Krym

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o Krymském poloostrově. Další významy jsou uvedeny v článku Krym (rozcestník).
Krymský poloostrov
Кримський півострів
Кры́мский полуо́стров
Qırım yarımadası
Nejvyšší bod Roman-Koš (1 545 m n. m.)
Rozloha 26 860 km²


Světadíl Evropa
Stát UkrajinaUkrajina Ukrajina de jure
RuskoRusko Rusko de facto
Reliéfní mapa Krymu
Reliéfní mapa Krymu
Souřadnice 45°17′ s. š., 34°23′ v. d.

Krym (ukrajinsky Крим, rusky Крым, krymskou tatarštinou Qırım, ve starověku Tauris nebo Chersonés), geograficky také Krymský poloostrov, je poloostrov na severu Černého moře, spojený na severu s pevninou Perekopskou šíjí. Autonomní republika Krym byla až do března 2014 součástí Ukrajiny. Po vojenském obsazení, jednostranném vyhlášení nezávislosti Republiky Krym a jejím následném připojení k Ruské federaci je oblast sporným územím. Nárokuje si ji Rusko, jež na něm vytyčuje Republiku Krym a Federální město Sevastopol a má nad oblastí reálnou politickou a vojenskou kontrolu, a Ukrajina, která na něm vytyčuje Autonomní republiku Krym a autonomní město Sevastopol.

Ve starověku byly na Chersonésu řecké osady, ve 13. století Krym obsadili Tataři a byl součástí Zlaté hordyKrymského chanátu. Roku 1783 ho anektovalo Ruské impérium, až v roce 1954 byl formálně převeden do Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Tento statut uznala po rozpadu Sovětského svazu v tzv. Budapešťském memorandu z roku 1994 i Ruská federace, k jejímuž přímému předchůdci, to jest Ruské sovětské federativní socialistické republice (RSFSR), do roku 1954 Krym náležel.

Na konci února 2014 po dlohotrvajících proevropských protestech Euromajdan vypuklo v Kyjevě násilí s více než 70 oběťmi na životě. Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč byl nucen odstoupit a odjel do Ruska. 25. května byl prezidentem zvolen Petro Porošenko a po parlamentních volbách v říjnu 2014 i nová proevropská vláda. Její orientace vyostřila vztahy s Ruskem a ukrajinská krize vyvrcholila v tzv. krymskou krizi. Krym postupně obsadili neoznačení ozbrojenci, vydávaní za místní domobranu,[1][2] podporovaní neoznačenými ruskými vojáky s vyspělou vojenskou technikou. Ruský prezident Vladimir Putin později přiznal, že „za zády krymské domobrany samozřejmě stáli naši vojáci, kteří jednali velmi rozumně, ale rozhodně a profesionálně“.[3][4][5] Ozbrojenci obsadili i parlament, jehož poslanci obratem jednostranně vyhlásili referendum o samostatnosti Krymu,[6][7] které proběhlo 16. března 2014.

Nicméně podle Západu a ukrajinské prozatímní vlády bylo vyhlášeno v rozporu s mezinárodním právem (např. se závazky vyplývajícími z Budapešťského memoranda)[8][9][10] a s ukrajinskou ústavou.[11][8][10] V referendu, jež mnozí kritizovali, se 96 % občanů vyslovilo pro připojení Autonomní republiky Krym i Sevastopolu k Rusku.[12] Ihned poté obsadilo poloostrov na pozvání premiéra Krymu Sergeje Aksjonova již označené vojsko Ruské federace.[4][5][13] Dne 21. března 2014 Rusko na žádost parlamentu nově vzniklé Republiky Krym začlenilo Krym a město Sevastopol do svého státního území. Především představitelé Ukrajiny, USA a zemí západní Evropy tyto kroky považovali za nelegální[14] a jen několik málo zemí dosud uznalo ruskou anexi poloostrova.

Politická mapa Krymu

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Satelitní snímek Krymského poloostrova, Azovského moře a Tamaňského poloostrova.

