Joe Biden

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Joseph Biden
Official portrait of Vice President Joe Biden.jpg

47. Viceprezident Spojených států amerických
Ve funkci:
20. ledna 2009 – 20. ledna 2017
Prezident Barack Obama
Předchůdce Dick Cheney
Nástupce Mike Pence

Senátor Spojených států amerických
za stát Delaware
Ve funkci:
3. ledna 1973 – 15. ledna 2009
Předchůdce J. Caleb Boggs
Nástupce Ted Kaufman
Stranická příslušnost
Členství Demokratická

Narození 20. listopadu 1942 (77 let)
Scranton, Pensylvánie, USAUSA USA
Choť Neilia Hunterová (od 1966, † 1972)
Jill Tracy Jacobs (od 1977)
Rodiče Joseph Robinette Biden
Děti tři z prvního a dvě z druhého manželství
Sídlo Wilmington, Delaware
Alma mater Syracuse University, University of Delaware
Zaměstnání Politik
Profese politik a advokát
Náboženství římskokatolické
Ocenění Hilal-e-Pakistan (2008)
Prezidentská medaile svobody (2017)
Vítězný řád svatého Jiří
Řád tří hvězd 2. třídy
Řád kříže země Panny Marie 1. třídy
… více na Wikidatech
Podpis Joseph Biden, podpis
Webová stránka joebiden.com
Commons Joe Biden
Některá data mohou pocházet z datové položky.
23. srpna 2008 – Barack Obama ohlašuje, že si jako potenciálního viceprezidenta vybral Bidena

Joseph Robinette „Joe“ Biden, Jr. [ˈdʒoʊsɨf rɒbɨˈnɛt ˈbaɪdən] IPA (* 20. listopadu 1942 Scranton, Pensylvánie, USA) je americký politik, který sloužil jako 47. viceprezident USA mezi lety 2009 až 2017.

V květnu 2019 oznámil svůj plán kandidovat při prezidentských volbách v roce 2020.[1]

Rodina a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Pensylvánii v rodině prodejce automobilů. V 10 letech se s rodiči přestěhoval do Claymontu ve státě Delaware. V roce 1961 vystudoval Archmere Academy v Claymontu a v roce 1965 vystudoval historii a politické vědy na University of DelawareNewarku. V roce 1968 získal titul doktora práv (Juris Doctor – J.D.) na Syracuse University.

V roce 1966 se poprvé oženil a se svou ženou Neilií Hunterovou měl tři děti. Jeho žena a dcera však zahynuly a oba synové byli těžce zraněni při autonehodě v roce 1972. Při vánočních nákupech nedala jeho žena přednost při vjezdu na hlavní silnici nákladnímu vozu, který jejich auto srazil. Biden poté po dlouhou dobu dojížděl do Washingtonu více než hodinu vlakem ze svého domu ve Wilmingtonu. V roce 1977 se Biden podruhé oženil a v manželství s Jill Tracy Jacobsovou se narodila dcera Ashley (* 1981). Starší syn z prvního manželství Beau Biden (̈* 1969, zemřel 2015) byl právník, jenž v letech 2007–2015 z titulu generálního prokurátora zastával úřad ministra spravedlnosti státu Delaware.[2]

Mladší syn Hunter Biden (* 1970) je rovněž washingtonský právník. Jeho podnikatelské aktivity v posledních letech mají spojitost se současnou kauzou tzv. impeachmentu prezidenta Donalda Trumpa. Od 12. května 2014 do dubna 2019 působil Hunter Biden jako člen představenstva ukrajinské firmy Burisma Holdings.[3][4] Burisma je soukromá firma založená v roce 2002, ovládaná přes formálně kyperskou firmu se sídlem v Limassolu, jejímž hlavním akcionářem je ukrajinský oligarcha Mykola Zločevskyj (bývalý ministr energetiky ve vládě prezidenta Viktora Janukovyče). Firma se zabývá těžbou zemního plynu na Ukrajině a obchodováním s plynem. Hunter Biden obdržel tento post, ačkoliv neměl žádné předchozí zkušenosti z tohoto oboru.[5][6] Za svou činnost dostával Hunter Biden od Burismy přes jinou firmu měsíčně až 50 000 dolarů[7] (podle jiného zdroje až 83 000 dolarů).

