Richard Nixon

Richard Milhous Nixon
37. prezident Spojených států amerických Ve funkci: 20. ledna 1969 – 9. srpna 1974 Předchůdce Lyndon Johnson Nástupce Gerald Ford
Stranická příslušnost Členství Republikán
Narození	9. ledna 1913 Yorba Linda, Kalifornie
Úmrtí	22. dubna 1994 (81 let) New York, New York
Choť	Pat Nixon
Rodiče	Francis A. Nixon a Hannah Milhous Nixon
Děti	Tricia Nixonová Coxová Julie Nixonová Eisenhowerová
Alma mater	Whittier College Duke University Duke University School of Law
Profese	politik, důstojník, advokát a autor autobiografie
Náboženství	kvaker
Ocenění	Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1988) medaile Vítězství ve druhé světové válce medaile Asijsko-pacifického tažení medaile Amerického tažení
Podpis
Commons	Richard Nixon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 – 22. dubna 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických (1969–1974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (1953–1961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval.

Zvolení

Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy. V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního experta na jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts.

Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins.

Zahraniční politika

Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. V roce 1972 navštívil jako první americký prezident ČLR a setkal se s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. V rámci zlepšování vztahů mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou, které byl namířeno proti Sovětskému svazu, došlo k uznání tzv. politiky jedné Číny, podle které existuje pouze jedna legitimní politická moc vládnoucí entitě zvané Čína a Tchaj-wan je pouze jednou z čínských provincií.

Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. „vietnamizace“ války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Při bombardování Kambodže v letech 1970 až 1973 zahynulo až 150,000 lidí. V roce 1972 nařídil několikaměsíční bombardování Severního Vietnamu v rámci operace Linebacker, což bylo nejmasivnější bombardování Severního Vietnamu od ukončení operace Rolling Thunder v roce 1968. "Tajná válka" v Laosu probíhala až do roku 1973.

Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato.

V roce 1973 podpořil vojenský převrat proti demokraticky zvolené levicové vládě v Chile a zavedení vojenské diktatury generála Pinocheta.

Na podzim roku 1973 vyhlásila Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) embargo na vývoz ropy do Spojených států a dalších zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války, což vyvolalo ve světě ropný šok.

Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera.

Aféra Watergate

Související informace naleznete také v článku Aféra Watergate.

V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate. Ta vypukla 17. června 1972, kdy policie zadržela v komplexu Watergate, kde sídlila Demokratická strana, pět lidí, kteří tam instalovali odposlouchávací zařízení. Bílý dům popíral, že by s vloupáním měl cokoliv společného až do 5. srpna 1974, kdy přiznal, že o aféře Watergate věděl od začátku a úmyslně lhal. 8. srpna 1974 oznámil rezignaci na úřad prezidenta a jeho místo následující den zaujal Gerald Ford.

Vláda Richarda Nixona

Vláda Richarda Nixona Úřad Osoba Období služby Prezident Richard Nixon 1969–1974 Viceprezident Spiro Agnew 1969–1973 Gerald Ford 1973–1974 Ministr zahraničí William P. Rogers 1969–1973 Henry Kissinger 1973–1974 Ministr financí David M. Kennedy 1969–1971 John Connally 1971–1972 George Shultz 1972–1974 William Simon 1974–1975 Ministr obrany Melvin R. Laird 1969–1973 Elliot Richardson 1973–1974 James Schlesinger 1973–1974 Ministr spravedlnosti John N. Mitchell 1969–1972 Richard Kleindienst 1972–1973 Elliot Richardson 1973–1974 William B. Saxbe 1974–1974 Ministr pošt Winton M. Blount 1969–1971 Ministr vnitra Walter Joseph Hickel 1969–1971 Rogers Morton 1971–1974 Ministr zemědělství Clifford M. Hardin 1969–1971 Earl Butz 1971–1974 Ministr obchodu Maurice Stans 1969–1972 Peter Peterson 1972–1973 Frederick B. Dent 1973–1974 Ministr práce George Shultz 1969–1970 James D. Hodgson 1970–1973 Peter J. Brennan 1973–1974 Ministr zdravotnictví a vzdělání Robert Finch 1969–1970 Elliot Richardson 1970–1973 Caspar Weinberger 1973–1974 Ministr bytové výstavby a rozvoje měst George W. Romney 1969–1973 James Thomas Lynn 1973–1974 Ministr dopravy John A. Volpe 1969–1973 Claude Brinegar 1973–1974

Richard Nixon skládá prezidentskou přísahu, 20. ledna 1969 Nixon a sovětský vůdce Leonid Brežněv během Brežněvovy návštěvy Spojených států, červen 1973 prezident telefonuje v Oválné pracovně Bílého domu, 23. června 1972 prezident Nixon oznamuje svou rezignaci, srpen 1974

Po prezidentském úřadu

Nixon rezignoval v důsledku aféry Watergate. Jeho místo poté zaujal viceprezident Gerald Ford. Nixon zemřel 22. dubna 1994 na následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl čtyři dny předtím. O týden později na Pinkpop Festivalu poprvé zahrála skupina Rage Against the Machine píseň Tire Me, která oslavuje Nixonovu smrt.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Nixon ve Wikimedia Commons
• Osoba Richard Nixon ve Wikicitátech
• Galerie Richard Nixon ve Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální životopis na stránkách Bílého domu
• Marek Konopko: Nixonův levý profil
• Roman Joch: Američtí státníci dvacátého století

Autoritní data: GND: 11858832X | ISNI: 0000 0001 2279 0777 | LCCN: n79018757 | VIAF: 44303100 | WorldcatID: lccn-n79018757