Na severu je Krym spojen úzkou Perekopskou šíjí s kontinentální Evropou (ukrajinská Chersonská oblast). Západní a jižní hranici tvoří Černé moře, východní hranici Azovské moře. Od jihoruské pevniny (Tamaňského poloostrova a Kubáně) je oddělen Kerčským průlivem (v nejužším místě asi 6km širokým).

Jižní pobřeží Krymu

Celková rozloha Krymu činí 26 860 km2 ( o něco více než Morava). Velká severní část poloostrova je (dnes zemědělsky kultivovaná) step a lesostep s velkým nedostatkem sladké vody, zavodňovaná kanálem z řeky Dněpr. Menší jižní část (1/5 celkové rozlohy) tvoří úzké subtropické pásmo, sevřené mezi pobřeží Černého moře a Krymské hory. Ty se v délce 150 km táhnou podél pobřeží. Krymské hory jsou tvořeny celkem třemi hřebeny, v jižním hřebenu se nachází nejvyšší krymský vrchol Roman-Koš (1545 m).

V subtropickém pásu, širokém 8–12 km, se nachází oblíbená přímořská letoviska a lázně, souhrnně známá jako Ruská riviéra. Je tvořena romantickým pobřežím se strmými skalními útesy, písečnými či oblázkovými plážemi s čistou vodou. V subtropickém pásmu jsou rozlehlé vinice a ovocné sady, při pobřeží je důležitý také rybolov. Na východě se nachází významné lokality těžby a zpracovávání železné rudy.

Hlavním městem Autonomní republiky Krym je Simferopol. Město Sevastopol (včetně okolí zahrnujícího několik dalších sídel) tvoří zvláštní samosprávný celek, který je z hlediska většiny mezinárodního společenství podřízený přímo vládě Ukrajiny.

Kolonie starověkého Řecka na Krymu
Mapa Krymu z roku 1888

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstaršími známými obyvateli Krymu byli příslušníci divokého kmene Taurů. Stepní část pak byla až do 4. století n. l. obývána Skyty. Subtropický jih byl kolonizován v 7. století př. n. l. Řeky, založena tak byla města jako Pantikapaion (přibližně dnešní Kerč) nebo Chersonésos (dnešní Sevastopol), později důležitá obchodní střediska severního Černomoří. Spojením řeckých osad na Krymu vznikla v 5. století př. n. l. Bosporská říše, která přetrvala až do 4. století n. l. V antice bylo území označováno jako Chersonésos Taurský, Chersonésos Skythský, Taurika či Taurida. Ke konci starověku pak na Krym vtrhl kmenový svaz Ostrogótů, který byl o něco později vyhnán Huny. Zbytky gótského etnika na poloostrově přežívaly až do 18. století.

Ve středověku byl jih Krymu ovládán Byzantskou říší, některé obchodní osady zde postupně založili Janované. Sever byl přechodně pod vlivem turkotatarských kočovníků sídlících při Černém a Kaspickém moři.

Krymský chanát[editovat | editovat zdroj]

Roku 1243 vpadli na Krym Tataři a poloostrov se stal součástí tzv. Zlaté hordy. V polovině 15. století byl vytvořen samostatný Krymský chanát se střediskem v Bachčisaraji. Od roku 1475 byl jeho vládce vazalem Osmanské říše.

Někteří historici odhadují, že při nájezdech obávané krymskotatarské jízdy, tzv. sklízením stepí mezi 15. a 18. stoletím, byly odvlečeny a prodány z Ukrajiny a Ruska do otroctví v Osmanské říši až 3 miliony lidí, především Ukrajinců a Rusů, ale také Bělorusů a Poláků.[15]

V roce 1571 Krymští Tataři napadli a vyplenili Moskvu, spálili vše kromě Kremlu. V roce 1663 vpadli Krymští Tataři se svými tureckými spojenci dokonce až na Moravu, tehdy bylo uneseno do otroctví na 12 000 lidí.[16]

Ruské impérium[editovat | editovat zdroj]

Ruští obránci v Sevastopolu, který padl až po ročním obléhání v letech 1854-55

Po klíčovém vítězství Ruského impéria nad Osmanskou říší v páté rusko-turecké válce (1768–1774) byl Krymský chanát zcela ovládnut a carevnou Kateřinou Velikou v roce 1783 i formálně připojen k Ruskému impériu. Postupně byla vybudována vojensko-námořní infrastruktura přístavu Sevastopol.

