Leopold II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o českém králi a císaři Svaté říše římské. Další významy jsou uvedeny na stránce Leopold II. (rozcestník).
Leopold II.
Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský etc.
Leopold II. na dobovém obrazu.
Leopold II. na dobovém obrazu.
Doba vlády 17901792
Korunovace 6. září 1791
Narození 5. května 1747
Vídeň, Habsburská monarchie
Úmrtí 1. března 1792 (44 let)
Vídeň, Habsburská monarchie
Pochován Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce Josef II.
Nástupce František I.
Královna Marie Ludovika Španělská
Potomci Marie Terezie
František
Ferdinand
Marie Anna
Karel Ludvík
Alexandr Leopold
Albert (1773–1774)
Maxmilián (1774–1778)
Josef Antonín
Marie Klementina
Antonín Viktor
Marie Amálie
Jan
Rainer Josef
Ludvík
Rudolf Jan
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec František I. Štěpán Lotrinský
Matka Marie Terezie
Podpis [[Soubor:Leopold II signature.jpg|128px|alt=Podpis]]

Leopold II. (5. května 1747 Vídeň1. března 1792 Vídeň) byl předposlední císař římský, král český, král uherský, markrabě moravský, velkovévoda toskánský (jako (Peter) Leopold I.) atd. z dynastie habsbursko-lotrinské.

Toskánský velkovévoda[editovat | editovat zdroj]

Leopold II. se svým bratrem Josefem II., obraz Pompea Batoniho.

Byl až devátým dítětem královny Marie Terezie, ale vzhledem k množství dcer druhým nejstarším synem, který se dožil vyššího věku. V roce 1765 se oženil s dcerou španělského krále Karla III. Marií Ludovikou.

V témže roce zdědil po otci Františku I. Štěpánovi Lotrinském velkovévodství toskánské a usídlil se ve Florencii.

Z tohoto místa sledoval překotné reformní počínání svého bratra Josefa II. na trůně ve Vídni a na rozdíl od něj se stal postupně otcem 16 dětí, jimž se po zdravotní stránce převážně dařilo dobře. Tři čtvrtiny z nich byli synové.

Prováděl reformy (zrušení cechů, zrušení toskánské armády a její nahrazení občanskou milicí, zrušení trestu smrti…) v postupných krocích a pokud možno v takové podobě, aby nevyvolávaly konflikty.

Nebyl však zároveň zastáncem budování mohutného centrálního aparátu, který vznikal v sídle habsburské monarchie.

Bratr Josefa II.[editovat | editovat zdroj]

V posledních letech své vlády v Toskánsku se začal obávat vzrůstajících nepokojů v Německu a Uhersku – dominií jeho rodiny – které byly přímým důsledkem metod vládnutí jeho bratra. Leopold a Josef byli k sobě citově připoutaní a často se setkávali před i po smrti jejich matky. Když ho ale už těžce nemocný Josef požádal, aby přišel do Vídně a stal se spoluvládcem, Leopold se vyhnul odpovědi.

Věděl, že bude muset nastoupit vládu po Josefovi, ale nechtěl zdědit jeho nepopularitu. Když Josef II. 20. února 1790 zemřel, pobýval Leopold ještě stále ve Florencii a odcestoval až 3. března.

Král a císař[editovat | editovat zdroj]

Památník u příležitosti Leopoldovy korunovace, Frankfurt, 1790.

Do Vídně se tedy Leopold přesunul až po smrti bezdětného bratra v roce 1790 jako posléze korunovaný císař Svaté říše římské a král uherský Leopold II. Rychle se rozhodl řešit zděděné problémy, jež se nahromadily především v posledním roce Josefovy vlády.

Pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu a církev si na druhé straně přiblížil, když vrátil výchovu kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Uvolnil také pořádání pro lid dříve obvyklých procesí či poutí. Byl otevřený k návrhům z nejrůznějších stran, protože věděl, že čím více jich bude, tím si bude moci vybrat více času na jejich prostudování a sloučení, které často ani nebude možné.

