Občanská válka v Sýrii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o revoluci trvající od roku 2011. Další významy jsou uvedeny v článku Syrská revoluce (1925).
Občanská válka v Sýrii
Konflikt: Arabské jaro a Arabská zima Ovlivněno Povstáním v Iráku
Zleva doprava: Rozbombardovaná ulice v Aleppu, uprchlický tábor u tureckých hranic, oběti chemického útoku, satelitní záběry s dělostřelectvem
Zleva doprava: Rozbombardovaná ulice v Aleppu, uprchlický tábor u tureckých hranic, oběti chemického útoku, satelitní záběry s dělostřelectvem
Trvání: 15. březen 2011 - dosud
(5 let a 51 dní)
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Sýrie, Irák a Libanon
Casus belli:
Výsledek: Probíhá
Změny území: {{{území}}}
Strany
Flag of Syria.svg Syrské vládní síly

Spojenci:
Strana Baas Baasistické brigády
Syrian Resistance Flag.svg Syrský odpor
Flag of the Syrian Social Nationalist Party.svg Syrská národně sociální strana
PFLP-GC Flag.svg LFOP-HV
Liwa Abu al-Fadhal al-Abbas SSI.svg al-Abbás
(vlajka chybí) Badr
(vlajka chybí) Haidar al-Karar
Flag of Promised Day Brigades.svg Brigády zaslíbeného dne
Houthis Logo.png Hútíové
Sootoro
Fatah Flag.svg Fatah al-Intifáda
Flag of Druze.svg Jayš al-Muwahidín
Flag of Druze.svg Ozbrojené síly Abú Ibrahíma
Dhkp.svg DHKP/C
Black Front.png Mavros Krinos[1][2]
Emblem of the Palestine Liberation Army.svg Palestinská osvobozenecká armáda
Flag of Palestine.svg Liwa Al Quds
(vlajka chybí) Arabská demokratická strana
Flag of the Arab National Guard.svg Arabská národní garda
Flag of Syria.svg Slovanské jednotky (2013)
(vlajka chybí) Faylak Wa’ad al-Sadiq
InfoboxHez.PNG Hizballáh
ÍránÍrán Írán

Vojenská podpora: RuskoRusko Rusko (2011–2015)
IrákIrák Irák
Flag of North Korea.svg KLDR
VenezuelaVenezuela Venezuela



Ruská intervence proti Islámskému státu a části syrské opozici (2015 – současnost):
RuskoRusko Rusko
SýrieSýrie Sýrie

Flag of Syria (1932-1958; 1961-1963).svg Syrská opoziční koalice

Flag of Jihad.svg Al-Káida

Spojenci:
Flag of the Islamic Front (Syria).svg Islámská fronta
Al-Liwaa.svg Armáda mudžáhidů
Emblem of the Ansar al-Deen Front.svg Ansar al-Dín
Al-Liwaa.svg Islámský svaz Ajnad al-Šám
Flag of Jihad.svg Ghuraba al-Šám
Flag of Jihad.svg Jund al-Šám
(vlajka neznámá, logo chybí) Brágády Abdullah Azzam
Flag of Jihad.svg Fatah al-Islám
Flag of Ansar al-Islam.svg Ansar al-Islám
(vlajka neznámá, logo chybí) Aliance Muhajirin wa-Ansar
Flag of Turkistan Islamic Party.svg Turkistánská islámská strana[3][4][5]
(vlajka chybí) Brigády syrských Turkmenů
Flag of the Muslim Brotherhood.gif Muslimské bratrstvo Sýrie
Flag of Caucasian Emirate.svg Junud al-Šám [6]
Flag of Jihad.svg Jaysh al-Sunnah wal-Jama'ah
Flag of Jihad.svg Fajr al-Islám
Flag of Taliban.svg Tahrík-e Tálibán-e Pákistán[7][8]
Flag of the Future Movement.svg Hnutí budoucnosti
a další skupiny...

Vojenská podpora: KatarKatar Katar
Flag of Saudi Arabia.svg Saúdská Arábie
TureckoTurecko Turecko
LibyeLibye Libye
USAUSA USA
FrancieFrancie Francie



Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Islámský stát (ve válce s opozicí, vládou i Kurdy, 2014 – současnost)

  • Flag of Jihad.svg Liwa al-Dawúd
Syrský Kurdistán Sjednocená demokratická strana

MLKP Badge.svg MLKP

(vlajka chybí) Syriacká svazová strana

Flag of Kurdistan.svg Irácký Kurdistán

Drapeau du Parti pour une vie libre au Kurdistan - PJAK.png Strana svobodného kurdského života
RuskoRusko Rusko



Intervence proti IS (2014 – současnost):
USAUSA USA
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
FrancieFrancie Francie
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
KanadaKanada Kanada
AustrálieAustrálie Austrálie
KatarKatar Katar
Flag of the United Arab Emirates.svg SAE
JordánskoJordánsko Jordánsko
Flag of Saudi Arabia.svg Saúdská Arábie
BahrajnBahrajn Bahrajn
MarokoMaroko Maroko

Velitelé
Sýrie Bašár al-Asad
Syrské ozbrojené síly Máhir al-Asad
Syrské ozbrojené síly Dáud Radžha
InfoboxHez.PNG Hassan Nasralláh
Jednotky Quds Qasem Sulejmani
Syrská svobodná armáda Salim Idris
Fronta an-Nusrá Abu Muhammad al-Golani

Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Abu Bakr al-Bagdádí

Kurdský nejvyšší výbor Salih Muslim Muhammad
Síla
Sýrie Bezpečnostní direktorát:
8 000
Syrské ozbrojené síly Syrské ozbrojené síly:
178 000[zdroj?]
Flag of the National Defense Force.svg Národní obranné jednotky:
60 000-100 000[zdroj?]
Sýrie Jaysh al-Sha'bi:
50 000
Flag of the Ba'ath Party.svg Šabiha:
10 000
Liwa Abu al-Fadhal al-Abbas SSI.svg Brigáda al-Abbás:
10 000
InfoboxHez.PNG Hizballáh:
3 000-5 000[9]
Írán Írán:
1 000-1 500[9]
RuskoRusko Rusko:
1 700
Syrská svobodná armáda Syrská svobodná armáda:
40 000-50 000[10]
Flag of Syria (1932-1958; 1961-1963).svg Ahfad al-Rasul:
7 000-9 000
Flag of the Islamic Front (Syria).svg Islámská fronta:
45 000-60 000[zdroj?]
Flag of Jabhat al-Nusra.jpg Fronta an-Nusrá:
5 000-7 000[zdroj?]

Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Islámský stát:
50 000[11]

People's Protection Units Flag.svg Jednotky lidové ochrany:
15 000-35 000[zdroj?]
Ztráty
44 000 vládních vojáků[12]
320 příslušníků Hizballáhu[12]

Rusko 1 pilot

37 000 syrských povstaleckých bojovníků.[12]
22 000 zahraničních bojovníků.[12]
470 000 mrtvých a 1,5 milionu zraněných dle SCPR.[13][14]

300 000 uvězněno.[12]
20 000 pohřešovaných.[12]
6,5 milionu vnitřně vysídlených dle UNHCR.[15][16]
Více než 3 miliony uprchlíků v sousedních zemích (UNHCR):[15][16] Libanon 1 175 504
Turecko 832 508
Jordánsko 613 252
Irák 215 369
Egypt 139 090
Severní Afrika 23 367

Syrská občanská válka[17] je stále trvající vnitřní ozbrojený politický konflikt v Sýrii. Konflikt začal 15. března 2011 poklidnými demonstracemi[18] v rámci tzv. arabského jara, napadením demonstrantů syrskou armádou,[19][20][21] rozvinul se do povstání významné části obyvatelstva a v roce 2012 eskaloval do občanské války a faktického roztříštění země na mnoho frakcí bojujích za rozličné cíle ve velmi nepřehledném konfliktu.

Nejvýznamnější strany konfliktu jsou vláda prezidenta Asada, která chce potlačit povstání a udržet si vládu pokud možno nad celou zemí (na její straně stojí drtivá většina alávitů a většina příslušníků ostatních náboženských menšin, podporu ze zahraničí dostává především od Ruska a Íránu), umírnění rebelové, kteří požadují ukončení téměř pět desetiletí trvající vlády Socialitické strany arabské obrody a rezignaci prezidenta Asada (na jejich straně bojují především umírnění většinoví sunnité a zahraniční podpory se jim dostává především od USA, Západní Evropy a Turecka), syrští Kurdové, kteří usilují o co největší autonomii až samostatnost svých teritorií (ze zahraničí se jim dostává určitě podpory od Západu a naopak jsou terčem útoků ze strany Turecka), a islamisté usilující o obnovení kalifátu či vybudování jiné pravé islámské říše, které reprezentují navzájem soupeřící Islámský stát a s Al Kajdou spojená fronta an-Nusrá (na jejich straně bojují místní radikálové a mudžáheddíni z celého světa a podporu dostávají - na neoficiální úrovni od tamních radikálních kruhů - ze Saudské Arábie a dalších arabských států a Turecka,[22][23][24][25] naproti tomu Islámský stát je terčem útoků ze strany celé řady zemí, počínaje Západem[26] a konče Tureckem).

Okolnosti a začátky nepokojů v Sýrii[editovat | editovat zdroj]

Sucha, vyčerpání zásob spodní vody a velký nárůst obyvatel přispěl k situaci a nepokojům v Sýrii.[27]

Syrská opozice usiluje o svržení prezidenta al-Asada, který na počátku protestů přislíbil reformy, ovšem neuskutečnil je. Jediným ústupkem bylo zrušení výjimečného stavu, který v zemi platil od nástupu levicové strany Baas v roce 1963 a odvolán byl al-Asadem 19. dubna 2011.[28] Vládní jednotky naopak proti demonstrantům tvrdě zasahují − během pěti měsíců (od března do začátku srpna 2011) podle odhadů BBC mohlo zahynout více než 1 600 lidí.[29] Vláda proti pokojným demonstracím poslala armádu.[30][31][32][33] Rada bezpečnosti OSN vydala 4. srpna 2011 prohlášení, které odsuzuje útoky syrské vlády na civilisty a také porušování lidských práv a vyzývá k zastavení násilí, ale také ke zdrženlivosti a zdržení se odvetných akcí, především při útocích na státní instituce. Dokument však nemá takovou váhu jako by měla rezoluce, na které se ale Rada bezpečnosti nedokázala shodnout.

Protesty ve městě Banyas 29. dubna 2011

Občanská válka v Sýrii je považována za hrozbu pro sousední Libanon, kde je syrská vláda patronem silného protiizraelského hnutí Hizballáh. Rovněž panují obavy,[zdroj?] že by se mohla vystupňovat konfrontace na syrsko-izraelské hranici. Důležitým spojencem syrské vlády je právě libanonské hnutí Hizballáh. S Asadem také sympatizuje současná irácká vláda, která je vedena příslušníky ší'itské většiny v zemi. Rusko je pro Asadův režim hlavním dodavatelem zbraní, Írán mu pomáhá finančně.

Všechny hlavní mocenské složky mají v rukou příslušníci alávitské komunity. Část syrských sunnitů také patří mezi vládnoucí elitu, ale v ozbrojených složkách nejsou na rozhodujících postech. Různé proudy opozice vytvořily na začátku června 2011 jednotnou frontu na schůzce v Turecku. Opoziční hnutí odmítá tvrzení, že jde o sektářsky motivované povstání s cílem vytvořit v Sýrii islámskou republiku. Vláda totiž zpravidla protestující označuje jako fanatické islamisty a ozbrojené gangy.[34]

Průběh nepokojů v Sýrii v roce 2012[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 nepokoje pokračují. Podle šéfa syrské diplomacie Valída Mualima vláda byla připravena dodržet podmínky mírového plánu Kofiho Annana. Asadův režim ale ignoroval stažení vojenských sil do 10. dubna z obydlených míst. V zemi působí skupina pozorovatelů OSN, která má dohlížet na dodržování klidu zbraní, nicméně stále probíhají demonstrace, které mnohdy provází násilnosti, střelba a úmrtí demonstrantů i vojáků.[35]

V parlamentních volbách (květen 2012) vyhlášených Asadovým režimem vyhrála přesvědčivě jeho Strana Baas. To však vyvolalo na Západě podezření, že výsledky voleb byly Asadem výrazně zmanipulovány. Volby uznal pouze Írán, Rusko a Venezuela.

V polovině května připustil generální tajemník OSN Pan Ki-mun, že za nedávnými atentáty v Sýrii nejspíš stojí mezinárodní islámská teroristická síť Al-Káida.[36]

Proti odpůrcům režimu bylo nasazeno i syrské letectvo – první důkazy o nasazení Mil Mi-8/17 v roli vrtulníků palebné podpory u Azázu se objevily 22. března 2012.[37] První nasazení bitevních Mil Mi-25 bylo zaznamenáno 10. června u Rastanu.[38] Asadovy ozbrojené síly se setkaly i s případy dezerce: 10. června dezertoval 743. prapor protiletadlové obrany u Talbisehu severně od Homsu[39] a 21. června dezertoval plukovník Hassan Hamada, který v letounu MiG-21 uletěl do Jordánska, kde požádal o azyl.[40]

Masakr v Húle[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. května 2012 informovali pozorovatelé OSN o tom, že ve městě Húla se stal útok, při kterém zahynulo asi 49 dětí a 59 dospělých. Podle opozice je za útok zodpovědná syrská armáda a provládní milice šabíha, syrská vládní média připsala vinu opozici a Al-Káidě.[41] Spojené státy, po události v Húle, prosazovaly nový plán na odstranění Bašára Asada, mělo jít o řešení přijatelné pro syrskou opozici, ale také pro Rusko. Rusko dosud Asada bránilo a částečně ho podporovalo, zatímco USA podporovaly naopak opozici. Plánu se ve Washingtonu, ale i v Moskvě říká „jemenský scénář“ (Asad by tak měl odejít ze scény podobně jako někdejší jemenský prezident Sálih, tedy řízeně a při zachování některých prvků dosavadního režimu, protože v San'á převzal Sálihovu roli jeho viceprezident Abdu Rabbuh Mansúr Hádí), Rusko s plánem ale zatím nesouhlasí.[42][43]

USA považuje jako jedinou možnost[zdroj?] vojenský zásah na Sýrii, ale ministr obrany USA Leon Panetta řekl, že případná intervence USA v zemi neproběhne bez mandátu OSN. Francouzský prezident François Hollande po schůzce s Vladimirem Putinem označil odchod Bašára Asada za jediné východisko z krize v Sýrii. Putin jednal i s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Během schůzky důrazně odmítl možnost vojenského zásahu, s Merkelovou se shodl na tom, že konflikt v Sýrii by měl mít politické řešení.[44]

Bašár Asad 3. června 2012 vystoupil na veřejnosti. Obvinil zahraniční síly, že se snaží zničit Sýrii, a odmítl odpovědnost za masakr v Húlá. Největším problémem země je podle něj terorismus, vůči němuž bude i nadále stát bojovat, stejně jako proti těm, kteří hledají chaos jako živnou půdu teroru. Asad také prohlásil, že teroristé verbují teenagery, kteří se stávají zabijáky už za 2000 syrských liber (650 korun). Země podle zvláštního komisaře OSN Kofiho Annana stojí na pokraji regulérní války.[45]

Vyšetřování OSN 15. srpna dospělo k závěru že za masakr v Húle byly zodpovědné polovojenské a armádní jednotky režimu.[46]

Sestřelení tureckého letadla[editovat | editovat zdroj]

22. června 2012 byl sestřelen turecký průzkumný letoun RF-4E Phantom,[47] přičemž pilot i operátor zahynuli. Podle syrské armády neidentifikovaný vzdušný objekt narušil syrské teritoriální vody ze západu v 11:40 místního času. Syrská vzdušná obrana zaznamenala přímý zásah asi 1 km od pobřeží. Turecká armáda ztratila rádiový kontakt s F-4 v 11:58 místního času. Letoun dopadl 10 km od vesnice Om al-Tujour provincie Latakíja, hluboko v syrských teritoriálních vodách středozemního moře.[48]

Čin vyvolal širokou odezvu na mezinárodním poli. NATO (Turecko je členem) na mimořádné schůzce incident odsoudilo a bylo odhodláno svého spojence bránit. Rusko nepovažovalo čin Damašku za záměrný a vyzvalo alianci a Turecko ke zdrženlivosti. Assad se za incident omluvil.[49] Ankara však pohrozila, že na případné narušení svých hranic Sýrií odpoví zbraněmi. Turecké ozbrojené síly také přesunuly některé své jednotky k syrským hranicím.[zdroj?] Okolnosti incidentu však nejsou stále jasné.[50] V Sýrii se mezitím rozhořely dosud největší boje mezi armádou a ozbrojenou opozicí v metropoli Damašku a jeho bezprostřední blízkosti.[51]

Rezoluce RB OSN[editovat | editovat zdroj]

Rusko a Čína ve čtvrtek 19. července 2012 v Radě bezpečnosti OSN vetovaly rezoluci k Sýrii hrozící sankcemi za neplnění dokumentu. Od začátku syrské krize Moskva a Peking použily v Radě bezpečnosti práva veto už potřetí. USA v reakci na další neúspěch prohlásily, že Rada bezpečnosti v řešení syrské krize naprosto selhala. Británie ihned navrhla novou rezoluci, která počítá alespoň s 30denním prodloužením pozorovatelské mise v Sýrii.[52] Tato rezoluce byla nakonec schválena, i když další prodloužení pozorovatelské mise je vázáno na sporný fakt, že vyžaduje stažení jen jedné z bojujících stran z pole. V textu je totiž ustanovení, které předpokládá, že ze svých pozic ustoupí vládní vojska, protože disponují těžkými zbraněmi.[53]

Letecký útok na Azáz[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. srpna 2012 zaútočily letecké síly vládních ozbrojených složek Sýrie na město Azáz, nacházející se nedaleko syrsko-turecké hranice.[54] Místní obyvatelé tvrdí, že zde nebyly přítomné žádné ozbrojené síly, a tudíž se jedná o útok mířený jednoznačně proti civilnímu obyvatelstvu.[55] Zprávy o (ne)přítomnosti ozbrojených sil se však nepodařilo ověřit. Město, které bylo chloubou části Sýrie ovládané rebely, zůstalo po náletu v troskách. Zemřela zde nebo byla zraněna asi stovka obyvatel.

