Angela Merkelová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Angela Merkelová
Angela Merkelová 2013
Angela Merkelová 2013
Úřadující
Ve funkci od: 22. listopadu 2005
Prezident Horst Köhler
Christian Wulff
Joachim Gauck
Předchůdce Gerhard Schröder

Úřadující
Ve funkci od: 10. dubna 2000
Předchůdce Wolfgang Schäuble

Ministryně životního prostředí
Ve funkci:
17. listopadu 1994 – 24. října 1998
Předchůdce Klaus Töpfer
Nástupce Jürgen Trittin

Ministryně žen a mládeže
Ve funkci:
18. ledna 1991 – 17. listopadu 1994
Předchůdce Ursula Lehrová
Nástupce Claudia Nolteová

Poslankyně Spolkového sněmu
Úřadující
Ve funkci od: 2. prosince 1990
Předchůdce nově vzniklý obvod
Volební obvod Stralsund – Nordvorpommern – Rügen

Narození 17. července 1954 (59 let)

Západní Německo Hamburk, Západní Německo

Politický subjekt AF (1989–1990)
CDU (od 1990)
Choť Ulrich Merkel
Joachim Sauer
Profese fyzikální chemička
Náboženství luteránství
Podpis Angela Merkelová, podpis

Angela Dorothea Merkelová, nepřechýleně Angela Dorothea Merkel (* 17. července 1954 Hamburk) je německá křesťanskodemokratická politička a současná kancléřka Spolkové republiky Německo, první žena v tomto úřadu.[1] První vládu tzv. velké koalice CDU/CSUSPD vedla od 22. listopadu 2005 do 28. října 2009, kdy byla podruhé jmenována kancléřkou tzv. „černo-žluté“ vlády koaličních subjektů CDU/CSUFreie Demokratische Partei.[2] V září 2013 vyhrála jako volební lídryně CDU/CSU třetí parlamentní volby se ziskem 41,5 % platných hlasů, po nichž začala vyjednávat o nové koalici, když se stávající koaliční partner FDP nedostal do Bundestagu.[3] Dne 17. prosince pak byla potřetí zvolena kancléřkou a stejného dne proběhlo jmenování její třetí vlády, podruhé utvořené se zástupci koaličního partnera SPD.[4]

Pro Německo neobvyklá velká koalice vzniklá v roce 2005 byla následkem výsledků předčasných parlamentních voleb uskutečněných v září. Ty vyvolal kancléř Gerhard Schröder žádostí o vyslovení nedůvěry v Bundestagu, když jeho strana SPD neuspěla v květnových volbách 2005 do zemského sněmu Severního Porýní-Vestfálska.

Po německém znovusjednocení se v prosinci 1990 stala poslankyní Spolkového sněmu za okrsek Severní Přední Pomořansko, Rujána a město Stralsund, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Od roku 2000 zastává funkci předsedkyně Křesťanskodemokratické unie.

První manželství s fyzikem Ulrichem Merkelem trvalo mezi lety 1977–1982. Podruhé je vdaná za berlínského profesora chemie Joachima Sauera.

Ve spojitosti s úřadem kancléřky bývá označována jako faktický lídr Evropské unie,[5][6][7][8] a časopis Forbes ji opakovaně označil za nejmocnější ženu světa. V roce 2012 kancléřku také hodnotil jako druhého nejmocnějšího člověka planety, což znamenalo historicky nejvyšší postavení ženy.[9][10][11][12]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Angela Merkelová má polské kořeny. Její děd Ludwig Kazmierczak (1896–1959) se narodil v Poznani jako nemanželský syn Anny Kazmierczakové a Ludwika Wojciechowského. Anna Kazmierczaková se později provdala za Ludwika Rychlického. Ludwig Kazmierczak se cítil být Němcem a odešel do Berlína. Ve 30. letech 20. století přijal jméno Kasner. [13]

Angela Merkelová 2012

Narodila se v červenci 1954 v tehdejším Západním Německu, v přístavním, tzv. hansovním městě Hamburku, jako Angela Dorothea Kasnerová, dcera luteránského pastora Horsta Kasnera (1926-2011) a učitelky latiny a angličtiny Herlind Kasnerové (roz. Jentzsch, 1928 v Gdaňsku). Na podzim 1954 se rodina přestěhovala do Německé demokratické republiky (NDR), do Quitzowa u Perlebergu, kde její otec nastoupil na nové místo pastora.

Od roku 1957 vyrůstala s dvěma mladšími sourozenci Marcusem (*1957) a Irene (*1964) v Templinu v okrese Uckermark. Od roku 1961 studovala Vyšší polytechnickou školu (Polytechnische Oberschule) a začátkem sedmdesátých let vstoupila do FDJ (východoněmecká obdoba SSM - Socialistického svazu mládeže).

