Richard Nixon
Richard Milhous Nixon | |||||||||||
![]() | |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
Narození |
9. ledna 1913 Yorba Linda, Kalifornie | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Úmrtí |
22. dubna 1994 (81 let) New York, New York | ||||||||||
Místo pohřbení | Richard Nixon Presidential Library and Museum | ||||||||||
Choť | Pat Nixon | ||||||||||
Rodiče | Francis A. Nixon a Hannah Milhous Nixon | ||||||||||
Děti |
Tricia Nixonová Coxová Julie Nixonová Eisenhowerová | ||||||||||
Příbuzní |
Donald Nixon a Edward Nixon (sourozenci) Christopher Nixon Cox (vnuk) | ||||||||||
Alma mater |
Whittier College (do 1934) Duke University School of Law (do 1937) Duke University | ||||||||||
Profese | politik, důstojník, advokát, autor autobiografie a státník | ||||||||||
Náboženství | kvaker | ||||||||||
Ocenění |
Osobnost roku časopisu Time (1971) Osobnost roku časopisu Time (1972) velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1988) medaile Vítězství ve druhé světové válce medaile Asijsko-pacifického tažení … více na Wikidatech | ||||||||||
Podpis |
![]() | ||||||||||
Webová stránka |
www | ||||||||||
Commons | Richard Nixon | ||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 – 22. dubna 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických (1969–1974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (1953–1961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval.
Obsah
Zvolení[editovat | editovat zdroj]
Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy. V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního experta na jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts.
Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins.
Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]
Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. V roce 1972 navštívil jako první americký prezident ČLR a setkal se s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. V rámci zlepšování vztahů mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou, které byl namířeno proti Sovětskému svazu, došlo k uznání tzv. politiky jedné Číny, podle které existuje pouze jedna legitimní politická moc vládnoucí entitě zvané Čína a Tchaj-wan je pouze jednou z čínských provincií.
Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. „vietnamizace“ války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Při bombardování Kambodže v letech 1970 až 1973 zahynulo až 150,000 lidí.[1] V roce 1972 nařídil několikaměsíční bombardování Severního Vietnamu v rámci operace Linebacker, což bylo nejmasivnější bombardování Severního Vietnamu od ukončení operace Rolling Thunder v roce 1968. "Tajná válka" v Laosu probíhala až do roku 1973.[2]
Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato.
V roce 1973 podpořil vojenský převrat proti demokraticky zvolené levicové vládě v Chile a zavedení vojenské diktatury generála Pinocheta.[3]
Na podzim roku 1973 vyhlásila Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) embargo na vývoz ropy do Spojených států a dalších zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války, což vyvolalo ve světě ropný šok.
Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera.
Aféra Watergate[editovat | editovat zdroj]
V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate. Ta vypukla 17. června 1972, kdy policie zadržela v komplexu Watergate, kde sídlila Demokratická strana, pět lidí, kteří tam instalovali odposlouchávací zařízení. Bílý dům popíral, že by s vloupáním měl cokoliv společného, až do 5. srpna 1974, kdy přiznal, že o aféře Watergate věděl od začátku a úmyslně lhal. Dne 8. srpna 1974 Nixon oznámil rezignaci na úřad prezidenta a jeho místo následující den zaujal Gerald Ford.
Vláda Richarda Nixona[editovat | editovat zdroj]
Nixon a sovětský vůdce Leonid Brežněv během Brežněvovy návštěvy Spojených států, červen 1973
prezident telefonuje v Oválné pracovně Bílého domu, 23. června 1972
Vláda Richarda Nixona | ||
---|---|---|
Úřad | Osoba | Období služby |
Prezident | Richard Nixon | 1969–1974 |
Viceprezident | Spiro Agnew | 1969–1973 |
Gerald Ford | 1973–1974 | |
Ministr zahraničí | William P. Rogers | 1969–1973 |
Henry Kissinger | 1973–1974 | |
Ministr financí | David M. Kennedy | 1969–1971 |
John Connally | 1971–1972 | |
George Shultz | 1972–1974 | |
William Simon | 1974–1975 | |
Ministr obrany | Melvin R. Laird | 1969–1973 |
Elliot Richardson | 1973–1974 | |
James Schlesinger | 1973–1974 | |
Ministr spravedlnosti | John N. Mitchell | 1969–1972 |
Richard Kleindienst | 1972–1973 | |
Elliot Richardson | 1973–1974 | |
William B. Saxbe | 1974–1974 | |
Ministr pošt | Winton M. Blount | 1969–1971 |
Ministr vnitra | Walter Joseph Hickel | 1969–1971 |
Rogers Morton | 1971–1974 | |
Ministr zemědělství | Clifford M. Hardin | 1969–1971 |
Earl Butz | 1971–1974 | |
Ministr obchodu | Maurice Stans | 1969–1972 |
Peter Peterson | 1972–1973 | |
Frederick B. Dent | 1973–1974 | |
Ministr práce | George Shultz | 1969–1970 |
James D. Hodgson | 1970–1973 | |
Peter J. Brennan | 1973–1974 | |
Ministr zdravotnictví a vzdělání | Robert Finch | 1969–1970 |
Elliot Richardson | 1970–1973 | |
Caspar Weinberger | 1973–1974 | |
Ministr bytové výstavby a rozvoje měst |
George W. Romney | 1969–1973 |
James Thomas Lynn | 1973–1974 | |
Ministr dopravy | John A. Volpe | 1969–1973 |
Claude Brinegar | 1973–1974 |
Po prezidentském úřadu[editovat | editovat zdroj]
Nixon rezignoval v důsledku aféry Watergate. Jeho místo poté zaujal viceprezident Gerald Ford. Nixon zemřel 22. dubna 1994 na následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl čtyři dny předtím. O týden později na Pinkpop Festivalu poprvé zahrála skupina Rage Against the Machine píseň Tire Me, která oslavuje Nixonovu smrt.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ OWEN, Taylor; KIERNAN, Ben. Bombs Over Cambodia. The Walrus. October 2006, s. 32–36. Dostupné online. (anglicky) See KIERNAN, Ben; OWEN, Taylor. Making More Enemies than We Kill? Calculating U.S. Bomb Tonnages Dropped on Laos and Cambodia, and Weighing Their Implications [online]. 2015-04-26. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Na Laos shodili dva miliony tun bomb. Teď se USA chtějí kamarádit". iDNES.cz. 13. července 2012.
- ↑ "Nixon jednal o převratu v Chile dva roky před svržením Allendeho". Novinky. 17. srpna 2009.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Nixon ve Wikimedia Commons
Osoba Richard Nixon ve Wikicitátech
Galerie Richard Nixon ve Wikimedia Commons
- (anglicky) Oficiální životopis na stránkách Bílého domu
- Marek Konopko: Nixonův levý profil
- Roman Joch: Američtí státníci dvacátého století
- Prezidenti USA
- Viceprezidenti USA
- Američtí politici
- Američtí antikomunisté
- Narození 1913
- Úmrtí 1994
- Osobnosti roku časopisu Time
- Zemřelí na cévní mozkovou příhodu
- Kvakeři
- Členové Sněmovny reprezentantů USA za Kalifornii
- Členové Republikánské strany (USA)
- Narození 9. ledna
- Úmrtí 22. dubna
- Narození v Kalifornii
- Úmrtí v New Yorku
- Osobnosti na amerických poštovních známkách