Použití chemických zbraní a hrozba útoku ze strany USA a Francie[editovat | editovat zdroj]

Chemické útoky v Ghútě se odehrály 21. srpna 2013 v průběhu občanské války v Sýrii. Došlo k nim na východních předměstích Damašku, hlavního města Sýrie, v oblasti Ghúta v muháfaze Ríf Dimašq. Podle zjištění Organizace spojených národů bylo použito 350 litrů sarinu.[56] Počet obětí dosáhl stovek, přičemž povstalecká Svobodná syrská armáda oznámila 1729 mrtvých a až 6000 zasažených[57], zatímco nezávislá organizace Lékaři bez hranic potvrdila k 24. srpnu zhruba 3600 ošetřených a jen 355 mrtvých.[58] Jedná se o největší využití chemických zbraní od iráckého útoku v Haladžbě proti Kurdům v roce 1988.[59]

Podle povstalců chemické zbraně použila syrská armáda podporující režim Bašára al-Asada, režim naopak viní z použití zbraní povstalce. Sýrie byla v době útoku jedním z pěti států, které nepodepsaly Úmluvu o chemických zbraních, respektive jedním ze sedmi, které ji neratifikovaly, a syrská vláda v roce 2012 přiznala, že chemické zbraně má.[60] Přesvědčení, že chemické útoky má na svědomí vládnoucí režim, vyjádřily ústy svých představitelů mimo jiné Spojené státy americké, Francie a Spojené království, a zároveň začaly plánovat nějakou formu vojenského zásahu.[61][62]

Naopak Rusko a Írán, které se v konfliktu staví dlouhodobě na stranu Asadova režimu, vyjádřily přesvědčení, že za útoky stojí povstalci,[63] a Čínská lidová republika zaujala zdrženlivý postoj.[61] Vzhledem k tomu, že stálí členové Rady bezpečnosti OSN Čína a Rusko se nechystali podpořit odvetný vojenský zásah proti Asadovu režimu,[64] byla západními spojenci v reakci na útoky zvažována možnost zasáhnout bez mandátu Organizace spojených národů podobně jako Severoatlantická aliance zasáhla v roce 1999 v Kosovu.[65]

29. srpna Dolní sněmovna Spojeného království zamítla návrh vlády Davida Camerona na vojenskou intervenci v Sýrii v poměru 272 ku 285 hlasům.[66]

6. září se během summitu zemí skupiny G20 v Petrohradu na schůzce mezi čtyřma očima setkali Barack Obama a Vladimir Putin, aby prodebatovali své postoje vůči krizi v Sýrii, ale tato schůzka neodstranila jejich rozdílné názory, kdy USA preferují řešení použitím vojenské intervence, ale Rusko armádní zásah odmítá.[67] Následně ministr zahraničních věcí USA John Kerry prohlásil, že Bašár Asad by mohl odvrátit útok na Sýrii, pokud by do týdne odevzdal všechny chemické zbraně mezinárodnímu společenství.[68]

Následně Sýrie přijala ruský návrh na předání chemických zbraní pod mezinárodní kontrolu. S odvoláním na syrského ministra zahraničí Valída Mualíma to oznámila ruská agentura Interfax. Krok vítá i Francie, která v Radě bezpečnosti OSN předloží návrh rezoluce o chemických zbraních v Sýrii.[69] V noci z 27. na 28. září 2013 Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenálu chemických zbraní. Rezoluce uvádí, že Sýrie nesmí chemické zbraně používat, vyvíjet či skladovat a musí plně spolupracovat s OSN na likvidaci svých zásob těchto zbraní. Rezoluce odsuzuje použití chemických zbraní při srpnovém útoku, ale nezmiňuje toho, kdo je za incident zodpovědný. Neobsahuje ani bezprostřední hrozbu trestu, pokud by se Sýrie požadavku nepodřídila.[70]

Důležité bitvy[editovat | editovat zdroj]

Bitva o Damašek[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny července roku 2012 probíhala přibližně týden dlouhá bitva o syrské hlavní město Damašek. Zpočátku povstalci zaznamenávali četné úspěchy a dostali se až do centra města, bojovalo se i v blízkosti některých vládních budov. Po protiútoku syrských vládních vojsk však byly povstalecké jednotky nuceny se postupně stahovat. Objevovalo se i množství zpráv o tom, že armáda bombardovala i čtvrtě obývané množstvím civilistů, tyto zprávy však nebylo možné potvrdit.[71]

Dne 18. 7. 2012 poté proběhl útok na nejbližší spolupracovníky syrského prezidenta. Na místě zemřel ministr obrany Dáud Rádžha, při převozu do nemocnice zraněním podlehl i jeho náměstek a prezidentův švagr Ásif Šaukát. Zabit byl také bývalý ministr obrany a poradce viceprezidenta Hassan Turkmaní, a také šéf sekce vyšetřování Syrské zpravodajské služby Hazífa Machlúfa. Několik dalších vysokých syrských činitelů bylo zraněno. Mezi nimi byl i ministr vnitra Muhammad Ibráhím Šaar, a šéf syrské rozvědky Hišám Bachtijar, klíčová postava represí proti povstalcům, jenž svým zraněním 20. července podlehl.[72]

K odpovědnosti za útok se přihlásily hned dvě skupiny povstalců, kteří proti současnému režimu bojují už od jara roku 2011, a to islamistická skupina Liwa al-Islám a prozápadní Svobodná syrská armáda.[73]

Objevovaly se spekulace, že prezident Asad utekl do přímořského letoviska Lázikíja, avšak později byly samotným Asadem vyvráceny, když se objevil na veřejnosti.[74]

Bitva o Aleppo[editovat | editovat zdroj]

Civilisté zranění během bojů o Aleppo
Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Aleppo (2012–současnost).

Od 25. 7. 2012 probíhají boje v největším městě Sýrie Aleppu.[75] Město bylo z velké části obsazeno rebely, avšak síly Asada se stáhly do bezprostředního okolí města a rebely postupně vytlačily z většiny města. Z bašty opozičních sil, aleppské čtvrti Salahaddín, se většina rebelů stáhla poté, co Asad použil termobarickou zbraň.[76] Přesto zde však jisté skupiny opozičních vojáků vzdorují Asadovým jednotkám, boje o Aleppo zatím ani jedna strana nevzdala.

Ve druhé polovině srpna 2012 síly rebelů posílily svou přítomnost v Aleppu. Objevily se informace, že při bojích v Aleppu pomáhají rebelům západní agenti. Dodávají jim informace o tom, kam se pohybují syrská vládní vojska.[77]

Bitva o Kusajr[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. června 2013 se syrské armádě s podporou Hizballáhu podařilo po téměř dvou letech bojů dobýt město Kusajr u hranice s Libanonem. Povstalci v Homsu tak byli z velké části odříznuti od zásob.

Zúčastněné strany[editovat | editovat zdroj]

Vojenská situace v Sýrii v současnosti (průběžně aktualizováno).
     pod kontrolou syrské vlády     Pod kontrolou Kurdů     Pod kontrolou ISIL     Pod kontrolou fronty an-Nusrá     Pod kontrolou syrské opozice     Sporná hranice mezi válčícími stranami
(Pro detailní mapu viz zde)

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Na jedné straně stojí současná Syrská vláda v čele s prezidentem Bašárem Asadem, který je podezřelý z vážných zločinů[78]. Asadova vláda je podporována stranickou milicí Šabíhá, která je také podezřelá z vážných zločinů, a libanonskou šíitskou milicí Hizballáh, řazenou mezi teroristické organizace, která se snaží udržet u moci režim, jenž ji dlouhá léta podporoval ve střetech s Izraelem.