Kromě toho odletěli otec Joe a syn Hunter Bidenové v prosinci 2013 na palubě vládního letadla Air Force Two na oficiální návštěvu do Číny. Po návratu do Spojených států obdržela Hunterova malá poradenská firma Rosemont Seneca[8] smlouvu v souvislosti s projektem za 1,5 miliardy dolarů od čínské vlády[9][10] pro čínský investiční fond BHR Partners, pro který Hunter Biden pracoval a který v roce 2013 založil podnikatel Jonathan Li.[11] BHR Partners investoval peníze mj. do čínské technologické společnosti Megvii, která spolupracuje s čínskou vládou za účelem sledování muslimských Ujgurů v západočínské provincii Sin-ťiang.[8] Hunter Biden měl v úmyslu odstoupit v říjnu 2019 ze své funkce v této čínské společnosti, aby nekomplikoval nastávající volební boj svého otce. Kromě toho slíbil, že by v případě zvolení Joea Bidena prezidentem USA již nepracoval pro žádnou zahraniční společnost.[12]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1969 začal Joe Biden pracovat jako právník ve Wilmingtonu. V roce 1970 byl zvolen do okresní rady v New Castle, kde pracoval do roku 1972.

V roce 1972 uspěl ve volbách do Senátu Spojených států ve státě Delaware. Svůj mandát nastoupil 3. ledna 1973; stal se pátým nejmladším senátorem v celé historii USA. Poté porazil své republikánské vyzyvatele ve všech dalších volbách v letech 1978 (James H. Baxter, Jr.), 1984 (John M. Burris), 1990 (M. Jane Brady), 1996 a 2002 (Raymond J. Clatworthy) a 2008 (Christine O'Donnellová).

K roku 2009 byl šestým nejdéle sloužícím senátorem v Kongresu USA. Členem Senátu byl šest volebních období, nepřetržitě od ledna 1973 do 15. ledna 2009, kdy na funkci rezignoval jako zvolený viceprezident USA. Byl také předsedou vlivného senátního Výboru pro zahraniční vztahy (Foreign Relations Committee) a Výboru pro soudnictví (Judiciary Committee). Delawareská guvernérka Ruth Ann Minnerová na uprázdněné místo jmenovala dlouholetého člena senátu tohoto státu Teda Kaufmana. V doplňovacích senátních volbách v listopadu 2010 byl pak novým senátorem zvolen demokrat Chris Coons.

V roce 1988 neúspěšně usiloval o prezidentskou kandidaturu za Demokratickou stranu. V roce 2008 svou prezidentskou kandidaturu stáhl 3. ledna po primárkách v státě Iowa. Dne 23. srpna 2008 oznámil prezidentský kandidát Barack Obama, že za kandidáta na místo viceprezidenta USA za demokraty si vybral Joe Bidena, který mj. v Senátu zastával post předsedy Výboru pro zahraniční záležitosti.[13]

Večer 2. října 2008 absolvoval Biden jedinou televizní diskusi s viceprezidentskou protikandidátkou Sarah Palinovou. Diskuse byla klidná, ale nepřesvědčivá. Podle výsledků průzkumů veřejného mínění zadaných americkými televizemi CNN a CBS, provedených po duelu, byl Biden prohlášen vítězem debaty. Zároveň ale podle velké většiny diváků si Palinová vedla lépe, než očekávali.[14][15][16]

Dne 4. listopadu 2008 zvítězil Biden na demokratické kandidátce společně s Barackem Obamou v prezidentských volbách a byl zvolen viceprezidentem USA.

