Občanská válka v Sýrii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o revoluci trvající od roku 2011. Další významy jsou uvedeny v článku Syrská revoluce (1925).
Občanská válka v Sýrii
Konflikt: Arabské jaro a Arabská zima Ovlivněno Občanskou válkou v Iráku
Zleva doprava: Rozbombardovaná ulice v Aleppu, uprchlický tábor u tureckých hranic, oběti chemického útoku, satelitní záběry s dělostřelectvem
Zleva doprava: Rozbombardovaná ulice v Aleppu, uprchlický tábor u tureckých hranic, oběti chemického útoku, satelitní záběry s dělostřelectvem
Trvání: 15. březen 2011 - dosud
(5 let a 269 dní)
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Sýrie, Irák a Libanon
Casus belli:
Výsledek: Probíhá
Změny území: {{{území}}}
Strany
Flag of Syria.svg Syrské vládní síly

Spojenci:
Strana Baas Baasistické brigády
Syrian Resistance Flag.svg Syrský odpor
Flag of the Syrian Social Nationalist Party.svg Syrská národně sociální strana
PFLP-GC Flag.svg LFOP-HV
Liwa Abu al-Fadhal al-Abbas SSI.svg al-Abbás
(vlajka chybí) Badr
(vlajka chybí) Haidar al-Karar
Flag of Promised Day Brigades.svg Brigády zaslíbeného dne
Houthis Logo.png Hútíové
Sootoro
Fatah Flag.svg Fatah al-Intifáda
Flag of Druze.svg Jayš al-Muwahidín
Flag of Druze.svg Ozbrojené síly Abú Ibrahíma
Dhkp.svg DHKP/C
Black Front.png Mavros Krinos[1][2]
Emblem of the Palestine Liberation Army.svg Palestinská osvobozenecká armáda
Flag of Palestine.svg Liwa Al Quds
(vlajka chybí) Arabská demokratická strana
Flag of the Arab National Guard.svg Arabská národní garda
Flag of Syria.svg Slovanské jednotky (2013)
(vlajka chybí) Faylak Wa’ad al-Sadiq
InfoboxHez.PNG Hizballáh
ÍránÍrán Írán

RuskoRusko Rusko

Vojenská podpora: IrákIrák Irák
LibanonLibanon Libanon
ČínaČína Čína
EgyptEgypt Egypt [4]



Ruská intervence proti Islámskému státu a části syrské opozice (2015 – současnost):
RuskoRusko Rusko
SýrieSýrie Sýrie

Flag of Syria (1932-1958; 1961-1963).svg Syrská opoziční koalice

Flag of Jihad.svg Al-Káida

Spojenci:
Flag of the Islamic Front (Syria).svg Islámská fronta
Al-Liwaa.svg Armáda mudžáhidů
Emblem of the Ansar al-Deen Front.svg Ansar al-Dín
Al-Liwaa.svg Islámský svaz Ajnad al-Šám
Flag of Jihad.svg Ghuraba al-Šám
Flag of Jihad.svg Jund al-Šám
(vlajka neznámá, logo chybí) Brágády Abdullah Azzam
Flag of Jihad.svg Fatah al-Islám
Flag of Ansar al-Islam.svg Ansar al-Islám
(vlajka neznámá, logo chybí) Aliance Muhajirin wa-Ansar
Flag of Turkistan Islamic Party.svg Turkistánská islámská strana[5][6][7]
(vlajka chybí) Brigády syrských Turkmenů
Flag of the Muslim Brotherhood.gif Muslimské bratrstvo Sýrie
Flag of Caucasian Emirate.svg Junud al-Šám [8]
Flag of Jihad.svg Jaysh al-Sunnah wal-Jama'ah
Flag of Jihad.svg Fajr al-Islám
Flag of Taliban.svg Tahrík-e Tálibán-e Pákistán[9][10]
Flag of the Future Movement.svg Hnutí budoucnosti
a další skupiny...

Intervence (2016-současnost): TureckoTurecko Turecko
Vojenská podpora:

Flag of the Arab League.svg Liga arabských států

USAUSA USA
FrancieFrancie Francie
IzraelIzrael Izrael
Spojené královstvíSpojené království Spojené království [11]



Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Islámský stát (ve válce s opozicí, vládou i Kurdy, 2014 – současnost)

  • Flag of Jihad.svg Liwa al-Dawúd
Syrský Kurdistán Sjednocená demokratická strana

MLKP Badge.svg MLKP

(vlajka chybí) Syriacká svazová strana

Flag of Kurdistan.svg Irácký Kurdistán

Drapeau du Parti pour une vie libre au Kurdistan - PJAK.png Strana svobodného kurdského života
RuskoRusko Rusko



Intervence proti IS (2014 – současnost):
USAUSA USA
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
FrancieFrancie Francie
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
KanadaKanada Kanada
AustrálieAustrálie Austrálie
KatarKatar Katar
Flag of the United Arab Emirates.svg SAE
JordánskoJordánsko Jordánsko
Flag of Saudi Arabia.svg Saúdská Arábie
BahrajnBahrajn Bahrajn
MarokoMaroko Maroko

Velitelé
Sýrie Bašár al-Asad
Syrské ozbrojené síly Máhir al-Asad
Syrské ozbrojené síly Dáud Radžha
InfoboxHez.PNG Hassan Nasralláh
Jednotky Quds Qasem Sulejmani
Syrská svobodná armáda Salim Idris
Fronta an-Nusrá Abu Muhammad al-Golani

Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Abu Bakr al-Bagdádí

Kurdský nejvyšší výbor Salih Muslim Muhammad
Síla
Sýrie Bezpečnostní direktorát:
8 000
Syrské ozbrojené síly Syrské ozbrojené síly:
178 000[zdroj?]
Národní obranné jednotky:
60 000-100 000[zdroj?]
Sýrie Jaysh al-Sha'bi:
50 000
Flag of the Ba'ath Party.svg Šabiha:
10 000
Liwa Abu al-Fadhal al-Abbas SSI.svg Brigáda al-Abbás:
10 000
InfoboxHez.PNG Hizballáh:
3 000-5 000[12]
Írán Írán:
1 000-1 500[12]
RuskoRusko Rusko:
1 700
Syrská svobodná armáda Syrská svobodná armáda:
40 000-50 000[13]
Flag of Syria (1932-1958; 1961-1963).svg Ahfad al-Rasul:
7 000-9 000
Flag of the Islamic Front (Syria).svg Islámská fronta:
45 000-60 000[zdroj?]
Flag of Jabhat al-Nusra.jpg Fronta an-Nusrá:
5 000-7 000[zdroj?]

Flag of the Islamic State of Iraq and the Levant2.svg Islámský stát:
50 000[14]

People's Protection Units Flag.svg Jednotky lidové ochrany:
15 000-35 000[zdroj?]
Ztráty
44 000 vládních vojáků[15]
320 příslušníků Hizballáhu[15]

Rusko 1 pilot

37 000 syrských povstaleckých bojovníků.[15]
22 000 zahraničních bojovníků.[15]
470 000 mrtvých a 1,5 milionu zraněných dle SCPR.[16][17]

300 000 uvězněno.[15]
20 000 pohřešovaných.[15]
6,5 milionu vnitřně vysídlených dle UNHCR.[18][19]
Více než 3 miliony uprchlíků v sousedních zemích (UNHCR):[18][19] Libanon 1 175 504
Turecko 832 508
Jordánsko 613 252
Irák 215 369
Egypt 139 090
Severní Afrika 23 367

Syrská občanská válka[20] je stále trvající vnitřní ozbrojený politický konflikt v Sýrii. Konflikt začal 15. března 2011 poklidnými demonstracemi[21] v rámci tzv. arabského jara, napadením demonstrantů syrskou armádou,[22][23][24] rozvinul se do povstání významné části obyvatelstva a v roce 2012 eskaloval do občanské války a faktického roztříštění země na mnoho frakcí bojujích za rozličné cíle ve velmi nepřehledném konfliktu.