V letech 18531856 poloostrov těžce zasáhla Krymská válka, porážka Ruska koalicí, tvořenou Tureckem, Velkou Británií a Francií

Roku 1875 dorazila z Moskvy do Sevastopolu železnice. Kolem roku 1890 obývalo Krym asi 400 tisíc lidí velmi pestrého složení, většinu tvořli Tataři.

Sovětský svaz[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Krymské ASSR

V průběhu ruské občanské války (19181925) byl Krym střediskem protibolševických sil (Bílá armáda) až do roku 1921, poté připojen k Ruské sovětské federativní socialistické republice, největší republice SSSR; od října 1921 existoval v jejím rámci jakožto Krymská autonomní SSR.

Za druhé světové války, konkrétně v letech 19411944 byl okupován nacistickým Německem; ještě před okupací byla z Krymu deportována většina krymských Němců a Krymských Tatarů, v té době to byla asi pětina z celkového počtu obyvatel krymského poloostrova. Stejný osud potkal v červnu 1944 krymské Řeky, Armény a Bulhary. Celkem bylo odsunuto 220 tisíc osob,[17] během transportu asi 100 tisíc osob zahynulo.[18] V roce 1967 byla obvinění Krymských Tatarů zrušena, do svých domovů na Krymu se mohli vrátit až v roce 1988.[17] K 30. červnu 1945 pak byla autonomní republika zrušena a přeměněna v oblast; tato územní jednotka se v SSSR používala pro etnicky stejnorodá území.

19. února 1954 byl Krym z iniciativy Nikity Chruščova vyňat z Ruské SFSR a administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“. To bylo předzvěstí problémů, jež vyvstaly při rozpadu SSSR, neboť na převážně ruskojazyčném Krymu existovaly a dosud existují separatistické tendence. Během sovětské éry se stal Krym hlavním rekreačním cílem SSSR, byla budována především turistická a dopravní infrastruktura, včetně nejdelší trolejbusové trati světa.

Snahy o odtržení[editovat | editovat zdroj]

Národnostní složení Krymu (2001)

20. ledna 1991 se v Krymské oblasti uskutečnilo referendum, protože na Krymu obydleném převážně Rusy existovaly silné tendence ke znovupřipojení k Rusku. Při hlasování byla položena otázka "Jste pro založení Krymské Autonomní Socialistické Republiky jako součásti Svazu sovětských socialistických republik a účastníka Svazové smlouvy?". Referenda se zúčastnilo 1 441 019 lidí, což představovalo 81,37% obyvatel uvedených v seznamech pro referendum. Pro založení Krymské ASSR hlasovalo 93,26 % obyvatel Krymu účastnících se referenda. 12. února 1991 pak na základě výsledků referenda Vrchní sovět Ukrajinské SSR přijala zákon o "Vytvoření Krymské Autonomní Sovětské Socialistické Republiky". Jelikož to bylo měsíce předtím, než vznikla Deklarace nezávislosti Ukrajiny, staly se tomu odpovídající změny součástí tehdy platné ústavy Ukrajiny.

24. srpna 1991 Vrchní Sovět Ukrajiny přijal Akt o nezávislosti Ukrajiny, potvrzený později celoukrajinským referendem uskutečněným 1. prosince 1991. Obyvatelé Krymu se tohoto hlasování účastnili, a 54 % obyvatel Krymu vyjádřilo přání opustit Sovětský svaz (SSSR). Nicméně byl při tom porušen článek 3 sovětského zákona o "Pořádku pro řešení otázek, spojených s vystoupením svazové republiky z SSSR", podle kterého se v Krymské ASSR mělo provést oddělené (celokrymské) referendum o setrvání v SSSR nebo zachování příslušnosti k Ukrajinské SSR, která usilovala o opuštění SSSR.

