Přeskočit na obsah

Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý vojenský řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka
Sacro Militare Ordine di Santo Stefano Papa e Martire
Znak řádu
Znak řádu
Základní informace
Aktivita1561 – založení řádu
Kategoriedynastický rytířský a duchovenský řád
Úlohanámořní boj s osmanskými Turky a piráty ve Středomoří
SídloPisa, dříve Elba
Země původuToskánské velkovévodství Toskánsko
ZaložilCosimo I. Medicejský
PůsobnostItálie
Stuhačervená stuha se znakem řádu
Stuha

Svatý vojenský řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka (italsky Sacro Militare Ordine di Santo Stefano Papa e Martire), zkráceně známý jako Řád sv. Štěpána, je toskánský rytířský řád, založený roku 1561.

Historie řádu

[editovat | editovat zdroj]

Řád byl založen Cosimem di Medici roku 1561, prvním velkovévodou toskánským. Svolení k vzniku řádu udělil papež Pius IV. breve „Eximiae devotionis“ a bulou „His, quae pro Religionis propagatione“. Řehole řádu byla vybrána benediktinská, zasvěcení řádu bylo zvoleno na paměť bitvy u Montermula, která se stala na den sv. Štěpána, papeže.

Cosimo I. di Medici

Prvním velmistrem řádu byl sám Cosimo I., poté se stávali velmistry jeho následovníci na trůnu Toskánského velkovévodství. Řád je dodnes udělován a jeho současným velmistrem je arcivévoda Zikmund Habsburský, velkovévoda toskánský.

Cílem řádu byl námořní boj s osmanskými Turky a s piráty ve Středomoří. Cosimovo bohatství bylo založeno na námořním obchodě, který byl Osmany i piráty poškozován. Cosimo dále potřeboval symbol jednoty mezi florentskou a sienskou šlechtou a v neposlední řadě vznik řádu dodal prestiž nově vytvořenému velkovévodství.

Prvním sídlem řádu byl ostrov Elba, odkud se rytíři přesídlili do Pisy, kde sídlí dodnes a kde se na náměstí piazza dei Cavalieri nachází chrám sv. Štěpána a řádový palác.

Vlajka řádu
Galéra řádu v 17. století
Vlajka galér řádu (1562–konec 18. stol.)

V prvních letech rytíři bojovali spolu se Španěly proti osmanským Turkům a byli u obležení Malty roku 1565, a u bitvy u Lepanta roku 1571. Po roce 1640 se rytíři řádu soustředili hlavně na obranu pobřeží a podporu Benátek v bojích proti Osmanům. Poslední vojenská operace řádu proběhla roku 1719 a poté velkovévoda Petr Leopold řád reorganizoval na vzdělávací instituci toskánské šlechty. Leopold poté, co se stal císařem, abdikoval z hodnosti toskánského velkovévody ve prospěch svého mladšího syna Ferdinanda III., zakladatele současné linie velkovévodů a velmistrů řádu. Roku 1799 Ferdinand III. kapituloval před silami Francouzské republiky a vzdal se velmistrovství řádu. Řád přežíval v krátkodobém Etruském království. Roku 1814 bylo obnoveno velkovévodství pod Ferdinandem III. a roku 1815 byl i obnoven řád dekretem Ripristinazione dell'Ordine dei Cavalieri di S. Stefano. Roku 1859 bylo Toskánsko dobyto Sardinským královstvím a řád byl rozpuštěn. Vzhledem k tomu, že se jedná o církevní a dynastický řád, toto rozpuštění není platné a řád dodnes existuje.

Kříž řádu sv. Štěpána

Členem řádu se může stát pouze aristokrat, římský katolík, starší 18 let a nepocházející z „heretické“ rodiny. Výjimkou je členství pro hlavy států a členy královských rodin, kde je postačující jakékoliv křesťanské vyznání. V současnosti má řád kolem 80 rytířů a dam.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Order of Saint Stephen na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximilian Gritzner, „Handbuch der Haus-und Verdienstorden“ Leipzig 1893
  • Gustav Adolph Ackermann, „Ordensbuch“ Annaheim 1855
  • Stefano Sodi e Stefano Renzoni, La chiesa di S. Stefano e la piazza dei Cavalieri, collana Mirabilia Pisana, edizioni Ets, Pisa 2003
  • Rodolfo Bernardini, Il Sacro Militare Ordine di Santo Stefano Papa e Martire, Ordine Dinastico-Familiare della Casa Asburgo Lorena, Pisa, 1990.
  • Licurgo Cappelletti, Storia degli Ordini Cavallereschi, ristampa anastatica, Sala Bolognese, 1981.
  • Luigi Cibrario, Descrizione storica degli ordini cavallereschi antichi e moderni, Napels 1894.
  • Franco Cuomo, Gli Ordini cavallereschi nel mito e nella storia, Rome 1992.
  • Raffaele Cuomo, Ordini Cavallereschi Antichi e Moderni, Vol. II, Napels, 1894.
  • Fabrizio Ferri, Ordini Cavallereschi e Decorazioni in Italia, Modena, 1995.
  • Insigne Sacro Militare Ordine di Santo Stefano Papa e Martire, Ruolo e Statuto, Pisa, 2002.
  • Pier Felice degli Uberti, Ordini Cavallereschi e Onorificenze, De Vecchi Editore, Milaan, 1993.
  • BARSANTI, Danilo. Mezi Pisou a Prahou. Řád svatého Štěpána v Čechách. Paginae historiae 14. Sborník Národního archivu. 2006, roč. 14, s. 145–184. Dostupné online. ISSN 1211-9768. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]