Nejvýznamnější strany konfliktu jsou vláda prezidenta Asada, která chce potlačit povstání a udržet si vládu pokud možno nad celou zemí (na její straně stojí drtivá většina alávitů a většina příslušníků ostatních náboženských menšin, podporu ze zahraničí dostává především od Ruska a Íránu), umírnění rebelové, kteří požadují ukončení téměř pět desetiletí trvající vlády Socialitické strany arabské obrody a rezignaci prezidenta Asada (na jejich straně bojují především umírnění většinoví sunnité a zahraniční podpory se jim dostává především od USA, Západní Evropy a Turecka), syrští Kurdové, kteří usilují o co největší autonomii až samostatnost svých teritorií (ze zahraničí se jim dostává určitě podpory od Západu a naopak jsou terčem útoků ze strany Turecka), a islamisté usilující o obnovení kalifátu či vybudování jiné pravé islámské říše, které reprezentují navzájem soupeřící Islámský stát a s Al Kajdou spojená fronta an-Nusrá (na jejich straně bojují místní radikálové a mudžáheddíni z celého světa a podporu dostávají - na neoficiální úrovni od tamních radikálních kruhů - ze Saudské Arábie a dalších arabských států a Turecka,[25][26][27][28] naproti tomu Islámský stát je terčem útoků ze strany celé řady zemí, počínaje Západem[29] a konče Tureckem).

Okolnosti a začátky nepokojů v Sýrii[editovat | editovat zdroj]

Sucha, vyčerpání zásob spodní vody a velký nárůst obyvatel přispěl k situaci a nepokojům v Sýrii.[30]

Syrská opozice usiluje o svržení prezidenta al-Asada, který na počátku protestů přislíbil reformy, ovšem neuskutečnil je. Jediným ústupkem bylo zrušení výjimečného stavu, který v zemi platil od nástupu levicové strany Baas v roce 1963 a odvolán byl al-Asadem 19. dubna 2011.[31] Vládní jednotky naopak proti demonstrantům tvrdě zasahují − během pěti měsíců (od března do začátku srpna 2011) podle odhadů BBC mohlo zahynout více než 1 600 lidí.[32] Vláda proti pokojným demonstracím poslala armádu.[33][34][35][36] Rada bezpečnosti OSN vydala 4. srpna 2011 prohlášení, které odsuzuje útoky syrské vlády na civilisty a také porušování lidských práv a vyzývá k zastavení násilí, ale také ke zdrženlivosti a zdržení se odvetných akcí, především při útocích na státní instituce. Dokument však nemá takovou váhu jako by měla rezoluce, na které se ale Rada bezpečnosti nedokázala shodnout.

Protesty ve městě Banyas 29. dubna 2011

Občanská válka v Sýrii je považována za hrozbu pro sousední Libanon, kde je syrská vláda patronem silného protiizraelského hnutí Hizballáh. Rovněž panují obavy,[zdroj?] že by se mohla vystupňovat konfrontace na syrsko-izraelské hranici. Důležitým spojencem syrské vlády je právě libanonské hnutí Hizballáh. S Asadem také sympatizuje současná irácká vláda, která je vedena příslušníky ší'itské většiny v zemi. Rusko je pro Asadův režim hlavním dodavatelem zbraní, Írán mu pomáhá finančně.

Všechny hlavní mocenské složky mají v rukou příslušníci alávitské komunity. Část syrských sunnitů také patří mezi vládnoucí elitu, ale v ozbrojených složkách nejsou na rozhodujících postech. Různé proudy opozice vytvořily na začátku června 2011 jednotnou frontu na schůzce v Turecku. Opoziční hnutí odmítá tvrzení, že jde o sektářsky motivované povstání s cílem vytvořit v Sýrii islámskou republiku. Vláda totiž zpravidla protestující označuje jako fanatické islamisty a ozbrojené gangy.[37]

Průběh nepokojů v Sýrii v roce 2012[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 nepokoje pokračují. Podle šéfa syrské diplomacie Valída Mualima vláda byla připravena dodržet podmínky mírového plánu Kofiho Annana. Asadův režim ale ignoroval stažení vojenských sil do 10. dubna z obydlených míst. V zemi působí skupina pozorovatelů OSN, která má dohlížet na dodržování klidu zbraní, nicméně stále probíhají demonstrace, které mnohdy provází násilnosti, střelba a úmrtí demonstrantů i vojáků.[38]

V parlamentních volbách (květen 2012) vyhlášených Asadovým režimem vyhrála přesvědčivě jeho Strana Baas. To však vyvolalo na Západě podezření, že výsledky voleb byly Asadem výrazně zmanipulovány. Volby uznal pouze Írán, Rusko a Venezuela.

V polovině května připustil generální tajemník OSN Pan Ki-mun, že za nedávnými atentáty v Sýrii nejspíš stojí mezinárodní islámská teroristická síť Al-Káida.[39]

Proti odpůrcům režimu bylo nasazeno i syrské letectvo – první důkazy o nasazení Mil Mi-8/17 v roli vrtulníků palebné podpory u Azázu se objevily 22. března 2012.[40] První nasazení bitevních Mil Mi-25 bylo zaznamenáno 10. června u Rastanu.[41] Asadovy ozbrojené síly se setkaly i s případy dezerce: 10. června dezertoval 743. prapor protiletadlové obrany u Talbisehu severně od Homsu[42] a 21. června dezertoval plukovník Hassan Hamada, který v letounu MiG-21 uletěl do Jordánska, kde požádal o azyl.[43]

Masakr v Húle[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. května 2012 informovali pozorovatelé OSN o tom, že ve městě Húla se stal útok, při kterém zahynulo asi 49 dětí a 59 dospělých. Podle opozice je za útok zodpovědná syrská armáda a provládní milice šabíha, syrská vládní média připsala vinu opozici a Al-Káidě.[44] Spojené státy, po události v Húle, prosazovaly nový plán na odstranění Bašára Asada, mělo jít o řešení přijatelné pro syrskou opozici, ale také pro Rusko. Rusko dosud Asada bránilo a částečně ho podporovalo, zatímco USA podporovaly naopak opozici. Plánu se ve Washingtonu, ale i v Moskvě říká „jemenský scénář“ (Asad by tak měl odejít ze scény podobně jako někdejší jemenský prezident Sálih, tedy řízeně a při zachování některých prvků dosavadního režimu, protože v San'á převzal Sálihovu roli jeho viceprezident Abdu Rabbuh Mansúr Hádí), Rusko s plánem ale zatím nesouhlasí.[45][46]

USA považuje jako jedinou možnost[zdroj?] vojenský zásah na Sýrii, ale ministr obrany USA Leon Panetta řekl, že případná intervence USA v zemi neproběhne bez mandátu OSN. Francouzský prezident François Hollande po schůzce s Vladimirem Putinem označil odchod Bašára Asada za jediné východisko z krize v Sýrii. Putin jednal i s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Během schůzky důrazně odmítl možnost vojenského zásahu, s Merkelovou se shodl na tom, že konflikt v Sýrii by měl mít politické řešení.[47]

Bašár Asad 3. června 2012 vystoupil na veřejnosti. Obvinil zahraniční síly, že se snaží zničit Sýrii, a odmítl odpovědnost za masakr v Húlá. Největším problémem země je podle něj terorismus, vůči němuž bude i nadále stát bojovat, stejně jako proti těm, kteří hledají chaos jako živnou půdu teroru. Asad také prohlásil, že teroristé verbují teenagery, kteří se stávají zabijáky už za 2000 syrských liber (650 korun). Země podle zvláštního komisaře OSN Kofiho Annana stojí na pokraji regulérní války.[48]

Vyšetřování OSN 15. srpna dospělo k závěru že za masakr v Húle byly zodpovědné polovojenské a armádní jednotky režimu.[49]

Sestřelení tureckého letadla[editovat | editovat zdroj]

