Asie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Asie
Asie
Rozloha 44 603 853 km²
Počet obyvatel asi 4 140 336 501
Počet států 47
Regiony

Střední Asie
Východní Asie
Severní Asie
Jihovýchodní Asie
Jihozápadní Asie

Jižní Asie
Další odkazy
Commons Asie
Souřadnice 39° 0′ s. š., 108° 0′ v. d.
Tento článek pojednává o kontinentu. O římské provincii pojednává článek Asie (provincie).

Asie je svou rozlohou 44 603 853 km² největší, s více než 4 miliardami obyvatel nejlidnatější a zhruba od přelomu tisíciletí rovněž nejhustěji osídlený světadíl, který tvoří součást kontinentu zvaného Eurasie, popř. Eurafrasie. Rozkládá se především na východní a severní polokouli. Pokrývá 8,6 % povrchu Země (29,9 % souše) a její obyvatelstvo představuje 60 % světové populace. Během 20. století se počet lidí žijících v Asii téměř zčtyřnásobil.

Hranice Asie[editovat | editovat zdroj]

Regiony Asie:      Severní Asie      Střední Asie      Jihozápadní Asie      Jižní Asie      Východní Asie      Jihovýchodní Asie

(Viz též Hranice Evropy)

Nejzazší body asijské pevniny:

Vzhledem k pozemnímu spojení Asie s Evropou i Afrikou se někdy rozcházejí názory na to, kudy vést hranici mezi těmito kontinenty. Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze hranice mezi Evropou a Asií vede z Bajdarackého zálivu po východním úpatí Uralu (Ural leží celý v Evropě), dále po řece Embě, po pobřeží Kaspického moře a Kumomanyčskou sníženinou na sever od Kavkazu (Kavkaz leží už celý v Asii) do Azovského moře. Dale k jihozápadu oba světadíly odděluje Černé moře, průliv Bospor, Marmarské moře a průliv Dardanely. Do obou světadílů zasahuje území Ruska, Kazachstánu a Turecka.

Od Afriky je Asie oddělena Suezským průplavem. Sinajský poloostrov už tedy leží v Asii a Egypt tak zasahuje částí území do Afriky a částí do Asie. Dále na jih oba světadíly odděluje Rudé moře.

Ani hranici s Austrálií a Oceánií není snadné stanovit. Australská pevnina se sice asijské nedotýká, ale mezi nimi leží velké množství ostrovů, u nichž není vždy jasné, ke kterému světadílu je přiřadit. Ostrov Nová Guinea se obvykle řadí k Oceánii, což znamená, že území Indonésie zasahuje do obou světadílů. Zoogeografové pracují s tzv. Wallaceovou linií, která odděluje ekosystémy považované za čistě asijské od smíšených asijsko-australských.

Nejjasněji vymezená je hranice Asie a Severní Ameriky. Ty jsou odděleny 88 km širokou Beringovou úžinou v místech, kde se k sobě blíží asijská Čukotka a americká Aljaška.

Nejzazší body na ostrovech:

  • Sever: Arktický mys (81° 16' s. š.) na ostrově Komsomolecruském souostroví Severní země
  • Východ: Uprostřed Beringova průlivu se nachází rusko-americké souostroví Diomédovy ostrovy, které fyzickogeograficky nepatří jednoznačně ani k Asii, ani k Americe (západní ostrov leží asi 35 km od asijské pevniny, východní ostrov asi 36 km od americké), politicky je však rozděleno mezi Rusko a Spojené státy. Tříkilometrovým průlivem mezi oběma ostrovy také probíhá mezinárodní datová hranice. Přiřadíme-li ruský ostrov k Asii, bude jeho východní okraj nejvýchodnějším bodem světadílu (169° 0' z. d.)
  • Jih: Záleží na tom, které ostrovy ještě přiřadíme k Asii a které již k Austrálii. Při nejjednodušší variantě, kdy hranice vede mezi Malajským souostrovím na asijské straně a ostrovy Ashmore a Cartier na australské, se nejjižnější bod nachází na ostrůvku u indonéského ostrova Rote (11° 1' j. š.)
  • Západ: I v Egejském moři leží velké množství ostrovů. Mnohé z nich leží těsně u pobřeží Malé Asie (např. Samos 1,6 km daleko), ale politicky náleží Řecku. Zohlednění jejich geologické spřízněnosti s asijskou pevninou by zřejmě umožnilo posunout hranici až na západní pobřeží ostrovů Lesvos a Chios (25° 50' v. d.), na druhé straně by to ale znamenalo, že část řeckého území leží v Asii, což je v rozporu se všeobecně přijímaným názorem. Nejzápadnější ostrov pod tureckou správou je Gökçeada, ta má ale zřetelně blíž k evropské než k asijské části Turecka. Za nejzápadnější výspu Asie lze tedy buď považovat ostrov Bozcaada (25° 58' v. d.), nebo prohlásit, že veškeré egejské ostrovy už patří k Evropě bez ohledu na svou vzdálenost od asijské pevniny.

Asijské geografické rekordy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Nejvyšší hory asijských zemí.

Mnohé asijské geografické rekordy jsou současně světovými rekordy.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Asijský světadíl – počítačový model pohledu z vesmíru

Asie vznikla spojením několika platforem. Sibiřská platforma byla v minulosti samostatným kontinentem, který se spojil s Baltikou, čímž vzniklo pohoří Ural. Čínská platforma se pospojovala z menších bloků (Severní Čína, Blok Jang-c' a Jižní Čína) a nakonec se spojila se Sibiří. V nejmladší době pak do Asie narazily dvě platformy, které se oddělily od někdejší Gondwany: Indická a Arabská.

Sibiřské jednotky[editovat | editovat zdroj]

Sibiřská (angarská) platforma představuje velký stabilní blok. Aldanský a anabarský štít obsahují horniny až 3,5 miliardy let staré. Člení se následovně:

Čínské jednotky[editovat | editovat zdroj]

Čínská platforma je rozdělena na vystupující masívy, mezi nimiž leží mladší jednotky. Obsahuje prekambrické štíty:

Čínská platforma také zahrnuje řadu plošin a poklesových pánví. Ty jsou pokryty paleozoickými, mezozoickými a kenozoickými sedimenty různého charakteru a mocnosti. Krystalické podloží leží místy ve větších hloubkách než 10 km.

Kundwanská Asie[editovat | editovat zdroj]

Indická platforma a Madagaskar byly původně spojeny s Afrikou, ale ve třetihorách se vydaly na sever k Asii. Madagaskar se oddělil a zůstal poblíž Afriky, zatímco Indie narazila do Čínské platformy, čímž vyvolala mohutné vrásnění, jehož výsledkem je Himálaj.

Na západě Indické platformy se nacházejí vodorovně uložené čedičové vrstvy vulkanického původu, kterým se říká trapy (např. Dekánské trapy). Až 100 m silná vrstva čoudiče překrývá stará jádra.

Nejstarší kontinentální jádra se vytvořila během protoindického geotektonického cyklu. Nejstarší metamorfity jsou staré až 3,5 miliardy let. Během dhárvárského geotektonického cyklu došlo k sedimentaci, vulkanickým procesům a průnikům granitů, dotvářela se kontinentální jádra.

Arabská platforma byla původně součástí Afriky, ale začala se od ní oddělovat příkopovou propadlinou, jejíž velkou část nyní vyplňuje Rudé moře. Nejstarší horniny jsou asi 1 miliardu let staré a nacházejí se v haliské formaci. Asi polovinu platformy tvoří prekambrické metamorfity, druhá polovina se skládá z granitoidů. Na západním okraji eroduje a klesá do příkopu Rudého moře. Východní okraj se zvedá i s akumulovanými usazeninami. Mezi vlastním štítem a Perským zálivem je mocný platformní pokryv prvohor, druhohor a třetihor. Nacházejí se tu hojné formace s ložisky ropy z období svrchní křídy a eocénu.

