Velká turecká válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Velká turecká válka
konflikt: Osmansko-habsburské, osmansko-polské, osmansko-benátské a rusko-turecké války
Bitva u Vídně
Bitva u Vídně
trvání: 14. července 1683–26. ledna 1699

(15 let, 6 měsíců, 1 týden a 5 dní)

místo: Rakousko, Maďarsko, Srbsko, Chorvatsko, Řecko a Ukrajina (včetně Krymu), Černá Hora
výsledek: Rozhodné vítězství svaté ligy, Karlovický mír
změny území: Rakousko získalo území v Uhersku a na Balkáně, včetně Sedmihradska
Polsko-Litevská unie získala Podolí
Rusko získalo přístav Azov
Benátky získaly Moreu a vnitřní Dalmácii
Černá Hora získala faktickou nezávislost
strany
Svatá říše římská Svatá říše římská
Polsko-litevská unie
RuskoRuské carství
Kozácký hetmanát
Mantova
Benátská republika
Habsburská monarchie

Královské Uhersko
Chorvatské království
Knížecí biskupství Černá Hora
Bavorské kurfiřtství
srbští, albánští, řečtí a bulharští povstalci

Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše

Velká turecká válka (objevuje se i pod jinými názvy, např. pátá rakousko-turecká válka nebo sedmá benátsko-turecká válka) byla v letech 16831699 řada válečných střetnutí mezi Osmanskou říší a jejími protivníky v čele s Habsburskou monarchií.

Válka začala v červenci roku 1683 druhým obléháním Vídně stopadesátitisícovou osmanskou armádou. Tu spojená evropská vojska u rakouské metropole porazila při takzvané bitvě u Vídně a posléze je vytlačila hluboko do Panonské nížiny. Rakouské diplomacii se pak roku 1684 podařilo spolu s Polskem a Benátkami ustavit Svatou ligu proti Osmanům, k níž se o dva roky později připojilo i Rusko.

Válka pak probíhala na řadě míst východní Evropy a Balkánu. Habsburkům se v první fázi války zdařilo upevnit postavení v Uhrách, kde dosáhli dědičnosti trůnu. „Slovenský král“, kníže Imrich Tököli, který se předtím podrobil Cařihradu, byl nadobro svržen. Polská vojska Jana III. Sobieského třikrát vpadla do Moldavska.

Roku 1687 byl sultán Mehmet IV. sesazen janičáry, ale ani jeho nástupce Sulejman II. nebyl zprvu ve válce příliš úspěšný. Nato roku 1688 do rukou Habsburků padl Bělehrad a roku 1689 pak i Skopje. Koncem téhož roku však velkovezír Mustafa Köpröli shromáždil silnou armádu a roku 1690 zahájil úspěšnou protiofenzívu. V říjnu 1690 Osmané dobyli Bělehrad nazpět a v následujících letech se válčilo se střídavými úspěchy až do uzavření míru ve Sremských Karlovicích 26. ledna 1699. Habsburkové na jeho základě získali celé Uhry, vyjma Banátu, i se Sedmihradskem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]