4. září 1991 mimořádné zasedání Vrchního Sovětu Autonomní Republiky Krym přijalo Deklaraci o suverenitě republiky, ve kterém byla vyjádřena snaha vytvořit právní a demokratickou vládu v rámci Ukrajiny.

5. května 1992 parlament Autonomní Republiky Krym vyhlásil nezávislost přijetím deklarace "Akt o vyhlášení vládní nezávislosti Republiky Krym". To mělo být ještě schváleno referendem v srpnu téhož roku. Podle vzpomínek tehdejšího prezidenta Ukrajiny Leonida Kravčuka v jednom interview, uvažoval Kyjev tehdy dokonce o možnosti války s Republikou Krym. Ukrajinský parlament požadoval zrušení vyhlášení nezávislosti Krymu a dal Krymskému parlamentu ultimativně jeden týden na zrušení referenda. Hned 6. května 1992 byla přijata nová Ústava Autonomní Republiky Krym a krymský parlament přidal k ústavě doložku, že Krym „je součástí Ukrajiny“, byl také rozhodnutím zaveden úřad prezidenta Autonomní Republiky Krym. V červnu 1992 obě strany dosáhly dohody, krymská ústava byla zrušena a Krymu byl potvrzen status autonomní republiky.

V květnu 1994 se stala situace napjatou, když parlament Krymu odhlasoval znovuzavedení ústavy z roku 1992, čímž by udělal Krym více nezávislým na Ukrajině. V červnu 1994 podepsal prezident Ukrajiny Leonid Kravčuk řadu výnosů, které ohraničovaly pravomoci vládních orgánů Krymu. Současně lídři Ukrajiny a Ruska museli odvracet vznikající násilí. Měsíc poté se uskutečnily volby a prezidentem Ukrajiny byl zvolen spíše prorusky orientovaný Leonid Kučma, čímž se zmenšily snahy Krymu o odtržení od ukrajinského státu.

Ukrajinská Autonomní republika Krym a město Sevastopol[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Autonomní republiky Krym

4. února 1994 byl prvním prezidentem Republiky Krym zvolen Jurij Meškov. V březnu 1995 byla rozhodnutím Vrchní Rady Ukrajiny a prezidenta Ukrajiny opět zrušena ústava republiky Krym z roku 1992 a také zrušeno prezidentsví na Krymu. 21. října 1998 byla na druhém zasedání Vrchní Rady Krymu přijata nová ústava Krymu. Když 23. prosince 1998 prezident Ukrajiny Leonid Kučma podepsal zákon, v jehož prvním bodě bylo obsaženo usnesení Vrchní Rady Ukrajiny: "Schválit ústavu Autonomní Republiky Krym", posílily se na Krymu proruské nálady.

Přístav Sevastopol má vlastní správu a tak jako Kyjev je administrativní jednotkou podléhající přímo ukrajinské vládě. Do roku 1994 byl Sevastopol uzavřeným městem, do kterého neměli přístup cizinci. Roku 1997 byla Smlouvou o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskem a Ukrajinou rozdělena bývalá sovětská černomořská flotila, kotvící v Sevastopolu, na ruskou a ukrajinskou část přibližně v poměru 4:1 a zároveň byl Krym potvrzen jako součást Ukrajiny.[19] Sevastopolská námořní základna byla současně na 20 let pronajata Rusku za 93 milionů USD ročně. V dubnu 2010 bylo v Charkově mezi prezidenty Viktorem JanukovyčemDmitrijem Medveděvem dohodnuto prodloužení pronájmu základy do roku 2042[19] s opcí na prodloužení pronájmu o dalších pět let.

Krymská krize v roce 2014[editovat | editovat zdroj]

Krymská domobrana se štíty v barvách Autonomní republiky Krym
Podrobnější informace naleznete v článcích Krymská krize a Krymské referendum (2014).