Kaledonidy[editovat | editovat zdroj]

Kaledonidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal během starších prvohor, tedy v době, kdy na území dnešní Evropy probíhalo kaledonské vrásnění. Jejich zvedání podél starých zlomů mnohdy pokračovalo i později.

Sibiřské a středoasijské kaledonidy vznikly z tzv. uralsko-mongolské mobilní zóny mezi fenosarmatskou, sibiřskou a čínskou platformou. Patří sem Altaj, Sajany, Ťan-šan, Kazašská pahorkatina, Sibiřské starokaledonidy (salairidy).

Čínské kaledonidy leží zčásti ve východní Číně, kromě toho k nim patří pohoří Nan-šan. Najdeme zde 5 až 6 km mocný sinijský komplex fylitů, kvarcitů, zelenokamenů a mramorů.

Hercynidy[editovat | editovat zdroj]

Hercynidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal během mladších prvohor, tedy v době, kdy na území dnešní Evropy probíhalo hercynské vrásnění. Jejich zvedání podél starých zlomů mnohdy pokračovalo i později.

Ve Střední Asii jsou hercynidy silně promíchané s kaledonidy a nejde o samostatný horský systém. Hercynského stáří je např. západní část Ťan-šanu (Kyzylkumsko-ťanšanská větev), Kazašská pahorkatina, nebo jižní část Altaje a Sajanů (Irtyšsko-zajsanská větev).

Mongolsko-ochotské hercynidy se táhnou z Mongolska až k Ochotskému moři.

Vnitročínské hercynidy se táhnou mezi Pamírem a východočínskými kaledonidami. Patří sem Kchun-lun (vklíněn mezi tarimský a tibetský masiv) a Čchin-ling (vklíněn mezi severočínský a středočínský blok).

Sibiřské a středoasijské hercynidy a kaledonidy jsou na velkých plochách pokryty druhohorními a třetihorními nezvrásněnými vrstvami, které tak tvoří mladé platformy: Západosibiřská nížina, Turanská nížina, Tádžická pánev.

Alpidy[editovat | editovat zdroj]

Alpidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal ve druhohorách nebo později. Některé se začaly zvedat během kimmerského vrásnění, některé až během alpinského.

Tethydní alpidy vznikly z bývalého oceánu Tethys a jde o asijskou část Alpsko-himálajského systému. Patří sem Pontidy, Anatolidy a TauridyTurecku, ostrov Kypr, Krymsko-kavkazská oblast, Malý Kavkaz a Arménská vysočina, Zagros (Iranidy), centrální íránské pásmo s lutským masivem, makránsko-balúčistánská flyšová jednotka, východoíránská pohoří, ománská ofiolitová zóna, orogenní zóna Alborzu, Kopet Dagh, centrální pákistánský hřbet (kvétský hřbet), pamírsko-hindúkušsko-karákoramská elevace, Himálaj a Transhimálaj, Indoganžská nížina.

Alpinského stáří jsou také pásma podél pobřeží Tichého oceánu, tzv. cirkumpacifické alpidy, které ovšem vznikly kontaktem jiných desek (pacifickéeurasijskou) během druhohorního jenšanského vrásnění. Patří sem starší pásma v Laosu, Čukotsko-katasijský vulkanický pás (Kamčatka). Ve třetihorách vznikla vulkanická pásma Kuril, Japonska a Filipín, jakož i další ostrovní oblouky na západním okraji pacifické desky (Velké a Malé Sundy, Moluky aj.)

Zemětřesení a sopečná činnost[editovat | editovat zdroj]

Mnoho výše uvedených oblastí je seizmicky aktivních a zemětřesení zde nejsou vzácným jevem. Týká se to ostrovních oblouků na styku litosférických desek, např. Japonsko, Tchaj-wan, Sumatra, ale i mnoha oblastí alpsko-himálajského systému (např. Malá Asie, Kavkaz, Írán, Kašmír) i jiných zlomových oblastí (např. Sečuánská pánev).

