Richard Nixon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Richard Milhous Nixon

37. prezident Spojených států amerických
Ve funkci:
20. ledna 1969 – 9. srpna 1974
Předchůdce Lyndon Johnson
Nástupce Gerald Ford
Stranická příslušnost
Členství Republikán

Narození 9. ledna 1913
Yorba Linda, Kalifornie
Úmrtí 22. dubna 1994 (81 let)
New York, New York
Choť Pat Nixon
Rodiče Francis A. Nixon a Hannah Milhous Nixon
Děti Tricia Nixonová Coxová
Julie Nixonová Eisenhowerová
Alma mater Whittier College (do 1934)
Duke University School of Law (do 1937)
Duke University
základní škola
Profese politik, důstojník, advokát a autor autobiografie
Náboženství kvaker
Ocenění Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku
medaile Vítězství ve druhé světové válce
medaile Asijsko-pacifického tažení
medaile Amerického tažení
Podpis Richard Milhous Nixon, podpis
Commons Richard Nixon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Milhous Nixon (9. ledna 191322. dubna 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických (19691974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (19531961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval.

Zvolení[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy. V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního experta na jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts.

Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins.

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. V roce 1972 navštívil jako první americký prezident ČLR a setkal se s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. V rámci zlepšování vztahů mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou, které byl namířeno proti Sovětskému svazu, došlo k uznání tzv. politiky jedné Číny, podle které existuje pouze jedna legitimní politická moc vládnoucí entitě zvané Čína a Tchaj-wan je pouze jednou z čínských provincií.

Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. „vietnamizace“ války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Při bombardování Kambodže v letech 1970 až 1973 zahynulo až 150,000 lidí.[1] V roce 1972 nařídil několikaměsíční bombardování Severního Vietnamu v rámci operace Linebacker, což bylo nejmasivnější bombardování Severního Vietnamu od ukončení operace Rolling Thunder v roce 1968. "Tajná válka" v Laosu probíhala až do roku 1973.[2]

Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato.

V roce 1973 podpořil vojenský převrat proti demokraticky zvolené levicové vládě v Chile a zavedení vojenské diktatury generála Pinocheta.[3]

Na podzim roku 1973 vyhlásila Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) embargo na vývoz ropy do Spojených států a dalších zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války, což vyvolalo ve světě ropný šok.

Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera.

Aféra Watergate[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Aféra Watergate.

V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate. Ta vypukla 17. června 1972, kdy policie zadržela v komplexu Watergate, kde sídlila Demokratická strana, pět lidí, kteří tam instalovali odposlouchávací zařízení. Bílý dům popíral, že by s vloupáním měl cokoliv společného až do 5. srpna 1974, kdy přiznal, že o aféře Watergate věděl od začátku a úmyslně lhal. 8. srpna 1974 oznámil rezignaci na úřad prezidenta a jeho místo následující den zaujal Gerald Ford.

Vláda Richarda Nixona[editovat | editovat zdroj]

Vláda Richarda Nixona
Úřad Osoba Období služby
Prezident Richard Nixon 1969–1974
Viceprezident Spiro Agnew 1969–1973
Gerald Ford 1973–1974
Ministr zahraničí William P. Rogers 1969–1973
Henry Kissinger 1973–1974
Ministr financí David M. Kennedy 1969–1971
John Connally 1971–1972
George Shultz 1972–1974
William Simon 1974–1975
Ministr obrany Melvin R. Laird 1969–1973
Elliot Richardson 1973–1974
James Schlesinger 1973–1974
Ministr spravedlnosti John N. Mitchell 1969–1972
Richard Kleindienst 1972–1973
Elliot Richardson 1973–1974
William B. Saxbe 1974–1974
Ministr pošt Winton M. Blount 1969–1971
Ministr vnitra Walter Joseph Hickel 1969–1971
Rogers Morton 1971–1974
Ministr zemědělství Clifford M. Hardin 1969–1971
Earl Butz 1971–1974
Ministr obchodu Maurice Stans 1969–1972
Peter Peterson 1972–1973
Frederick B. Dent 1973–1974
Ministr práce George Shultz 1969–1970
James D. Hodgson 1970–1973
Peter J. Brennan 1973–1974
Ministr zdravotnictví a vzdělání Robert Finch 1969–1970
Elliot Richardson 1970–1973
Caspar Weinberger 1973–1974
Ministr bytové výstavby
a rozvoje měst
George W. Romney 1969–1973
James Thomas Lynn 1973–1974
Ministr dopravy John A. Volpe 1969–1973
Claude Brinegar 1973–1974
Richard Nixon skládá prezidentskou přísahu, 20. ledna 1969
Nixon a sovětský vůdce Leonid Brežněv během Brežněvovy návštěvy Spojených států, červen 1973
prezident telefonuje v Oválné pracovně Bílého domu, 23. června 1972
prezident Nixon oznamuje svou rezignaci, srpen 1974

Po prezidentském úřadu[editovat | editovat zdroj]

Nixon rezignoval v důsledku aféry Watergate. Jeho místo poté zaujal viceprezident Gerald Ford. Nixon zemřel 22. dubna 1994 na následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl čtyři dny předtím. O týden později na Pinkpop Festivalu poprvé zahrála skupina Rage Against the Machine píseň Tire Me, která oslavuje Nixonovu smrt.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1.  "Bombs Over Cambodia"(October 2006). The Walrus: 32–36.  See Making More Enemies than We Kill? Calculating U.S. Bomb Tonnages Dropped on Laos and Cambodia, and Weighing Their Implications [online]. 2015-04-26. [1]. (anglicky) 
  2. "Na Laos shodili dva miliony tun bomb. Teď se USA chtějí kamarádit". iDNES.cz. 13. července 2012.
  3. "Nixon jednal o převratu v Chile dva roky před svržením Allendeho". Novinky. 17. srpna 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]