Zoroastrismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Faravahár – strážný duch, Persepolis, Írán

Zoroastrismus či zarathuštrismus je starobylé dualistické náboženství, jehož zakladatelem byl perský prorok Zarathuštra (řecky Zoroaster). Nazývá se také mazdaismus podle jména boha či pársismus podle jeho vyznavačů v Indii (Pársové). Někteří historikové považují zoroastrismus za historicky první nejstarší světové náboženství. Ve starověku se rozšířil i mimo historická území Persie (Íránu) a Mezopotámie, jeho vliv je možný vystopovat v Arménii, Afghánistánu, Azerbajdžánu, Sýrii, Pákistánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu, ale ve většině těchto zemí byl s nástupem středověku nahrazen islámem. Do dnešních dnů je zoroastrismus činný hlavně v Íránu a Indii, kde se nachází málo jeho vyznavačů.

Stáří a původ[editovat | editovat zdroj]

Moderní podoba Zarathuštry

Doba vzniku zoroastrismu je sporná, stejně jako je sporné, kdy žil historický prorok Zarathuštra. Ještě donedávna se předpokládalo, že se tak stalo kolem roku 600 př. n. l. na území střední Asie, avšak filologický rozbor nejstarších posvátných textů ukazuje, že počátky nauky sahají snad až do 2. tisíciletí př. n. l. To činí ze zoroastrismu jedno z nejstarších náboženství světa. Zoroastrismus se nejúspěšněji ujal v Íránu a v některých částech Afghánistánu. Tato území obývali Protoíránci, kteří tu zůstali při přesunu kmenů do Indie. O jejich původním náboženství se nezachovalo mnoho poznatků, ale z podobností védského náboženství se zoroastrismem lze usuzovat, že védy i zoroastrismus čerpají ze stejného pramene. Do zoroastrismu pronikají jména některých původních božstev, jen zde sehrávají jinou úlohu. Například protoíránské označení pro bohy, daivové, nabývá v posvátném spise Avesta významu démoni.

Zarathuštrovo dílo a náboženská reforma[editovat | editovat zdroj]

Zarathuštra je autorem nejstarších částí Jasny, tzv. „zpěvů“ Gáth. Jejich jazyk nejspíš nebyl přímo jeho mateřštinou, značné shody v dikci se staroindickými památkami naznačují existenci „kněžského“ jazyka. Zarathuštrova reforma spočívá v tom, že odvrhl starší polyteismus a za jediného svrchovaného boha označil „vládce-moudrost“ Ahuru Mazdu. Zarathuštra tvrdil, že se mu zjevil jako dobrý, spravedlivý bůh, odměňující dobro a trestající zlo. Ahura Mazda je zároveň nejvyšší pravdou, je nesmrtelný a nedělitelný. Má tedy základní božské atributy.

Dualismus dobra a zla[editovat | editovat zdroj]

Faravahár, strážný duch

Při takovéto koncepci nejvyšší bytosti se Zarathuštra musel nutně střetnout s problémem, jak vysvětlit zlo na světě. Ahura Mazda jako nejvyšší dobro, spravedlivý a moudrý Bůh, nemohl být původcem zla. Podle Zarathuštrových představ stvořil Ahura Mazda na počátku dvě bytosti, dvojčata Spenta Mainju a Angra Mainju, které byly plodem jeho mysli. Spenta Mainju se rozhodl konat dobro, stal se Ahura Mazdovým duchem, zatímco Angra Mainju se vyvinul v představitele a původce zla. Ne proto, že by jeho povaha byla zlá, ale proto, že si sám zvolil takovou cestu. Spenta Mainju a Angra Mainju jsou dvě síly, které spolu neustále zápasí. Je však nutné je chápat v jejich celistvosti, nemohou existovat odděleně. Představují světlo a tmu, den a noc. Tento dualismus způsobuje, že se na světě stále objevují nové pozitivní i negativní síly, které stojí buď na straně Spenta Mainju, anebo Angra Mainju a navzájem spolu bojují. Dobří duchové jsou souborně nazýváni améša spentové (nesmrtelní svatí) a zosobňují Ahura Mazdovy vlastnosti. Po boku Angra Mainju vystupují daivové (démoni). Zarathuštra nabádá lidi, aby se rozhodli konat dobro. Pokud činí nepravosti, spolupracují s Angra Mainjou a opakují jeho volbu. Důležitým momentem je v zoroastrismu právě možnost, dokonce nutnost svobodné volby. Člověku se tak dostává morální zodpovědnosti za jeho činy.

Členění sil dobra a zla[editovat | editovat zdroj]

                         Ahura Mazda (nejvyšší božstvo)

Spenta Mainju Angra Mainju (svatý duch Ahura Mazdy) (zlý duch) Améša spentové Daivové • Kšathra Vairja - duch moci • Aka Manah - démon zlé mysli • Aša Vahišta - duch práva • Indra - démon války • Haurvatád - duch zdraví • Saurva - démon destrukce • Vohu Manah - duch dobré mysli • Náonhaitja - démon nájezdnictví • Spenta Ármaiti - duch zbožnosti • Tauru - démon temnoty • Ameretát - duch nesmrtelnosti • Zairi - démon opilství • Jazatové - nižší božské bytosti • nižší daivové

Eschatologie[editovat | editovat zdroj]

Zoroastrismus

ZoroastrianismSymbolWhite.PNG
Faravahar-Gold.svg
Alabastrová hlava zoroastriánského kněze, Řecko-baktrijské království (dnešní Tádžikistán), 2.3. století př. n. l.