Oblastí vulkanického původu je v Asii celá řada, dodnes činné sopky najdeme opět především ve východní Asii podél okraje Tichého oceánu: Kamčatka, Japonsko, Filipíny, Indonésie.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

V Asii se nacházejí mnohé z nejdelších a nejvodnatějších veletoků na Zemi, mj. Čchang-ťiang (Dlouhá řeka, Evropanům známá též jako Jang-c'-ťiang), Chuang-che (Žlutá řeka), Ob, Jenisej, Lena, Amur, Mekong, Brahmaputra, Ganga, Indus, Eufrat a Tigris. Velké sibiřské řeky (Ob, Jenisej, Lena) odtékají do Severního ledového oceánu, čínské a indočínské veletoky (Chuang-che, Čchang-ťiang a Mekong) míří na východ do Tichého oceánu, další směřují k jihu do Indického oceánu. Velké oblasti v nitru Asie jsou bezodtoké, tj. bez spojení se světovým oceánem. Řeky se buď ztrácejí v pouštích (např. Gobi, Taklamakan, Karakum, Kyzylkum), nebo končí ve více méně slaných jezerech, odkud se voda vypařuje (Balchaš, Aralské jezero, Kaspické moře). Z významných řek se to týká např. Amudarji, Syrdarji a Tarimu. Naopak nejhlubší jezero světa Bajkal (odkud voda odtéká řekou Angarou) je sladkovodní a odhaduje se, že obsahuje asi pětinu světových zásob sladké vody.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k obrovské rozloze Asie zde najdeme všechny hlavní podnebné pásy. Velká území v nitru kontinentu mají silně kontinentální podnebí s velkými teplotními rozdíly mezi zimou a létem. Tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře dosahuje nejvyšších hodnot v lednu v oblasti Ulánbátaru a Sibiře (103 kPa). Vzniká tlaková výše (anticyklóna) nad střední Sibiří. Naopak velká tlaková níže (cyklóna) vzniká v červenci kolem Dillí (99,5 kPa). Nejnižší lednové teploty na Sibiři mohou klesnout i pod −50 °C, v jižní Asii zůstávají kolem +25 °C. Rozpětí průměrných červencových teplot je od 5 do 35 stupňů.

Množství srážek je ovlivněno především vysokými asijskými horstvy. Jih a jihovýchod kontinentu je extrémně vlhký, naopak ve srážkovém stínu za Himálajem leží velmi suché pouštní oblasti. Roční období v Himálaji a na jih od něj jsou ovlivňována pravidelnými monzuny.

V Asii rozlišujeme tyto klimatické oblasti podle Köppena:

Vegetace[editovat | editovat zdroj]

V severní Asii (na Sibiři) jsou hlavními biotopy tundra, lesotundra a tajga. V mírném podnebném pásu najdeme listnaté opadavé lesy mírného pásu, lesostep a step, dále na jih pak polopouště a pouště. V jižní a jihovýchodní Asii pak původní společenstva spadají pod monzunové opadavé lesy a tropické deštné pralesy.

Velká území na Sibiři pokrývá trvale zmrzlá půda (permafrost). Dále na jih ji lze nalézt v Tibetu kvůli vysoké nadmořské výšce. Ledovce se zachovaly v nejvyšších pohořích (např. Himálaj, Pamír, Ťan-šan), ale kvůli globálnímu oteplování se zkracují.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Asie v červnu 2011 dosáhl 4 140 336 501 a stále stoupá (1). Polovinu tvoří obyvatelstvo do 20 let. V Asii žijí přibližně dvě třetiny obyvatelstva světa. Nejvíce obyvatel má Čína s 1,3 mld.

