Přeskočit na obsah

Franklin Delano Roosevelt

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franklin Delano Roosevelt
Franklin D. Roosevelt v roce 1944
Franklin D. Roosevelt v roce 1944
32. prezident Spojených států amerických
Ve funkci:
4. března 1933 – 12. dubna 1945
ViceprezidentJohn Nance Garner (1933–1941)
Henry A. Wallace (1941–1945)
Harry S. Truman (leden–duben 1945)
PředchůdceHerbert Hoover
NástupceHarry S. Truman
44. guvernér státu New York
Ve funkci:
1. ledna 1929 – 31. prosince 1932
NáměstekHerbert H. Lehman
PředchůdceAl Smith
NástupceHerbert H. Lehman
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokrat
Rodné jménoFranklin Delano Roosevelt
Narození30. ledna 1882
Hyde Park, New York, USA
Úmrtí12. dubna 1945 (ve věku 63 let)
Warm Springs, Georgie, USA
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníFranklin Delano and Anna Eleanor Roosevelt tomb
NárodnostBílí Američané
ChoťEleanor Roosevelt
RodičeJames Roosevelt a Sara Rooseveltová
DětiElliott Roosevelt
Franklin Delano Roosevelt junior
John Aspinwall Roosevelt
Anna Rooseveltová Halstedová
James Roosevelt
Franklin Delano Roosevelt
PříbuzníJames Roosevelt Roosevelt (sourozenec)
Theodore Roosevelt (fifth cousin)
Chandler Roosevelt Lindsley, William Donner Roosevelt, Elliott Roosevelt, Jr., David Roosevelt a Livingston Roosevelt (vnoučata)
SídloNew York
Alma materGroton School (do 1900)
Columbia Law School (1904–1907)
Harvardova kolej
Profeseadvokát, politik, státník, golfista a scenárista
NáboženstvíEpiskopální církev Spojených států amerických
protestantismus
OceněníOsobnost roku časopisu Time (1932)
Osobnost roku časopisu Time (1934)
Osobnost roku časopisu Time (1941)
Albertova medaile (1941)
American Philatelic Society Hall of Fame (1945)
… více na Wikidatech
PodpisFranklin Delano Roosevelt, podpis
CommonsFranklin Delano Roosevelt
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franklin Delano Roosevelt (30. ledna 1882 – 12. dubna 1945) byl americký politik a státník, 32. prezident USA v letech 1933–1945. Zastával svůj úřad nejdéle ze všech amerických prezidentů (12 let a 1 měsíc) a je jediným, který byl zvolen do svého úřadu více než dvakrát (zvolen byl čtyřikrát). Pocházel z významné americké dynastie nizozemského původu, 26. prezident Theodore Roosevelt byl jeho vzdálený bratranec. Je obecně hodnocen jako jeden z nejlepších amerických prezidentů v historii a patří mezi nejvýznamnější světové státníky 20. století.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1932

[editovat | editovat zdroj]

Roosevelt roku 1904 absolvoval Harvard, poté vystudoval právo na Kolumbijské univerzitě (1908). Roku 1910 se stal senátorem ve státě New York. Roku 1912 se stal náměstkem na ministerstvu námořnictva, kde působil do roku 1920, kdy neúspěšně kandidoval na funkci viceprezidenta.

Ve svých třiadvaceti letech (1905) se oženil se svou sestřenicí Eleonorou, která mu byla po celý život velkou oporou. Měli spolu 6 dětí, z toho 1 syn zemřel brzy po narození.

V roce 1921 Roosevelt onemocněl dětskou obrnou, která na něm zanechala trvalé následky (částečné ochrnutí). Od té doby někdy používal invalidní vozík.

V roce 1928 se stal guvernérem státu New York, zde zahájil své úspěšné tažení proti korupci.

Prezidentství před válkou

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1932 se stal demokratickým kandidátem na prezidenta, v této době vyhlásil plán New Deal („Nový úděl“ či "nová dohoda") na řešení následků Velké hospodářské krize.