Většina alavitů, ke kterým patří i Asad a jeho rodina, syrských křesťanů a drúzů podporuje syrskou vládu, protože se bojí represí proti menšinám v případě vítězství sunnitských islamistů. Asad má podporu i některých umírněných sunnitů, kteří se bojí přílivu džihádistů napojených na al-Kajdu.[79][80] Syrští křesťané vytvořili milice bojující proti povstalcům.[81] Vzhledem ke skladbě obyvatel představuje tato podpora 10-20% populace Sýrie.

K nejvýznamnějším zahraničním podporovatelům režimu patří Rusko, které mu dodává zbraně výměnou za peníze, blokuje všechny rezoluce namířené proti němu v radě bezpečnosti OSN, a pak Írán a Irák,[zdroj?] které mu zbraně pašují zdarma[zdroj?] a finančně jej dotují. Jednotky těchto dvou[zdroj?] států nacházejí dokonce přímo na území Sýrie, kde mají organizovat místní milice či bojovat s povstalci.

Opozice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Syrská opozice.

Proti vládě stála koalice syrské opozice, částečně reprezentovaná syrskou exilovou vládou[82], která pořádala vnitřní setkání, nebo i setkání se zástupci nezúčastněných států. Již sto států světa ji uznaly za jediného legitimního reprezentanta syrského lidu.[83]

V konfliktu je opozice představovaná Národní koalicí sil revoluce a zastupována takzvanou Svobodnou syrskou armádou, která je tvořena především zběhlými vojáky regulérní armády. Svobodná syrská armáda byla zpočátku největší vojenská síla opozice, ale s přeběhem jejich bojovníků do jiných islámských skupin, bylo jasné, že pouze spolupráce s umírněnými islamisty by mohla vytvořit dostatečně silnou koalici na boj proti ostatním skupinám.

Nejvýznamnějšími podporovateli opozice jsou Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Dělí svojí podporu mezi sekulární opozici a džihádisty. V roce 2015 Saúdská Arábie, Turecko a Katar podporovaly zbraněmi, penězi a volnou cestou přes turecké území islamistické povstalce z fronty an-Nusrá,[84] která je napojená na teroristickou organizaci Al-Káida.[85] Tyto státy dodávají opozici v masovém měřítku zbraně a nechávají opoziční jednotky cvičit na svém území či je dokonce cvičí samy. Některé syrské povstalce vycvičila a vyzbrojila i americká CIA.[86] Od roku 2012 CIA investovala přibližně 1 miliardu dolarů do výcviku a výzbroje asi 10 000 protivládních povstalců.[87][88] Někteří z nich v roce 2014 přeběhli k ISIL.[89]

Dalším významným podporovatelem opozice je Libye, odkud míří k opozicí ovládaným přístavům lodě se zbraněmi a municí. Dle účetnictví Syrské národní rady pochází přes 50 % jejích zdrojů z libyjských fondů, 35 % poté z Kataru a zbylých více než 10 % ze Spojených arabských emirátů. Dle některých teorií se pod hlavičkou Libye schovává nepřiznaná podpora z USA.[zdroj?] Poukazují přitom na podezřelé aktivity amerického velvyslanectví v Libyi či některých poradenských bezpečnostních společností pocházejících ze Spojených států.[zdroj?] Podle uniklých rozhovorů egyptského prezidenta Mursího s katarským premiérem Al Táním podporuje Egypt po boku Kataru syrskou opozici. Jako motivace podpory Turecka, Saúdské Arábie a Kataru bývá uváděna snaha vyšachovat Írán z pozice jedné z regionálních velmocí likvidací jediného spojeneckého režimu a odstřižením od jím organizovaného Hizzballáhu.

Přímá podpora povstalců se na návrh Francie a Spojeného království řešila také na úrovni Evropské unie, kde byla pro odpor Německa a některých další států včetně Česka zamítnuta.

an-Nusrá[editovat | editovat zdroj]

Sebevražedný útok v centru Aleppa, který 3. října 2012 zabil na 40 lidí, spáchala an-Nusrá

Džihádisty zastupuje an-Nusrá, je to sunnitská místní pobočka teroristické organizace Al-Káida. Jedná se o osoby, které mají mnohaleté zkušenosti z válek v Afghánistánu, Iráku, Alžírsku, Jemenu či Bosně. Fronta an-Nusrá je podezřelá z organizování teroristických útoků a válečných zločinů, jako například mučení, vraždění zajatců či znásilňování. Kritizována je také za perzekuci osob na základě náboženského vyznání. Její vztahy se Svobodnou syrskou armádou jsou napjaté. Džaíš al-Fatah je sunnitská koalice složená především z bojovníků an-Nusrá, skupiny Ahrar aš-Šáh a dalších skupin, koalice je aktivní hlavně v guvernorátu Idlíb a jeho okolí a od března 2015 zaznamenala několik cenných vítězství proti Syrské armádě.[90] Část bojovníků z an-Nusrá přešla také k ISIL (viz níže).

ISIL[editovat | editovat zdroj]

ISIL byla původně iráckou pobočkou organizace Al-Káida. V průběhu roku 2013[zdroj?] však začala pronikat i do Sýrie.

V září 2014 jedna z největších protivládních sil v Sýrii, takzvaná Svobodná syrská armáda, uzavřela na bojišti na předměstí Damašku dočasné příměří s ISIL za účelem společného boje proti syrské vládě.[91] K Islámskému státu přeběhlo podle jeho vysoce postaveného velitele mnoho bojovníků Svobodné syrské armády.[92]

Spolupráce ISIL a syrské vlády[editovat | editovat zdroj]

Někteří komentátoři viní režim prezidenta Asada ze vzestupu Islámského státu. Asad začal spolupracovat se zástupci Islámského státu proti své opozici, před vypuknutím občanské války. Poté co Islámský stát získal na síle, obrátil se proti režimu Asada, v rámci svých mocenských snah. Velká část bojovníků Islámského státu pochází z řad členů armády Saddáma Husajna.[93][94] Britské stanici Sky News informovala o spolupráce mezi syrskou vládou a islamisty. Týká se předání vlády nad městem Palmýra nebo obchodu - například výměny ropy za hnojiva.[95]

Kurdové[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Syrský Kurdistán.