22. června 2012 byl sestřelen turecký průzkumný letoun RF-4E Phantom,[50] přičemž pilot i operátor zahynuli. Podle syrské armády neidentifikovaný vzdušný objekt narušil syrské teritoriální vody ze západu v 11:40 místního času. Syrská vzdušná obrana zaznamenala přímý zásah asi 1 km od pobřeží. Turecká armáda ztratila rádiový kontakt s F-4 v 11:58 místního času. Letoun dopadl 10 km od vesnice Om al-Tujour provincie Latakíja, hluboko v syrských teritoriálních vodách středozemního moře.[51]

Čin vyvolal širokou odezvu na mezinárodním poli. NATO (Turecko je členem) na mimořádné schůzce incident odsoudilo a bylo odhodláno svého spojence bránit. Rusko nepovažovalo čin Damašku za záměrný a vyzvalo alianci a Turecko ke zdrženlivosti. Assad se za incident omluvil.[52] Ankara však pohrozila, že na případné narušení svých hranic Sýrií odpoví zbraněmi. Turecké ozbrojené síly také přesunuly některé své jednotky k syrským hranicím.[zdroj?] Okolnosti incidentu však nejsou stále jasné.[53] V Sýrii se mezitím rozhořely dosud největší boje mezi armádou a ozbrojenou opozicí v metropoli Damašku a jeho bezprostřední blízkosti.[54]

Rezoluce RB OSN[editovat | editovat zdroj]

Rusko a Čína ve čtvrtek 19. července 2012 v Radě bezpečnosti OSN vetovaly rezoluci k Sýrii hrozící sankcemi za neplnění dokumentu. Od začátku syrské krize Moskva a Peking použily v Radě bezpečnosti práva veto už potřetí. USA v reakci na další neúspěch prohlásily, že Rada bezpečnosti v řešení syrské krize naprosto selhala. Británie ihned navrhla novou rezoluci, která počítá alespoň s 30denním prodloužením pozorovatelské mise v Sýrii.[55] Tato rezoluce byla nakonec schválena, i když další prodloužení pozorovatelské mise je vázáno na sporný fakt, že vyžaduje stažení jen jedné z bojujících stran z pole. V textu je totiž ustanovení, které předpokládá, že ze svých pozic ustoupí vládní vojska, protože disponují těžkými zbraněmi.[56] Rada bezpečnosti OSN v noci na sobotu 28. září 2013 jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenálu chemických zbraní. Rezoluce neobsahuje bezprostřední hrozbu vojenského potrestání režimu Bašára Asada, pokud se požadavku nepodřídí. K tomu by musela být vydána nová rezoluce. Rezoluce požaduje potrestání viníků za použití chemických zbraní při srpnovém útoku, ale neurčuje, kdo je za incident zodpovědný. Tři předchozí návrhy rezolucí proti syrskému vládnoucímu režimu narážely na vytrvalá veta Ruska a Číny.[57]

Letecký útok na Azáz[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. srpna 2012 zaútočily letecké síly vládních ozbrojených složek Sýrie na město Azáz, nacházející se nedaleko syrsko-turecké hranice.[58] Místní obyvatelé tvrdí, že zde nebyly přítomné žádné ozbrojené síly, a tudíž se jedná o útok mířený jednoznačně proti civilnímu obyvatelstvu.[59] Zprávy o (ne)přítomnosti ozbrojených sil se však nepodařilo ověřit. Město, které bylo chloubou části Sýrie ovládané rebely, zůstalo po náletu v troskách. Zemřela zde nebo byla zraněna asi stovka obyvatel.

Použití chemických zbraní a hrozba útoku ze strany USA a Francie[editovat | editovat zdroj]

Chemické útoky v Ghútě se odehrály 21. srpna 2013 v průběhu občanské války v Sýrii. Došlo k nim na východních předměstích Damašku, hlavního města Sýrie, v oblasti Ghúta v muháfaze Ríf Dimašq. Podle zjištění Organizace spojených národů bylo použito 350 litrů sarinu.[60] Počet obětí dosáhl stovek, přičemž povstalecká Svobodná syrská armáda oznámila 1729 mrtvých a až 6000 zasažených[61], zatímco nezávislá organizace Lékaři bez hranic potvrdila k 24. srpnu zhruba 3600 ošetřených a 355 mrtvých.[62] Jedná se o největší využití chemických zbraní od iráckého útoku v Haladžbě proti Kurdům v roce 1988.[63]

Podle povstalců chemické zbraně použila syrská armáda podporující režim Bašára al-Asada, režim naopak viní z použití zbraní povstalce. Sýrie byla v době útoku jedním z pěti států, které nepodepsaly Úmluvu o chemických zbraních, respektive jedním ze sedmi, které ji neratifikovaly, a syrská vláda v roce 2012 přiznala, že chemické zbraně má.[64] Přesvědčení, že chemické útoky má na svědomí vládnoucí režim, vyjádřily ústy svých představitelů mimo jiné Spojené státy americké, Francie a Spojené království, a zároveň začaly plánovat nějakou formu vojenského zásahu.[65][66]

Naopak Rusko a Írán, které se v konfliktu staví dlouhodobě na stranu Asadova režimu, vyjádřily přesvědčení, že za útoky stojí povstalci,[67] a Čínská lidová republika zaujala zdrženlivý postoj.[65] Vzhledem k tomu, že stálí členové Rady bezpečnosti OSN Čína a Rusko se nechystali podpořit odvetný vojenský zásah proti Asadovu režimu,[68] byla západními spojenci v reakci na útoky zvažována možnost zasáhnout bez mandátu Organizace spojených národů podobně jako Severoatlantická aliance zasáhla v roce 1999 v Kosovu.[69] To se však v případě Sýrie nestalo.

29. srpna Dolní sněmovna Spojeného království zamítla návrh vlády Davida Camerona na vojenskou intervenci v Sýrii v poměru 272 ku 285 hlasům.[70]

6. září se během summitu zemí skupiny G20 v Petrohradu na schůzce mezi čtyřma očima setkali Barack Obama a Vladimir Putin, aby prodebatovali své postoje vůči krizi v Sýrii. Tato schůzka neodstranila jejich rozdílné názory, když USA preferovaly řešení použitím vojenské intervence, ale Rusko tehdy armádní zásah odmítlo.[71] Následně ministr zahraničních věcí USA John Kerry prohlásil, že Bašár Asad by mohl odvrátit útok na Sýrii, pokud by do týdne odevzdal všechny chemické zbraně mezinárodnímu společenství.[72]

Následně Sýrie přijala ruský návrh na předání chemických zbraní pod mezinárodní kontrolu. S odvoláním na syrského ministra zahraničí Valída Mualíma to oznámila ruská agentura Interfax. Krok uvítala i Francie, která v Radě bezpečnosti OSN předloží návrh rezoluce o chemických zbraních v Sýrii.[73] V noci z 27. na 28. září 2013 Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenálu chemických zbraní. V rezoluci bylo uvedeno, že Sýrie nesmí chemické zbraně používat, vyvíjet či skladovat a musí plně spolupracovat s OSN na likvidaci svých zásob těchto zbraní. Rezoluce odsoudila použití chemických zbraní při srpnovém útoku, ale nezmiňovala se o tom, kdo byl za incident zodpovědný. Neobsahovala ani bezprostřední hrozbu trestu, pokud by se Sýrie požadavku nepodřídila.[74]

Jeden z členů civilní obrany v Aleppu dle stanice BBC prohlásil, že 6. září 2016 shodilo syrské letectvo na předměstí obklíčeného Aleppa čtyři barelové bomby s chlórem. Podle exilové organizace SOHR i stanice BBC bylo tak zraněno 80 lidí. Syrská vláda však nasazení chemikálií popřela.[75]

Důležité bitvy[editovat | editovat zdroj]

Bitva o Damašek[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny července roku 2012 probíhala přibližně týden dlouhá bitva o syrské hlavní město Damašek. Zpočátku povstalci zaznamenávali četné úspěchy a dostali se až do centra města, bojovalo se i v blízkosti některých vládních budov. Po protiútoku syrských vládních vojsk však byly povstalecké jednotky nuceny se postupně stahovat. Objevovalo se i množství zpráv o tom, že armáda bombardovala i čtvrtě obývané množstvím civilistů, tyto zprávy však nebylo možné potvrdit.[76]