Vláda Franklina D. Roosevelta
Úřad Osoba Období
Prezident Franklin D. Roosevelt 1933–1945
Viceprezident John Nance Garner 1933–1941
Henry A. Wallace 1941–1945
Harry S. Truman 1945
Ministr zahraničí Cordell Hull 1933–1944
Edward R. Stettinius 1944–1945
Ministr války George Dern 1933–1936
Harry H. Woodring 1936–1940
Henry L. Stimson 1940–1945
Ministr financí William H. Woodin 1933–1934
Henry Morgenthau, Jr. 1934–1945
Nejvyšší státní zástupce Homer S. Cummings 1933–1939
Frank Murphy 1939–1940
Robert H. Jackson 1940–1941
Francis Biddle 1941–1945
Ministr pošt James Farley 1933–1940
Frank C. Walker 1940–1945
Ministr námořnictva Claude A. Swanson 1933–1939
Charles Edison 1940
Frank Knox 1940–1944
James Forrestal 1944–1945
Ministr vnitra Harold L. Ickes 1933–1945
Ministr zemědělství Henry A. Wallace 1933–1940
Claude R. Wickard 1940–1945
Ministr obchodu Daniel C. Roper 1933–1938
Harry Hopkins 1939–1940
Jesse H. Jones 1940–1945
Henry A. Wallace 1945
Ministr práce Frances Perkins 1933–1945

Dne 15. února 1933, když byl již zvolen a připravoval se na převzetí úřadu, na něj při návštěvě Chicaga spáchal anarchista Giuseppe Zangara atentát. Roosevelt vyvázl bez zranění, ale na následky střelby zemřel chicagský starosta Antonín Čermák.[1]

Po složení přísahy amerického prezidenta dne 4. března 1933 pronesl historický rozhlasový projev, v němž požádal Američany o důvěru. Tento jeho projev byl mimořádně zdařilý a silný, předznamenal tak začátek obratu z krize. Roosevelt pronášel podobné projevy pravidelně i později, vžil se pro ně název „rozhovory od krbu“.

V roce 1934 se jeho administrativa na okamžik ocitla v ohrožení, když skupina bohatých průmyslníků naplánovala vojenský převrat (tzv. Business Plot) s cílem svrhnout Rooseveltovu vládu.[2] Pro uskutečnění hledali konspirátoři důvěru u generálmajora Smedleyho Butlera – ten ji však neopětoval a o plánech na převrat svědčil před Kongresem Spojených států.[3]

Na přelomu let 1936 a 1937, kdy vypukla ve Flintu ve státě Michigan stávka dělníků z automobilek a viceprezident J. N. Garner po několika potyčkách dělníků s policií připravoval intervenci, Roosevelt tuto intervenci zamítl a postavil se na stranu dělníků. Stávka přesáhla lokální význam, přivedla ve velkém dělníky tohoto průmyslu do odborů, v konečném výsledku zlepšila jejich životní úroveň a přihrála Rooseveltovi další politické body.

Za druhé světové války

[editovat | editovat zdroj]

Po začátku druhé světové války začal Roosevelt podporovat západní spojence, především Velkou Británii a Francii, v jejich boji proti nacistickému Německu. USA např. vyměnily s Velkou Británií 50,5 zastaralých torpédoborců z první světové války za základny na ostrovech v Karibiku. Prosadil také zákon o půjčce a pronájmu. Spojenectví s Británií stvrdil v srpnu 1941 Atlantickou chartou, společným prohlášením s britským premiérem Churchillem.

Teprve po napadení USA Japonskem v Pearl Harboru v prosinci 1941 začal vést aktivně válku proti zemím Osy (Německo, Itálie a Japonsko), a to na dvou frontách – v Tichomoří a v Evropě.