Kurdské skupiny se války účastní sporadicky. Jejich strategii lze chápat jako snahu o bleskové ovládnutí oslabených měst obývaných lidmi kurdské národnosti, s minimem civilních ztrát. Kurdské síly jsou rozděleny do dvou, zhruba stejně velkých skupin, které mezi sebou politicky soupeří, ale po vojenské stránce spolupracují, kvůli vážnosti situace. Jedná se o Stranu demokratického svazu (PYD), která je syrskou odnoží Kurdské strany pracujících (PKK) a pod kterou spadají Lidové obranné jednotky (YPG) a Kurdskou národní radu (KNC), kde jsou sdružena všechna ostatní kurdská hnutí na území Sýrie. Odmítavě se k aktivitám syrských Kurdů staví především Turecko, které je považuje za precedens k narušení své územní integrity. Kurdští novináři a analytici opakovaně obvinili Turecko z organizování genocidních protikurdských milic na druhé straně syrské hranice.

V září 2014 podnikl Islámský stát masivní útok proti městu Kobanî a okolním vesnicím. V bitvě o Kobani byl Islámský stát odražen kurdskými milicemi YPG. Od července 2015 Turecko letecky útočí na pozice irácké PKK,[96] ale podniklo i útoky na pozice syrských Kurdů.[97] Mezi spojence Kurdů v Sýrii patří zejména ozbrojené skupiny z řad Asyřanů a některé jednotky svobodné syrské armády.

Rusko a Francie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ruská vojenská intervence v Sýrii.

30. září 2015 schválila ruská rada federace žádost ruského prezidenta Vladimira Putina o povolení nasadit ruské ozbrojené síly v zahraničí na základě žádosti Syrské vlády, zejména pak ruského letectva v Sýrii. Téhož dne začala ruská letadla ze základen na území ovládaném syrskou vládou provádět nálety proti militantním skupinám Islámského státu, Fronty an-Nusrá (Al-Káida v Levantě) a Džaíš al-Fatah (radikální sunnité).[98][99]

Ruský prezident Putin a francouzský prezident François Hollande se 17. listopadu dohodli na vojenské spolupráci v Sýrii[100] a společně kooperují letecké útoky na Islámský stát.[101] Dohoda přišla nedlouho po teroristických útocích v Paříži a výbuchu ruského letadla v Egyptě. Francie začala útočit především na město Rakká, považované za hlavní město IS,[102] do oblasti připlula také flotila s francouzskou letadlovou lodí, která s Ruskem navázala přímé spojení a námořní i letecké údery jsou koordinované společně.[103] Dne 24. listopadu byl tureckou F-16 sestřelen ruský bombardér Su-24, který poskytoval vzdušnou podporu vojákům syrské armády v boji proti Frontě an-Nusrá a Brigádě syrských Turkmenů v provincii Lázikija.[104]

Humanitární krize[editovat | editovat zdroj]

Uprchlický tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku

Konflikt v Sýrii si do konce roku 2013 vyžádal již přes 130 tisíc obětí, z nichž více než třetina jsou civilisté.[105] Zatímco dříve se centra konfliktu soustředila především na severu, nyní se již občanská válka dotýká téměř celého území Sýrie. V důsledku toho vzrostl během roku 2013 počet uprchlíků z 500 tisíc na téměř 2,5 milionu. Podle OSN žije nyní v podmínkách vyžadujících urgentní pomoc 9,3 milionu obyvatel, což je téměř polovina všech občanů, a jedná se o největší humanitární krizi současnosti.[106]