V noci na čtvrtek 27. února obsadili budovu krymského parlamentu proruští útočníci, kteří na jeho střeše vyvěsili ruskou vlajku. Ruský parlament 2. března schválil nasazení ruské armády na Krymu, Vladimir Putin ale tehdy řekl, že Rusko zatím na Krym nepovolalo své vojáky (nevysloveně mimo již legálně přítomné jednotky v Sevastopolu) a že tam působily „ozbrojené síly sebeobrany“. O den později už byla strategická místa poloostrova pod kontrolou proruských vojáků, podle některých zdrojů podporovanými přímo vojáky z ruska. Představitelé NATO a EU kritizovali postup Ruska. Ruské obyvatelstvo Krymu by však přítomnost ruských vojsk schvalovalo. Dne 6. března přijala Nejvyšší rada Autonomní republiky Krym rozhodnutí o připojení Krymu k Rusku.

Krymské Referendum se uskutečnilo 16. března. Podle oficiálních údajů se za volební účasti 83,1 % oprávněných voličů rozhodlo 96,8 % pro připojení Krymu k Rusku.[20] Podle oficiální zprávy Rady pro lidská práva Vladimira Putina však pro připojení hlasovalo jen 50 až 60 % voličů za účasti 30 až 50 %.[21][22] Bývalý ekonomický poradce ruské vlády Andrej Illarionov pak uvedl, že připojení Krymu k Rusku si ve skutečnosti přálo asi jen 34 % voličů.[23]

17. března 2014 pak krymský parlament vyhlásil nezávislý svrchovaný stát s názvem Republika Krym, který ale okamžitě požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt. OBSE ani Evropská unie na referendum pozorovatele nevyslaly.[24] Další pozorovatelé, pozvaní nevládními organizacemi, referendum hodnotili jako poklidné s hladkým průběhem.[25][26] Ukrajina a západní státy výsledky referenda vzhledem k přítomnosti cizích ozbrojenců neuznaly.[27]

Vladimir Putin na Krymu s veterány 2. světové války u pomníku obránců Sevastopolu, 9. května 2014
Ruiny antického města Chersonésos a chrám Sv. Vladimíra u dnešního Sevastopolu
Pláž v Jaltě
Pláž u města Feodosija

Republika Krym[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Republika Krym.

Autonomní republika Krym a město Sevastopol 11. března 2014 oznámily sjednocení v Republiku Krym. Stalo se tak Deklarací nezávislosti Autonomní republiky Krym a města Sevastopol, která byla přijata Nejvyšší radou Autonomní republiky Krym a radou města Sevastopol v rámci příprav na Krymské referendum. Deklarace výslovně zmiňovala precedent uznání nezávislosti Kosova. 16. března velká většina voličů v referendu připojení k Rusku schválila. Zejména Ukrajinci a Krymští Tataři referendum bojkotovali.[27] Legálnost hlasování v situaci, kdy poloostrov obsadily ruské ozbrojené síly, kromě Ukrajiny předem zpochybnily i Spojené státy a Evropská unie. Naopak Moskva dala najevo, že od jeho podpory nehodlá ustoupit. Tyto postoje se projevily i při hlasování v Radě bezpečnosti OSN 15. března 2014. Rezoluci kritizující referendum na Krymu, kterou navrhovala americká diplomacie, Rusko svým právem veta zablokovalo. Z 15 členských zemí Rady bezpečnosti bylo Rusko jediné proti. Čína se hlasování zdržela, 13 států se vyslovilo pro rezoluci.[28]

17. března 2014 vyhlásil krymský parlament krátkodobě existující nezávislý svrchovaný stát s názvem Republika Krym, který okamžitě požádal o vstup do Ruské federace.[29] Republika Krym a město Sevastopol byly posléze do Ruské federace přijaty, a sice jako její dva nové subjekty - Republika KrymFederální město Sevastopol. V úterý 18. března pak podepsali Vladimir Putin, krymský premiér Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a předseda krymského parlamentu Vladimir Konstantinov dohodu o připojení Krymu k Ruské federaci.[30] Dohodu následujícího dne schválil ruský ústavní soud jako legální, hlasování o ratifikaci státní dumou proběhlo dne 21. března s pozitivním výsledkem.[31][32]