Dne 18. 7. 2012 poté proběhl útok na nejbližší spolupracovníky syrského prezidenta. Na místě zemřel ministr obrany Dáud Rádžha, při převozu do nemocnice zraněním podlehl i jeho náměstek a prezidentův švagr Ásif Šaukát. Zabit byl také bývalý ministr obrany a poradce viceprezidenta Hassan Turkmaní, a také šéf sekce vyšetřování Syrské zpravodajské služby Hazífa Machlúfa. Několik dalších vysokých syrských činitelů bylo zraněno. Mezi nimi byl i ministr vnitra Muhammad Ibráhím Šaar, a šéf syrské rozvědky Hišám Bachtijar, klíčová postava represí proti povstalcům, jenž svým zraněním 20. července podlehl.[77]

K odpovědnosti za útok se přihlásily hned dvě skupiny povstalců, kteří proti současnému režimu bojují už od jara roku 2011, a to islamistická skupina Liwa al-Islám a prozápadní Svobodná syrská armáda.[78]

Objevovaly se spekulace, že prezident Asad utekl do přímořského letoviska Lázikíja, avšak později byly samotným Asadem vyvráceny, když se objevil na veřejnosti.[79]

Bitva o Aleppo[editovat | editovat zdroj]

Civilisté zranění během bojů o Aleppo
Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Aleppo (2012–současnost).

Od 25. 7. 2012 probíhají boje v největším městě Sýrie Aleppu.[80] Město bylo z velké části obsazeno rebely, avšak síly Asada se stáhly do bezprostředního okolí města a rebely postupně vytlačily z většiny města. Z bašty opozičních sil, aleppské čtvrti Salahaddín, se většina rebelů stáhla poté, co Asad použil termobarickou zbraň.[81] Přesto zde však jisté skupiny opozičních vojáků vzdorují Asadovým jednotkám, boje o Aleppo zatím ani jedna strana nevzdala.

Ve druhé polovině srpna 2012 síly rebelů posílily svou přítomnost v Aleppu. Objevily se informace, že při bojích v Aleppu pomáhají rebelům západní agenti. Dodávají jim informace o tom, kam se pohybují syrská vládní vojska.[82]

Bitva o Kusajr[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. června 2013 se syrské armádě s podporou Hizballáhu podařilo po téměř dvou letech bojů dobýt město Kusajr u hranice s Libanonem. Povstalci v Homsu tak byli z velké části odříznuti od zásob.

Zúčastněné strany[editovat | editovat zdroj]

Vojenská situace v Sýrii v současnosti (průběžně aktualizováno).
     pod kontrolou syrské vlády
     Pod kontrolou Kurdů
     Pod kontrolou ISIL
     Pod kontrolou fronty an-Nusrá
     Pod kontrolou syrské opozice
     Sporná hranice mezi válčícími stranami

(Pro detailní mapu viz zde)

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Na jedné straně stojí současná Syrská vláda v čele s prezidentem Bašárem Asadem, který je podezřelý z válečných zločinů.[83] Asadova vláda je podporována stranickou milicí Šabíhá, která je také podezřelá z vážných zločinů, a libanonskou šíitskou milicí Hizballáh, řazenou mezi teroristické organizace. Ta se snaží udržet u moci režim, jenž ji dlouhá léta podporoval ve střetech s Izraelem.[zdroj?]

Většina alavitů, ke kterým patří i Asad a jeho rodina, syrských křesťanů a drúzů podporuje syrskou vládu, protože se bojí represí proti menšinám v případě vítězství sunnitských islamistů. Asad má podporu i některých umírněných sunnitů, kteří se bojí přílivu džihádistů napojených na al-Kajdu.[84][85] Syrští křesťané vytvořili milice bojující proti povstalcům.[86] Vzhledem ke skladbě populace v zemi má Asadova vláda zajištěnou podporu 10-20% obyvatel Sýrie.

K nejvýznamnějším zahraničním podporovatelům režimu patří Rusko, které mu dodává zbraně výměnou za peníze a blokuje všechny rezoluce namířené proti němu v radě bezpečnosti OSN. Od podzimu 2015 zasahuje Rusko v Sýrii také nasazením svého vojenského letectva, které bombarduje bojovníky Islámského státu (IS), Fronty an-Nusrá a jiné povstalce.[87][88][89][90][91] Předseda vojenského výboru NATO generál Pavel tvrdil, že na samém začátku vojenské akce Rusko útočilo na ISIS jen ve třetině případů.[92] Dále britský ministr Philip Hammond, humanitární organizace Amnesty International a organizace Lékaři bez hranic obvinili Rusko z údajných útoků na civilisty, humanitární pracovníky a informovali o bombardování několika nemocnic.[93][94][95][96] Bývalý syrský generál Ahmad Rahal v rozhovoru pro dobrovolnickou inciativu InformNapalm tvrdil, že Ruské intervence jsou genocidou na syrském národě.[97]

Asada podporují také v menším měřítku sousední Irák a hlavně Írán, který mu dle některých zdrojů dodává zbraně a finančně jej dotuje.[98] Silné jednotky bojovníků zrekrutované hlavně v Iránu se nacházejí přímo na území Sýrie, kde organizují místní milice a přímo bojují s povstalci.

Opozice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Syrská opozice.

Proti vládě stála koalice syrské opozice, částečně reprezentovaná syrskou exilovou vládou[99], která pořádala vnitřní setkání, nebo i setkání se zástupci nezúčastněných států. Již sto států světa ji uznaly za jediného legitimního reprezentanta syrského lidu.[100]

V konfliktu je opozice představovaná Národní koalicí sil revoluce a zastupována takzvanou Svobodnou syrskou armádou, která je tvořena především zběhlými vojáky regulérní armády. Svobodná syrská armáda byla zpočátku největší vojenská síla opozice, ale s přeběhem jejich bojovníků do jiných islámských skupin, bylo jasné, že pouze spolupráce s umírněnými islamisty by mohla vytvořit dostatečně silnou koalici na boj proti ostatním skupinám.

Nejvýznamnějšími podporovateli opozice jsou Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Dělí svojí podporu mezi sekulární opozici a džihádisty. V roce 2015 Saúdská Arábie, Turecko a Katar podporovaly zbraněmi, penězi a volnou cestou přes turecké území islamistické povstalce z fronty an-Nusrá,[101] která je napojená na teroristickou organizaci Al-Káida.[102] Tyto státy dodávají opozici v masovém měřítku zbraně a nechávají opoziční jednotky cvičit na svém území či je dokonce cvičí samy. Některé syrské povstalce vycvičila a vyzbrojila i americká CIA.[103] Od roku 2012 CIA investovala přibližně 1 miliardu dolarů do výcviku a výzbroje asi 10 000 protivládních povstalců.[104][105] Někteří z nich v roce 2014 přeběhli k ISIL.[106]

Dalším významným podporovatelem opozice je Libye, odkud míří k opozicí ovládaným přístavům lodě se zbraněmi a municí. Dle účetnictví Syrské národní rady pochází přes 50 % jejích zdrojů z libyjských fondů, 35 % poté z Kataru a zbylých více než 10 % ze Spojených arabských emirátů. Dle některých teorií se pod hlavičkou Libye schovává nepřiznaná podpora z USA.[zdroj?] Poukazují přitom na podezřelé aktivity amerického velvyslanectví v Libyi či některých poradenských bezpečnostních společností pocházejících ze Spojených států.[zdroj?] Podle uniklých rozhovorů egyptského prezidenta Mursího s katarským premiérem Al Táním podporuje Egypt po boku Kataru syrskou opozici. Jako motivace podpory Turecka, Saúdské Arábie a Kataru bývá uváděna snaha vyšachovat Írán z pozice jedné z regionálních velmocí likvidací jediného spojeneckého režimu a odstřižením od jím organizovaného Hizzballáhu.

