Teng Siao-pching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Teng Siao-pching
邓小平
Teng Siao-pching v lednu 1979 ve Washingtonu, D.C.
Teng Siao-pching v lednu 1979 ve Washingtonu, D.C.
Předseda Ústřední poradní komise Komunistické strany Číny
Ve funkci:
13. září 1982 – 2. listopadu 1987
PrezidentLi Sien-nien
Předseda vládyČao C’-jang
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceČchen Jün
Předseda Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny
Ve funkci:
28. června 1981 – 9. listopadu 1989
PředchůdceChua Kuo-feng
NástupceŤiang Ce-min
Předseda Ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky
Ve funkci:
6. června 1983 – 19. března 1990
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceŤiang Ce-min
Vicepremiér Čínské lidové republiky
(čtvrtý → třetí → první)
Ve funkci:
28. září 1954 – říjen 1968
Ve funkci:
10. března 1973 – 7. dubna 1976
Ve funkci:
21. července 1977 – 10. září 1980
Předseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
Ve funkci:
8. března 1978 – 18. června 1983
PředchůdceČou En-laj (do 1976)
NástupceTeng Jing-čchao
Generální tajemník Sekretariátu ústředního výboru Komunistické strany Číny
Ve funkci:
13. září 1956 – 25. března 1967
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceChu Jao-pang (od 1980)
Náčelník Generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády
Ve funkci:
5. ledna 19757. dubna 1976
7. července 19772. března 1980
PředchůdceChuang Jung-šeng (do 1971)
NástupceJang Te-č’
2. ministr financí Čínské lidové republiky
Ve funkci:
18. září 1953 – 19. června 1954
PředchůdcePo I-po
NástupceLi Sien-nien
Stranická příslušnost
ČlenstvíDanghui.svg Komunistická strana Číny
(od roku 1924)
Vojenská služba
SlužbaČínská Rudá armáda
Osmá pochodová armáda
Čínská lidová osvobozenecká armáda
Doba služby1929–1952; 1975–1980

Narození22. srpna 1904
Pchaj-fang, Sie-sing, prefektura Kuang-an, provincie Sečuán
říše Čchingříše Čching říše Čching
Úmrtí19. února 1997 (ve věku 92 let)
Peking
ČínaČína Čína
ChoťČang Si-jüan (1928–1929)
Ťin Wej-jing (1931–1939)
Čuo Lin (1939–1997)
DětiTeng Lin
Teng Pchu-fang
Teng Nan
Teng Žung
Teng Č’-fang
PříbuzníTeng Čuo-ti (vnuk)
Alma materSunjatsenova univerzita pracujících Číny
Komunistická univerzita pracujících východu
Profesepolitik, novinář a diplomat
Náboženstvíateismus
Oceněnístratég Čínské lidové osvobozenecké armády
CommonsDeng Xiaoping
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Teng Siao-pching (zvuk výslovnost, čínsky pchin-jinem Dèng Xiǎopíng, znaky zjednodušené 邓小平, tradiční 鄧小平; 22. srpna 1904 Sie-sing19. února 1997 Peking) byl čínský komunistický politik a reformátor. I když nezastával formálně úřad prezidenta, byl faktickým vůdcem Čínské lidové republiky od konce 70. až do počátku 90. let 20. století.

Prosazoval strategii „socialistické tržní ekonomiky“ a otevřel Čínu světovému trhu. Převzal zemi zpustošenou kulturní revolucí a dalšími maoistickými politickými experimenty a pomohl ji přeměnit v jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Na druhou stranu byl spoluodpovědný za pokračující potlačování lidských práv, například za brutální potlačení pokojných protestů studentů v roce 1989 a tzv. politiku jednoho dítěte.

Život[editovat | editovat zdroj]

Teng Siao-pching (původním jménem Teng Si-sien) se narodil ve vesnici Pchaj-fang v provincii S’-čchuan. Tam také absolvoval základní a střední školu a tam se roce 1919 přihlásil do programu studia spojeného se zaměstnáním ve Francii. V říjnu 1920 jako šestnáctiletý přišel se skupinou dalších mladíků do Marseille a zůstal ve Francii pět let. Vystřídal několik zaměstnání jako pomocný dělník, ale jelikož nedostával finanční pomoc z domova, sotva mu to stačilo na obživu. Pod vlivem starších studentů, mezi nimiž byl i pozdější předseda vlády ČLR Čou En-laj, se začal zajímat o marxismus a v roce 1922 se zapojil do komunistického hnutí. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Číny, respektive do její odbočky v Evropě. Ta ho začátkem roku 1926 vyslala studovat do Moskvy, kde byl jeho spolužákem i nejstarší Čankajškův syn Chiang Ching-kuo, pozdější prezident na Tchaj-wanu.

Na jaře 1927 se Teng vrátil do Číny, kde se vyhrotily spory KS Číny s jejich spojenci ve straně Kuomintang, které vyústily v občanskou válku, jež skončila vítězstvím komunistické armády na čínské pevnině v roce 1949. Společně s pozdějším maršálem Liou Po-čchengem velel Osmé pochodové armádě a účastnil se bojů proti japonským okupantům. Jako Liou Po-čchengův politický komisař na konci občanské války byl v čele ozbrojených sil, které v roce 1949 ovládly S’-čchuan a další oblasti jihozápadní Číny.

V roce 1952 byl povolán do Pekingu, kde byl střídavě jmenován do řady vládních funkcí, z nichž nejdůležitější byla místopředseda vlády. O čtyři roky později byl pak povýšen do stálého výboru politického byra ÚV KS Číny, čímž se stal jedním z šesti nejmocnějších mužů Číny. Po vypuknutí tzv. velké proletářské kulturní revoluce v roce 1966 byl Teng Siao-pching obviňován ultralevicovými příznivci, že prosazuje „kapitalistickou cestu“. Byl sesazen a jeho syna Teng Pchu-fanga „rudí gardisté“ vyhodili z okna, čímž mu způsobili ochrnutí dolní poloviny těla. Po tři roky pak Teng Siao-pching musel pracovat jako dělník ve vesnické opravně traktorů v provincii Ťiang-si.

S podporou předsedy vlády Čou En-laje bylo Tengovi povoleno vrátit se do úřadu místopředsedy vlády v roce 1972. Jeho mocenský boj proti ultralevicovým oponentům vyvrcholil v období 19751976. Teng byl opět na čas sesazen, ale po zásahu armády a sesazení ultralevicové „bandy čtyř“ se vrátil do úřadu v roce 1977. Na zasedání ÚV KS Číny v roce 1978 pak jeho politická frakce plně ovládla situaci v zemi. Teng si formálně ponechával jen nižší úřady, přesto byl až do konce života považován za nejmocnější osobnost v Číně.

Reference[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]