Richard Nixon

Richard Milhous Nixon
37. prezident Spojených států amerických Ve funkci: 20. ledna 1969 – 9. srpna 1974 Viceprezident Spiro Agnew (1969–1973) nikdo (říjen–prosinec 1973) Gerald Ford (1973–1974) Předchůdce Lyndon Johnson Nástupce Gerald Ford
36. viceprezident Spojených států amerických Ve funkci: 20. leden 1953 – 20. leden 1961 Prezident Dwight D. Eisenhower Předchůdce Alben William Barkley Nástupce Lyndon B. Johnson
Senátor Spojených států amerických za stát Kalifornie Ve funkci: 1. leden 1950 – 1. leden 1953 Předchůdce Sheridan Downey Nástupce Thomas Kuchel
Člen Sněmovny reprezentantů za 12. okrsek Kalifornie Ve funkci: 3. leden 1947 – 30. listopad 1950 Předchůdce Jerry Voorhis Nástupce Patrick J. Hillings
Stranická příslušnost Členství Republikán
Narození	9. ledna 1913 Yorba Linda, Kalifornie
Úmrtí	22. dubna 1994 (81 let) New York, New York
Místo pohřbení	Richard Nixon Presidential Library and Museum
Choť	Pat Nixon
Rodiče	Francis A. Nixon a Hannah Milhous Nixon
Děti	Tricia Nixonová Coxová Julie Nixonová Eisenhowerová
Příbuzní	Donald Nixon a Edward Nixon (sourozenci) Christopher Nixon Cox (vnuk)
Alma mater	Whittier College (do 1934) Duke University School of Law (do 1937) Dukeova univerzita
Profese	politik, důstojník, advokát, autor autobiografie a státník
Náboženství	kvaker
Ocenění	Osobnost roku časopisu Time (1971) Osobnost roku časopisu Time (1972) velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1988) medaile Za vítězství ve druhé světové válce medaile Asijsko-pacifického tažení … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.nixonlibrary.gov
Commons	Richard Nixon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 – 22. dubna 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických (1969–1974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (1953–1961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval.

Zvolení

Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy (zajímavostí bylo, že jejich prezidentská debata byla poprvé v historii přenášena televizně). V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního experta na jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts.

Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins.

Zahraniční politika

Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. V roce 1972 navštívil jako první americký prezident ČLR a setkal se s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. V rámci zlepšování vztahů mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou, které bylo namířeno proti Sovětskému svazu, přestaly USA uznávat Čínskou republiku a místo ni uznaly Čínskou lidovou republiku.

Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. „vietnamizace“ války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Při bombardování Kambodže v letech 1970 až 1973 zahynulo až 150 000 lidí. V roce 1972 nařídil několikaměsíční bombardování Severního Vietnamu v rámci operace Linebacker, což bylo nejmasivnější bombardování Severního Vietnamu od ukončení operace Rolling Thunder v roce 1968. "Tajná válka" v Laosu probíhala až do roku 1973.

Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato.

V roce 1973 podpořil vojenský převrat proti demokraticky zvolené levicové vládě v Chile a zavedení vojenské diktatury generála Pinocheta.

Na podzim roku 1973 vyhlásila Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) embargo na vývoz ropy do Spojených států a dalších zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války, což vyvolalo ve světě ropný šok.

Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera.

Aféra Watergate

Související informace naleznete také v článku Aféra Watergate.

V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate. Ta vypukla 17. června 1972, kdy policie zadržela v komplexu Watergate, kde sídlila Demokratická strana, pět lidí, kteří tam instalovali odposlouchávací zařízení. Bílý dům popíral, že by s vloupáním měl cokoliv společného, až do 5. srpna 1974, kdy přiznal, že o aféře Watergate věděl od začátku a úmyslně lhal. Dne 8. srpna 1974 Nixon oznámil rezignaci na úřad prezidenta a jeho místo následující den zaujal Gerald Ford.

Vláda Richarda Nixona

• 

  Richard Nixon skládá prezidentskou přísahu, 20. ledna 1969

• 

  Nixon a sovětský vůdce Leonid Brežněv během Brežněvovy návštěvy Spojených států, červen 1973

• 

  prezident telefonuje v Oválné pracovně Bílého domu, 23. června 1972

• 

  prezident Nixon oznamuje svou rezignaci, srpen 1974

Vláda Richarda Nixona
Úřad	Osoba	Období služby
Prezident	Richard Nixon	1969–1974
Viceprezident	Spiro Agnew	1969–1973
	Gerald Ford	1973–1974
Ministr zahraničí	William P. Rogers	1969–1973
	Henry Kissinger	1973–1974
Ministr financí	David M. Kennedy	1969–1971
	John Connally	1971–1972
	George Shultz	1972–1974
	William Simon	1974–1975
Ministr obrany	Melvin R. Laird	1969–1973
	Elliot Richardson	1973–1974
	James Schlesinger	1973–1974
Ministr spravedlnosti	John N. Mitchell	1969–1972
	Richard Kleindienst	1972–1973
	Elliot Richardson	1973–1974
	William B. Saxbe	1974–1974
Ministr pošt	Winton M. Blount	1969–1971
Ministr vnitra	Walter Joseph Hickel	1969–1971
	Rogers Morton	1971–1974
Ministr zemědělství	Clifford M. Hardin	1969–1971
	Earl Butz	1971–1974
Ministr obchodu	Maurice Stans	1969–1972
	Peter Peterson	1972–1973
	Frederick B. Dent	1973–1974
Ministr práce	George Shultz	1969–1970
	James D. Hodgson	1970–1973
	Peter J. Brennan	1973–1974
Ministr zdravotnictví a vzdělání	Robert Finch	1969–1970
	Elliot Richardson	1970–1973
	Caspar Weinberger	1973–1974
Ministr bytové výstavby a rozvoje měst	George W. Romney	1969–1973
	James Thomas Lynn	1973–1974
Ministr dopravy	John A. Volpe	1969–1973
	Claude Brinegar	1973–1974

Po prezidentském úřadu

Nixon rezignoval v důsledku aféry Watergate. Jeho místo poté zaujal viceprezident Gerald Ford. Nixon zemřel 22. dubna 1994 na následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl čtyři dny předtím. O týden později na Pinkpop Festivalu poprvé zahrála skupina Rage Against the Machine píseň Tire Me, která oslavuje Nixonovu smrt.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Nixon ve Wikimedia Commons
• Osoba Richard Nixon ve Wikicitátech
• Galerie Richard Nixon ve Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální životopis na stránkách Bílého domu
• Marek Konopko: Nixonův levý profil
• Roman Joch: Američtí státníci dvacátého století

Autoritní data: AUT: jn20000701324 | GND: 11858832X | ISNI: 0000 0001 2279 0777 | LCCN: n79018757 | VIAF: 44303100 | WorldcatID: lccn-n79018757

Portály: Lidé | Politika | Spojené státy americké