V roce 2015 počet syrských uprchlíků v okolních státech vzrostl na 4 miliony a dalších 7,6 milionů lidí jsou uprchlíky uvnitř Sýrie.[107][108] Konflikt si do konce roku 2015 vyžádal přes 250 tisíc obětí.[109] Špatnou situaci však prohlubuje i selhání světové diplomacie. V oblasti je působení humanitárních organizací velmi omezeno a vzrůstá také ohrožení jejich pracovníků - v lednu 2014 zemřeli v jednom z center konfliktu tři zaměstnanci české organizace Člověk v tísni, o týden dříve bylo uneseno pět pracovníků Lékařů bez hranic.[110]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LIAKOS, Panagiotis. Syria: Greek Nationalist Socialists fighting with Assad's regime far more dangerous than Golden Dawn [online]. Anarkismo, 29 September 2013, [cit. 2013-11-05]. [1]. (anglicky) 
  2. Whelan, Brian."Are Greek Neo-Nazis Fighting for Assad in Syria?", Vice, October 2013. Ověřeno k 5 November 2013. 
  3. http://www.progressivepress.net/uyghur-militants-are-fighting-in-syria-china-claims/
  4. http://www.businessinsider.com/chinese-man-fighting-in-syrian-2013-3
  5. http://www.worldtribune.com/2012/11/01/china-charges-turkey-recruiting-uighur-muslims-to-join-forces-with-syrian-rebels/
  6. http://osnetdaily.com/2013/08/cia-unleashes-al-qaedas-chechen-brigade-in-northern-syria/
  7. Golovnina, Maria & Ahmad, Jibran. Pakistan Taliban set up camps in Syria, join anti-Assad war [online]. 14 July 2013, [cit. 2013-07-15]. [2]. (anglicky) 
  8. Mujeeb, Ahmed Wali. Pakistan Taliban 'sets up a base in Syria' [online]. 12 July 2013, [cit. 2013-07-15]. [3]. (anglicky) 
  9. a b Al-Monitor - From Qusair to Yabrud: Shiite foreign fighters in Syria
  10. The Independent: West suspends aid for Islamist rebels in Syria, underlining their disillusionment with those forces opposed to President Bashar al-Assad
  11. Al-Džazíra: Islamic State 'has 50,000 fighters in Syria'
  12. a b c d e f Válka nekončí. Počet mrtvých v Sýrii se za rok zdvojnásobil. Novinky.cz [online]. 2014-12-02 [cit. 2014-12-02]. Dostupné online.  
  13. V Sýrii zemřelo o 200 000 lidí více, než se myslelo, tvrdí nová studie. Idnes.cz [online]. 2016-02-11 [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.  
  14. V Sýrii zřejmě oficiálně zasáhne NATO, obětí je údajně přes 470 tisíc. ČT 24 [online]. 2016-02-11 [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.  
  15. a b Syřané utíkají ze země, uprchlíků je přes tři miliony. ČT24 [online]. 2014-08-29 [cit. 2014-08-29]. Dostupné online.  
  16. a b Syria conflict: UN says more than 3m have fled war. BBC [online]. 2014-08-29 [cit. 2014-08-29]. Dostupné online.  
  17. http://www.tyzden.sk/podlampou/27226/kto-moze-za-syriu-a-co-pomoze/
  18. World Report 2012: Syria [online]. Human Rights Watch, [cit. 2013-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/syrie-demonstrace-pokracuji-k-damasku-jedou-tanky/r~i:article:698430/
  20. http://zahranicni.ihned.cz/blizky-vychod/c1-53501040-do-ulic-syrskeho-homsu-opet-vyjely-tanky-demonstranti-mluvi-o-dvaceti-obetech
  21. http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/231687-syrie-nasadila-proti-vzbourencum-tanky.html
  22. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/erdogan-je-spojenec-islamskeho-statu-tvrdi-vudce-kurdu/r~3269f62a3f4511e5adcb0025900fea04/
  23. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21534
  24. http://www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/1391740
  25. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/1528592-kdyz-clen-nato-spolupracuje-s-teroristy
  26. http://www.dailymail.co.uk/news/article-3226369/ISIS-crosshairs-Britain-carrying-daily-missile-strikes-Iraq-destroy-bunkers-trucks-boats-stockpile-deadly-weapons.html
  27. http://www.armadninoviny.cz/chysta-evropa-pozemni-ofenzivu-do-syrie3f.html - Chystá Evropa pozemní ofenzívu do Sýrie?
  28. ČTK. V Sýrii byl po 48 letech zrušen výjimečný stav. Deník.cz [online]. 2011-04-19 [cit. 2011-11-13]. Dostupné online.  
  29. Adéla Havránková (adh), Michaela Vydrová, Ondřej Černý (onč), Milan Slezák (msl), Eva Presová. Rada bezpečnosti OSN se nedokázala shodnout na rezoluci vůči Sýrii. rozhlas.cz [online]. 2011-08-04 [cit. 2011-08-08]. Dostupné online.  
  30. World Report 2012: Syria [online]. Human Rights Watch, [cit. 2013-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/syrie-demonstrace-pokracuji-k-damasku-jedou-tanky/r~i:article:698430/
  32. http://zahranicni.ihned.cz/blizky-vychod/c1-53501040-do-ulic-syrskeho-homsu-opet-vyjely-tanky-demonstranti-mluvi-o-dvaceti-obetech
  33. http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/231687-syrie-nasadila-proti-vzbourencum-tanky.html
  34. Přehledně o Sýrii: Proč vypukla před rokem revoluce
  35. Mise pozorovatelů OSN se přesvěduje o tom, jak křehké je v Sýrii příměří
  36. Šéf OSN viní z atentátů v Sýrii teroristy Al-Káidy
  37. CENCIOTTI, David. First video of a Syrian helicopter gunship attacking rebels near Azaz, northwest of Aleppo [online]. theaviationist.com, 2012-03-22, [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. CENCIOTTI, David. Syrian air war escalates: the Mil Mi-24 Hind gunship makes its debut against rebel forces [online]. theaviationist.com, 2012-06-12, [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. CENCIOTTI, David. An entire Syrian Air Defense Battalion defected, (possibly) bringing some new anti-aircraft weapons in rebel hands. [online]. theaviationist.com, 2012-06-11, [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. CENCIOTTI, David. [Updated] Syrian Air Force Mig-21 fighter jet defects to Jordan [online]. theaviationist.com, 2012-06-21, [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Anna News: Co se doopravdy stalo v Houla
  42. Tvrdé boje v syrském Hamá pokračují
  43. Američané chystají plán na sesazení syrského prezidenta s podporou Ruska
  44. Hollande a Putin se v otázce Sýrie neshodli
  45. Asad: Jsme ve válce s cizinci, masakr v Húlá by nespáchaly ani zrůdy
  46. Houla massacre: UN blames Syria troops and militia
  47. CENCIOTTI, David. “Turkish RF-4E Phantom shot down by Syrian missile in international airspace” Ankara says [online]. theaviationist.com, 2012-09-19, [cit. 2015-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. Syrian military says it downed Turkish fighter jet [online]. BBC, [cit. 2015-12-02]. Dostupné online.  
  49. Assad regrets downing of Turkish jet, says won’t allow open combat with Ankara
  50. Turecko prý stále nemá důkazy, že by jeho bojový letoun v červnu sestřelila Sýrie
  51. Turecko pohrozilo vojenskou intervencí v Sýrii. NATO se za Ankaru pevně postavilo
  52. Blíží se vyvrcholení konfliktu v Sýrii? Povstalci obsadili hranice s Tureckem a Irákem
  53. Pozorovatelé zůstanou v Sýrii o 30 dní déle, Britové prosadili svou
  54. Letecký útok na severosyrský Azáz si vyžádal desítky mrtvých
  55. Azáz po náletu: obyvatelé hledají v tichosti své mrtvé
