Arménie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arménská republika
Հայաստանի Հանրապետություն
(Hajastani Hanrapetuthjun)
vlajka Arménie
vlajka
znak Arménie
znak
Hymna: Mer Hajrenik
Motto: Մեկ Ազգ, Մեկ Մշակույթ
(Jeden národ, jedna kultura)
Geografie

Armenia (orthographic projection).svg Poloha Arménie

Hlavní město: Jerevan
Rozloha: 29 800 km² (138. na světě)
z toho 4,7 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Aragac (4090 m n. m.)
Časové pásmo: +4
Poloha: 40°23′ s. š., 44°57′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 3 015 500 (133. na světě, 2014)
Hustota zalidnění: 101 ob. / km² (88. na světě)
HDI: 0,729 (vysoký) (87. na světě, 2012)
Jazyk: arménština (úřední), ruština, kurdština
Národnostní složení: Arméni, Rusové, Kurdové
Náboženství: arménská apoštolská církev 93 %, arménská katolická církev 1 %, islám 4 %, pravoslaví 1 %, ostatní 1 %
Státní útvar
Státní zřízení: poloprezidentská republika
Vznik: 21. září 1991 (rozpad SSSR)
Prezident: Serž Sarkisjan
Předseda vlády: Karen Karapetyan
Měna: arménský dram (AMD)
HDP/obyv. (PPP): 8 419[1] USD (111. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 051 ARM AM
MPZ: ARM
Telefonní předvolba: +374
Národní TLD: .am
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Arménie, oficiálním názvem Arménská republika (arménsky Հայաստանի Հանրապետություն, Hajastani Hanrapetuthjun), je stát ležící v Zakavkazsku, bez přístupu k moři. Podle některých definic hranice mezi Evropou a Asií je Arménie součástí Evropy, podle jiných patří do Asie. Na severu hraničí s Gruzií (164 km), na východě s Ázerbájdžánem a s de jure k němu patřící, de facto Arménií ovládanou Náhorně-karabašskou republikou (566 km), na jihu s Íránem (35 km) a na západě s ázerbájdžánskou exklávou Nachičevan (221 km) a Tureckem (268 km). Arménie je unitární národní stát s velmi starým kulturním dědictvím.

Název a jeho původ[editovat | editovat zdroj]

Název Arménie se používá v různých variantách v prakticky všech jazycích světa kromě samotné arménštiny. Pochází ze staroperského názvu „Armanestán“ a „Arman“ podle pohraniční provincie státu Urartu na historickém arménském území, které bylo v polovině 1. tisíciletí př. n. l. osídlená mimo jiné Aramejci.

Sami Arméni se označují jménem „Hajer“ (arménsky Հայեր) a svou vlast „Hajastan“ (Հայաստան). Přípona –stan znamená „země“, takže Hajastan je země Hajů (čili Arménů). Nehledě na staré pohádkové legendy není dosud objasněno, jak toto vlastní pojmenování arménského národa vzniklo.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Arménie.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Arménská vysočina patří k dávným centrům lidské civilizace. Byla trvale osídlená od paleolitu. V nejstarších písemných památkách z dob Chetitů je zmínka o národu Chajasa v 2. tisíciletí před našim letopočtem.[2] V tomto období ovládli území Arménie Asyřané. Město Jerevan bylo nejstarším písemně doloženým městem na území někdejšího SSSR. Spojením arménských kmenů v 9. století př. n. l. vznikla říše Urartu v oblasti Vanského jezera. V říši Urartu byla založena mnohá opevněná města, rozvíjela se řemesla a pěstování vína. V 6. století před n. l. Urartská říše zanikla po vpádu médských vojsk. V Malé Arménii a na Araratské rovině vzniklo Arménské království a začal se formovat arménský národ. Ve 4. století si Arménii rozdělili Římané a Peršané.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Od 7. do 9. století tehdejší Arménii ovládali Arabové. Arménský stát se obnovil v 9. století. Arméni vynikali jako obchodníci, zakládali kolonie po celé Přední Asii, ale i v Kyjevě a Novgorodě. Od 11. století ovládali zemi Seldžuci, od 13. století Mongolové.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Arménské řeže a Arménská genocida.

V 17. století byla Arménie rozdělena mezi Osmanskou říši (připadla jí západní Arménie) a Persii (východní Arménie). Národní identitu Arménům v tomto období pomohla udržet jejich kultura, pěstovaná převážně emigranty v zahraničí. Až začátkem 19. století připadla část východní Arménie spolu s východní Gruzií carskému Rusku. Ruská vojska a arménští dobrovolníci roku 1827 ovládli celou východní Arménii. Armény žijící v Osmany spravované západní Arménii postihl těžký osud. V letech 18901922 byli systematicky vyvražďováni. V závěru 19. století nastaly tzv. arménské řeže, při genocidě v době 1. světové války pak přišlo o život zhruba 1,5 miliónu lidí, dalších 100 tisíc uteklo před pronásledováním do Ruska a jiných zemí. Rozvíjela se fakticky už jen východní Arménie. Po první světové válce se Arménie dostala na nějakou dobu pod správu států Dohody.

Arménie v SSSR[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 začalo komunisty podporované povstání, které vyhnalo zahraniční vojska ze země a naopak na svoje území přivolalo Rudou armádu. 29. listopadu 1920 byla vyhlášena sovětská vláda a o dva roky později Arménie vstoupila do Zakavkazské federace a stala se členem SSSR. Arménsko-tureckou hranici, dodnes platnou, stanovila tzv. Karsská smlouva.

Sovětskou Arménii postihlo v roce 1988 silné zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy stupnice, v důsledku kterého zahynulo nejméně 50 000 lidí. Jednalo se o humanitární krizi velkého rozsahu. Přestože sovětská moc tajila následky zemětřesení, katastrofa vyvolava vlnu solidarity v mnoha zemích, které zorganizovaly rozsáhlou humanitární pomoc. V České republice byla následně vyhlášena národní sbírka na postižené katastrofou. S touto pomocí jsou spojeny počátky české humanitární organizace Člověk v tísni.[3]

Spor o Náhorní Karabach[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Náhorní Karabach.
Arménie (červeně) s Náhorno-karabašskou republikou (modře)

V roce 1920 nesouhlasil sovětský Ázerbájdžán s připojením Náhorního Karabachu, který byl z velké většiny osídlen Armény, k sovětské Arménii, a tak byl spolu s Nachičevanem roku 1923 připojen k Ázerbájdžánu. Během sovětské éry Arménie bezúspěšně usilovala o připojení Karabachu ke svému území.

Roku 1987 se zformovalo arménské hnutí za připojení k Arménii. V říjnu t.r. pak Ázerbájdžán zakázal výuku arménských dějin na karabašských školách. Snahy Moskvy o urovnání konfliktu byly neúspěšné, a tak byl Náhorní Karabach v lednu 1988 podřízen přímo ústřední vládě SSSR. S tímto postupem nesouhlasila ani jedna strana.

V roce 1988 začala Arménie boj s Ázerbájdžánem o tuto oblast, který se ještě vyostřil po rozpadu SSSR. Turecko na protest proti obsazení Náhorního Karabachu uzavřelo arménské hranice. 28. listopadu 1989 byl vrácen pod správu Ázerbájdžánu, ale Arménie ho hned 1. prosince anektovala. V letech 19911994 probíhala o karabašské území mezi oběma zeměmi válka. Dočasným východiskem se stalo příměří z 16. května 1994, které zůstává v platnosti do současnosti.

Výsledkem je Karabach z 92,5 % ovládaný arménsko–karabašskými silami, které mají pod kontrolou také dalších 5 celých okresů (a 2 částečně) mimo vlastní Karabach. Celkově tak karabašští Arméni kontrolují 13,4 % rozlohy Ázerbájdžánu. Vojenské zásahy byly doprovázeny exodem azerských a arménských menšin z území sousedního státu. Z Ázerbájdžánu odešlo 413 000 Arménů, zatímco Arménii v důsledku konfliktu opustilo 724 000 Azerů.[4]

Nezávislá Arménie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 získala Arménie nezávislost na Sovětském svazu a stala součástí SNS. V roce 1999 byl při zasedání parlamentu zavražděn premiér Vazgen Sarkisjan, což následně vedlo k částečné ekonomické i společenské krizi v zemi.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Arménie.
Mapa Arménie
Jezero Sevan

Území Arménie má plochu 29 743 kilometrů čtverečních. Krajina je hornatá, nadmořská výška na celém území neklesne pod 390 metrů nad mořem.

Do Arménie zasahuje horské pásmo Malého Kavkazu a vysokohorské pohoří Ararat, kde se také nachází oficiální nejvyšší hora Arménie (Aragac, 4090 m n. m.). Arméni však za svoji považují o biblickou horu Ararat (5134 m n. m.), kterou mají dokonce ve státním znaku, která však leží asi kilometr od hranic v muslimském Turecku. Po tisíciletí obývali území kolem Araratu právě Arméni. Avšak po genocidě osmanskými Turky v letech 1913–1920 zůstalo kdysi velké Arménii pouze malé území. V době největší územní expanze v 1. století př. n. l. se arménské království rozkládalo od Středozemního až ke Kaspickému moři.

Klima je převážně kontinentální, vyznačující se velmi horkými léty a velmi chladnými zimami. Kvůli suchému létu zde převládají polopouštní a stepní vegetace; řídké lesy pokrývají pouze sedminu území. Kvůli hornaté krajině je rozšiřování zemědělských oblastí obtížné.

V roce 1988 zemi postihlo zemětřesení o síle 7,2 stupně magnitudy, které připravilo o život více než 50 000 lidí především ve městech Spitak, Leninakan (dnes Gjumri) a Kirovakan (dnes Vanadzor).

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Serž Sargisjan – současný prezident Arménie
Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Arménie.

Arménie je poloprezidentská republika. Jednokomorový parlament (Národní shromáždění) má 131 křesel a je volen na 5 let.

Arménie má komplikované vztahy se dvěma sousedy, Ázerbájdžánem a Tureckem. To vede politický systém k preferování úzkých vztahů s Ruskem, jež do značné míry garantuje arménskou bezpečnost (na hranicích s Tureckem se nacházejí ruské vojenské jednotky). Vzhledem k historické tradici (křesťanství) se Arménie však zároveň definuje jako evropský a západní stát a snaží se budovat dobré vztahy s EU a NATO, roku 2011 začala jednání o partnerství s EU, podílela se na operaci NATO v Kosovu (KFOR). Na druhou stranu se Arménie připojila k celní unii Běloruska, Kazachstánu a Ruska a k Eurasijské hospodářské unii. Sbližování s EU navíc brání kritika mezinárodních institucí tvrdící, že arménská demokracie není plnohodnotná, například organizace Freedom House označila roku 1999 a znovu v roce 2007 Arménii jen za "částečně svobodnou zemi" a roku 2008 za poloautoritářský režim, podobně jako Rusko. Tradičním spojencem Arménie v Evropě je Francie a Řecko (v obou zemích žije velká arménská komunita).

Všechny volby od roku 1995 vyhrála Republikánská strana Arménie (Hayastani Hanrapetakan Kusaktsutyun). Tato nejvlivnější síla v zemi také vždy sestavovala vládu. Je označována za nacionálně-konzervativní. Hlásí se k ideologii zvané tseghakronismus, která zdůrazňuje spjatost arménské identity s náboženstvím a církví. Hlavním tvůrcem této ideologie je politik Garegin Nzhdeh, klíčová postava první arménské republiky (1918–1921), jehož antikomunismus ho ovšem za druhé světové války přivedl ke spolupráci s nacisty. Tseghakronismus je i kvůli tomu někdy označován za ideologii rasistickou. Výhrady k němu kvůli tomu mají i někteří představitelé Republikánské strany Arménie, formuloval je například arménský premiér Andranik Markarjan. Podobní republikáni vnímají tseghakronismus spíše jako historický relikt a sunou stranu k neideologickému středu. Představitel Republikánské strany Arménie Serž Sarkisjan je prezidentem od roku 2008.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Arménské provincie
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Arménie.

Arménie se dělí na 10 provincií (marzer, sg. marz) a hlavní město:

  1. Aragacotn (Արագածոտնի մարզ, Aragac'otni marz)
  2. Ararat (Արարատի մարզ, Ararati marz)
  3. Armavir (Արմավիրի մարզ, Armaviri marz)
  4. Gegharkunik (Գեղարքունիքի մարզ, Gegharkhunikhi marz)
  5. Kotajk (Կոտայքի մարզ, Kotajkhi marz)
  6. Lorri (Լոռու մարզ, Lorru marz)
  7. Širak (Շիրակի մարզ, Širaki marz)
  8. Sjunik (Սյունիքի մարզ, Sjunikhi marz)
  9. Tavuš (Տավուշի մարզ, Tavuši marz)
  10. Vajoc Dzor (Վայոց Ձորի մարզ, Vajocʰ Dzori marz)
  11. Jerevan (Երևան, Jervan)

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Arménie.

