Osmansko-habsburské války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osmansko-habsburské války
Konflikt:
Námořní bitva u Lepanta (1571) od neznámého umělce, obraz z konce 16. století
Námořní bitva u Lepanta (1571) od neznámého umělce, obraz z konce 16. století
Trvání: 1526 - 1791
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Balkán, Uhry, Středomoří, Severní Afrika a Malta
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: zastavení Osmanské expanze do Evropy, úpadek Osmanské a Svaté říše římské
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Znak Habsburků Habsburská dynastie:
Vlajka Svaté říše římské Svatá říše římská

Vlajka Španělské monarchie Španělská říše

Spojenci Habsburků:
Vlajka carského Ruska Ruské carství
Flag of Moldavia.svg Moldavské knížectví
Vlajka Sedmihradského knížectví Sedmihradské knížectví
Flag of Wallachia.svg Valašské knížectví
Vlajka Záporožšských kozáků Záporožští kozáci (moskevští a polští vazalové)

Spojenci Svaté ligy:
Vlajka Polsko-litevské unie Polsko-litevská unie
Vlajka Benátské republiky Benátská republika
Vlajka Maltézského řádu Maltézský řád
Vlajka Papežského státu Papežský stát

Flag of the Ottoman Empire.svg Osmanská říše


Vazalové Osmanů:
Vlajka Krymského chanátu Krymský chanát
Vlajka Nogajského chána Nogajská horda
Flag of Moldavia.svg Moldavské knížectví
Flag of Transylvania before 1918.svg Sedmihradské knížectví
Flag of Wallachia.svg Valašské knížectví
Vlajka Záporožšských kozáků Záporožští kozáci (Dorošenkova frakce)
Znak Uherska Kuruci (uherští proti-habsburští povstalci)

Znak Uherska Uherské království Jana Zápolského

Spojenci Osmanů:
Flag of Serbia 1281.svg Uherští Srbové
Vlajka Sikulů Sikulové
Vlajka Francouzského království Francouzské království

Velitelé
Vlajka Svaté říše římské Karel V.
Vlajka Svaté říše římské Ferdinand I.
Vlajka Svaté říše římské Maxmilián II.
Vlajka Svaté říše římské Rudolf II.
Vlajka Svaté říše římské Matyáš Habsburský
Vlajka Svaté říše římské Ferdinand II.
Vlajka Svaté říše římské Ferdinand III.
Vlajka Svaté říše římské Leopold I.
Vlajka Svaté říše římské Josef I.
Vlajka Svaté říše římské Karel VI.
Vlajka Svaté říše římské Karel VII. Bavorský
Vlajka Svaté říše římské Marie Terezie
Vlajka Svaté říše římské František I.
Vlajka Svaté říše římské Josef II.
Vlajka Svaté říše římské Leopold II.
Vlajka Svaté říše římské Mikuláš ze Salmu
Vlajka Svaté říše římské Karel V. Lotrinský
Vlajka Svaté říše římské Maxmilián II. Emanuel
Vlajka Svaté říše římské Evžen Savojský
Vlajka Svaté říše římské Ludvík Vilém I. Bádenský
Vlajka Svaté říše římské Ernst Gideon von Laudon
Vlajka Českého království Ludvík Jagellonský
Vlajka Českého království Albrecht z Valdštejna
Vlajka Českého království Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic
Vlajka Polsko-litevské unie Jan III. Sobieski
Vlajka carského Ruska Petr I. Veliký
Flag of the Ottoman Empire.svg Sulejman I.
Flag of the Ottoman Empire.svg Selim II.
Flag of the Ottoman Empire.svg Murad III.
Flag of the Ottoman Empire.svg Mehmed III.
Flag of the Ottoman Empire.svg Ahmed I.
Flag of the Ottoman Empire.svg Murad IV.
Flag of the Ottoman Empire.svg Ibrahim I.
Flag of the Ottoman Empire.svg Mehmed IV.
Flag of the Ottoman Empire.svg Sulejman II.
Flag of the Ottoman Empire.svg Ahmed II.
Flag of the Ottoman Empire.svg Mustafa II.
Flag of the Ottoman Empire.svg Ahmed III.
Flag of the Ottoman Empire.svg Mahmud I.
Flag of the Ottoman Empire.svg Mustafa III.
Flag of the Ottoman Empire.svg Abdulhamid I.
Flag of the Ottoman Empire.svg Selim III.
Flag of the Ottoman Empire.svg Kara Mustafa Paša
Flag of the Ottoman Empire.svg Sulejman Paša
Flag of the Ottoman Empire.svg Mustafa Köprülli
Barbary ensign.png Chajruddín Barbarossa
Flag of Transylvania before 1918.svg František II. Rákóczi
Flag of Transylvania before 1918.svg Imrich Tököli
Znak Uherska Jan Zápolský
Síla
Ztráty
{{{poznámky}}}

Osmansko-habsburské války byla série válečných konfliktů mezi Osmanskou říší a Habsburskou monarchií, podporovanou některými dalšími evropskými státy. Válka probíhala zejména v Uhrách. Osmané dosáhli zásadního vítězství v bitvě u Moháče, redukujíce Uhry na vazalský a tribut platící stát.[1]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Expanze Osmanské říše na Balkán a Osmansko-uherské války.