Přímá podpora povstalců se na návrh Francie a Spojeného království řešila také na úrovni Evropské unie, kde byla pro odpor Německa a některých další států včetně Česka zamítnuta.

an-Nusrá[editovat | editovat zdroj]

Sebevražedný útok v centru Aleppa, který 3. října 2012 zabil na 40 lidí, spáchala an-Nusrá

Džihádisty zastupuje an-Nusrá, je to sunnitská místní pobočka teroristické organizace Al-Káida. Jedná se o osoby, které mají mnohaleté zkušenosti z válek v Afghánistánu, Iráku, Alžírsku, Jemenu či Bosně. Fronta an-Nusrá je podezřelá z organizování teroristických útoků a válečných zločinů, jako například mučení, vraždění zajatců či znásilňování. Kritizována je také za perzekuci osob na základě náboženského vyznání. Její vztahy se Svobodnou syrskou armádou jsou napjaté. Džaíš al-Fatah je sunnitská koalice složená především z bojovníků an-Nusrá, skupiny Ahrar aš-Šáh a dalších skupin, koalice je aktivní hlavně v guvernorátu Idlíb a jeho okolí a od března 2015 zaznamenala několik cenných vítězství proti Syrské armádě.[107] Část bojovníků z an-Nusrá přešla také k ISIL (viz níže).

Islámský stát (IS)[editovat | editovat zdroj]

Islámský stát byl pod zkratkou ISIL původně iráckou pobočkou organizace Al-Káida. V průběhu roku 2013 však začal pronikat i do Sýrie.

V září 2014 jedna z největších protivládních sil v Sýrii, takzvaná Svobodná syrská armáda, uzavřela na bojišti na předměstí Damašku dočasné příměří s ISIL za účelem společného boje proti syrské vládě.[108] K Islámskému státu přeběhlo podle jeho vysoce postaveného velitele mnoho bojovníků Svobodné syrské armády.[109]

Dne 24. září 2014 už v podvečer SELČ americké velitelství oznámilo, že provedlo pět útoků proti teroristům v Iráku a Sýrii. Terčem dvou náletů byla oblast jihovýchodně od Irbílu v iráckém Kurdistánu, další dva útoky směřovaly západně od Bagdádu a jeden na pozice islamistů v Sýrii.[110] Do občanské války v Sýrii se zapojily Spojené státy, Spojené království, FrancieNizozemsko zahájením leteckých operací proti teroristickým skupinám Islámského státu. Přitom použily stíhačky, bombardéry a útočné rakety.[111] O nutnosti úderů proti Islámskému státu hovořil francouzský prezident François Hollande už na počátku září 2014. Francouzské stíhačky typu Rafale poté zasáhly výcvikový tábor Islámského státu poblíž města Deir es-Zur u tureckých hranic. Toto město i v současnosti kontrolují vojenské jednotky syrské armády, avšak okolní vesnice byly tehdy obsazeny bojovníky Islámského státu.[112]

Spolupráce IS a syrské vlády[editovat | editovat zdroj]

Na základě neověřených informací viní někteří novináři režim prezidenta Asada ze spolupráce s Islámským státem. Podle těchto informací začal Asad před vypuknutím občanské války údajně spolupracovat se zástupci Islámského státu proti syrské opozici a když IS získal na síle, tak se v rámci svých mocenských snah obrátil proti Asadovu režimu. Velká část bojovníků Islámského státu pochází z řad členů armády iráckého diktátora Saddáma Husajna.[113]

Britská televizní stanice Sky News informovala o pozdější omezené spolupráci mezi syrskou vládou a islamisty. Mělo se jednat o předání vlády nad městem Palmýra nebo o obchody - například o výměnu ropy za hnojiva. Mají to alespoň dokazovat dokumenty, k nimž se televize Sky News dostala prostřednictvím dezertérů IS, kteří jí prý dříve poskytli pravdivá fakta. Stanice však upozornila, že věrohodnost dokumentů nelze nijak ověřit.[114]

Kurdové[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Syrský Kurdistán.

Vojenské síly syrských Kurdů se rovněž účastní této války. Jejich strategii lze chápat jako snahu o bleskové ovládnutí oslabených měst obývaných lidmi kurdské národnosti, s minimem civilních ztrát. Kurdské síly jsou rozděleny do dvou, zhruba stejně velkých skupin, které mezi sebou politicky soupeří, ale po vojenské stránce spolupracují, a to kvůli vážnosti situace. Jedná se o Stranu demokratického svazu (PYD), která je syrskou odnoží Kurdské strany pracujících (PKK) a pod kterou spadají Lidové obranné jednotky (YPG) a Kurdskou národní radu (KNC), kde jsou sdružena všechna ostatní kurdská hnutí na území Sýrie. Odmítavě se k aktivitám syrských Kurdů staví především Turecko, které je považuje za precedens k narušení své územní integrity. Kurdští novináři a analytici opakovaně obvinili Turecko z organizování genocidních protikurdských milic na druhé straně syrské hranice.

V září 2014 podnikl Islámský stát masivní útok proti městu Kobanî a okolním vesnicím. V bitvě o Kobani byl Islámský stát odražen kurdskými milicemi YPG. Od července 2015 Turecko letecky útočí na pozice irácké PKK,[115] ale podniklo i útoky na pozice syrských Kurdů.[116] Mezi spojence Kurdů v Sýrii patří zejména ozbrojené skupiny z řad Asyřanů a některé jednotky svobodné syrské armády.

Rusko a Francie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ruská vojenská intervence v Sýrii.

30. září 2015 schválila ruská rada federace žádost ruského prezidenta Vladimira Putina o povolení nasadit ruské ozbrojené síly v zahraničí na základě žádosti Syrské vlády, zejména pak ruského letectva v Sýrii. Téhož dne začala ruská letadla ze základen na území ovládaném syrskou vládou provádět nálety proti militantním skupinám Islámského státu, Fronty an-Nusrá (Al-Káida v Levantě) a Džaíš al-Fatah (radikální sunnité).[117][118]

Ruský prezident Putin a francouzský prezident François Hollande se 17. listopadu dohodli na vojenské spolupráci v Sýrii[119] a společně kooperují letecké útoky na Islámský stát.[120] Dohoda přišla nedlouho po teroristických útocích v Paříži a výbuchu ruského letadla v Egyptě. Francie začala útočit především na město Rakka, považované za hlavní město IS,[121] do oblasti připlul také svaz s francouzskou letadlovou lodí Charles de Gaulle, který s Ruskem navázal přímé spojení a námořní i letecké údery jsou koordinované společně.[122] Dne 24. listopadu byl tureckou F-16 sestřelen ruský bombardér Su-24, který poskytoval vzdušnou podporu vojákům syrské armády v boji proti Frontě an-Nusrá a Brigádě syrských Turkmenů v provincii Lázikija.[123]V únoru 2016 oznámil Vladimir Putin stáhnutí hlavních sil ruského letectva ze Sýrie.

Turecko[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. srpna 2016 vyšlo najevo, že Turecko v nejbližší době zahájí vojenskou intervenci v severní Sýrii. Prvním cílem na syrském území mělo být pohraniční město Džarablu. Již toho dne vypálilo turecké dělostřelectvo 60 ran na pozice Islámského státu (IS) v Džarablu. Obyvatelé tureckého města Karkamis a jeho okolí byli vyzváni k evakuaci.[124]

Svým rozsáhlým zásahem s nasazením vojenského letectva a tankové brigády, který bezprostředně poté začal, zkomplikovalo Turecko beztak již nepřehlednou situaci v zemi. Spojené státy nebyly stavu této invazi zabránit. Turecko zprvu skutečně zaútočilo na pozice Islámského státu v severozápadní Sýrii. V posledních dnech srpna 2016 však jeho masivní útoky směřovaly hlavně proti jednotkám syrských Kurdů, které měly ve svém boji proti IS doposud podporu USA. Postiženo bylo i civilní obyvatelstvo této oblasti včetně sunnitských Arabů.[125]

Humanitární krize[editovat | editovat zdroj]

Uprchlický tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku

Konflikt v Sýrii si do konce roku 2013 vyžádal již přes 130 tisíc obětí, z nichž více než třetina jsou civilisté.[126] Zatímco dříve se centra konfliktu soustředila především na severu, nyní se již občanská válka dotýká téměř celého území Sýrie. V důsledku toho vzrostl během roku 2013 počet uprchlíků z 500 tisíc na téměř 2,5 milionu. Podle OSN žije nyní v podmínkách vyžadujících urgentní pomoc 9,3 milionu obyvatel, což je téměř polovina všech občanů, a jedná se o největší humanitární krizi současnosti.[127]

V roce 2015 počet syrských uprchlíků v okolních státech vzrostl na 4 miliony a dalších 7,6 milionů lidí jsou uprchlíky uvnitř Sýrie.[128][129] Konflikt si do konce roku 2015 vyžádal přes 250 tisíc obětí.[130] Špatnou situaci však prohlubuje i selhání světové diplomacie. V oblasti je působení humanitárních organizací velmi omezeno a vzrůstá také ohrožení jejich pracovníků - v lednu 2014 zemřeli v jednom z center konfliktu tři zaměstnanci české organizace Člověk v tísni, o týden dříve bylo uneseno pět pracovníků Lékařů bez hranic.[131]

Bombardování nemocnic a škol[editovat | editovat zdroj]

Do října 2015 bylo zaznamenáno 12 náletů na nemocnice a několik škol, ze kterých je podezíráno Rusko resp. syrský režim. Jak Rusko, tak Sýrie odpovědnost za tyto útoky odmítají. Další nemocnice byly bombardovány po tomto datu.[132][133][134][135] Dne 20. 9. 2016 byly při náletu na povstalecké čtvrti v syrském Halabu zasaženy také dva kamiony s humanitární pomocí. Útok ostře odsoudily USA a hodlají přehodnotit spolupráci s Ruskem. Moskva odpovědnost za útok odmítá. OSN po vysvětlení Ruska upustila od pondělního popisu jako náletu; nyní hovoří pouze o nespecifických útocích. "Nejsme v pozici, abychom určovali, zda to byly nálety. Můžeme pouze říci, že se na konvoj útočilo", sdělil mluvčí OSN Jens Laerke.[136] Tomuto útoku předcházela akce, kdy vojenská letadla koalice vedené Spojenými státy bojující proti Islámskému státu bombardovala dne 17. 9. 2016 pozice syrské armády blízko letiště u města Dajr az-Zaur. Podle organizace pro lidská práva /SOHR/ při útoku zahynulo nejméně 80 syrských vojáků. Americká armáda poté oznámila, že zastavila útoky na cíle, o kterých si myslela, že jsou na pozici Islámského státu.[137]

Nálet na uprchlický tábor[editovat | editovat zdroj]