Po maturitě na výbornou, kde se projevilo její nadprůměrné nadání pro matematiku a cizí jazyky, studovala od roku 1973 fyziku na Univerzitě v Lipsku.

Odmítla spolupráci se Stasi, která jí byla – i díky smířlivému postoji jejího otce k režimu – „nabídnuta“ po získání univerzitního diplomu v roce 1978. V jejích aktech Stasi je zaznamenán její kritický postoj vůči NDR a komunismu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutí Solidarność.

Doktorát fyziky získala 1986 u prof. Lutze Zülickeho prací o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.

Od roku 1978 do 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDRBerlíně v oboru kvantové chemie. Zde byla členkou krajského vedení FDJ a stala se sekretářkou této organizace pro agitacipropagandu na Akademii. Nebyla ale nikdy členkou žádné ze stran politického bloku vedeného stranou komunistického typu SED.

Hovoří plynně anglicky a dobře rusky.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Merkelová v době sjednocení Německa (vlevo Lothar de Maizière)

V Německé demokratické republice se nepodílela na činnosti žádné opoziční skupiny. Během převratu koncem roku 1989 vstoupila do nově vzniklé strany Demokratischer Aufbruch (DA) a později se stala její tiskovou mluvčí.

Po volbách do lidové sněmovny NDR (Volkskammer) v roce 1990 se stala druhou mluvčí poslední vlády NDR premiéra Lothara de Maizièra.

V srpnu 1990 po fúzi DA a východoněmecké CDU se, jako ostatní, stala automaticky členkou celospolkové CDU. Na podzim téhož roku byla zvolena v přímém mandátu do spolkového sněmu (Bundestag). Ve vládě Helmuta Kohla se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V prosinci téhož roku byla zvolena místopředsedkyní celospolkové CDU.

Mimo to byla od 1993 do 2000 zemskou předsedkyní CDU v Meklenbursku-Předním Pomořansku.

V listopadu 1994 se stala po Klausu Töpferovi spolkovou ministryní ochrany prostředí, přírody a bezpečnosti atomových reaktorů. Po volbách 1998, které CDU prohrála, přešel tento úřad na Jürgena Trittina z koalice Zelených (Svaz 90/Zelení).

V listopadu 1998 byla na návrh nového spolkového předsedy Wolfganga Schäubleho zvolena generální tajemnicí CDU. V této funkci setrvala do dubna 2000.

Během tehdy propuklé aféry kolem darů straně CDU se Angela Merkelová odvrátila od svého dosavadního podporovatele, spolkového kancléře Helmuta Kohla, který nakonec z tohoto úřadu i jako předseda CDU odstoupil. Vyzvala CDU k novému začátku bez dosavadního předsedy. Odmítla ale později, na podzim 2001, už jako předsedkyně strany, proti Kohlovi právně postupovat. Do aféry byl údajně zapleten i Kohlův následovník jako předseda strany Wolfgang Schäuble, který nakonec z této funkce dobrovolně odstoupil.

Angela Merkelová a George W. Bush

Svým postojem si získala sympatie členů CDU, kteří ji na prvních pěti regionálních konferencích bouřlivě oslavovali. Přes „tlačenici“ mnohých zájemců byla nakonec kandidována vedením strany a v dubnu 2000 v Essenu zvolena téměř 96 % hlasy jako nástupkyně Wolfganga Schäubleho za spolkovou předsedkyni CDU. V prosinci 2004 v Düsseldorfu byla na další období v této funkci potvrzena, ale již jen „pouhými“ 88,4 %.

Mocenskou pozici si upevnila po volbách 2002 zvolením za předsedkyni spolkové frakce CDU/CSU, tedy za vedoucí opozice ve spolkovém sněmu jako následovnice Friedricha Merze. Předtím se ale musela vzdát kandidatury na spolkovou kancléřku ve prospěch bavorského premiéra Edmunda Stoibera.

Angela Merkelová v roce 2010

Začátkem 2004 prosadila Horsta Köhlera jako kandidáta CDU/CSU a FDP na úřad spolkového prezidenta, který byl spolkovým shromážděním také zvolen.

V květnu 2005 byla Angela Merkelová nominována za kandidátku CDU/CSU na úřad spolkového kancléře v předčasných volbách do Spolkového sněmu (Deutscher Bundestag) v září téhož roku.

Při jednom z neformálních setkání s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem prohlásila, že zvláštní silné vztahy mezi Francií a Německem budou po jejím zvolení za kancléřku i nadále důležité, ale nemohou „jít na účet“ ostatních zemí (mezi nimi také Polska a Velké Británie). Co se týče vztahu EU ke Spojeným státům, vidí ji jako „kompetentního, ne kompetitivního“ partnera USA.