3. ledna 2009 složil Biden opět senátorský slib do rukou viceprezidenta Cheneyho a mandátu se vzdal 15. ledna. Následně guvernér státu Delaware jmenoval jeho nástupce Teda Kaufmana, který zaujal místo v Senátu USA na další dva roky, než v roce 2010 došlo k předčasným senátním volbám na uvolněný post.

Viceprezidentem USA se stal po složení slavnostního slibu v poledne 20. ledna 2009 krátce před slibem prezidenta Obamy. Biden se stal prvním politikem státu Delaware ve funkci viceprezidenta USA a také prvním římským katolíkem v tomto úřadu.

Prezidentské volby 2020[editovat | editovat zdroj]

Během kampaně před volbou prezidenta USA 2020 se Biden dopustil mnoha slovních přešlapů. Americký prezident Donald Trump o něm prohlásil: "Opravdu někdo věří, že je mentálně fit na to, aby byl prezidentem?" Sám Biden připustil, že je „stroj na přežblepty“.[17] Biden však patří mezi nadějné uchazeče o kandidáta vybraného z předvoleb Demokratické strany.

Národní protiraketová obrana[editovat | editovat zdroj]

Joe Biden je znám jako dlouholetý kritik programu Národní raketové obrany, neboť podle něj odvádí pozornost a prostředky od mnohem reálnějších hrozeb. Nestavěl se proti výzkumu protiraketových systémů, ale v červnu 2002 odsoudil prezidenta George W. Bushe za jednostranné vypovězení smlouvy s Ruskem o omezení systémů protiraketové obrany (smlouva ABM). Podle Bidena šlo o krok, který podkopal snahy USA o omezení šíření jaderných zbraní.[18]

Obamova administrativa, ve které Biden sloužil jako viceprezident, pokračovala v budování protiraketové obrany v RumunskuPolsku navzdory ostrým protestům ze strany Ruska,[19] které americkou protiraketovou obranu v Evropě označilo za porušení Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987, protože systém by mohl být využit i k odpálení jaderných střel.[20]

Postoje k sociálním otázkám[editovat | editovat zdroj]

Joe Biden prohlašuje, že v souladu s výsledkem procesu Roe vs. Wade by stát měl zaujímat neutrální stanovisko k interrupcím – neměl by je zakazovat, ale ani financovat z federálních zdrojů. Podpořil však Zákon o zákazu částečného porodu, týkající se kontroverzní interrupční metody IDX.

V roce 1994 se Biden významně podílel na prosazení Zákona o potlačování násilných trestných činů a o vymáhání zákona, který například omezil dostupnost některých poloautomatických střelných zbraní a definoval šedesát nových trestných činů, za něž je možno pachatele odsoudit k trestu smrti.

V roce 1996 podpořil Zákon na obranu manželství, který deklaruje, že žádný z členských států federace není povinen považovat partnerství dvou osob stejného pohlaví za manželství, i kdyby toto partnerství bylo za manželství považováno v nějakém jiném členském státě. Federální vláda dokonce takové partnerství za manželství považovat nesmí.

Joe Biden podporuje federální financování výzkumu embryonálních kmenových buněk. V roce 1998 hlasoval proti zákazu klonování lidí.

Nesouhlasí s trestem smrti za homosexualitu, který se od dubna 2019 po zavedení islámského práva šaría uplatňuje v Sultanátu Brunej, a prohlásil, že kamenovat lidi za homosexualitu nebo nevěru je otřesné a nemorální.[21]

Během prezidentské televizní debaty 27. června 2019 senátorka Kamala Harrisová vyčetla Bidenovi, že v minulosti spolupracoval s předními segregacionistickými politiky a byl proti rozvážení černošských dětí autobusy (tzv. desegregation busing) do veřejných škol s převahou bílých dětí v rámci politiky desegregace škol nařízené v 70. letech Nejvyšším soudem, který stanovil, že federální vláda může zavést povinnou školní autobusovou dopravu, aby byla zajištěna rasová rovnováha na amerických školách.[22][23] Biden se hájil tím, že podporoval desegregaci škol prováděnou na místní úrovni, ale byl proti prosazování této politiky federální vládou.[23]

Biden podporuje pozitivní diskriminaci (tzv. affirmative action),[24] ze které benefitují historicky znevýhodněné etnické a rasové menšiny (zvláště Afroameričané a Hispánci).