5. 5. 2016 byl uskutečněn nálet na uprchlický tábor na severu Sýrie, při kterém zahynulo nejméně 28 lidí, včetně mnoha žen a dětí. Nálet ostře odsoudil Západ a OSN. Podle šéfa OSN Pan Ki-muna by se útok dal hodnotit jako válečný zločin. Rusko i syrský režim, který je podle nevládních organizací nejvíce podezřelý, odpovědnost za útok odmítají.[138]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LIAKOS, Panagiotis. Syria: Greek Nationalist Socialists fighting with Assad's regime far more dangerous than Golden Dawn [online]. Anarkismo, 29 September 2013, [cit. 2013-11-05]. [1]. (anglicky) 
  2. Whelan, Brian."Are Greek Neo-Nazis Fighting for Assad in Syria?", Vice, October 2013. Ověřeno k 5 November 2013. 
  3. {{Citace elektronického periodika | titul = V Sýrii bojují a umírají ruští žoldnéři | datum_vydání = 2016-11-04 | datum_přístupu = 2016-11-04 | periodikum= Novinky | url = https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/419653-v-syrii-bojuji-a-umiraji-rusti-zoldneri-nedari-se-to-utajit.html
  4. {{Citace elektronického periodika | titul = Syrian government and Egypt agree to 'fight terrorism' | datum_vydání = 2016-10-17 | datum_přístupu = 2016-10-17 | periodikum= Middle East Eye | url = http://www.middleeasteye.net/news/syria-security-chief-first-public-foreign-visit-egypt-1557599662
  5. http://www.progressivepress.net/uyghur-militants-are-fighting-in-syria-china-claims/
  6. http://www.businessinsider.com/chinese-man-fighting-in-syrian-2013-3
  7. http://www.worldtribune.com/2012/11/01/china-charges-turkey-recruiting-uighur-muslims-to-join-forces-with-syrian-rebels/
  8. http://osnetdaily.com/2013/08/cia-unleashes-al-qaedas-chechen-brigade-in-northern-syria/
  9. Golovnina, Maria & Ahmad, Jibran. Pakistan Taliban set up camps in Syria, join anti-Assad war [online]. 14 July 2013, [cit. 2013-07-15]. [2]. (anglicky) 
  10. Mujeeb, Ahmed Wali. Pakistan Taliban 'sets up a base in Syria' [online]. 12 July 2013, [cit. 2013-07-15]. [3]. (anglicky) 
  11. Bojovníci v Sýrii uřezali hlavu desetiletému chlapci. Novinky [online]. 2016-07-19 [cit. 2016-07-19]. Dostupné online.  
  12. a b Al-Monitor - From Qusair to Yabrud: Shiite foreign fighters in Syria
  13. The Independent: West suspends aid for Islamist rebels in Syria, underlining their disillusionment with those forces opposed to President Bashar al-Assad
  14. Al-Džazíra: Islamic State 'has 50,000 fighters in Syria'
  15. a b c d e f Válka nekončí. Počet mrtvých v Sýrii se za rok zdvojnásobil. Novinky.cz [online]. 2014-12-02 [cit. 2014-12-02]. Dostupné online.  
  16. V Sýrii zemřelo o 200 000 lidí více, než se myslelo, tvrdí nová studie. Idnes.cz [online]. 2016-02-11 [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.  
  17. V Sýrii zřejmě oficiálně zasáhne NATO, obětí je údajně přes 470 tisíc. ČT 24 [online]. 2016-02-11 [cit. 2016-02-11]. Dostupné online.  
  18. a b Syřané utíkají ze země, uprchlíků je přes tři miliony. ČT24 [online]. 2014-08-29 [cit. 2014-08-29]. Dostupné online.  
  19. a b Syria conflict: UN says more than 3m have fled war. BBC [online]. 2014-08-29 [cit. 2014-08-29]. Dostupné online.  
  20. http://www.tyzden.sk/podlampou/27226/kto-moze-za-syriu-a-co-pomoze/
  21. World Report 2012: Syria [online]. Human Rights Watch, [cit. 2013-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/syrie-demonstrace-pokracuji-k-damasku-jedou-tanky/r~i:article:698430/
  23. http://zahranicni.ihned.cz/blizky-vychod/c1-53501040-do-ulic-syrskeho-homsu-opet-vyjely-tanky-demonstranti-mluvi-o-dvaceti-obetech
  24. http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/231687-syrie-nasadila-proti-vzbourencum-tanky.html
  25. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/erdogan-je-spojenec-islamskeho-statu-tvrdi-vudce-kurdu/r~3269f62a3f4511e5adcb0025900fea04/
  26. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21534
  27. http://www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/1391740
  28. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/1528592-kdyz-clen-nato-spolupracuje-s-teroristy
  29. http://www.dailymail.co.uk/news/article-3226369/ISIS-crosshairs-Britain-carrying-daily-missile-strikes-Iraq-destroy-bunkers-trucks-boats-stockpile-deadly-weapons.html
  30. http://www.armadninoviny.cz/chysta-evropa-pozemni-ofenzivu-do-syrie3f.html - Chystá Evropa pozemní ofenzívu do Sýrie?
  31. ČTK. V Sýrii byl po 48 letech zrušen výjimečný stav. Deník.cz [online]. 2011-04-19 [cit. 2011-11-13]. Dostupné online.  
  32. Adéla Havránková (adh), Michaela Vydrová, Ondřej Černý (onč), Milan Slezák (msl), Eva Presová. Rada bezpečnosti OSN se nedokázala shodnout na rezoluci vůči Sýrii. rozhlas.cz [online]. 2011-08-04 [cit. 2011-08-08]. Dostupné online.  
  33. World Report 2012: Syria [online]. Human Rights Watch, [cit. 2013-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/syrie-demonstrace-pokracuji-k-damasku-jedou-tanky/r~i:article:698430/
  35. http://zahranicni.ihned.cz/blizky-vychod/c1-53501040-do-ulic-syrskeho-homsu-opet-vyjely-tanky-demonstranti-mluvi-o-dvaceti-obetech
  36. http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/231687-syrie-nasadila-proti-vzbourencum-tanky.html
  37. Přehledně o Sýrii: Proč vypukla před rokem revoluce
  38. Mise pozorovatelů OSN se přesvěduje o tom, jak křehké je v Sýrii příměří
  39. Šéf OSN viní z atentátů v Sýrii teroristy Al-Káidy
  40. CENCIOTTI, David. First video of a Syrian helicopter gunship attacking rebels near Azaz, northwest of Aleppo [online]. theaviationist.com, 2012-03-22, [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. CENCIOTTI, David. Syrian air war escalates: the Mil Mi-24 Hind gunship makes its debut against rebel forces [online]. theaviationist.com, 2012-06-12, [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. CENCIOTTI, David. An entire Syrian Air Defense Battalion defected, (possibly) bringing some new anti-aircraft weapons in rebel hands. [online]. theaviationist.com, 2012-06-11, [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. CENCIOTTI, David. [Updated] Syrian Air Force Mig-21 fighter jet defects to Jordan [online]. theaviationist.com, 2012-06-21, [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Anna News: Co se doopravdy stalo v Houla
  45. Tvrdé boje v syrském Hamá pokračují
  46. Američané chystají plán na sesazení syrského prezidenta s podporou Ruska
  47. Hollande a Putin se v otázce Sýrie neshodli
  48. Asad: Jsme ve válce s cizinci, masakr v Húlá by nespáchaly ani zrůdy
  49. Houla massacre: UN blames Syria troops and militia
  50. CENCIOTTI, David. “Turkish RF-4E Phantom shot down by Syrian missile in international airspace” Ankara says [online]. theaviationist.com, 2012-09-19, [cit. 2015-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Syrian military says it downed Turkish fighter jet [online]. BBC, [cit. 2015-12-02]. Dostupné online.  
  52. Assad regrets downing of Turkish jet, says won’t allow open combat with Ankara
  53. Turecko prý stále nemá důkazy, že by jeho bojový letoun v červnu sestřelila Sýrie
  54. Turecko pohrozilo vojenskou intervencí v Sýrii. NATO se za Ankaru pevně postavilo
  55. Blíží se vyvrcholení konfliktu v Sýrii? Povstalci obsadili hranice s Tureckem a Irákem
  56. Pozorovatelé zůstanou v Sýrii o 30 dní déle, Britové prosadili svou
  57. AUTOR: ČTK. Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci k Sýrii. zpravy.aktualne.cz. 28. 9. 2013.  
  58. Letecký útok na severosyrský Azáz si vyžádal desítky mrtvých
  59. Azáz po náletu: obyvatelé hledají v tichosti své mrtvé
  60. Pan Ki-mun ke zprávě OSN: V Sýrii zabíjel sarin. Šlo o válečný zločin. lidovky.cz [online]. 2013-9-16 [cit. 2013-9-25]. Dostupné online.  
  61. V Sýrii nacházejí další mrtvé, svět žádá důkladné vyšetření. Lidovky.cz [online]. 2013-08-23 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  62. Lékaři bez hranic: V Sýrii zemřelo 350 lidí, příznaky ukazují na chemické látky. novinky.cz [online]. 2013-8-24 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  63. Profil: Chemický útok v Sýrii nejhorším podobným činem od Halabdžy. České noviny [online]. 2013-08-29 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  64. Syrská opozice hlásí stovky mrtvých po chemickém útoku. Armáda vinu popírá. Lidovky.cz [online]. 2013-08-21 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  65. a b Londýn viní z chemického útoku Asadův režim, Moskva naopak hovoří o provokaci rebelů. IHned.cz [online]. 2013-8-23 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  66. MAŇOUR, Igor. Příprava na zásah v Sýrii pokračuje, experti OSN tam ale chtějí pracovat ještě čtyři dny. rozhlas.cz [online]. 2013-8-28 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  67. Syrská armáda prý našla chemické látky u povstalců, ti to popírají. Česká televize [online]. 2013-08-24 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  68. Proti intervenci v Sýrii se vedle Ruska a Číny vyslovily i země Latinské Ameriky. Česká televize [online]. 2013-8-29 [cit. 2013-8-29]. Dostupné online.  
  69. Obama obejde OSN, útok na Sýrii chystá bez ní. iHNed.cz [online]. 2013-8-27 [cit. 2013-8-30]. Dostupné online.  
  70. http://zpravy.idnes.cz/britanie-odmitla-akci-proti-syrii-dl8-/zahranicni.aspx?c=A130830_065727_zahranicni_js
  71. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/312630-postoje-obamy-a-putina-k-syrii-se-po-schuzce-mezi-ctyrma-ocima-nepriblizily-ani-o-pid.html
  72. Kerry: Asad může předejít útoku, když odevzdá chemické zbraně
  73. Sýrie přijala ruský návrh předat chemické zbraně pod mezinárodní kontrolu
  74. Rada bezpečnosti schválila rezoluci o Sýrii
  75. Syrské vrtulníky shazovaly na lidi v Aleppu chlór [online]. [cit. 2016-09-07]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  76. Syrská opozice ustupuje v Damašku před těžkou palbou armády
  77. Atentát na syrské bezpečnostní špičky má čtyři oběti
  78. Atentátník zabil Asadovy nejbližší spolupracovníky
  79. Asad se poprvé od středečního atentátu objevil na veřejnosti
  80. V Sýrii boje o obchodní středisko Halab, v Homsu armáda potlačuje vzpouru vězňů
  81. Vakuum a tlaková vlna. Dle rebelů užil Asad v Aleppu termobarickou zbraň
  82. Asad se po měsíci ukázal na veřejnosti, rebelům pomáhají západní agenti
  83. http://echo24.cz/a/iRmpP/asad-spachal-valecne-zlociny-vyplyva-z-tajnych-dokumentu
  84. ""Pro Sýrii nevidím mírové řešení," říká Eva Filipi". Česká televize. 28. srpna 2012.
  85. "Loyalty to Assad runs deep on Syrian coast". The Christian Science Monitor. 22. ledna 2014.
  86. "Syrští křesťané sáhli po zbraních, jejich milice bojují proti povstalcům". iDNES.cz. 13. září 2012.
  87. Rusko stále bombarduje Sýrii. Vstoupí do konfliktu Írán? [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.  
  88. Jak dobrá je opravdu ruská armáda? Operace v Sýrii ukázaly její nejsilnější stránky | Prima Zoom [online]. [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.  
  89. Rusko v Sýrii přitvrzuje, jeho válečné lodě pálily na cíle u Halabu [online]. 2016-08-19, [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.  
  90. Útok na ISIS: Rusové vypálili 18 raket, zabili 600 islamistů! VIDEO [online]. 2015-11-20, [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.  
  91. Rusko pokračuje v syrských náletech, útok na Palmýru ale popírá | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online].  [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.  
  92. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/pavel-rusko-s-nato-nemluvi-na-is-miri-jen-tretina-jeho-utoku_369712.html
  93. http://zpravy.idnes.cz/rusko-syrie-nalety-idlib-nemocnice-duf-/zahranicni.aspx?c=A151023_131239_zahranicni_aha
  94. http://zpravy.idnes.cz/lekari-bez-hranic-bombardovani-nemocnice-syrie-maarat-an-numan-pba-/zahranicni.aspx?c=A160215_105915_zahranicni_aba
  95. http://www.rozhlas.cz/zpravy/blizkyvychod/_zprava/britsky-ministr-zahranici-obvinil-rusko-ze-umyslne-utoci-na-civilisty-v-syrii--1574753
  96. http://www.amnesty.cz/news/2794/syrie-rusko-neni-schopne-priznat-zabijeni-civilistu
  97. Generál Ahmad Rahal: v Sýrii je cca 12 tisíc ruských vojáků, kteří se podílejí na genocidě syrského národa. [[4]] [online]. 2016-02-21 [cit. 2016-08-21]. Dostupné online.  
  98. Rusko je ve válce. Podívejte se v přehledných mapách, kdo co v Sýrii ovládá a kdo za kým stojí. Aktuálně.cz - Víte co se právě děje [online].  [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.  
  99. http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zahranici/exilova-vlada-syrie-oficialne-uznana.html
  100. http://zahranicni.ihned.cz/blizky-vychod/c1-58956230-syrskou-opozicni-koalici-uznala-uz-stovka-statu-k-vojenske-pomoci-se-nikdo-nezavazal
  101. "Turecko i Saúdové podporují krvelačnou al-Nusrá. Žádají USA, aby přivřely oči". Lidovky. 15. června 2015.
  102. "Turci a Saúdové šokovali Západ, v Sýrii vsadili na džihádisty". Novinky. 13. května 2015.
  103. "Tajná mise CIA na vyzbrojení syrských rebelů se nevydařila". Deník.cz. 1. února 2015.
  104. "U.S. has secretly provided arms training to Syria rebels since 2012", Los Angeles Times, 21. června 2013. 
  105. "Secret CIA effort in Syria faces large funding cut", The Washington Post, 12. června 2015. 
  106. "US air strikes in Syria driving anti-Assad groups to support Isis", The Guardian, 23. listopadu 2014. 
  107. Asadův režim straší superkoalice povstalců. Vítězí na všech frontách
  108. Masi, Alessandria."US-Backed Moderate Group in Syria Signs Truce With ISIS: Reports", International Business Times, 12. září 2014. 
  109. "The terrorists fighting us now? We just finished training them.", The Washington Post, 1. května 2015. 
  110. USA a arabští spojenci znovu útočí na Islámský stát v Sýrii. Novinky.cz. středa 24. září 2014.  
  111. Pentagon: Spojené státy zahájily letecké útoky na Islámský stát v Sýrii. svobodnenoviny.eu /zdroj: http://www.presstv.ir/. 23. 9. 2014.  
  112. AUTOR: ČTK, VEL. Francouzi bombardují Islámský stát v Sýrii. Zničili jsme výcvikový tábor, hlásí. Hospodářské noviny. 27. 9. 2015.  
  113. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/saddamova-pomsta-ze-zahrobi-bez-jeho-dustojniku-by-islamsky/r~139ec3b2990211e58c6b0025900fea04/
  114. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/asad-spolupracuje-s-islamskym-statem-tvrdi-televize-podle-de/r~365527c4112611e6888a0025900fea04/
  115. "Turecká letadla už v Iráku zabila asi 390 kurdských povstalců". Denik.cz. 9. srpna 2015.
  116. "Turecká hra s ohněm postrádá větší smysl i racionalitu". iDNES.cz. 28. července 2015.
  117. Syria crisis: Russia begins air strikes against Assad foes [online]. ВВС News, 30 September 2015. [5]. (anglicky) 
  118. Russia kills US-backed Syrian rebels in second day of air strikes as Iran prepares for ground offensive
  119. Putin Says France Now Ally in Syria as Russia Steps Up Strikes
  120. France, Russia raids on Syria kill 33 IS jihadists
  121. Rakká – centrum propagandy IS, kde se děti učí nemilosrdně zabíjet
  122. Útoky v Paříži udělaly z Francie a Ruska spojence
  123. "After shooting down Russian jet, what's next for Turkey?", Al-Monitor, 26. listopadu 2015. 
  124. Krieg gegen IS. Türkei plant offenbar Offensive auf syrische Grenzstadt. (Válka proti IS. Turecko zjevně plánuje ofenzívu směrem na syrské pohraniční město.) http://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/europa/tuerkei/die-tuerkei-plant-offenbar-eine-offensive-auf-dscharablus-in-nordsyrien-14402936.html, 23. srpna 2016 (německy).
  125. EHRHARDT, Christoph: Syrischer Poker. Jeder gegen jeden: Wie ein Aufstand zum Stellvertreterkrieg wurde. (Syrský poker. Každý proti každému: Jak se stala z povstání zástupnická válka.) Frankfurter Allgemeine Zeitung, 30. srpna 2016, s. 8 (německy).
  126. http://syriahr.com/en/index.php?option=com_news&nid=1312&Itemid=2&task=displaynews#.UtlHt_RNyIU
  127. http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/15%20Jan%20Kuwait%20Conference%20Press%20Release.pdf
  128. UNHCR Syria Regional Refugee Response/Total Persons of Concern [online]. 18. března 2015. [6]. (anglicky) 
  129. Syria [online]. Internal Displacement Monitoring Centre, [cit. 2015-01-15]. [7]. (anglicky) 
  130. "Syrský režim se s povstalci dohodli na klidu zbraní na dvou bojištích. Z věznic se dostanou členové opozice". Hospodářské noviny. 25. září 2015.
  131. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/syrie
  132. http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/middleeast/syria/11964301/Twelve-Syria-hospitals-hit-by-airstrikes-as-Russian-jets-bombard-country.html
  133. http://zpravy.idnes.cz/lekari-bez-hranic-bombardovani-nemocnice-syrie-maarat-an-numan-pba-/zahranicni.aspx?c=A160215_105915_zahranicni_aba
  134. Shocking video shows entire district destroyed by Russian cluster bombs in Aleppo as air strikes hit five hospitals and two schools and death toll has hit 50
  135. http://www.businessinsider.com/23-dead-from-suspected-russian-airstrike-on-hospitals-school-in-syria-2016-2
  136. AUTOR: ČTK. Odporný útok, odsoudily USA nálet na humanitární konvoj v Sýrii. Rusko odpovědnost odmítá. EuroZprávy.cz. 20. 9. 2016.  
  137. AUTOR: ČTK. Letadla koalice vedené USA bombardovala pozice syrské armády. deník.cz. 17. 9. 2016.  
  138. http://echo24.cz/a/iVbrU/nalet-na-uprchlicky-tabor-byl-valecny-zlocin-rika-osn