V současné době je Angela Merkelová jako kancléřka ekonomicky nejsilnějšího státu EU velmi angažovaná při snahách o vyřešení krize vzniklé kvůli velkému zadlužení některých členských států Eurozóny. V červnu 2011 jí bylo prezidentem USA Barackem Obamou uděleno nejvyšší americké civilní vyznamenání Prezidentská medaile svobody.[14]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Vědecké publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Angela Merkel, Ilka Böger, Hans Joachim Spangenberg, Lutz Zülicke: Berechnung von Hochdruck-Geschwindigkeitskonstanten für Zerfalls und Rekombinationsreaktionen einfacher Kohlenwasserstoffmoleküle und -radikale, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1982, 263 (3), 449-460
  • Angela Merkel, Lutz Zülicke: Berechnung von Geschwindigkeitskonstanten für den C-H-Bindungsbruch im Methylradikal, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1985, 266 (2), 353-361
  • Angela Merkel, Lutz Zuelicke: Nonempirical parameter estimate for the statistical adiabatic theory of unimolecular fragmentation carbon-hydrogen bond breaking in methyl, Molecular Physics, 1987, 60(6), 1379-1393
  • Angela Merkel, Zdeněk Havlas, Rudolf Zahradník: Evaluation of the rate constant for the SN2 reaction flouromethane + hydride: methane + fluoride in the gas phase, Journal of American Chemical Society, 1988, 110(25), 8355-8359

Politické a ostatní publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Der Preis des Überlebens. Gedanken und Gespräche über zukünftige Aufgaben der Umweltpolitik. Stuttgart 1997
  • Europa und die deutsche Einheit. Zehn Jahre Wiedervereinigung: Bilanz und Ausblick. Freiburg 2000
  • Mein Weg. Ein Gespräch mit Hugo Müller-Vogg. Aktualisierte Ausgabe, Hamburg, Hoffmann und Campe, 2005

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Angela Merkel na anglické Wikipedii.

  1. Curriculum vitae: Angela Merkel [online]. German Federal Press and Information Office, [cit. 2012-02-21]. Since 2000 Chairwoman of the Christian Democratic Union . . .. Dostupné online. (anglicky) 
  2. "Germany's Merkel begins new term", BBC, 28 October 2009. Ověřeno k 1 November 2009.Archived from the original on 31 October 2009. 
  3. German Chancellor Angela Merkel makes a hat-trick win in 2013 Elections [online]. [cit. 2013-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. LAVIČKA, Václav. Merkelová jako Adenauer a Kohl. V její vládě nejvíc překvapuje první ministryně obrany. iHNed.cz [online]. 2013-12-17 [cit. 2013-12-17]. Dostupné online.  
  5. Balasubramanyam, Ranjitha."All Eyes on Berlin", 16 September 2013. Ověřeno k 23 September 2013. 
  6. Gayle, Damien."50 Shades of Angela Merkel: German Chancellor's outfits recreated as Pantone colour chart (but none of them are very sexy)", 18 July 2012. Ověřeno k 23 September 2013. 
  7. Francis, David.""Mama" Merkel May Win Germany, But Not the Euro Zone", 22 September 2013. Ověřeno k 22 September 2013. 
  8. Wagele, Elizabeth."What Personality Type is Angela Merkel?", 16 July 2012. Ověřeno k 23 September 2013. 
  9. "Angela Merkel 'world's most powerful woman'", The Daily Telegraph, 24 August 2011. 
  10. "Profile Angela Merkel", 18 April 2012. Ověřeno k 11 September 2012. 
  11. Jan Šícha. Deník Referendum [online]. 2013-09-04 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  12. Třetí triumf v řadě. Nejmocnější ženou světa je opět Angela Merkelová. iHNED.cz [online]. 2013-05-23 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  13. Luboš Palata. Děda Merkelové přišel z Polska, rodina se před válkou přejmenovala. iDNES.cz [online]. 2013-03-14 [cit. 2013-03-14]. Dostupné online.  
  14. Merkelová v USA převzala nejvyšší civilní vyznamenání [online]. ČT24, 2011-06-08, [cit. 2011-06-08]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gerd Langguth: Angela Merkel, München 2005
  • Wolfgang Stock: Angela Merkel. Eine politische Biographie, München, Neuauflage 2005
  • Hugo Müller-Vogg: Mein Weg, Frankfurt/M. 2003
  • Jacqueline Boysen: Angela Merkel, Berlin 2001
  • Evelyn Roll: Das Mädchen und die Macht, Berlin 2001

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu