Status quo
Status quo je obrat pocházející z latiny a znamená stávající stav. Používá se zejména v diplomacii, v případě, kdy se příměří nebo ukončení bojů spojuje s tím, že obě strany se zavazují dodržovat status quo - tj. Co kdo má, to mu zůstává. Jinou možností je status quo ante (bellum), kdy se vše navrací do stavu před válkou.
Formální podoba latinské fráze „in statu quo“ – doslovně „ve stavu, ve kterém“ – je zkrácení původní fráze „in statu quo res erant ante bellum“, která znamená „ve stavu, v němž byly věci před válkou“. Pro udržení „status quo“ by vše mělo zůstat v současném stavu.
Další použití[editovat | editovat zdroj]
V Izraeli se termín status quo používá pro dokument, či dohodu, která byla v roce 1947, před založením Státu Izrael, uzavřena mezi Židovskou agenturou, představující sionistické hnutí a stranou Agudat Jisra'el, představující ultraortodoxní Židy tzv. „starého jišuvu.“[1] Tato dohoda obsahovala čtyři základní body:[1]
- šabat (sobota) bude vyhrazen jako den odpočinku; v místech, kde žijí charedim, budou zavřena zábavní centra
- ve veřejných a státních institucích (armáda, státní správa, atp.) bude dodržován kašrut
- jurisdikce ve věcech rodinných (sňatky, rozvody, atp.) bude svěřena náboženským soudům
- stát uzná a bude financovat náboženské školy
Tento status quo platí v Izraeli dodnes.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b ČEJKA, Marek. Judaismus, politika a Stát Izrael. 2. vyd. Brno : Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2003. ISBN 80-210-3007-0. S. 22-23.
