Dualismus (náboženství)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Ahura Mazda (vpravo), zarathuštrický představitel dobra, předává kolo, symbol královské moci, Ardašírovi

Dualismus (z lat. dualis, dvojitý, podvojný) se v náboženství objevuje jako víra v protiklad dvou principů, nejčastěji dobra a zla, na všech úrovních skutečnosti, včetně kosmologické, antropologické a etické. Slovo bylo poprvé použito až v 18. století a to pro popis zarathuštrismu.[1]

Náboženský dualismus se tradičně dělí do dvou forem či typů:

  • Radikální dualismus – víra v existenci dvou souvěčných principů odpovědných za stvoření
  • Umírněný či monarchický dualismus – v tomto pojetí se druhý princip, tedy zpravidlo zlo, objevil až poté co první princip provedl stvoření

Dualistické motivy lze nalézt v mnoha archaických náboženstvích, například v mýtech o stvoření o dvou demiurzích známých především ze Sibiře a Severní Ameriky. Druhý princip v něm zastupuje postava šprýmaře, například indiánský Kojot, nebo bůh smrti jako něnecký Nga a altajský Erlik.

Existují také náboženství či náboženské filosofie dualistické sama o sobě, která lze charakterizovat podle toho zda jsou antikosmická, tedy považují svět za špatný, nebo prokosmická, a zda jsou antisomatická, tedy považují tělo za špatné, nebo prosomatická. Příkladem kombinace těchto přístupů u konkrétních náboženství je například:

Kromě zarathuštrismu a zmíněných řeckých filosofií lze mezi dualistická náboženství zařadit například manicheismus, gnosticismus a různé křesťanské hereze jako paulikiánství, markiónismus, bogomilství nebo katarství.[2]

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

V křesťanství převládá stanovisko Augustinovo, že zlo je nedostatkem dobra, podobně jako je tma nedostatkem světla či ticho absence zvuku. To však neznamená, že zlo resp. ďábel neexistuje. Sám Augustin o jeho existenci nepochybuje. Důležité je, že jediným věčným je Bůh, který je taktéž stvořitelem a původcem všeho - tedy i ďábla. Ďábel je pak považován za původce zla v tom smyslu, že zneužil svoji svobodu darovanou Bohem a rozhodl se vzepřít proti němu. Původně byl tedy stvořen jako bytost dobrá a sám ze sebe udělal špatného. Pro tradici církve je reálná existence osoby ďábla nepopiratelná a církevními autoritami mnohokrát potvrzená. Existují nicméně i křesťanské teologické směry, které existenci bytosti zvané ďábel úplně popírají a za tímto výrazem vidí obecně hřích či vlastní zkaženost člověka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ELIADE, Mircea; CULIANU, Ioan Petru. Slovník náboženství. Praha: Československý spisovatel, 1993. ISBN 80-202-0483-5. S. 54. 
  2. ELIADE, Mircea; CULIANU, Ioan Petru. Slovník náboženství. Praha: Československý spisovatel, 1993. ISBN 80-202-0483-5. S. 55. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]