Politická geografie[editovat | editovat zdroj]

Regiony a státy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam asijských států.
Název regionu[3] a
území, s vlajkou
Rozloha
(km²)
Počet obyvatel
(odhad k 1. 7. 2002)
Hustota osídlení
(ob./km²)
Hlavní město
Severní Asie:
Rusko Rusko[4] 13 115 200 39 129 729 3,0 Moskva
Střední Asie:
Kazachstán Kazachstán[5] 2 346 927 13 472 593 5,7 Astana
Kyrgyzstán Kyrgyzstán 198 500 4 822 166 24,3 Biškek
Tádžikistán Tádžikistán 143 100 6 719 567 47,0 Dušanbe
Turkmenistán Turkmenistán 488 100 4 688 963 9,6 Ašchabad
Uzbekistán Uzbekistán 447 400 25 563 441 57,1 Taškent
Východní Asie:
Čína Čínská lidová republika[6] 9 584 492 1 384 303 705 134,0 Peking
Tchaj-wan Čínská republika (Tchaj-wan)[7] 35 980 22 548 009 626,7 Tchaj-pej
Hongkong Hongkong (ČLR)[8] 1 092 7 303 334 6 688,0 Hongkong
Japonsko Japonsko 377 835 126 974 628 336,1 Tokio
Jižní Korea Jižní Korea 98 480 48 324 000 490,7 Soul
Macao Macao (ČLR)[9] 25 461 833 18 473,3 Macao
Mongolsko Mongolsko 1 565 000 2 694 432 1,7 Ulánbátar
Severní Korea Severní Korea 120 540 22 224 195 184,4 Pchjongjang
Jihovýchodní Asie:
Brunej Brunej 5 770 350 898 60,8 Bandar Seri Begawan
Filipíny Filipíny 300 000 84 525 639 281,8 Manila
Indonésie Indonésie[10] 1 419 588 227 026 560 159,9 Jakarta
Kambodža Kambodža 181 040 12 775 324 70,6 Phnompenh
Laos Laos 236 800 5 777 180 24,4 Vientiane
Malajsie Malajsie 329 750 22 662 365 68,7 Kuala Lumpur
Myanmar Myanmar (Barma) 678 500 42 238 224 62,3 Naypyidaw[11]
Singapur Singapur 693 4 452 732 6 425,3 Singapur
Thajsko Thajsko 514 000 62 354 402 121,3 Bangkok
Vietnam Vietnam 329 560 81 098 416 246,1 Hanoj
Východní Timor Východní Timor[12] 15 007 952 618 63,5 Dili
Jižní Asie:
Afghánistán Afghánistán 647 500 27 755 775 42,9 Kábul
Bangladéš Bangladéš 144 000 133 376 684 926,2 Dháka
Bhútán Bhútán 47 000 2 094 176 44,6 Thimphu
Indie Indie[13] 3 290 797 1 062 969 504 323,0 Nové Dillí
Írán Írán 1 648 000 66 622 704 40,4 Teherán
Maledivy Maledivy 300 320 165 1 067,2 Male
Nepál Nepál 140 800 25 873 917 183,8 Káthmándú
Pákistán Pákistán[14] 795 423 149 732 510 188,2 Islámábád
Srí Lanka Šrí Lanka 65 610 19 576 783 298,4 Kolamba
Jihozápadní Asie:
Arménie Arménie[15] 29 800 3 330 099 111,7 Jerevan
Ázerbájdžán Ázerbájdžán[16] 86 600 9 000 000 103,9 Baku
Bahrajn Bahrajn 665 656 397 987,1 Manáma
Egypt Egypt[17] 63 556 1 378 159 21,7 Káhira
Gruzie Gruzie[18] 69 700 4 630 841 66,4 Tbilisi
Irák Irák 437 072 24 001 816 54,9 Bagdád
Izrael Izrael 20 770 6 029 529 290,3 Jeruzalém
Jemen Jemen 527 970 18 701 257 35,4 San'á
Jordánsko Jordánsko 92 300 5 307 470 57,5 Ammán
Katar Katar 11 437 793 341 69,4 Dauhá
Kuvajt Kuvajt 17 820 2 111 561 118,5 Kuvajt
Kypr Kypr[19] 9 250 775 927 83,9 Nikósie
Libanon Libanon 10 400 3 677 780 353,6 Bejrút
Omán Omán 212 460 2 713 462 12,8 Maskat
Palestina Pásmo Gazy[20] 363 1 203 591 3 315,7 Gaza
Saúdská Arábie Saúdská Arábie 1 960 582 23 513 330 12,0 Rijád
Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty 82 880 2 445 989 29,5 Abú Dhabí
Sýrie Sýrie 185 180 17 155 814 92,6 Damašek
Turecko Turecko[21] 756 768 57 855 068 76,5 Ankara
Palestina Západní břeh Jordánu[22] 5 860 2 303 660 393,1 Ramalláh
Celkem 43 810 582 3 902 404 193 89,5

