Říše Čching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dynastie Čching
清朝 – Qīng cháo (Čching čchao)
 Říše Ming
 Pozdní Ťin (1616–1636)
 Dynastie Šun
 Severní Jüan
(163616441912 Čínská republika (1912–1949) 
Mandžukuo 
Tibet (1912–1951) 
Mongolsko (1911–1924) 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: 鞏金甌 (Gong Jin'ou)
geografie
Mapa
Říše Čching v letech 18901912
hlavní město:
rozloha:
14 700 000 km² (k roku 1790)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
432 000 000 (1850)
státní útvar
wén, liǎng
vznik:
1636 – reorganizací a přejmenováním mandžuské říše Pozdní Ťin
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Říše Ming Říše Ming
Pozdní Ťin (1616–1636) Pozdní Ťin (1616–1636)
Dynastie Šun Dynastie Šun
Severní Jüan Severní Jüan
Nástupnické:
Čínská republika (1912–1949) Čínská republika (1912–1949)
Mandžukuo Mandžukuo
Tibet (1912–1951) Tibet (1912–1951)
Mongolsko (1911–1924) Mongolsko (1911–1924)
Související informace naleznete také v článku Dynastie Čching.

Říše Veliká Čching (čínsky pchin-jinem Dà​ Qīng guó, znaky zjednodušené 大清国, tradiční 大清國) byl neoficiální název multikulturního, původem mandžuského, státu Dynastie Čching (čínsky 清朝; pchin-jin Qīng cháo), který počínaje rokem 1644 během několika desetiletí ovládl čínskou říši Ming a panoval Číňanům do začátku 20. století. Vznikl roku 1636 reorganizací říše Pozdní Ťin rozkládající se v jižním Mandžusku, zanikl roku 1912, kdy byla v čínské sinchajské revoluci svržena vláda mandžuské dynastie a ustavena Čínská republika.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky čchingskému státu dal koncem 16. století džürčenský náčelník Nurhači, který zorganizoval kmeny Džürčenů jižního Mandžuska do armády Osmi korouhví a roku 1616 svůj stát pojmenoval Pozdní Ťin. Jeho nástupce Chuang Tchaj-ťi přejmenoval svůj národ na Mandžuy, stát na Veliká Čching a postupně vytěsnil čínskou říši Ming z poloostrova Liao-tung. Roku 1644 armáda protimingského čínského povstalce Li C’-čchenga dobyla mingskou metropoli Peking. Wu San-kuej, velitel mingské armády bránící Velkou čínskou zeď proti Čchingům, se podrobil Čchingům a společně s nimi porazil povstalce. Severní Čínu Mandžuové obsadili rychle, dobývání jižní Číny se protáhlo do roku 1683, kdy již panoval císař Kchang-si (vládl 1661–1722). Za císaře Čchien-lunga (vládl 1736–1796) v deseti velkých taženích čchinský stát rozšířil svá území v centrální Asii.

Třebaže se první čchingští vládci drželi mandžuského způsobu života a s čínským titulem císaře nosili i mongolský titul chána a podporovali tibetský buddhismus, při spravování své říše používali tradiční čínské konfuciánské přístupy a čínský byrokratický aparát. Zachovali systém úřednických zkoušek, pomocí nichž nabírali čínské úředníky do státní správy a převzali čínské pojetí mezinárodních vztahů předpokládající vazalské vztahy s okolními státy.

Čchien-lungova vláda byla obdobím nejvyšší moci říše, po kterém nastal postupný pokles. Obyvatelstvo vzrostlo do cca 400 milionů, ale daně a státní příjmy celkem zůstaly nízké, což založilo budoucí finanční problémy státu. Všeobecně se rozšířila korupce, šířila se lidová povstání, ale vládnoucí elita zůstávála u starých způsobů žití a vládnutí, přes změny probíhající ve světě. Po porážce Čchingů v první z opiových válek vnutily evropské státy říši nerovné smlouvy, v nichž zakotvily pro sebe výhodný svobodný obchod, extrateritorialitu svých občanů a otevření některých přístavů, které se dostaly pod jejich kontrolu. Současně v nepokojích, zejména povstání tchaj-pchingů (1850–1864) a povstání čínských muslimů (1855–1873) zahynuly miliony lidí, takže v letech 1850–1873 se počet obyvatel říše Čching snížil z 410 na 350 milionů.[1] V reakci na tyto katastrofy se v období čchingské restaurace pokusily čínské elity pomocí modernizačních reforem posílit konfuciánský řád a čchingskou vládu. Snažení reformního hnutí však vyústilo v porážku čchingské říše v první čínsko-japonské válce, ve které Čchingové ztratili Tchaj-wan a vliv v Koreji. Neuspělo ani sto dní reforem roku 1898 zrušených císařovnou Cch’-si, od 60. let faktickou vládkyní země. Spory o práva evropských států se vylily v proticizinecké povstání boxerů, k jehož potlačení do Číny vtrhly evropské armády, které porazily i vládní vojsko a obsadily Peking.

