Přeskočit na obsah

Vlad III. Dracula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vlad III. Dracula
valašský kníže
Portrét
Dřevoryt zobrazující Vlada Țepeșe publikovaný v Norimberku v roce 1488 na titulní straně pamfletu Die geschicht Dracole waide.
Doba vlády1448; 1456–1462; 1476
Narozenílistopad/prosinec 1431[1]
Sighișoara (Segesvár)
Úmrtíprosinec 1476 nebo leden 1477 (44–45 let)
Valašsko
Manželkatransylvánská šlechtična
Ilona Szilágyi
PotomciMihnea cel Rău
DynastieDrăculești
OtecVlad II. Dracul
MatkaCneajna z Moldávie (zřejmě)
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlad III. Dracula (1431–1476/1477; řečený též Napichovač či Naražeč, rumunsky Vlad Țepeș [cepeš]) byl trojnásobný valašský kníže. Poprvé se krátce stal knížetem v roce 1448. Známý je především díky své druhé vládě v letech 1456–1462. Potřetí získal vládu krátce před svou smrtí v roce 1476.

Zatímco v Rumunsku a Bulharsku je díky bojům s Osmanskou říší pokládán za lidového hrdinu, ve zbytku světa je znám spíš jako předloha pro hororového upíra Draculu. Navzdory obecnému přesvědčení nebyl vládcem Sedmihradska (Transylvánie), ale sousedního Valašska.

V anketě 100 největších Rumunů se umístil na dvanáctém místě.

Jméno

[editovat | editovat zdroj]

Vlad III. byl znám pod několika přízvisky. Jeho pozdější přezdívka Țepeș je odvozena od jeho oblíbeného způsobu zabíjení narážením na kůl. Tuto přezdívku však získal až posmrtně, okolo roku 1550.[2] Jeho nepřátelé Turci mu ze stejného důvodu už za jeho života říkali Kazikli bey – kníže narážeč.[3][nenalezeno v uvedeném zdroji]

Dragwlya (nebo Dragkwlya),[4] Dragulea, Dragolea, Drăculea[5] je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce — Drak (Dracul) — jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda, který měl za úkol chránit křesťanskou víru.

Během svého života se Vlad III. v latinských dokumentech podepisoval jako Wladislaus Dragwlya, vaivoda partium Transalpinarum (1475).[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Byl synem valašského knížete Vlada II. z rodu Drăculești. S největší pravděpodobností se narodil v sedmihradské pevnosti Sighișoara v zimě roku 1431. Jméno jeho matky známé není, ale Vlad II. byl v té době zřejmě ženatý s Cneajnou z Moldávie.[6] Měl dva nevlastní starší bratry Mirceu a Vlada a mladšího bratra jménem Radu.

V roce 1436 Vlad II. nastoupil na valašský trůn, ale v roce 1442 ho vypudila nepřátelská frakce ve spojení s Uherskem. Zajistil si podporu Osmanů. Musel ale souhlasit, že dva jeho synové – Vlad (III.) a Radu – zůstanou u otomanského dvora jako záruka jeho loajality.[7]

Vlad III. byl propuštěn až po zavraždění Vlada II. valašskými šlechtici (ve spolupráci se sedmihradským knížetem Janem Hunyadim) v roce 1447. Syna a dědice Mirceu oslepili a zavraždili společně s otcem. Vlad se tak s tureckou podporou na dva měsíce stal loutkovým panovníkem Valašska. Vlad utekl do Moldávie za svým strýcem Bogdanem, se kterým si vytvořil dobré vztahy, ale po Bogdanově zavraždění uprchl a nakonec se připojil ke knížeti Janu Hunyadimu (rumunsky Ioan de Hunedoara) a uherskému králi Ladislavovi.

V roce 1456 se v souvislosti s uhersko-osmanskými boji vojensky zmocnil Valašska. Po počáteční konsolidaci vlády zahájil v roce 1459 otevřenou protiosmanskou politiku, která vyústila v nájezdy na Turky kontrolovaná území jižně od Dunaje na přelomu let 1461–1462.

