Krym

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o Krymském poloostrově. Další významy jsou uvedeny v článku Krym (rozcestník).
Reliéfní mapa Krymu

Krym (ukrajinsky Крим, rusky Крым, krymskou tatarštinou Qırım), geograficky také Krymský poloostrov, je poloostrov ležící na severu Černého moře a s pevninou je spojen Perekopskou šíjí. Od března 2014 je poloostrov sporným územím, které si nárokují Rusko, jenž na něm vytyčuje Republiku Krym a Federální město Sevastopol a má nad oblastí reálnou vojenskou i politickou kontrolu, i Ukrajina, která na něm vytyčuje Autonomní republiku Krym a Sevastopol.

Ve 13. století na Krym vpadli Tataři a do roku 1783, kdy ho anektovalo Ruské impérium, byl součástí Zlaté hordyKrymského chanátu. Od roku 1954 se Krym stal Chruščovovým úsilím součástí Ukrajiny a tento statut uznala po rozpadu Sovětského svazu v tzv. Budapešťském memorandu z roku 1994 i Ruská federace, k jejíž přímému předchůdci do té doby Krym náležel. Na konci února 2014 obsadili Krym ruští neoznačení vojáci vydávaní za místní proruskou domobranu[1][2] a dopomohli k vyhlášení referenda o samostatnosti Krymu.[3] Krymské referendum 16. března 2014 proběhlo podle Západu a ukrajinské prozatímní vlády v rozporu s mezinárodním právem (např. se závazky vyplývajícími z Budapešťského memoranda)[4][5][6] a s ukrajinskou ústavou.[7][4][6] Jeho výsledkem byla většina 96 % hlasů pro připojení k Rusku.[8] Dne 21. března 2014 Rusko jednostranně začlenilo Krym a město Sevastopol do svého státního území. Především představitelé Ukrajiny, USA a zemí západní Evropy tyto kroky považovali za nelegální[9] a anexi celého poloostrova Krym v současnosti neuznává většina zemí světa.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Satelitní snímek Krymského poloostrova, Azovského moře a Tamaňského poloostrova.

Na severu je Krym spojen úzkou Perekopskou šíjí s kontinentální Evropou (ukrajinská Chersonská oblast. Západní a jižní hranici tvoří Černé moře, východní hranici Azovské moře. Od jihoruské pevniny (Tamaňského poloostrova a Kubáně) je oddělen Kerčským průlivem.

Celková rozloha Krymu činí 26 200 km2. Zatímco severní část poloostrova je pokryta (dnes zemědělsky zkultivovanou) stepí a lesostepí, menší jižní část (1/5 celkové rozlohy) tvoří úzké subtropické pásmo, vtěsnané mezi pobřeží Černého moře a Krymské hory. Ty se v délce 100 km táhnou podél pobřeží. Krymské hory jsou tvořeny celkem třemi hřebeny, v jižním hřebenu se nachází nejvyšší krymský vrchol Roman-Koš (1545 m).

V subtropickém pásmu, širokém 8–12 km, se nachází oblíbená přímořská letoviska a lázně, souhrnně známá jako Ruská riviéra. Je tvořena romantickým pobřežím se strmými skalními útesy, písečnými či oblázkovými plážemi a čistou vodou.

V subtropickém pásmu se taktéž nachází rozlehlé vinice a ovocné sady, při pobřeží je důležitý také rybolov. Na východě se nachází významné lokality těžby a zpracovávání železné rudy.

Hlavním městem Autonomní republiky Krym je Simferopol. Město Sevastopol (včetně okolí zahrnující několik dalších sídel) tvoří zvláštní městský samosprávný celek v rámci podřízený přímo kyjevské vládě.

Kolonie starověkého Řecka na Krymu
Historická mapa Krymu (1888)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstaršími známými obyvateli Krymu byli příslušníci divokého kmene Taurů. Stepní část pak byla až do 4. století n. l. obývána Skythy. Subtropický jih byl kolonizován v 7. století př. n. l. Řeky, založena tak byla města jako Pantikapaion (přibližně dnešní Kerč) nebo Chersonesos (dnešní Sevastopol), později důležitá obchodní střediska severního Černomoří. Spojením řeckých osad na Krymu vzniklo v 5. století př. n. l. Bosporské království, které přetrvalo až do 4. století n. l. V antice bylo území označováno jako Chersonésos Taurský, Chersonésos Skythský, Taurika či Taurida. Ke konci starověku pak na Krym vtrhl kmenový svaz Ostrogótů, který byl o něco později vyhnán Huny. Zbytky gótského etnika na poloostrově přežívaly až do 18. století.

