Raimund Montecuccoli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Raimund hrabě Montecuccoli
Raimondo Montecuccoli (1670).jpg
Narození 21. února 1609
Pavullo nel Frignano
Úmrtí 16. října 1680 (ve věku 71 let)
Linec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raimund Montecuccoli (21. února 1609, hrad Montecuccoli v Pavullo nel Frignano16. října 1680, Linec) byl italský hrabě, voják a diplomat ve službách rakouských Habsburků. Patřil k nejvýznamnějším vojevůdcům a vojenským teoretikům své doby.

Raimond hrabě Montecuccoli

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého modenského šlechtického rodu, nobilitovaného již ve 14.století. Na rodovém sídle nedaleko Modeny se také roku 1609 narodil. V sedmnácti letech vstoupil do habsburské císařské armády a záhájil tak svou vojenskou kariéru „od píky“.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Roku 1657 se oženil s Markétou Ditrichštejnskou z Mikulova (* 1637; † 1676) se kterou měl syna Leopolda Philippa Montecuccoli.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnil se mnoha bitev třicetileté války. Bojoval u Breitenfeldu, LützenuNördlingenu a byl povýšen do hodnosti císařského plukovníka. Roku 1637 porazil Švédy v bitvě u Namyslova, ale o dva roky později byl zajat. Na svobodu se dostal až roku 1642 a hned se Švédům pomstil v bitvě u Opavy, v níž podlehli jeho vojenskému umění. Císař Ferdinand III. jej poté jmenoval generálem strážmistrem. V roce 1645 byl jmenován polním maršálkem a členem dvorní vojenské rady. V roce 1647 se podílel na velení během bitvy u Třebele[1] na Tachovsku a podílel se na vítězství v bitvě u Zusmarhausenu.

Po uzavření vestfálského míru nějaký čas bojoval proti Švédům v Polsku a v Dánsku a do císařských služeb se vrátil až na počátku šedesátých let. Tehdy Habsburská monarchie válčila s Turky a jako sůl potřebovala schopného vojevůdce, jakým Montecuccoli nesporně byl. Ten dosáhl významných úspěchů v Sedmihradsku, především se však vyznamenal vítězstvím u Mogersdorfu,či také u Svatého Gottharda, jak je někdy tato bitva nazývaná podle nedalekého města (Sv. Gotthard - Szentgotthárd). Císař Leopold I. jej za to povýšil do hodnosti generalissima, jmenoval prezidentem dvorní válečné rady, a roku 1666 vyznamenal řádem Zlatého rouna.

V posledních letech bojoval proti Francouzům, zejména v Rakouském Nizozemí. Jeho posledním úspěchem bylo dobytí pevnosti Philippsburg v Badensku-Württembersku, (společně s Karlem Lotrinským). Poté odešel na odpočinek. Císař Leopold si však jeho služeb stále považoval a roku 1651 dokonce zvažoval udělit mu hodnost říšského knížete (kterou nakonec získal až jeho syn roku 1689). Španělský a neapolský král Karel II. však Raimundovi v roce 1679 udělil titul vévody z Melfi.

Raimund hrabě Montecuccoli zemřel roku 1681 a v rakouském Linci mu byl vystrojen slavný pohřeb. V chrámu bylo vztyčeno castrum doloris a zazněla veršovaná oslavná óda, která vyšla také jako samostatný tisk. Ve vídeňském Arsenalu byla roku 1864 vztyčena socha hraběte Raimunda Mintecuccoli z bílého mramoru.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Raimund de Montecuccoli po sobě zanechal velké teoretické dílo věnované vojenství, z něhož nejvýznamnější je spis Memorie della guerra ed istrzioni d'un generale. Často je rovněž opakován jeho výrok: „K vedení vítězné války je potřeba tří předpokladů: peněz, peněz a zase peněz.“ Těch se ovšem bohužel Habsburské monarchii po většinu jejího boje proti Turkům žalostně nedostávalo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Plzeňsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Třebel hrad, s. 131–133. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]