Na Valném shromáždění OSN vedla iniciativa několika států k přijetí rezoluce, kterou bylo připojení Krymu k Ruské federaci odsouzeno. Tato rezoluce však není mezinárodně-právně závazná.[33][34]

Rusko zahájilo v září 2014 stavbu mostu přes Kerčskou úžinu, který má spojit Krym s Krasnodarským krajem. Projekt zahrnuje jak silniční, tak dvoukolejný železniční most, délka celé stavby bude 19 km a práce mají trvat do prosince 2018.[35] Za generálního dodavatele stavby s rozpočtem více než 3 miliard USD (v přepočtu) byl určen oligarcha Arkadij Rotenberg.

Z průzkumu ukrajinské pobočky německé společnosti GfK, která se 16. až 22. ledna 2015 telefonicky dotazovala náhodně vybraných obyvatel Krymu, vyplynulo, že 82 % dotazovaných podporuje ruskou anexi Krymu, 11 % anexi částečně podporuje a jen 4 % dotazovaných s anexí nesouhlasí.[36]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Na Krymském poloostrově žije přibližně 2 300 000 obyvatel, z nich je okolo 58 % ruské národnosti, 24 % ukrajinské a 13 % krymskotatarské, převážně užívaným jazykem je ruština. Mezi největší krymská města patří Simferopol, ležící přibližně ve střední části, a Sevastopol v jihozápadní části (obě města mají přibližně 340 000 obyvatel); dále pak Kerč na východním okraji poloostrova či Jevpatorija na západním pobřeží. Na Krymu dnes žijí převážně Rusové, nejpočetnější menšinu tvoří Ukrajinci. Na začátku druhé světové války dal J. V. Stalin z Krymu deportovat asi 100 tisíc krymských tatarů, 60 tisíc Němců, 70 tisíc Řeků, 13 tisíc Bulharů a další menšiny, nacisté vyvraždili asi 6 tisíc Krimčaků, části židovské populace na Krymu. Krymští Tataři se od konce 20. století postupně vracejí, zároveň se ale pod tlakem vlády asimilují.

Města nad 10 000 obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka podává přehled větších měst na Krymu. Města se statutem republikového významu jsou vyznačena tučně; stejně tak Sevastopol, který administrativně není součástí Krymské republiky.

Město Ukrajinský název Ruský název Krymskotatarský název Počet obyvatel
1. I. 2006
Simferopol Сiмферополь Симферополь Aqmescit 340 644
Sevastopol Севастополь Севастополь Aqyar 340 295
Kerč Керч Керчь Kerç 151 327
Jevpatorija Євпаторiя Евпатория Kezlev 106 456
Jalta Ялта Ялта Yalta 79 796
Feodosija Феодосiя Феодосия Kefe 71 725
Džankoj Джанкой Джанкой Canköy 39 664
Krasnoperekopsk Красноперекопськ Красноперекопск Krasnoperekopsk 30 677
Alušta Алушта Алушта Aluşta 29 913
Bachčisaraj Бахчисарай Бахчисарай Bağçasaray 26 395
Saki Саки Саки Saq 26 389
Armjansk Армянськ Армянск Ermeni Bazar 22 893
Bilohirsk Бiлогiрськ Белогорск Qarasuvbazar 18 399
Sudak Судак Судак Sudaq 14 772
Primorskij Приморський Приморский Hafuz 14 338
Gvardějskoje Гвардiйське Гвардейское Sarabuz 12 621
Ščjolkino Щолкiне Щёлкино Şçolkino 11 419
Inkerman Інкерман Инкерман İnkerman 11 263
Okťabrskoje Октябрське Октябрьское Büyük Onlar 11 100
Gaspra Гаспра Гаспра Gaspra 11 063
Čornomorskoje Чорноморське Черноморское Aqmeçet 10 976
Gresovskij Гресiвський Грэсовский Gresovskiy 10 713
Krasnogvardějskoje  Красногвардiйське  Красногвардейское  Qurman 10 661
Staryj Krym Старий Крим Старый Крым Eski Qırım 10 101