Ve středověku byl jih Krymu ovládán Byzantskou říší, některé obchodní osady zde postupně založili Janované. Sever byl přechodně pod vlivem turkotatarských kočovníků sídlících při Černém a Kaspickém moři.

Krymský chanát[editovat | editovat zdroj]

Roku 1243 vpadli na Krym Tataři a poloostrov se stal součástí tzv. Zlaté hordy. V polovině 15. století byl vytvořen samostatný krymský chanát se střediskem v Bachčisaraji. Od roku 1475 byl jeho vládce vazalem Osmanské říše.

Někteří historici odhadují, že při nájezdech obávané krymskotatarské jízdy tzv. sklízení stepí, mezi 15. a 18. století, byly odvlečeny a prodány do otroctví v Osmanské říši až 3 miliony lidí, především Ukrajinců, ale také Rusů, Bělorusů a Poláků.[10] V roce 1663 vpadli krymští Tataři se svými tureckými spojenci na Moravu, tehdy bylo uneseno do otroctví na 12 000 lidí.[11]

Ruské impérium[editovat | editovat zdroj]

Ruská carevna Kateřina Veliká anektovala roku 1783 celý krymský chanát a připojila ho k Ruské říši. Byla zbudována vojensko-námořní infrastruktura přístavu Sevastopol. V letech 18531856 poloostrov těžce zasáhla Krymská válka. Roku 1875 dorazila z Moskvy do Sevastopolu železnice.

Sovětský svaz[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Krymské ASSR

V průběhu ruské občanské války (19181925) byl Krym střediskem protibolševických sil až do roku 1921, poté připojen k Ruské sovětské federativní socialistické republice, největší republice SSSR; od října 1921 existoval v jejím rámci jakožto Krymská autonomní SSR.

Za druhé světové války, konkrétně v letech 19411944 byl okupován nacistickým Německem; ještě před okupací byli z Krymu deportováni krymští Němci. V květnu 1944, po skončení okupace, byli Krymští Tataři, původní obyvatelé poloostrova, obviněni z kolaborace s nacisty a na Stalinův příkaz násilně deportováni do střední Asie; stejný osud potkal v červnu 1944 krymské Řeky, Armény a Bulhary. Do svých domovů na Krymu se mohli vrátit až na konci 80. let. K 30. červnu 1945 pak byla autonomní republika zrušena a přeměněna v oblast; tato územní jednotka se v SSSR používala pro etnicky stejnorodá území.

19. února 1954 byl z iniciativy N. S. Chruščova Krym vyňat z Ruské SFSR a administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“. To bylo předzvěstí problémů, jež vyvstaly při rozpadu SSSR, neboť na převážně ruskojazyčném Krymu existovaly a dosud existují separatistické tendence. Během sovětské éry se stal Krym hlavním rekreačním cílem SSSR, byla budována především turistická a dopravní infrastruktura, včetně nejdelší trolejbusové trati světa.

Autonomní republika Krym a město Sevastopol[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Autonomní republiky Krym

Na Krymu, obydleném převážně Rusy, existovaly při rozpadu SSSR silné tendence ke znovupřipojení k Rusku. 12. února 1991 pak byla na základě referenda vytvořena Autonomní republika Krym, která se o několik měsíců později stala součástí nezávislé Ukrajiny, ale zachovala si část suverenity.

Přístav Sevastopol má vlastní správu a spolu s Kyjevem je administrativní jednotkou podléhající přímo ukrajinské vládě. Do roku 1994 byl uzavřeným městem, kam neměli přístup cizinci. Roku 1997 byla rozdělena bývalá sovětská černomořská flotila, kotvící v Sevastopolu, na ruskou a ukrajinskou část. Sevastopolská námořní základna byla současně na 20 let pronajata Rusku.

Anexe Krymu Ruskem v roce 2014[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Krymská krize.

V noci na čtvrtek 27. února obsadili budovu krymského parlamentu proruští útočníci, kteří na jeho střeše vyvěsili ruskou vlajku. Ruský parlament 2. března schválil nasazení ruské armády na Krymu, o den později už byl poloostrov pod kontrolou ruských vojáků. Vladimir Putin ale řekl, že Rusko na Krym nepovolalo své vojáky, ale pouze "ozbrojené síly sebeobrany". Představitelé NATO a EU kritizovali postup Ruska. Podle některých zdrojů[zdroj?] požádal Janukovyč (v tu dobu legitimní prezident Ukrajiny) o to, aby ruské jednotky zasáhly, učinil tak bez souhlasu parlamentu a dopustil se tedy velezrady. Ruské obyvatelstvo Krymu přítomnost ruských vojsk vítalo. Dne 6. března přijala Nejvyšší rada Autonomní republiky Krym rozhodnutí o připojení Krymu k Rusku. Datum konání referenda bylo určeno na 16. březen.