Expanze Osmanů do Evropy vedla k podpoře středoevropských zemí ze Západu, jelikož postupující a mocný islámský stát byl vnímán jako hrozba pro křesťanstvo v Evropě. Křížové výpravy na Nikopoli a Varnu byly pokusem zastavit osmanský postup do Střední Evropy a na Balkáně.

Na chvíli byli Osmané zaměstnáni snahou potlačit povstání na Balkáně jako byl Vlad III. Dracula. Konečná porážka bouřících se vazalských států otevřela Střední Evropu Osmanské invazi. Uhry přímo sousedily s Osmanskou říší a jejími vazaly.

Roku 1526 padl v bitvě u Moháče Ludvík Jagellonský a královna Marie uprchla ke svému bratrovi, rakouskému arcivévodovi, Ferdinandovi I. Ferdinand I. Habsburský vznesl nárok na uherský trůn, což vedlo k občanské válce v Uhrách, jelikož nárok na trůn vznesl také Jan Zápolský, jenž byl podporován Osmanskou říší.

Rakouský postup[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand I. Habsburský napadl Uhry oslabené občanskou válkou v roce 1527 ve snaze porazit Jana Zápolského. Jan Zápolský nebyl schopen zastavit postup Ferdinanda I., při kterém rakouská vojska obsadila Budín. Osmanský sultán Sulejman I. reagoval pomalu a vyslal mohutnou armádu o 120 tisících mužů 10. května 1529.[2]

První obléhání Vídně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku První obléhání Vídně.

Sultán Sulejman I. lehce získal zpět většinu Ferdinandových územních zisků z předchozích dvou let. Pouze pevnost v Prešpurku odolala. Vezmeme-li v potaz velikost Sulejmanovy armády a devastaci jí způsobenou v Uhrách v předcházejících letech není překvapivé, že vůle vzdorovat jedné ze světových velmocí chyběla u mnoha rakouských sídel.

Sultán dorazil k Vídni 27. září 1529. Ferdinandova vojska měla přibližně 16 tisíc mužů, byla přečíslena 7 ku 1. Přesto Ferdinand bránil Vídeň s velkou prudkostí. 14. října Osmané ustoupili. Ústup osmanských vojsk byl brzděn obranou Prešpurku (Bratislava), která znovu ostřelovala osmanská vojska. Brzký sníh situaci zhoršil a až po třech letech zahájili Osmané další kampaň v Uhrách.

Malá válka[editovat | editovat zdroj]

Po porážce u Vídně obrátil sultán svou pozornost k jiným částem své říše. Využívaje jeho absence, zahájil arcivévoda Ferdinand ofenzívu v roce 1530 a obsadil Gran a ostatní pevnosti. Útok na Budín byl zmařen pouze přítomností tureckých vojáků. Obdobně jako v případě předchozího rakouského útoku, návrat osmanských vojsk donutil Habsburky k přechodu do defenzívy. V roce 1532 sultán Sulejman I. vyslal velkou armádu na Vídeň. Osmanská armáda šla odlišnou cestou ke Kőszegu. Po obléhání Kőszegu, zbylých 700 rakouských vojáků přistoupilo na čestnou kapitulaci pevnosti, zajišťující jim bezpečnost. Poté sultán své vojáky stáhl, uznal omezené zisky v Uhrách a zároveň donutil Ferdinanda uznat Jana Zápolského králem Uher.

Zřícenina hradu v Kőszegu

I přesto, že mír mezi Habsburky a Osmany trval devět let, Jan Zápolský a Ferdinand nadále vedli vojenské potyčky a srážky na hranicích. V roce 1537 Ferdinand porušil mírovou smlouvu útokem a obléháním Osijeku, což vedlo k dalšímu osmanskému triumfu. I přesto byl Ferdinand smlouvou z Nagyváradu uznáván za následníka Uherského království. Po pádu Budína do rukou Turků v roce 1541, Západní a Severní Uhry uznali Habsburské krále (Královské Uhry, střední a jižní území Uher bylo okupováno Osmany (Osmanské Uhry) a na východě vzniklo Vévodství Sedmihradské. Malá válka byla promarněnou příležitostí pro obě strany, Rakouská snaha o zvýšení vlivu v Uhrách byla stejně neúspěšná jako Osmanský útok na Vídeň. Nicméně nebyly žádné iluze jako status quo. Osmanská říše stále představovala mocnou a nebezpečnou hrozbu, a proto Rakousko zahájilo novou ofenzívu.

Habsburské zájmy byly rozděleny mezi boje o zpustošené evropské země pod islámskou okupací, pokusy o zastavení šíření reformace a rozpadu Svaté říše římské a španělské ambice v Severní Africe, Nizozemské revoluci a proti Francii. Osmané však nemohli pokračovat v expanzi jako za vlády Mehmeta a Bayezida. Na východě vedla Osmanská říše války se šíitskou Sáfiovskou říší v Persii. Sulejman vedl poslední kampaň v roce 1566 proti nevěřícím při obléhání Szigetvaru. Obléhání bylo pouze dočasným zastavením před úderem na Vídeň. Avšak pevnost obstála proti sutánovým armádám. V září 1566 sultán Sulejman zemřel ve věku 72. Kampaň byla nakonec i přes obsazení pevnosti ukončena a k útoku na Vídeň tak nedošlo.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottoman–Habsburg wars na anglické Wikipedii.

  1. Cross and Crescent
  2. S. Turnbull, The Ottoman Empire 1326-1699, 50