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROVENSKÝ, Dušan. Konflikt v Sýrii: Od pokojných protestů ke krvavé občanské válce. ATM. 9 2013, roč. 45, čís. 9, s. 28 až 33. ISSN 1802-4823.  
  • ROVENSKÝ, Dušan. Byznys ve jménu džihádu: Zahraniční vojenská pomoc syrským povstalcům. ATM. 5 2014, roč. 46, čís. 5, s. 44 až 48. ISSN 1802-4823.  
  • ROVENSKÝ, Dušan. Horké okamžiky na horké hranici: Letecké incidenty na syrsko-tureckém pomezí. ATM. 2016-01-08, roč. 48, čís. 1, s. 6 až 8. ISSN 1802-4823.  
  • VISINGR, Lukáš. Sýrie: Pragmatismus v ohrožení. ATM. 8 2011, roč. 43, čís. 8, s. 6 až 9. ISSN 1802-4823.  
  • VISINGR, Lukáš. Ruské letectvo nad Sýrií: Ukázka technického i taktického pokroku. ATM. 12 2015, roč. 47, čís. 12, s. 5 až 7. ISSN 1802-4823.  
  • VISINGR, Lukáš. Ruská intervence pokračuje: Bombardéry, námořnictvo a pozemní technika. ATM. 2016-01-08, roč. 48, čís. 1, s. 2 až 4. ISSN 1802-4823.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]