Zúčastnil se hlavních spojeneckých konferencí tzv. Velké trojky (W. S. Churchill, J. V. Stalin a F. D. Roosevelt) v Teheránu a na Jaltě. V Teheránu (konec roku 1943) se se Stalinem vůbec poprvé osobně setkal. Měl velkou zásluhu na dobrých vztazích západních spojenců s komunistickým (stalinistickým) Sovětským svazem. Roosevelt považoval Stalina za důvěryhodného partnera a zakládal si (zřejmě poněkud naivně) na přátelství s ním, což do jisté míry kalilo jeho vztah s Churchillem (kterého Roosevelt vnímal obezřetně jako exponenta britského imperialismu).

Během jeho poslední volební kampaně v roce 1944 byl již jeho zdravotní stav velmi špatný. Celkové fyzické vyčerpání doprovázely také psychické potíže v podobě depresí a projevy aterosklerózy. Roosevelt přesto dle očekávání ve volbách zvítězil, poraziv republikánského kandidáta T. E. Deweyho, a 20. ledna 1945 byl počtvrté slavnostně uveden do úřadu. Tehdy však již jen s obtížemi vnímal své okolí, projevoval se u něj nápadný třes rukou a často byl duchem zcela nepřítomen.

V tomto katastrofálním zdravotním stavu odcestoval na jaltskou konferenci. Na jejím výsledku, velmi příznivém pro Sovětský svaz, se nepochybně podepsala i neschopnost amerického prezidenta vzdorovat Stalinovým požadavkům. Roosevelt tak byl po návratu do USA napadán tiskem i veřejností za to, že jím vedené západní mocnosti Sovětskému svazu v jednáních tolik ustupovaly.

Druhá listina práv

[editovat | editovat zdroj]

Krátce po svém posledním výročním projevu národu z 11. ledna 1944, který kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu četl pro rozhlas, předložil návrh nazývaný jako Druhá listina práv (Second Bill of Rights). Tato listina je též známa pod názvem „listina hospodářských práv“.

Návrh nad stávající základní práva zaručoval právo každého Američana na:

  • právo na zdravotní péči,
  • právo na vzdělání,
  • právo na práci za mzdu umožňující nákup základních potřeb, důstojné bydlení a odpočinek,

dále sociálním systémem, který by poskytovala ochranu před ožebračením způsobeným stářím, nemocí, nehodou nebo nezaměstnaností, tedy:

  • právo na domov, zdravotní péči, ekonomickou ochranu (penzi) během nemoci, úrazu a nezaměstnanosti,
  • právo na užívání starobního důchodu.

Roosevelt netrval na zanesení těchto práv do Ústavy, ale na její postupné politické implementaci.

Ke Druhé listině práv později, v roce 1979, referoval též český profesor Karel Vašák jako ke „druhé ze tří generací lidských práv“.

Rooseveltův projev byl zaznamenán na film, ale mělo se za to, že se ztratil. Byl nalezen až v roce 2008 dokumentaristou Michaelem Moorem a použit v jeho filmu O kapitalismu s láskou.

Smrt

[editovat | editovat zdroj]

Roosevelt zemřel dva měsíce po návratu z jaltské konference 12. dubna 1945 na mozkovou mrtvici, právě když malířka kreslila jeho portrét. Skonal tak ve vrcholném okamžiku války, kdy se zhroucení hitlerovského Německa očekávalo každou chvíli (přišlo za necelý měsíc). Prezidentský úřad převzal dosavadní viceprezident Harry S. Truman. Kapitulace Japonska (a tedy úplný konec války) nastala až v srpnu.

Po Rooseveltově smrti bylo stanoveno, že nikdo nemůže být zvolen americkým prezidentem více než dvakrát za sebou.