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Biden připíjí na počest čínského prezidenta Si Ťin-pchinga během jeho návštěvy Spojených států 25. září 2015

V roce 1999 podpořil nálety NATO na Srbsko.[25] Jako předseda zahraničního výboru amerického Senátu prohlásil 10. října 2002, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení. V říjnu 2002 Biden hlasoval pro válku v Iráku.[26] V roce 2011 podpořil vojenskou intervenci NATO v Libyi.[27] Co se týče občanské války v Sýrii, obhajoval Biden vyzbrojování protivládních povstalců.[28]

V říjnu 2014 obvinil Turecko, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, že v boji proti syrské vládě podporovaly teroristické organizace An-Nusrá a Al-Káida i další džihádistické radikály proudící do Sýrie z celého světa. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan požadoval od Bidena omluvu a prohlásil, že pokud se neomluví, stane se pro něj Biden minulostí.[29] Biden, který označil Erdoğana za svého „starého přítele“, se následně za svá slova o turecké podpoře islamistů Erdoğanovi omluvil.[30] Kurdskou stranu PKK bojující proti Turecku za vytvoření nezávislého kurdského státu označil Biden za „teroristickou organizaci“.[31]

Bidenův syn Hunter byl krátce po Euromajdanu na Ukrajině v roce 2014 přijat jako člen představenstva ukrajinské plynařské firmy Burisma Holdings.[7] Firma byla na Ukrajině vyšetřována pro podezření z korupce a tehdejší ukrajinský generální prokurátor, který Burismu vyšetřoval, byl po nátlaku viceprezidenta Bidena na vládu prezidenta Petra Porošenka odvolán ze své funkce. Vyšetřování bylo poté zastaveno, ale Biden tvrdí, že jeho nátlak na odvolání prokurátora s vyšetřováním Burismy nijak nesouvisel.[32]

Obvinění z nevhodných doteků[editovat | editovat zdroj]

Biden má dlouhodobý problém, že se nevhodně dotýká cizích žen a dětí,[33] vysloužil si proto přezdívku 'Creepy Joe'.[34] Některé postižené ženy si na jeho chování stěžovaly. Šéfka Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová prohlásila, že Biden by měl pochopit, že „osobní prostor je důležitý“.[35]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joe Biden na anglické Wikipedii.