Čchingská vláda reagovala novým kolem reforem, nicméně po smrti Cch’-si se v odporu proti konzervativné vládě spojili reformátoři i místní elity a roku 1911 začaly nepokoje, které přerostly v sinchajskou revoluci, jejímž výsledkem byla roku 1912 rezignace posledního čchingského císaře Pchu Iho a vyhlášení Čínské republiky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 656 s. ISBN 80-7106-249-9. S. 363.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

česky
  • FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Martin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 656 s. ISBN 80-7106-249-9.  
  • Pchu-i. Pchu-i, byl jsem posledním čínským císařem. Překlad Martin Hála. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-082-9.  
  • SATRAPA, Filip. Mezi tradicí, reformou a revolucí: Čína na sklonku císařské éry. Historický obzor. 2004, roč. 15, čís. 11/12, s. 253–269. ISSN 1210-6097.  
anglicky
  • The Ch'ing Empire to 1800, Part 1. Příprava vydání Willard J. Peterson. Cambridge : Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-24334-6. (anglicky)  
  • The Ch'ing Dynasty to 1800, Part 2. Příprava vydání Willard J. Peterson. Cambridge : Cambridge University Press, 2016. ISBN 978-0-521-24335-3. (anglicky)  
  • Late Ch'ing 1800–1911, Part 1. Příprava vydání John K. Fairbank. Cambridge : Cambridge University Press, 1978. ISBN 978-0-521-21447-6. (anglicky)  
  • Late Ch'ing 1800–1911, Part 2. Příprava vydání John K. Fairbank, Kwang-Ching Liu. Cambridge : Cambridge University Press, 1980. ISBN 978-0-521-22029-3. (anglicky)  
  • ELLIOTT, Mark C. The Manchu Way: The Eight Banners and Ethnic Identity in Late Imperial China. Stanford : Stanford University Press, 2001. 580 s. ISBN 0804746842, 9780804746847. (anglicky)  
  • CHANG, Michael G. A Court on Horseback: Imperial Touring & the Construction of Qing Rule, 1680–1785. Cambridge : Harvard University Asia Center. Harvard University Press, 2007. ISBN 0-674-02454-0. S. 15, poznámka 42. [dále jen Chang]. 
  • New Qing Imperial History: The Making of Inner Asian Empire at Qing Chengde. Příprava vydání Ruth W. Dunnell, Mark C. Elliott, Philippe Foret, James A Millward. Abington, Oxon : Routledge, 2004. 288 s. ISBN 1134362218, 9781134362219. (anglicky)  
  • PERDUE, Peter C. Culture, History, and Imperial Chinese Strategy: Legacies of the Qing Conquests. In VAN DE VEN, Hans. Warfare in Chinese History. Leiden : Koninklijke Brill, 2000. ISBN 9004117741. S. 252–287.
  • PERDUE, Peter C. China Marches West: The Qing Conquest of Central Eurasia. Cambridge : Harvard University Press, 2005. xx + 725 s. ISBN 978-0-674-01684-2. (anglicky)  
  • ROWE, William T. China's Last Empire: The Great Qing. Cambridge, Mass : Harvard University Press, 2010. 368 s. ISBN 0674054555, 9780674054554. (anglicky)  
  • WAKEMAN, Frederic. The Great Enterprise: The Manchu Reconstruction of Imperial Order in Seventeenth-Century China. Volume 1. Berkeley, Los Angeles, London : University of California Press, 1985. 680 s. ISBN 0-520-04804-0. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]