Připojení Arménie k SSSR mělo výrazný vliv na rozvoj průmyslu. Ze země se pomalu stal rozvinutý průmyslovo-zemědělský stát. Arménie vyvážela stroje, textil a spotřební výrobky. Po rozpadu SSSR v roce 1991 země zrušila zemědělská družstva a o zemědělskou výrobu se starají drobní rolníci. Průmysl prošel začátkem 90. let obdobím stagnace, ale nová vláda začala s liberalizací ekonomiky. Ta od roku 1995 zaznamenává růst.

Významnou je v zemi těžba barevných kovů, zejména mědi, olova, zinku, železné rudy, zlata a stříbra. V zemi se také zpracovávají diamanty a vyrábějí šperky. Pilířem ekonomiky je také potravinářský průmysl, výroba automobilů, pneumatik a elektromotorů a přesné strojírenství. Tradiční je textilní výroba (zejm. koberce, pletené zboží a obuv) a výroba hudebních nástrojů.

Vzhledem k hornaté krajině lze k zemědělství využít jen 46 % plochy země. Většina obdělávané půdy leží nad hranicí 1000 m. n. m. Z toho vyplývá specializace na pěstování rostlin, ovoce (zejm. broskve, meruňky a švestky) a vína. Arménská vína jsou známá svou aromatičností. Proslulým je zvláště arménský koňak.[5] K nejslavnějším značkám patří brandy Ararat, vyráběná již od roku 1887.[6] Největší část vývozu, 23 procent, míří do Belgie. Klíčovým dovozním partnerem je Rusko.

Dlouhodobým problémem arménského hospodářství je poměrně vysoká nezaměstnanost (18,5 procenta v roce 2015), proti tomu růst HDP je ve srovnání se západní Evropou rychlý (7,2 procenta roku 2012, 3,7 procenta v roce 2015).[7]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Arménie.
Hlavní město Jerevan, v pozadí hora Ararat

k 1. lednu 2016 měla Arménie 2 977 092 obyvatel. Oproti roku 2006 to značilo pokles o zhruba 250 000, přesto je Arménie stále druhou nejhustěji osídlenou zemí z bývalých sovětských republik.

Národnostně je Arménie mimořádně homogenní: 97,9 % obyvatel tvoří Arméni; následují jezidští Kurdové (1,3 %) a Rusové (0,5 %). V minulosti tvořili významnou menšinu v Arménii Azerové, na konci 80. let asi 2,5% obyvatel, ovšem odešli ze země po začátku konfliktu o Náhorní Karabach. V protisměru z Ázerbájdžánu zamířilo do Arménie mnoho etnických Arménů. 139 000 jich žije v Náhorním Karabachu, kde tvoří většinu obyvatel. Přes 6 milionů Arménů žije v zahraničí. největší komunity jsou v Rusku, Francii, Íránu, Spojených státech, Gruzii, Sýrii, Libanonu, Argentině, Austrálii, Kanadě, Řecku či Izraeli (prastará tisícová komunita ve starém Jeruzalémě) .

Jediným oficiálním jazykem v zemi je arménština. Arménštinou mluví drtivá většina obyvatel, okolo 96%. Mnoho lidí v zemi (95%) velmi dobře ovládá i ruštinu, což je pozůstatek z doby Sovětského svazu. Arménština je pro cizince obtížná především proto, že užívá specifické, prastaré originální písmo. Tvůrcem této unikátní arménské abecedy byl Mesrop Maštoc, a to již roku 405.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství Arménie.

Arménské království jako první státní útvar na světě přijalo roku 301 křesťanství jakožto státní náboženství.[8] K arménské apoštolské církvi, nejstarší národní církvi na světě, se hlásí takřka 95 % obyvatelstva.[7] Za zakladatele arménské církve je považován Řehoř Osvětitel. Významným duchovním centrem země je malé město Ečmiadzin, ležící asi 25 kilometrů západně od Jerevanu, kde se nachází katedrála Mayr Tačar, kde sídlí i tzv. katholikos, tedy hlava arménské apoštolské církve.

V září roku 1855 byl na zámku v Zákupech na návštěvě u excísaře Ferdinanda I. Dobrotivého arcibiskup Arménů Arihtazes Azaria.[9]

Kurdové žijící na západě země praktikují zoroastrismus a šamanismus. Většina Azerů vyznávajících islám utekla během konfliktu o Náhorní Karabach do Ázerbájdžánu.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Arménská kultura.

Mezi oblíbené hudební nástroje patří duduk.