Portrét Vlada III. v innsbruckém zámku Ambras. Na tomto portrétu má „habsburský ret“

V zimě roku 1462 Vlad překročil Dunaj a poničil Bulharsko mezi Srbskem a Černým mořem. Vydával se za tureckého sipahí a s využitím plynné turečtiny infiltroval a zničil osmanské tábory. V dopise Korvínovi z 2. února píše:[8]

„ Zabil jsem sedláky a ženy, staré i mladé, kteří žili v Oblucitzy a Novoselu, kde se Dunaj vlévá do moře… Zabili jsme 23 884 Turků bez započtení těch, kteří uhořeli v domech a Turků, kterým naši vojáci uřízli hlavy… Tudíž, výsosti, musíte vědět, že jsem narušil mír. “

Sultán Mehmed II. v reakci svolal šedesát tisíc vojáků a třicet tisíc dalších bojovníků a v polovině roku 1462 toho vojsko vtrhlo do Valašska. Vlad jim v tom nedokázal zabránit, ale neustále podnikal menší útoky, například noční útok, při kterém zemřelo 15 000 Otomanů.[6] Osmanská říše ale nakonec Valašsko přesto opanovala a knížetem se stal k říši loajální Vladův mladší bratr Radu.

Na podzim roku 1462 Vlad a uherský král Matyáš Korvín pět týdnů vyjednávali. Vlad byl přesvědčený, že získal uherskou podporu pro křížovou výpravu, a obrátil se zpět z Brašova do Valašska. Na cestě však byl přepaden Korvínovými muži a odvezen do Uherska.[9] Přesná délka Vladova uvěznění není známá, ale zřejmě byl vězněm v letech 1462 až 1466. Diplomatická korespondence z Budy naznačuje, že to byla doba relativně krátká a že byl propuštěn v roce 1466, když se oženil s Ilonou Szilágyi.[10] K jeho rehabilitaci nejspíš přispěla otevřená proosmanská politika jeho bratra Radua a také přímluva jeho příbuzného, moldavského knížete Štěpána.

Vlad se do Valašska vrátil až v roce 1475, po smrti Radua. Jeho třetí vláda však netrvala dlouho. Jeho spojenec Štěpán V. Báthory opustil Valašsko po dosazení Vlada na trůn a Vlad měl jen málo času na přípravu, než se objevila velká osmanská armáda na podporu předchozího vládce. Vlad III. se stal potřetí vévodou 26. listopadu 1476 a za zhruba dva měsíce byl zabit.[11] Údaje o jeho smrti se různí — buď padl v boji s Turky nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho vládou. Jeho hlava byla (podle Antonia Bonfiniho a tureckého kronikáře)[12] odvezena do Istanbulu jako trofej, tělo bylo zřejmě pohřbeno v Comaně, v klášteře, který Vlad III. založil v roce 1461.[13]

Legendy o krutosti

[editovat | editovat zdroj]
Vlad a turečtí vyslanci ; Theodor Aman.
Německý dřevoryt z roku 1499. Dracule waide mezi svými nabodenými oběťmi.

Vlad proslul zejména svou tvrdostí, o níž se vypráví mnoho legend. Jisté je, že jeho oblíbeným způsobem popravy bylo kruté, pomalé a bolestivé narážení na kůl. Tímto způsobem usmrcoval válečné zajatce, své politické oponenty i obyčejné zločince. Jindy údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil jim trápení.

Dalším z jeho radikálních činů bylo přivítání tureckého poselstva, které k jeho dvoru s žádostí o tribut vyslal sultán Mehmed II. Kníže jim nařídil smeknout turbany, přestože věděl, že jim to islám nedovoluje. Když odmítli, nařídil jim turbany přibít na hlavu hřeby. V záchvatu vzteku údajně jednou pořezal svou těhotnou milenku natolik, že jí z břicha vyhřezl nedonošený plod. Nedonošený plod si vystavil ve své ložnici.

Další příběh vypráví jak násilně týral své sluhy, které potom zabil a sexuálně zneužil. Takto to dělal i s malými dětmi. Vše toto víme ze starých zápisků sluhů, kteří jen o vlásek unikli smrti.

Další historka vypráví o tom, že nechal u studny v lese (nebo u kašny na náměstí v Targovišti) volně ležet zlatý pohár, aby se z něj mohl každý pocestný napít. Z obavy před případným krutým trestem se jej nikdo neodvážil odcizit.

