Říše Suej
| Suej 隋朝
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Rozloha
|
3 000 000 km² (odhad k roku 589)[1]
| ||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||
Počet obyvatel
|
46 019 956 (odhad k roku 609)
| ||||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||||
střední čínština
| |||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||
Vznik
|
581 – státním převratem Jang Ťiena
| ||||||||||
Zánik
|
618 – v občanské válce přechodu Suej-Tchang
| ||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||
| |||||||||||
Říše Suej (čínsky pchin-jinem Suí, znaky 隋) byl čínský stát existující v letech 581–618. Předchůdci říše Suej byly státy Severní Čou (557–581) na severu Číny a Čchen (557–589) na jihu země. Suejští panovníci po staletích rozdělení sjednotili Čínu pod jednou vládou, provedli řadu sociálních a hospodářských reforem a upravili strukturu státní administrativy. Po necelých čtyřech desetiletích trvání se však, v důsledku nákladných státních staveb a neúspěšné války s korejským Kogurjem, země propadla do povstání a anarchie, v níž se říše Suej rozpadla a zanikla. Čínu po několikaleté občanské válce opět sjednotili panovníci nové říši Tchang (618–907).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Říši Suej založil roku 581 Jang Ťien (později císař Wen-ti), když z pozice regenta svrhl nezletilého císaře říše Severní Čou. Zprvu ovládal pouze severní Čínu;, roku 589 dobyl jihočínskou říši Čchen a po třech staletích rozdělení opět sjednotil Čínu. Hlavní město ponechal v metropoli Severních Čouů Čchang-anu, přejmenoval ho však na Ta-sing (大興), Velká prosperita. Od roku 605 suejští císaři sídlili v Tung-tu (東都), Východním hlavním městě (moderní Luo-jang).
Císařové Wen-ti (vládl 581–604) a Jang-ti (vládl 604–618) provedli různé reformy, nejvýznamnější bylo zavedení systému stejných polí, ve snaze o zmírnění sociálních nerovností a zvýšení produktivity zemědělství; uspořádání centrálních úřadů v systému tří kanceláří a šesti ministerstev; a standardizace a opětovné sjednocení výroby mincí. Také podporovali šíření buddhismu. V polovině svého trvání sjednocená říše vstoupila do zlatého věku prosperity s bohatými zemědělskými přebytky, které umožňovaly vysoký růst populace.
Trvalým dědictvím suejské doby byl Velký kanál. S východním hlavním městem Luo-jangem v centru dopravní sítě, umožnil spojení západnější metropole Ta-singu (Čchang-anu) s hospodářskými a zemědělskými středisky východu směrem k Chang-čou, i severním pohraničím u moderního Pekingu. Počátečními motivy pro stavbu kanálu byla přeprava obilí do hlavního města, a vojáků a vojenských potřeb do regionů; ve výsledku však poskytl spolehlivé dopravní spojení, které i po pádu říše Suej po celá staletí usnadňovalo a povzbuzovalo vnitřní obchod, pohyb osob i kulturní výměnu. Spolu s obnovou a výstavbou Velké čínské zdi a výstavbou Východního hlavního města (Luo-jangu), patřilo vybudování Velkého kanálu k megaprojektům sungské éry, umožněným a řízeným účinnou centralizovanou byrokracií, která k jejich uskutečnění shromáždila miliony pracovníků.
Přes růst populace byly rozsáhlé státní stavby pro obyvatelstvo velkou zátěží, a po neúspěchu neméně nákladných vojenských tažení (v letech 612–614) proti korejskému království Kogurjo vypukla v zemi rolnická povstání a říše se rozpadla v občanské válce. V průběhu 20. let 7. století Čínu opětovně sjednotili příbuzní suejských císařů, kteří vyhlásili říši Tchang (618–907).
Suejský stát je často srovnáván s dřívějším sjednocením Číny pod říší Čchin; v obou případech došlo ke sjednocení Číny po dlouhé době rozdělení a v obou případech se po krátké době říše rozpadla v občanské válce, aby byla vzápětí opět spojena úspěšnějšími a trvalejšími režimy Tchangů, resp. Chanů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sui dynasty na anglické Wikipedii.
- ↑ TAAGEPERA, Rein. Size and Duration of Empires: Growth-Decline Curves, 600 B.C. to 600 A.D.. Social Science History. 1979, roč. 3, čís. 3/4, s. 129. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WRIGHT, Arthur F. The Sui dynasty (581–617). In: TWITCHETT, Dennis. The Cambridge History of China, Volume 3: Sui and T'ang China, 589–906, Part I.. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 48–149. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Suej na Wikimedia Commons - THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. 2000 a násl. [cit. 2016-10-04]. Kapitola Chinese History - Sui Dynasty 隋 (581-618). Dostupné online. (anglicky)