Památky a letoviska[editovat | editovat zdroj]

Turistické letovisko Koktebel
Autonomní Krym a Sevastopol

Díky své exotičnosti, příjemnému podnebí, panenské přírodě a množství kulturních památek mnoha epoch byl zejména jižní Krym už od 60. let 19. století hojně vyhledáván vyššími ruskými společenskými vrstvami, včetně carské rodiny. Za sovětské éry byl Krym vyhlášenou rekreační oblastí pro nejvyšší stranické a státní funkcionáře, stejně jako pro dělnické a pionýrské organizace. Mezi nejznámější turistická centra na pobřeží patřila a patří Jevpatorija, Jalta, Alupka, Alušta, Artěk, Gurzuf, Sudak a nejvýchodněji ležící Feodosija.

Obecně v jižním prostoru je umístěna převážná část krymských přírodních a kulturně-historických památek, jako např. archeologická naleziště z období antiky, byzantské pevnosti, jeskynní kláštery a města, tatarské vesnice, mešity a paláce (v Bachčisaraji Chánův palác s Fontánou slz, opěvovanou Puškinem). V roce 1994 bylo veřejnosti zpřístupněno také město Sevastopol, které bylo po dlouhá léta vyhrazeno pouze sovětským vojákům, důstojníkům a jejich rodinám. U Sevastopolu se nacházejí zbytky antického města Chersonésos a kostel, v němž byl pokřtěn sv. Vladimír.

Město Alušta na černomořském pobřeží.

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Jádrem krymského hospodářství je zemědělství a turismus, počet návštěvníků však v roce 2015 poklesl o 35 %. Krym má značné zásoby zemního plynu, zejména při pobřeží, a několik naftových polí. Ve slaných jezerech se tradičně těží sůl, v oblasti Kerče také železná ruda. Roční HDP činil v roce 2014 4,3 miliard USD, rozpočtový deficit asi 1 miliardu USD. Z Ukrajiny se dováží 90 % vody, 80 % energie a 60 % surovin. Ruská vláda slíbila investovat na Krymu 5 miliard USD do roku 2017/2018. [37]