Turecká genocida a útlak zplodily rozsáhlou arménskou diasporu, která rozšířila arménskou kulturu do ve více než 120 zemí světa.

Doma i ve světě se prosadila řada osobností. Významným hudebním skladatelem byl Aram Chačaturjan, autor slavného Šavlového tance. Zakladatelem moderní arménské hudby byl Komitas. Představiteli klasické hudby byli též Alexander Arutjunjan, Avet Terterjan či Alexander Spendiarjan. V populární hudbě se prosadili někteří představitelé arménské diaspory, například francouzský šansoniér Charles Aznavour, americká zpěvačka Cher, nebo rocker ze skupiny System of a Down Serj Tankian. Z Arménie naopak vyrážel do světa hráč na duduk Djivan Gasparyan.

Arménský původ měl malíř Ivan Ajvazovskij, stejně jako Američan Arshile Gorky. Ke známým malířům působícím v Arménii patřil Martiros Sarjan.

V sovětském filmu se prosadil režisér Sergej Paradžanov. V Kanadě režisér Atom Egoyan.

Nejznámějším spisovatelem arménského původu je patrně William Saroyan, ovšem ten působil v diaspoře. Zakladatelem moderní arménské literatury byl Chačatur Abovjan. K důležitým jménům patří též Jeghiše Čarenc, Hovhannes Tumanjan, Avetik Isahakjan, Sajať-Nova či Diana Abgar.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Národním jídlem je chléb zvaný lavaš. Peče se v pecích kónického tvaru umístěných v zemi. Jde o tenkou placku, do níž se často balí jiné jídlo - třeba směs sýru, masa a zeleniny. Tradičním je zejména tzv. chorovac, tedy grilované maso zabalené do lavaše, kořeněné zejména bazalkou, koriandrem, rozmarýnem a koprem. Jednou z mála polévek arménské kuchyně je tzv. bozbaš, též zvaný haš, připomínající českou dršťkovou polévku.[10]

Věda[editovat | editovat zdroj]

Otcem arménské vědy je starověký učenec Anania Širakaci. Významným botanikem byl Armen Tachtadžjan. V časech SSSR se proslavil astronom Viktor Amazaspovič Ambarcumjan a letecký konstruktér Arťom Mikojan. Arménský původ měl i rakouský matematik Emil Artin či známý průkopník eutanázie Jack Kevorkian.

K intelektuálním pilířům starověké Arménie patřili zakladatel arménské církve Řehoř Osvětitel, historik Movses Chorenaci či teolog Řehoř z Nareku. Georgij Ivanovič Gurdžijev byl známým mystikem 20. století.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Jako i jiné kavkazské národy, mají Arméni slavnou šachovou a zápasnickou školu. Ze šachistů k nejvýznamnějším patří Tigran Petrosjan či Levon Aronjan. Zápasník Armen Nazarjan vyhrál pro samostatnou Arménii první a dosud jedinou zlatou olympijskou medaili (druhou vyhrál již v dresu Bulharska). Jeho kolegové Arsen Julfalakjan a Armen Mkrtčjan mají olympijské stříbro. Levon Julfalakyan vyhrál olympiádu ještě v dresu SSSR. Zápas má v Arménii velké zázemí, přetrvává i tradice specifického arménského druhu zápasu zvaného kokh

Ve fotbale vyniká především klub Pyunik Jerevan, z hráčů můžeme zmínit hlavně záložníka Henrika Mkhytarijana. Arménský původ měla i řada úspěšných francouzských fotbalistů, například Youri Djorkaeff či Alain Boghossian.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.  
  2. Možná souvislost názvu národa Chajasa s arménským jménem Arménů a jejich země (Hajer, Hajastán) není jasná
  3. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/armenie
  4. Náhorní Karabach – stať Diplomatického fóra při Škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
  5. Arménie. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. 2017-02-27. Dostupné online [cit. 2017-11-11]. (cs-CZ) 
  6. Ararat. Alkohol.cz. . Dostupné online [cit. 2017-11-11]. (česky) 
  7. a b Arménie - Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Dostupné online.  
  8. Arménie. HedvabnaStezka.cz. . Dostupné online [cit. 2017-11-11].  
  9. ASCHENBRENNER, Martin. Ferdinand V. Dobrotivý ve světle knih denních hlášení. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 2009, čís. 18, s. 61. ISSN 1211-9172.  
  10. Arménie, zapomenutá kráska za hranicí Evropy. iDNES.cz [online]. 2016-03-22 [cit. 2017-11-11]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]