Vlajka Republiky Krym

Republika Krym[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Republika Krym.

Autonomní republika Krym a město Sevastopol 11. března 2014 oznámily sjednocení v Republiku Krym. Stalo se tak deklarací nezávislosti, která byla přijata Nejvyšší radou Autonomní republiky Krym a radou města Sevastopol v rámci příprav na Krymské referendum. Deklarace výslovně zmiňovala precedent uznání nezávislosti Kosova. Poté velká většina voličů v referendu připojení k Rusku schválila. Ukrajinci i Krymští Tataři referendum bojkotovali.[12] Legálnost hlasování - v situaci, kdy poloostrov zcela zjevně obsadily ruské ozbrojené síly - kromě Ukrajiny předem zpochybnily i Spojené státy a Evropská unie. Naopak Moskva dala najevo, že od jeho podpory nehodlá ustoupit. Tyto postoje se projevily i při hlasování v Radě bezpečnosti OSN 15. března  2014. Rezoluci kritizující referendum na Krymu, kterou navrhovala americká diplomacie, Rusko zablokovalo. Z 15 členských zemí Rady bezpečnosti bylo Rusko jediné proti. Čína se hlasování zdržela, 13 států se vyslovilo pro.[13] Krymský parlament 17. března vyhlásil nezávislý svrchovaný stát s názvem Republika Krym, který požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt.[14] Republika Krym byla posléze do Ruské federace přijata jako dva nové subjekty - Republika Krym a Federální město Sevastopol. V úterý 18. března pak podepsali Vladimir Putin, krymský premiér Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a předseda krymského parlamentu Vladimir Konstantinov dohodu o připojení Krymu k Ruské federaci.[15] Dohodu následujícího dne schválil ruský ústavní soud jako legální, hlasování o ratifikaci státní dumou proběhlo dne 21. března s pozitivním výsledkem.[16][17]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Na Krymském poloostrově žije přibližně 2 300 000 obyvatel, z nich je okolo 58 % ruské národnosti, 24 % ukrajinské a 13 % krymskotatarské, převážně užívaným jazykem je ruština. Mezi největší krymská města patří Simferopol, ležící přibližně ve střední části, a Sevastopol v jihozápadní části (obě města mají přibližně 340 000 obyvatel); dále pak Kerč na východním okraji poloostrova či Jevpatorija na západním pobřeží. Na Krymu dnes žijí převážně Rusové, nejpočetnější menšinu tvoří Ukrajinci. Dříve ho ovládali Krymští Tataři, kteří byli Stalinem vysídleni pod záminkou kolaborace s nacistickým Německem a od konce 20. století se postupně vracejí.

Města nad 10 000 obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Ruiny antického města Chersonésos a chrám Sv. Vladimíra u dnešního Sevastopolu

Následující tabulka podává přehled větších měst na Krymu. Města se statutem republikového významu jsou vyznačena tučně; stejně tak Sevastopol, který administrativně není součástí Krymské republiky. Na rozdíl od ostatních ukrajinských oblastí uvádíme u jmen měst přednostně ruský název, neboť užívání ruštiny – druhého oficiálního jazyka Krymské republiky - zde výrazně převažuje.

Město Ukrajinský název Ruský název Krymskotatarský název Počet obyvatel
1. I. 2006
Simferopol Сiмферополь Симферополь Aqmescit 340 644
Sevastopol Севастополь Севастополь Aqyar 340 295
Kerč Керч Керчь Kerç 151 327
Jevpatorija Євпаторiя Евпатория Kezlev 106 456
Jalta Ялта Ялта Yalta 79 796
Feodosija Феодосiя Феодосия Kefe 71 725
Džankoj Джанкой Джанкой Canköy 39 664
Krasnoperekopsk Красноперекопськ Красноперекопск Krasnoperekopsk 30 677
Alušta Алушта Алушта Aluşta 29 913
Bachčisaraj Бахчисарай Бахчисарай Bağçasaray 26 395
Saki Саки Саки Saq 26 389
Armjansk Армянськ Армянск Ermeni Bazar 22 893
Bělogorsk Бiлогiрськ Белогорск Qarasuvbazar 18 399
Sudak Судак Судак Sudaq 14 772
Primorskij Приморський Приморский Hafuz 14 338
Gvardějskoje Гвардiйське Гвардейское Sarabuz 12 621
Ščjolkino Щолкiне Щёлкино Şçolkino 11 419
Inkerman Інкерман Инкерман İnkerman 11 263
Okťabrskoje Октябрське Октябрьское Büyük Onlar 11 100
Gaspra Гаспра Гаспра Gaspra 11 063
Čornomorskoje Чорноморське Черноморское Aqmeçet 10 976
Gresovskij Гресiвський Грэсовский Gresovskiy 10 713
Krasnogvardějskoje  Красногвардiйське  Красногвардейское  Qurman 10 661
Staryj Krym Старий Крим Старый Крым Eski Qırım 10 101