Na Krymu je velmi rozvinutá autobusová doprava, mezi Simferopolem a Jaltou je od roku 1959 trolejbusová linka v délce 96 km, patrně nejdelší na světě. Krym protínají dvě evropské silnice, E 105 z Norska přes Rusko a Charkov do Jalty, a E 87 z Chersonu přes Džankoj a Kerčskou úžinu (trajekt) do Ruska, Gruzie a Turecka. Krym protínají dvě železniční trati, ArmjanskKerč s odbočkou do Feodosie a Melitopol – Sevastopol s odbočkou do Jevpatorie, které se kříží v obci Džankoj. Přístavní města jsou spojena pravidelnou námořní dopravou a v Jevpatorii jezdí tramvaje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rusové na Ukrajině blokují hranice s Krymem. Kyjev armádu nepošle, idnes.cz, 9. března 2014
  2. Rusko bude respektovat výsledky referenda na Krymu, USA ne, novinky.cz, 14. března 2014
  3. PAVLÍČEK, Tomáš; ČTK. Putin přiznal nasazení ruských vojáků na Krymu [online]. Novinky.cz, 2014-04-17, [cit. 2014-08-12]. Dostupné online.  
  4. a b Putin může vyslat ruské vojáky na Krym, chce „normalizovat situaci“, idnes.cz, 1. března 2014
  5. a b http://czech.ruvr.ru/2014_04_17/Putin-priznal-pritomnost-ruskych-vojaku-na-Krymu-2196/
  6. http://zpravy.idnes.cz/neznami-ozbrojenci-obsadili-krymsky-parlament-hlasi-tatari-plm-/zahranicni.aspx?c=A140227_071408_zahranicni_jpl
  7. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/330476-ukrajinsti-poslanci-docasne-zrusili-krymsky-parlament.html
  8. a b http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/265373-jacenuk-a-obama-odtrzeni-krymu-od-ukrajiny-je-nelegalni/
  9. https://www.euroskop.cz/8956/23678/clanek/premieri-zemi-v4-vyzvali-rusko-k-dodrzovani-prava-a-zavazku/
  10. a b http://zpravy.ihned.cz/c1-61835780-ukrajina-krym-krize-rusko-referendum
  11. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/eu-a-usa-prijimaji-proti-rusum-sankce-tem-je-to-fuk_301366.html#.Uy7yb4-TOb4
  12. http://zpravy.idnes.cz/vysledky-referenda-na-krymu-d13-/zahranicni.aspx?c=A140317_073918_zahranicni_im
  13. rei; ČTK. Rusové se zmocnili protiraketové obrany na Krymu, Kyjev stahuje lodě [online]. idnes.cz, 2014-03-05, [cit. 2014-08-12]. Dostupné online.  
  14. Anexe Krymu dokončena: Putinův podpis završil ústavní proceduru, ceskatelevize.cz, 21. března 2014
  15. Obávané Tatary vyhnal z Krymu Stalin, na spravedlnost čekají dodnes. iDNES.cz, 1. prosince 2010.
  16. "Znojmo v tureckém ohrožení (4)". Znojemský týden.
  17. a b Krym patří Ukrajině už 60 let. Co bylo před tím? lidovky.cz, 2. března 2014
  18. Ukrajina si připomíná výročí deportací krymských Tatarů, BBC, 18. května 2004
  19. a b Budoucnost Sevastopolu s Černomořskou flotilou? Obchod, natoaktual.cz, 10. května 2010
  20. Krym sečetl hlasy: k Rusku se chce připojit 96,8 % voličů. Lidovky.cz [online]. . Dostupné online.  
  21. Referendum o připojení Krymu k Rusku bylo těžce zfalšované, říká zpráva Rady pro lidská práva ruského prezidenta. Britské listy [online]. 2014-05-06. Dostupné online.  
  22. Совет при Президенте РФ. Проблемы жителей Крыма [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné online.  
  23. Český rozhlas. Krymské referendum bylo zfalšované [online]. . Dostupné online.  
  24. Krym vyhlásil samostatnost. Bylo ale referendum v pořádku?, ceskatelevize.cz, 17. března 2014
  25. Krymské referendum je pro místní zpestření a návrat k nostalgii dob SSSR, tvrdí pozorovatel, novinky.cz, 16. března 2014
  26. Cestu Šarapatky na Krym platila organizace ultrapravicového aktivisty, ceskatelevize.cz, 19. března 2014
  27. a b Někteří novináři přišli o techniku, jinak bylo referendum na Krymu klidné, rozhlas.cz, 16. března 2014
  28. http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/krymsky-parlament-i-referendum-jsou-podle-kyjeva-nelegalni-rezoluci-v-osn-vetovali-rusove--1327406
  29. MILENKOVIČOVÁ, Ivana. Krym vyhlásil nezávislou republiku a požádal o připojení k Rusku. idnes.cz [online]. 17.3.2014 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  30. Ukraine crisis: Putin signs Russia-Crimea treaty [online]. BBC.com, 2014-03-18, [cit. 2014-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Pro-Russians storm Ukraine Sevastopol naval base in Crimea [online]. BBC.com, 2014-03-19, [cit. 2014-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Tisková agentura Reuters, Russia's lower house votes to bring Crimea into Russia
  33. http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/68/L.39. Staženo 15. června 2014.
  34. Spiegel.de, 27. března 2014, http://www.spiegel.de/politik/ausland/uno-vollversammlung-verurteilt-annexion-der-krim-a-961176.html. Staženo 15. června 2014 (německy).
  35. Moskva zahájila stavbu obřího mostu na Krym
  36. BERSHIDSKY, Leonid. One Year Later, Crimeans Prefer Russia. Bloomberg [online]. 6. února 2015. Dostupné online.  (anglicky) 
  37. [http://www.rt.com/business/crimea-economy-referendum-results-102/ Crimea's economy na stránkách RT.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]