  56. Pan Ki-mun ke zprávě OSN: V Sýrii zabíjel sarin. Šlo o válečný zločin. lidovky.cz [online]. 2013-9-16 [cit. 2013-9-25]. Dostupné online.  
  57. V Sýrii nacházejí další mrtvé, svět žádá důkladné vyšetření. Lidovky.cz [online]. 2013-08-23 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  58. Lékaři bez hranic: V Sýrii zemřelo 350 lidí, příznaky ukazují na chemické látky. novinky.cz [online]. 2013-8-24 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  59. Profil: Chemický útok v Sýrii nejhorším podobným činem od Halabdžy. České noviny [online]. 2013-08-29 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  60. Syrská opozice hlásí stovky mrtvých po chemickém útoku. Armáda vinu popírá. Lidovky.cz [online]. 2013-08-21 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  61. a b Londýn viní z chemického útoku Asadův režim, Moskva naopak hovoří o provokaci rebelů. IHned.cz [online]. 2013-8-23 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  62. MAŇOUR, Igor. Příprava na zásah v Sýrii pokračuje, experti OSN tam ale chtějí pracovat ještě čtyři dny. rozhlas.cz [online]. 2013-8-28 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  63. Syrská armáda prý našla chemické látky u povstalců, ti to popírají. Česká televize [online]. 2013-08-24 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  64. Proti intervenci v Sýrii se vedle Ruska a Číny vyslovily i země Latinské Ameriky. Česká televize [online]. 2013-8-29 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  65. Obama obejde OSN, útok na Sýrii chystá bez ní. iHNed.cz [online]. 2013-8-27 [cit. 2013-8-30]. Dostupné online.  
  66. http://zpravy.idnes.cz/britanie-odmitla-akci-proti-syrii-dl8-/zahranicni.aspx?c=A130830_065727_zahranicni_js
  67. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/312630-postoje-obamy-a-putina-k-syrii-se-po-schuzce-mezi-ctyrma-ocima-nepriblizily-ani-o-pid.html
  68. Kerry: Asad může předejít útoku, když odevzdá chemické zbraně
  69. Sýrie přijala ruský návrh předat chemické zbraně pod mezinárodní kontrolu
  70. Rada bezpečnosti schválila rezoluci o Sýrii
  71. Syrská opozice ustupuje v Damašku před těžkou palbou armády
  72. Atentát na syrské bezpečnostní špičky má čtyři oběti
  73. Atentátník zabil Asadovy nejbližší spolupracovníky
  74. Asad se poprvé od středečního atentátu objevil na veřejnosti
  75. V Sýrii boje o obchodní středisko Halab, v Homsu armáda potlačuje vzpouru vězňů
  76. Vakuum a tlaková vlna. Dle rebelů užil Asad v Aleppu termobarickou zbraň
  77. Asad se po měsíci ukázal na veřejnosti, rebelům pomáhají západní agenti
  78. http://echo24.cz/a/iRmpP/asad-spachal-valecne-zlociny-vyplyva-z-tajnych-dokumentu
  79. ""Pro Sýrii nevidím mírové řešení," říká Eva Filipi". Česká televize. 28. srpna 2012.
  80. "Loyalty to Assad runs deep on Syrian coast". The Christian Science Monitor. 22. ledna 2014.
  81. "Syrští křesťané sáhli po zbraních, jejich milice bojují proti povstalcům". iDNES.cz. 13. září 2012.
  82. http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zahranici/exilova-vlada-syrie-oficialne-uznana.html
  83. http://zahranicni.ihned.cz/blizky-vychod/c1-58956230-syrskou-opozicni-koalici-uznala-uz-stovka-statu-k-vojenske-pomoci-se-nikdo-nezavazal
  84. "Turecko i Saúdové podporují krvelačnou al-Nusrá. Žádají USA, aby přivřely oči". Lidovky. 15. června 2015.
  85. "Turci a Saúdové šokovali Západ, v Sýrii vsadili na džihádisty". Novinky. 13. května 2015.
  86. "Tajná mise CIA na vyzbrojení syrských rebelů se nevydařila". Deník.cz. 1. února 2015.
  87. "U.S. has secretly provided arms training to Syria rebels since 2012", Los Angeles Times, 21. června 2013. 
  88. "Secret CIA effort in Syria faces large funding cut", The Washington Post, 12. června 2015. 
  89. "US air strikes in Syria driving anti-Assad groups to support Isis", The Guardian, 23. listopadu 2014. 
  90. Asadův režim straší superkoalice povstalců. Vítězí na všech frontách
  91. Masi, Alessandria."US-Backed Moderate Group in Syria Signs Truce With ISIS: Reports", International Business Times, 12. září 2014. 
  92. "The terrorists fighting us now? We just finished training them.", The Washington Post, 1. května 2015. 
  93. https://www.youtube.com/watch?v=WwfUCCgxhtA od 19:20
  94. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/saddamova-pomsta-ze-zahrobi-bez-jeho-dustojniku-by-islamsky/r~139ec3b2990211e58c6b0025900fea04/
  95. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/asad-spolupracuje-s-islamskym-statem-tvrdi-televize-podle-de/r~365527c4112611e6888a0025900fea04/
  96. "Turecká letadla už v Iráku zabila asi 390 kurdských povstalců". Denik.cz. 9. srpna 2015.
  97. "Turecká hra s ohněm postrádá větší smysl i racionalitu". iDNES.cz. 28. července 2015.
  98. Syria crisis: Russia begins air strikes against Assad foes [online]. ВВС News, 30 September 2015. [4]. (anglicky) 
  99. Russia kills US-backed Syrian rebels in second day of air strikes as Iran prepares for ground offensive
  100. Putin Says France Now Ally in Syria as Russia Steps Up Strikes
  101. France, Russia raids on Syria kill 33 IS jihadists
  102. Rakká – centrum propagandy IS, kde se děti učí nemilosrdně zabíjet
  103. Útoky v Paříži udělaly z Francie a Ruska spojence
  104. "After shooting down Russian jet, what's next for Turkey?", Al-Monitor, 26. listopadu 2015. 
  105. http://syriahr.com/en/index.php?option=com_news&nid=1312&Itemid=2&task=displaynews#.UtlHt_RNyIU
  106. http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/15%20Jan%20Kuwait%20Conference%20Press%20Release.pdf
  107. UNHCR Syria Regional Refugee Response/Total Persons of Concern [online]. 18. března 2015. [5]. (anglicky) 
  108. Syria [online]. Internal Displacement Monitoring Centre, [cit. 2015-01-15]. [6]. (anglicky) 
  109. "Syrský režim se s povstalci dohodli na klidu zbraní na dvou bojištích. Z věznic se dostanou členové opozice". Hospodářské noviny. 25. září 2015.
  110. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/syrie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROVENSKÝ, Dušan. Konflikt v Sýrii: Od pokojných protestů ke krvavé občanské válce. ATM. 9 2013, roč. 45, čís. 9, s. 28 až 33. ISSN 1802-4823.  
  • ROVENSKÝ, Dušan. Byznys ve jménu džihádu: Zahraniční vojenská pomoc syrským povstalcům. ATM. 5 2014, roč. 46, čís. 5, s. 44 až 48. ISSN 1802-4823.  
  • ROVENSKÝ, Dušan. Horké okamžiky na horké hranici: Letecké incidenty na syrsko-tureckém pomezí. ATM. 2016-01-08, roč. 48, čís. 1, s. 6 až 8. ISSN 1802-4823.  
  • VISINGR, Lukáš. Sýrie: Pragmatismus v ohrožení. ATM. 8 2011, roč. 43, čís. 8, s. 6 až 9. ISSN 1802-4823.  
  • VISINGR, Lukáš. Ruské letectvo nad Sýrií: Ukázka technického i taktického pokroku. ATM. 12 2015, roč. 47, čís. 12, s. 5 až 7. ISSN 1802-4823.  
  • VISINGR, Lukáš. Ruská intervence pokračuje: Bombardéry, námořnictvo a pozemní technika. ATM. 2016-01-08, roč. 48, čís. 1, s. 2 až 4. ISSN 1802-4823.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]