Odkaz v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

O setkání Franklina Delano Roosevelta s anglickým králem Jiřím VI. natočil v roce 2012 britský režisér Roger Michell film Královský víkend.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zemřel místo Roosevelta: „Jsem rád, že jsem to byl já, ne Vy, pane prezidente“. ČT24 [online]. Česká televize, 2013-02-15 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ http://coat.ncf.ca/our_magazine/links/53/Plot1.html
  3. ↑ Schmidt, Hans (1998). Maverick Marine (reprint, illustrated ed.). University Press of Kentucky. str. 224. ISBN 0-8131-0957-4.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ROOSEVELT, Franklin Delano. Za lepší svět. Překlad František Noska. [s.l.]: Družstevní práce, 1947. 499 s. 
  • LUDWIG, Emil. Roosevelt. Překlad Eduard Petiška. [s.l.]: Komanditní nakladatelská společnost Pašek a spol., 1947. 312 s. 
  • ROOSEVELT, Elliot. Jak on to viděl (As he saw it). Překlad Zdeněk Hofman. [s.l.]: Svoboda, 1948. 204 s. 
  • MACKENZIE, Compton. Franklin Delano Roosevelt. Překlad Karel Dlabač. [s.l.]: Sfinx – Bohumil Janda, 1948. 230 s. 
  • BUDÍN, Stanislav. F. D. Roosevelt. [s.l.]: Orbis, 1965. 208 s. 
  • KERSAUDY, François. De Gaulle a Roosevelt: souboj na nejvyšší úrovni (De Gaulle et Roosevelt: Le duel au sommet). Překlad Marie Goldmannová. Praha: Themis, 2006. 472 s. ISBN 80-7312-049-6. 
  • BERCUSON, David J.; HERWIG, Holger Heinrich. Vánoce ve Washingtonu: tajná schůzka mezi Rooseveltem a Churchillem, která změnila svět (One Christmas in Washington: The Secret Meeting Between Roosevelt and Churchill that Changed the World). Překlad Radim Klekner. Praha: BB art, 2007. 381 s. ISBN 978-80-7341-998-1. 
  • BROŽ, Ivan. Roosevelt: čtyřikrát prezidentem USA. Praha: Epocha, 2010. 144 s. ISBN 978-80-7425-034-7. 
  • BUTLER, Susan. Stalin & Roosevelt: portrét partnerství (Roosevelt and Stalin: Portrait of a Partnership). Překlad Jan Sládek. Brno: Jota, 2016. 680 s. ISBN 978-80-7462-868-9. 
  • WANNER, Jan. Rooseveltův pohled na svět a spojenecká koalice. Historický obzor, 1995, 6 (5/6), s. 98–103.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Prezidenti Spojených států amerických
George Washington (bezp., F) • John Adams (F) • Thomas Jefferson (SR) • James Madison (SR) • James Monroe (SR) • John Quincy Adams (SR) • Andrew Jackson (D) • Martin Van Buren (D) • William Henry Harrison † (W) • John Tyler (W, bezp.) • James K. Polk (D) • Zachary Taylor † (W) • Millard Fillmore (W) • Franklin Pierce (D) • James Buchanan (D) • Abraham Lincoln †* (R,U) • Andrew Johnson (U) • Ulysses S. Grant (R) • Rutherford B. Hayes (R) • James A. Garfield †* (R) • Chester A. Arthur (R) • Grover Cleveland (D) • Benjamin Harrison (R) • Grover Cleveland (D) • William McKinley †* (R) • Theodore Roosevelt (R) • William Howard Taft (R) • Woodrow Wilson (D) • Warren G. Harding † (R) • Calvin Coolidge (R) • Herbert Clark Hoover (R) • Franklin Delano Roosevelt † (D) • Harry S. Truman (D) • Dwight D. Eisenhower (R) • John Fitzgerald Kennedy †* (D) • Lyndon B. Johnson (D) • Richard Nixon (R) • Gerald Ford (R) • Jimmy Carter (D) • Ronald Reagan (R) • George H. W. Bush (R) • Bill Clinton (D) • George W. Bush (R) • Barack Obama (D) • Donald Trump (R) • Joe Biden (D)
 Pečeť (znak) prezidenta Spojených států
Legenda:  (F) – federalista  (SR) – „starorepublikán“  (W) – whig  (D) – demokrat  (R) – republikán  (U) – unionista  (bezp.) – bezpartijní  † – zemřel v úřadě * – zavražděn v úřadě
Seznam prezidentů
Osobnosti roku časopisu Time
1927–1950
1951–1975
1976–2000
2001–dosud
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Franklin_Delano_Roosevelt&oldid=24443630“