Památky a letoviska[editovat | editovat zdroj]

Turistické letovisko Koktebel
Map of the Crimea.png

Díky své exotičnosti, příjemnému podnebí, panenské přírodě a množství kulturních památek mnoha epoch byl zejména jižní Krym už od 60. let 19. století hojně vyhledáván vyššími ruskými společenskými vrstvami, včetně carské rodiny. Za sovětské éry byl Krym vyhlášenou rekreační oblastí pro nejvyšší stranické a státní funkcionáře, stejně jako pro dělnické a pionýrské organizace. Mezi nejznámější turistická centra na pobřeží patřila a patří Jevpatorija, Jalta, Alupka, Alušta, Artěk, Gurzuf, Sudak a nejvýchodněji ležící Feodosija.

Obecně v jižním prostoru je umístěna převážná část krymských přírodních a kulturně-historických památek, jako např. archeologická naleziště z období antiky, byzantské pevnosti, jeskynní kláštery a města, tatarské vesnice, mešity a paláce (v Bachčisaraji Chánův palác s Fontánou slz, opěvovanou Puškinem). V roce 1994 bylo veřejnosti zpřístupněno také město Sevastopol, které bylo po dlouhá léta vyhrazeno pouze sovětským vojákům, důstojníkům a jejich rodinám. U Sevastopolu se nacházejí zbytky antického města Chersonesos a kostel, v němž byl pokřtěn sv. Vladimír.

Pohled na město Alušta.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://zpravy.idnes.cz/rusko-stavi-minova-pole-v-conharu-dl6-/zahranicni.aspx?c=A140309_094419_zahranicni_mlb
  2. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/330436-rusko-bude-respektovat-vysledky-referenda-na-krymu-usa-ne.html
  3. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/330476-ukrajinsti-poslanci-docasne-zrusili-krymsky-parlament.html
  4. a b http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/265373-jacenuk-a-obama-odtrzeni-krymu-od-ukrajiny-je-nelegalni/
  5. https://www.euroskop.cz/8956/23678/clanek/premieri-zemi-v4-vyzvali-rusko-k-dodrzovani-prava-a-zavazku/
  6. a b http://zpravy.ihned.cz/c1-61835780-ukrajina-krym-krize-rusko-referendum
  7. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/eu-a-usa-prijimaji-proti-rusum-sankce-tem-je-to-fuk_301366.html#.Uy7yb4-TOb4
  8. http://zpravy.idnes.cz/vysledky-referenda-na-krymu-d13-/zahranicni.aspx?c=A140317_073918_zahranicni_im
  9. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/267018-anexe-krymu-dokoncena-putinuv-podpis-zavrsil-ustavni-proceduru/
  10. Obávané Tatary vyhnal z Krymu Stalin, na spravedlnost čekají dodnes. iDNES.cz. 1. prosince 2010.
  11. Lánové rejstříky (1656–1711)
  12. http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/nekteri-novinari-prisli-o-techniku-jinak-bylo-referendum-na-krymu-klidne--1327486
  13. http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/krymsky-parlament-i-referendum-jsou-podle-kyjeva-nelegalni-rezoluci-v-osn-vetovali-rusove--1327406
  14. MILENKOVIČOVÁ, Ivana. Krym vyhlásil nezávislou republiku a požádal o připojení k Rusku. idnes.cz [online]. 17.3.2014 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  15. Ukraine crisis: Putin signs Russia-Crimea treaty [online]. BBC.com, 2014-03-18, [cit. 2014-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Pro-Russians storm Ukraine Sevastopol naval base in Crimea [online]. BBC.com, 2014-03-19, [cit. 2014-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Russia's lower house votes to bring Crimea into Russia

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]