Klid se snažil nastolit i na dalších místech, kde jeho předchůdce vyvolal rozpory. Rychle ukončil mírem ve Svišťově tažení na Balkáně proti Turkům, protože potřeboval uklidnit Prusko. Podařilo se mu brzy zvládnout neklidnou situaci i na území Uher a povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii).

Postupem času věnoval stále větší pozornost Francii, kde již dávno zuřila revoluce, která se osobně dotýkala jeho sestry Marie Antoinetty, a která především hrozila překročit hranice v podobě odezvy v jiných zemích. Vydal tedy s pruským králem Fridrichem Vilémem II. v Pilnici v srpnu 1791 deklaraci, na jejímž základě byla v únoru příštího roku mezi Pruskem a habsburskou monarchií uzavřena spojenecká smlouva namířená proti revoluční Francii.

Vztah k českým zemím[editovat | editovat zdroj]

Z pohledu Čechů se odlišoval od svého bratra i tím, že nechal vrátit svatováclavské klenoty do Prahy a 6. září 1791 se v katedrále sv. Víta nechal korunovat českým králem. Císař česky rozuměl a v centru Čech tehdy dokonce pobyl několik týdnů.

Nejen Praha žila několik měsíců touto událostí – u příležitosti takovéto vzácné návštěvy se technika předháněla s uměním, když se v Klementinu konala první česká průmyslová výstava a v Nosticově divadle byla pro změnu hrána objednaná Mozartova opera La Clemenza di Tito. Nový panovník byl přístupný mnoha setkáním, takže bylo možné, aby se přímo seznámil např. s názory Josefa Dobrovského.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Císař Leopold II. zemřel nečekaně rychle, sotva stačil stabilizovat poměry v zemi a její vnější vztahy. Podle rodové tradice bylo mrtvé tělo rozděleno na tři části. Nabalzamované tělo bylo pochováno v Toskánské hrobce, která je součástí Císařské hrobky pod kostelem kapucínů ve Vídni. Jeho srdce je uloženo v Hrobce srdcí v augustiniánském kostele a vnitřní orgány ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály. Jeho kenotaf (prázdný náhrobek) od Franze Antona Zaunera se nachází v kapli sv. Jiří v augustiniánském kostele.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Leopold s rodinou

Leopold měl se svou ženou Marii Ludovikou Španělskou 16 dětí (12 synů a 4 dcery):

  1. 1788 Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790)
  2. 1790 Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (1772–1807)
  3. 1808 Marie Ludovika Beatrix z Modeny (1787–1816)
  4. 1816 Karolína Augusta Bavorská (1792–1873)
  1. 1799 Alexandra Pavlovna
  2. 1815 Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu
  3. 1819 Marie Dorotea Württemberská

Genealogie[editovat | editovat zdroj]

Předci Leopolda II. ve třech generacích
Leopold II.
Habsbursko-Lotrinský
Otec:
František I. Štěpán
Lotrinský
Děd:
Leopold Josef Lotrinský
Praděd:
Karel V. Lotrinský
Prababička:
Eleonora Marie Josefa
Habsburská
Babička:
Alžběta Charlotta Orleánská
Praděd:
Filip I. Orleánský
Prababička:
Alžběta Šarlota Falcká
Matka:

Marie Terezie

Děd:
Karel VI.
Praděd:
Leopold I.
Prababička:
Eleonora Falcko-Neuburská
Babička:
Alžběta Kristýna Brunšvická
Praděd:
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Prababička:
Kristýna Luisa Öttingenská

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František II./I.
Předchůdce:
---
Znak z doby nástupu Král Haličsko-Lodomerský
17721792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Chorvatský a slavonský král
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Český král
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Uherský král
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.
Předchůdce:
František I. Štěpán Lotrinský
Znak z doby nástupu Toskánský velkovévoda
Leopold I.
17651790
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand III.
Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Rakouský arcivévoda
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Lucemburský vévoda
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Milánský vévoda
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Flanderský hrabě
Leopold I.
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.
Předchůdce:
Josef II.
Znak z doby nástupu Hlava dynastie
17901792
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František I.