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. JTOYER. What is the World Largest Peninsula? [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. WORLD'S LARGEST PENINSULA [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3.   Kontinentální regiony podle kategorizace OSN (mapa).
  4.   Rusko zasahuje menší částí do Východní Evropy a větší částí do severní Asie; počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část.
  5.   Kazachstán zasahuje menší částí do východní Evropy a větší částí do střední Asie; počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část.
  6.   Údaje platí jen pro pevninskou Čínu, nezahrnují Hongkong, Macao, Tchaj-wan ani části Džammú a Kašmíru, které Čína kontroluje, ale nárokuje si je Indie.
  7.   Údaje jsou pro území  které je de facto pod kontrolou vlády Čínské republiky. Nároky na něj si ale činí i Čínská lidová republika.
  8.   Hongkong je Zvláštní administrativní zóna Čínské lidové republiky.
  9.   Macao je Zvláštní administrativní zóna Čínské lidové republiky.
  10.   Indonésie leží na rozhraní Asie a Oceánie; počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část, tedy bez Západní Papuy a Moluckých ostrovů.
  11.   Hlavní město Myanmaru bylo oficiálně přesunuto z Rangúnu do nově vybudovaného města na západ od Pyinmany 6. listopadu 2005.
  12.   Východní Timor mohou někteří autoři řadit do Oceánie místo do Asie.
  13.   Včetně těch částí Džammú a Kašmíru, které kontroluje Pákistán nebo Čína.
  14.   Udávaná rozloha a počet obyvatel nezahrnuje území Ázád Kašmíru a Gilgit-Baltistánu, která Pákistán spravuje, ale nárokuje si je i Indie.
  15.   Arménie leží v západní Asii, ale vzhledem k historickým a sociopolitickým vazbám bývá někdy vnímána jako evropský stát.
  16.   Ázerbájdžán leží celý na jih od Kumomanyčské sníženiny, a tedy v Asii, ale podle některých zahraničních koncepcí může část jeho území být řazena do Evropy. Uvedená rozloha a počet obyvatel zahrnuje i Nachičevan, autonomní exklávu Ázerbájdžánu obklopenou Arménií, Íránem a Tureckem.
  17.   Egypt leží větší částí v severní Africe a menší částí v západní Asii; počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část (na východ od Suezského kanálu).
  18.   Gruzie leží celá na jih od Kumomanyčské sníženiny, a tedy v Asii, ale podle některých zahraničních koncepcí může část jejího území být řazena do Evropy. Udávaná rozloha a počet obyvatel zahrnuje i separatistické republiky Abcházii a Jižní Osetii, nad kterými gruzínská vláda ztratila kontrolu.
  19.   Ostrov Kypr patří fyzickogeograficky k Asii, i když má historické a sociopolitické vazby s Evropou. Severokyperská turecká republika je na rozdíl od Kyperské republiky na jihu ostrova (s převládající řeckou populací) uznávána jen Tureckem.
  20.   Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu, společně označované OSN jako „Okupovaná palestinská území“, jsou území částečně okupovaná Izraelem, ale de facto spravovaná palestinskou samosprávou.
  21.   Turecko zasahuje malou částí území do východní Evropy (Balkán) a větší částí do Asie (Malá Asie); počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část.
  22.   Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, společně označované OSN jako „Okupovaná palestinská území“, jsou území částečně okupovaná Izraelem, ale de facto spravovaná palestinskou samosprávou.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu