Jásir Arafat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jásir Arafat
Abū `Ammār

1. Prezident Palestinské autonomie
Ve funkci:
20. ledna 1996 – 11. listopadu 2004
Předseda vlády Mahmúd Abbás
Ahmed Qurei
Nástupce Rawhi Fattouh (zastupující)

3. Předseda Organizace pro osvobození Palestiny
Ve funkci:
4. února 1969 – 29. října 2004
Předchůdce Yahya Hammuda
Nástupce Mahmúd Abbás

Stranická příslušnost
Členství Fatáh

Narození 4. srpna 1929
Káhira, Egypt
Úmrtí 11. listopadu 2004 (75 let)
Clamart, Francie
Národnost Palestinská
Choť Suha Arafat (1990–2004)
Děti Zahwa Arafat (narozen 1995)
Náboženství Sunnitský islám
Podpis Jásir Arafat Abū `Ammār, podpis
Ocenění Cena Jawaharlal Nehru (1988)
Nobelova cena za mír (1994)
velkokříž s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1999)
Řád Bílého lva
Félix Houphouët-Boigny Peace Prize
… více na Wikidatech
Commons Yasser Arafat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jásir Arafat (arabsky: ياسر عرفات, plným jménem Muhammad Abd al-Rahmán Abd al-Ra'úf Arafát al-Qudwa al-Husajní, محمد عبد الرؤوف عرفات قدوة الحسيني, údajně 24. srpna 1929, Káhira[1]11. listopadu 2004, Paříž), známý také jako Abu Amar (ابو عمّار), byl palestinský politik, předseda Organizace pro osvobození Palestiny a prezident Palestinské autonomie. Společně se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem obdržel v roce 1993 Nobelovu cenu za mír.

Lídr boje za osvobození Palestiny[editovat | editovat zdroj]

Patřil ke spoluzakladatelům největší palestinské ozbrojené organizace Fatah. Od roku 1965 stál v jejím čele. Většinu svého života strávil bojem za právo na sebeurčení Palestinců.

Pod jeho vedením Fatah postupně nahradil ozbrojený boj jako hlavní metodu na cestě k nezávislosti hledáním politických způsobů řešení. To vedlo ke sporům a konfliktům s extrémistickými palestinskými organizacemi jako Hamas a další. V roce 1974 OOP dostala status pozorovatele při OSN. V důsledku toho její představitel získal větší prostor k propagaci palestinských zájmů na mezinárodní scéně. V roce 1988 Arafat vyhlásil vznik Nezávislého palestinského státu a v roce 1989 byl v Tunisu jmenován exilovým prezidentem Palestiny. V devadesátých letech se zasloužil o odstranění článků deklarujících nutnost zničení státu Izrael z Palestinské charty.[zdroj?]

Jásir Arafat a SSSR[editovat | editovat zdroj]

Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Jásir Arafat byl vycvičen v KGB.[2][3][4] OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Lunev uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelních představitelů včetně Jásira Arafata.[5][6][7] Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti Izraeli, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand z University of California[3] nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State?[8] Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: "V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní."[9]

Mírová jednání s Izraelem[editovat | editovat zdroj]

Arafat vstoupil do mírových jednání s Izraelem (v Madridu a později Oslu), které vedly k uzavření dohody (13. září 1993 ve Washingtonu) o autonomii v Pásmu Gazy a Jerichu. Dohoda byla uzavřena pod patronátem prezidenta USA Billa Clintona. Spolu se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem dostal Nobelovu cenu za mír v roce 1993. Jeden z pěti členů výboru, který rozhoduje o udělení této ceny, vzápětí odstoupil ze své funkce na protest proti udělení ceny vůdci organizace, kterou označil za teroristickou.[10] V roce 1995 podepsal Arafat dohodu o rozšíření autonomie (tzv. Oslo II). Dne 20. ledna 1996 proběhly na území Palestinské autonomie volby, byla zvolena Palestinská rada a Jásir Arafat se stal prezidentem. Sídlem Arafatem vedené Palestinské autonomie se stal Ramalláh na Západním břehu Jordánu.

Jicchak Rabin, Bill Clinton a Jásir Arafat během jednání v Oslo 13. září 1993

Očekávaným vyústěním mírových jednání mezi Izraelem a Palestinci mělo být vytvoření palestinského státu v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu. Situaci komplikovala řada židovských osad na obou územích a ohrožování Izraele palestinskými sebevražednými atentátníky (v únoru a březnu 1996 bylo spácháno pět sebevražedných atentátů, při nichž zemřelo 76 lidí. Izrael odpověděl uzávěrou Západního břehu a pásma Gazy, aby zamezil průniku teroristů). Možnosti dosažení konečné dohody se snížily poté, co byl zvolen premiérem Izraele Benjamin Netanjahu (1996–1999). Po nástupu Ehuda Baraka (1999–2001) Izrael nabídl na summitu v Camp Davidu (červenec 2000) Palestincům pro jejich stát celé Pásmo Gazy a některé enklávy na Západním břehu Jordánu. Návrh však nepočítal se začleněním Východního Jeruzaléma do budoucího Palestinského státu. Realizace návrhu by znamenala vyklizení téměř všech vzdálenějších židovských osad na Západním břehu. Bylo zřejmé, že větší ústupek Izrael Palestincům zastupovaných Arafatem nabídnout nemůže.[zdroj?] Arafat tento návrh odmítl.

Jednání ještě nějakou dobu pokračovala z iniciativy americké administrativy (summit v Šarm aš-Šajchu, 17. 10. 2000; mírové rozhovory ve Washingtonu, 19.–23.12.2000; summit v Tabě, 21.–27.1. 2001), ale odmítnutí Barakova návrhu a rostoucí nepřátelství, které posléze přerostlo ve vypuknutí druhé palestinské intifády, vedly k radikalizaci obou stran. V procesu mírového uspořádání nastaveného dohodami z Oslo již nebylo možné pokračovat. Většina izraelských politiků přestala Arafata považovat za seriózního partnera k jednání. V březnu 2002 označili Izraelci Arafata za nepřítele a zakázali mu opustit jeho sídlo v Ramaláhu.[11]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Podle knihy „Rudé horizonty“ bývalého šéfa rumunské tajné služby Iona Pacepy (vydané roku 1987) byl Jásir Arafat homosexuálně orientován.[12][13] V roce 1990 se však tajně oženil s 26letou Suhou, která 27. srpna 1995 ve Francii porodila jejich jediného potomka dceru Zahwu.[14]

Nemoc a smrt[editovat | editovat zdroj]

Nemocný Jásir Arafat se 29. října 2004 vydal na léčení do Paříže. Byl to jeho první výjezd z Ramalláhu po třech letech. Na začátku listopadu se Arafatův stav značně zhoršil, a proto část pravomocí týkající se bezpečnosti a financi byla předána premiérovi Palestinské autonomie Ahmadu Kurájovi. Izraelská armáda na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy byla z tohoto důvodu uvedena do stavu pohotovosti.

Dne 4. listopadu 2004 se v agenturách objevily zprávy o tom, že Arafat zemřel, ale francouzští lékaři později zprávy dementovali. Arafat se nacházel ve stavu klinické smrti a hlubokém kómatu 4. stupně a tělesné funkce byly udržovány při životě jen lékařskými přístroji. Podle pozorovatelů byly Arafatovy tělesné funkce udržovány při životě proto, aby si Palestinci mohli zvyknout na myšlenku, že Arafat zemřel a aby jeho smrt mohli oznámit palestinští představitelé.[zdroj?] Zemřel v časných ranních hodinách 11. listopadu.

Pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Večer bylo jeho tělo přepraveno do Káhiry, kde následujícího dne proběhlo slavnostní rozloučení za přítomnosti zástupců mnoha států. (Rozloučení proběhlo právě v Egyptě, neboť někteří zástupci, zvláště arabských států, by se nemohli dostavit na Palestinská území vojensky kontrolovaná Izraelem.) Jeho tělo bylo poté převezeno do Ramalláhu na západním břehu Jordánu a provizorně pohřbeno v betonovém sarkofágu. Izrael nedovolil jeho pohřeb v mešitě Al-Aksá na Chrámové hoře ve Východním Jeruzalémě.[zdroj?] Palestinské vedení prohlásilo, že v příznivé době bude sarkofág s Arafatovou rakví přenesen do této mešity.[zdroj?]

Příčina smrti[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. července 2012 podala Arafatova manželka žalobu (která zatím není na nikoho mířená) pro údajnou vraždu svého manžela. Spekulovat o příčině Arafatovy smrti se začalo, když stanice Al-Džazíra odvysílala dokument o možné příčině smrti někdejšího palestinského vůdce. Arafatova manželka dala k dispozici osobní věci manžela švýcarským vědcům, kteří prohlásili, že ve věcech bylo nalezeno polonium. Palestinské vedení pak dalo souhlas k exhumaci těla, ta byla provedena 27. listopadu 2012.[15] Také po prozkoumání jeho ostatků ve Švýcarsku došlo k nálezu zvýšené úrovně polonia.[16] Poločas rozpadu polonia 210Po je 138 dní. Takže po takřka 8 letech klesla jeho počáteční koncentrace na mizivý zlomek.[17] Ruští experti vydali v prosinci 2013 po analýze pozůstatků prohlášení, že Arafat zemřel přirozenou smrtí.[18] Roku 2016 vyšla studie, podle které obsah izotopů olova a plutonia svědčí o otravě a otrava Alexandra Litviněnka, která se odehrála roku 2006 a na které Rusko popírá vinu, měla jen rychlejší scénář.[19]

Jeho osobní lékař v roce 2007 prohlásil, že měl Arafat v době smrti v krvi virus HIV.[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejisté; sporné; Většina zdrojů jako Tony Walker, Andrew Gowers, Alan Hart a Said K. Aburish označují Káhiru jako Arafatovo místo narození, ale jiné uvádí jeho místo narození Jeruzalém, stejně jako Gazu. Viz zde a tady pro více info. Jiné zdroje věří, že Jeruzalém jako místo narození je menší zvěst vytvořená KGB.
  2. http://www.tyzden.sk/podlampou/27226/kto-moze-za-syriu-a-co-pomoze/ od 31:30
  3. a b http://www.aim.org/aim-column/vatican-facilitates-russias-designs-on-the-middle-east/
  4. http://www.nationalreview.com/article/218533/russian-footprints-ion-mihai-pacepa
  5. Stanislav Lunev. Through the Eyes of the Enemy: The Autobiography of Stanislav Lunev, Regnery Publishing, Inc., 1998. ISBN 0-89526-390-4.
  6. Viktor Suvorov Inside Soviet Military Intelligence, 1984, ISBN 0-02-615510-9.
  7. Viktor Suvorov Spetsnaz, 1987, Hamish Hamilton Ltd, ISBN 0-241-11961-8.
  8. http://www.eesc.lt/uploads/news/id834/Putins%20Russia%20ENG%20No8.pdf
  9. Russian Footprints - by Ion Mihai Pacepa, National Review Online, August 24, 2006
  10. [1]
  11. Arabové vs. Izraelci – Jasir Arafat Novinky.cz
  12. http://www.jnewswire.com/article/230
  13. http://web.israelinsider.com/Articles/Diplomacy/4348.htm
  14. RUBIN, Barry. Yasir Arafat: A Political Biography. New York : Oxford University Press, 2003. S. 130. (angličtina)  
  15. Experti exhumovali Arafatovy ostatky
  16. http://www.osel.cz/8681-byl-jasir-arafat-dalsi-obeti-utoku-poloniem-210.html - Byl Jásir Arafat další obětí útoku poloniem-210?
  17. Yasser Arafat 'may have been poisoned with polonium'. BBC [online]. 2013-11-06. Dostupné online.  
  18. ČTK. Arafat nezemřel na otravu radioaktivním poloniem, potvrdili ruští experti. Novinky.cz [online]. 2013-12-26 [cit. 2013-12-26]. Dostupné online.  
  19. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26707208 - (210)Po poisoning as possible cause of death: forensic investigations and toxicological analysis of the remains of Yasser Arafat.
  20. http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/120635-arafat-mel-v-dobe-smrti-v-krvi-virus-hiv.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]