  1. Trumpovi roste osudový soupeř. Biden ho poráží zatím ve všech anketách. iDnes.cz [online]. 20. května 2019. Dostupné online. 
  2. DELAWARE DEPARTMENT OF ELECTIONS. State of Delaware 2006 Election Results. [s.l.]: Delaware Department of Elections, November 7, 2006. Dostupné online. S. 2. (anglicky) 
  3. BIDDER, Benjamin a KRÖGER, Michaelː Hunter Biden, Sohn des US-Vizepräsidenten, arbeitet für ukrainischen Gaskonzern (Hunter Biden, syn amerického viceprezidenta, pracuje pro ukrajinský plynařský koncern). Der Spiegel, [1], 14. května 2014 (německy).
  4. HEMINGWAY, Mollie: 9 Questions To Ask About Biden’s Work With A Gas Company In Ukraine (Devět otázek, na které bychom se měli ptát ohledně Bidenovy práce pro plynařskou společnost na Ukrajině). The Federalist, [2], 13. května 2014 (anglicky).
  5. Burisma.com: Board of Directors. burisma.com [online]. [cit. 2014-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-14. 
  6. The Biden family's strange business history. Politico. 3. srpna 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b VOGEL, Kenneth P.; MENDEL, Iuliia. Biden Faces Conflict of Interest Questions That Are Being Promoted by Trump and Allies. The New York Times. 2019-05-01. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  8. a b Chinese Fund Backed by Hunter Biden Invested in Technology Used to Surveil Muslims. The Intercept. May 3, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Peter Schweizer: China Seeks Influence Through Proxies, Trump's Adult Children. The Weekly Standard. 10. dubna 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Author Alleges China Used Business Deals to Influence Families of Mitch McConnell, Joe Biden. The Wall Street Journal. 15. března 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Will Hunter Biden Jeopardize His Father’s Campaign?. The New Yorker. 1. července 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Hunter Biden to step down from board of Chinese-backed private-equity firm: Candidate’s son says he won’t work for any foreign-owned companies if his father is elected president [online]. Dostupné online. (anglicky) , 13. října 2019.
  13. Novinky.cz: Barack Obama vybral svého kandidáta na viceprezidenta, 23. 8. 2008
  14. Spojené státy mají za sebou ostře sledovanou debatu kandidátů na post viceprezidenta
  15. Debata Palinová-Biden skončila bez osobních útoků
  16. viceprezidentský duel: Palinová překvapila, Biden zvítězil
  17. Joe Biden sází jeden přežblept za druhým. Nemá na to, aby byl prezident, útočí Trump. Aktuálně.cz [online]. 16. srpna 2019. Dostupné online. 
  18. Obama si za svého spolukandidáta zvolil silného kritika protiraketové obrany. www.greenpeace.org [online]. [cit. 2008-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-19. 
  19. Rusko chce s postsovětskými spojenci vybudovat vlastní protiraketový štít. Česká televize [online]. 8. června 2016. Dostupné online. 
  20. Putin o americkém štítu: Nenecháme se zatáhnout do nového závodu ve zbrojení. Česká televize [online]. 13. května 2016. Dostupné online. 
  21. Brunei defends tough new Islamic laws against growing backlash. www.reuters.com. 30. března 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  22. OLIPHANT, James. Harris challenges Biden in breakout U.S. debate performance [online]. 27. června 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b Joe Biden’s record on school desegregation busing, explained. Vox [online]. 3. července 2019. Dostupné online. 
  24. Joe Biden's dicey past on racial issues could come back to bite him in the 2020 Democratic primaries. Business Insider [online]. 25. dubna 2019. Dostupné online. 
  25. Gordon, Michael R. (24. srpna 2008). "In Biden, Obama chooses a foreign policy adherent of diplomacy before force". The New York Times.
  26. Richter, Paul; Levey, Noam N. Joe Biden respected – if not always popular – for foreign policy record. Los Angeles Times. 24. srpna 2008.
  27. MEMOLI, Michael A. LA Times. Kadafi death: Joe Biden says 'NATO got it right' in Libya [online]. 20. října 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Who to Blame If Arming the Syrian Rebels Goes Wrong. The Atlantic. 18. září 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  29. CARTER, Chelsea J.; BRUMFIELD, Ben; MAZLOUMSAKI, Sara. Vice President Joe Biden apologises to Turkey, UAE. edition.cnn.com. CNN, 6. října 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Joe Biden Is the Only Honest Man in Washington. Foreign Policy. 7. října 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Biden says Kurdish PKK is a 'terror group plain and simple' [online]. Deutsche Welle, 23. ledna 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Trump’s Ukraine controversy cast spotlight on Hunter Biden’s business dealings. Fox News. 24. září 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  33. MCGANN, Laura. Lucy Flores isn’t alone. Joe Biden’s got a long history of touching women inappropriately. [online]. 29. března 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ‘Creepy Joe’ Biden made women uneasy. Sorry shouldn’t be the hardest word. The Guardian [online]. 7. dubna 2019. Dostupné online. 
  35. Příliš náklonnosti škodí. Joe Biden čelí nařčení z nevhodného chování vůči ženám. Česká televize [online]. 3. dubna 2019. Dostupné online. 
  36. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  37. ჯოზეფ ბაიდენი თბილისში. რადიო თავისუფლება [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (gruzínsky) 
  38. VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  39. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №250/2017. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (ua) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]