Francouzů začalo utíkat z bojiště. Jediné, co zachránilo bitvu, bylo předvídavé rozhodnutí Condého postavit třetí linii pěchoty pod velením Sirota, který postoupil kupředu, aby zaplnil mezery ve francouzském středu.

Condé mezitím nemeškal, objel nepřátelskou pěchotu a zezadu na ně zaútočil. Španělé se tím ocitli mezi Sirotovými vojáky a Condého jezdci. Překvapení a tlačení z obou stran, ustoupili.

Elitní španělská pěchota byla obklíčena Francouzi, ale její hrabě z Fontaine, i přesto, že byl raněný, velel svým vojákům z nosítek, aby stále bojovali se zbývajícími děly, kterými zabíjeli stovky postupujících kopiníků, dokud ho nezabili střelou z muškety.

Zůstával jenom španělský střed, jehož kopiníci se zformovali do čtverců, aby si udrželi francouzské jezdce od sebe. Francouzští mušketýři se přiblížili a začali zabíjet španělské tercie. V jednu chvíli však Francouzi zahlédli španělské důstojníky mávající klobouky na znamení kapitulace. Condé spolu s několika pobočníky se tedy vydal ke španělským oddílům, kde však na ně zaútočilo několik skrytých mušketýrů. Tento počin pobouřil Francouze, což způsobilo, že se vrhli na zbylé Španěle a zničili je.

Shrnutí[editovat | editovat zdroj]

Pomník na bitvu u Rocroi

Porážka Španělska v bitvě u Rocroi ho připravila o postavení vojenské velmoci a otevřela cestu Francii Ludvíka XIV. k dominanci v západní Evropě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

http://www.tercios.org/personajes/ALBURQUERQUE_VIII.html

http://antoin.livejournal.com/774155.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ENGLUD, Peter. Nepokojná léta: Historie třicetileté války. Praha: Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-355-X.