V zoroastrismu se život lidí dělí na tělesný a duševní. Duše (urván) přežije i zánik tělesné schránky člověka. Její další úděl závisí na tom, jaký žila život, jak volila mezi dobrem a zlem.

Spravedlivý člověk smí vstoupit přes most soudu (čhinvad-púl) do domu hymnů (garó-demána), obývaném Ahura Mazdou i ostatními spravedlivými. Do domu hymnů je provázen krásnou Daénou, tvořenou z jeho dobrých myšlenek.

Duše nespravedlivého člověka bude naopak provázena ošklivou dívkou, jež je stejně tak výtvorem jeho myšlenek. Daéná představuje lidské svědomí, ať už dobré či zlé, reprezentuje vlastní Já té které osoby.

Oddělení dobrých duší od špatných se odehrává na mostě, přes který jsou převáděny. Utrpení či blaženost jsou přímo úměrné skutkům, vykonaným během života. Pokud jsou tyto skutky v rovnováze, je stav blaženosti a utrpení neutrální. Z dochovaných pramenů není zcela jasné, zda duše zemřelého bude v tomto stavu setrvávat věčně.

Poslední soud[editovat | editovat zdroj]

V zoroastrismu nacházíme též popis posledního soudu (podobně jako v křesťanství), jemuž bude předcházet souboj sil dobra, zastoupených spasitelem Saošjantem, se silami zla. Po vítězství Saošjanta dojde ke vzkříšení mrtvých, spravedlivých i nespravedlivých. Nespravedliví budou očištěni ohněm, aby mohli vstoupit spolu se spravedlivými do stavu blaženosti. V zoroastrismu se hovoří až o čtyřech spasitelích, kteří mají postupně vykonávat své dílo. Spasení završí teprve poslední z nich, jenž se má narodit z panny oplodněné Zarathuštrovým semenem, uloženém v jistém jezeře, kde se panna bude koupat.

Učení zoroastrismu[editovat | editovat zdroj]

Zoroastriánský chrám ohně v Baku, 1860

Učení zoroastrismu je v nejpůvodnější formě podáno v knihách Avesty. Skutečností, která dala počátek všemu jsoucnu, je praprincip chápaný jako čistě duchovní bytost, ale zároveň princip rozdvojený v sebeafirmaci (Ahura Mazda) a sebenegaci (Angra Mainju). Jsou to dva zabsolutizované protiklady a rozpory, z nichž vyplývá působení praprincipu a jimiž je podmíněna existence pohybu. Ahura Mazda neboli Óhrmazd podmiňuje bytí, Angra Mainju čili Ahriman ztělesňuje jeho popření; proti tomu se staví Óhrmazd a z negace popření vyplývá další bytí. Proti bytí znovu působí Ahriman, a tak se donekonečna srážejí protiklady, jež udržují existenci neosobní – později personifikované – praskutečnosti. Celý tento proces vykládají jednotlivé náboženské proudy v zoroastrismu jako odvěký boj protikladných božstev – dobrého a zlého.

Oslavy svátků[editovat | editovat zdroj]

Slavnost Sadeh v Teheránu, Írán

Vzhledem k historickému a geografickému vývoji zoroastrismu existují 3 různé kalendáře, tedy i 3 různé doby oslavy svátků[1][2][3]:

  • kalendář Faslí
    • vždy 21. dubna – Džamšédí Nourúz, v kalendáři Faslí zoroastrijský Nový rok
    • vždy 26. dubna – Chordád Sal, v kalendáři Faslí den narození proroka Zarathuštry
  • kalendář Qadímí
    • vždy 20. července – Džamšédí Nourúz, v kalendáři Qadímí zoroastrijský Nový rok
    • vždy 25. července – Chordád Sal, v kalendáři Qadímí den narození proroka Zarathuštry
  • kalendář Rasmí
    • 19. srpna 2010 – Džamšédí Nourúz, v kalendáři Rasmí zoroastrijský Nový rok, dále pak 19. srpna 2011, 18. srpna 2012, 18. srpna 2013, 18. srpna 2014
    • vždy 24. srpna – Chordád Sal, v kalendáři Rasmí den narození proroka Zarathuštry

Zoroastrismus dnes[editovat | editovat zdroj]

Zoroastriánský chrám ohně v Jazdu, Írán

V současnosti je počet vyznavačů zoroastrismu nízký, což je způsobeno dlouhým pronásledováním a postupnou konverzí k islámu. Odhaduje se, že na světě žije mezi 124 000 a 190 000 zoroastristů. Z toho však většina nežije v Íránu, ale v Indii, kam emigrovali po pádu Sásanovské říše a kde jsou známí jako Pársové. V původní vlasti Íránu žijí ve městech Teherán, Jazd, Kermán a Kermánšáh, kde mluví zvláštním dialektem perštiny, a ve střední Asii. Komunity zoroastristů existují i v Pákistánu, Severní Americe a Austrálii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BBC Interfaith calendar - Zoroastrian
  2. Zoroastrian Calendar
  3. TheLalis.com, Zoroastrian Calendar

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Otakar. Zarathuštra. Olomouc : Votobia, 2002. 220 s. ISBN 80-7198-532-5. (česky)  
  • Oběti ohňům. Překlad Otakar Klíma. Praha : Odeon, 1985. 346 s. (česky)  
  • WIESEHÖFER, Josef. Das antike Persien. Von 550 v. Chr. bis 650 n. Chr.. München ; Zürich : Artemis und Winkler, 1993. 426 s. ISBN 3-7608-1080-2. (německy)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]