Po smrti Vlada Draculy se v Německu začaly objevovat pamflety o jeho skutcích. Typický pamflet z roku 1521 nabízí následující popis:

„ Nechal péct děti, které musely jejich matky sníst. A odřezával prsy žen a nutil jejich manžele je sníst. Poté je všechny nabodl na kůl. “
— [14]

Několik dřevorytů z německých pamfletů z pozdního patnáctého a počátku šestnáctého století Vlada vyobrazuje hodujícího v lesu kůlů, na nichž jsou nabodnuty oběti, zatímco popravčí poblíž usekává části těl dalších obětí.[15] Také se říkalo, že v roce 1462 se Mehmed II. vrátil do Konstantinopole znechucený pohledem na 20 000 nabodených těl před Vladovým hlavním městem Târgoviște.[16]

Počet obětí Vlada III. se odhaduje na 40 000 až 100 000 lidí.[17]

Vlad v literatuře

[editovat | editovat zdroj]

Vlad je znám především díky románu Drákula Brama Stokera, kde je popisován jako upír. Podle moderních výzkumů Stoker o skutečném knížeti Vladovi mnoho nevěděl a svůj příběh sestavil z jiných legend nemajících s Vladem nic společného. Nesmrtelnost, kterou mu Stoker připisoval, ovšem nakonec získal: mluví se o něm dodnes.

Zmínka o něm se vyskytuje i v beletristické knize Útok z podzemí, kde mu jsou ale naopak přisuzovány kladné činy.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Florescu, Radu R.; McNally, Raymond T. (1989). Dracula, Prince of Many Faces: His Life and His Times. Little, Brown and Company. ISBN 0-316-28655-9.
  2. ↑ a b Anuarul Institutului de Istorie Cluj-Napoca, no. 35, Institutul de Istorie din Cluj, Editura Academiei, 1996, s. 29–34.
  3. ↑ https://web.archive.org/web/20180610015756/https://web.stanford.edu/group/rsa/_content/_public/_htm/dracula.shtml
  4. ↑ Anuarul Institutului de Istorie Cluj-Napoca, no. 35, Institutul de Istorie din Cluj, Editura Academiei, 1996, s. 29–34.
  5. ↑ Transylvanian Review 5. Romanian Cultural Foundation. 1996. S. 107.
  6. ↑ a b Florescu, Radu R.; McNally, Raymond T. (1989). Dracula, Prince of Many Faces: His Life and His Times. Little, Brown and Company. ISBN 0-316-28655-9.
  7. ↑ http://www.britannica.com/biography/Vlad-III
  8. ↑ http://www.huffingtonpost.com/2013/10/31/vlad-the-impaler-real-dracula_n_4181948.html
  9. ↑ Ştefan Andreescu and Raymond T. McNally, "Exactly Where Was Dracula Captured in 1462?" East European Quarterly 23/3 (Fall 1989): 275–276
  10. ↑ Raymond T. McNally, Radu Florescu (1994). In Search of Dracula: The History of Dracula and Vampires. Houghton Mifflin Harcourt. ISBN 0-395-65783-0.
  11. ↑ Raymond T. McNally & Radu Florescu, In Search of Dracula: The History of Dracula and Vampires, 2nd ed., Houghton Mifflin Company, Boston-New York, 1994, s. 102–110
  12. ↑ Raymond T. McNally & Radu Florescu, In Search of Dracula: The History of Dracula and Vampires, 2nd ed., Houghton Mifflin Company, Boston-New York, 1994, s.103
  13. ↑ Constantin Rezachevici, Unde a fost mormântul lui Vlad Tepes? (II), Magazin Istoric, č.3, 2002, s.41)
  14. ↑ "Er briet die Kinder, und ihre Mütter mussten diese essen. Er schnitt den Frauen die Brüste ab, und ihre Männer mussten diese essen. Danach ließ er sie alle aufspießen."
  15. ↑ In Search of Dracula, A True History of Dracula and vampire legends, by Raymond T. McNally & Radu Florescu, Warner Books Inc., New York, 1972, s.102
  16. ↑ Garza, Thomas (2010). The Vampire in Slavic Cultures. United States: Cognella. s. 145–146. ISBN 978-1-60927-411-5.
  17. ↑ Florescu, Radu R. (1999). Essays on Romanian History. The Center for Romanian Studies. ISBN 973-9432-03-4.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Valašský kníže
Předchůdce:
Vladislav II. Valašský 		Vlad III. Dracula
1448 		Nástupce:
Vladislav II. Valašský
Vladislav II. Valašský 1456–1462 Radu III. Pěkný
Valašský kníže
Předchůdce:
Basarab III. Starý 		1476
Vlad III. Dracula 		Nástupce:
Basarab III. Starý
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vlad_III._Dracula&oldid=24323406“