Kypr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o mezinárodně uznávaném státu v tzv. řecké části ostrova. O ostrovu pojednává článek Kypr (ostrov).
Možná hledáte: Severní Kypr.
Kyperská republika
Κυπριακή Δημοκρατία
Kypriakí Dimokratía (řecky)
Kıbrıs Cumhuriyeti (turecky)
Cyprus Republic (anglicky)
vlajka Kypru
vlajka
znak Kypru
znak
Hymna
Imnos pros tin Eleftherian (stejná jako řecká)
Geografie

Poloha KypruPoloha Kypru

Hlavní město Nikósie (Lefkosía)
Rozloha 9 251 km² (174. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod Olympos (1 952 m n. m.)
Časové pásmo +2 (letní čas UTC +3)
Poloha
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 266 676
(celkový počet obyvatel ostrova)[1] (157. na světě, 2020, odhad)
Hustota zalidnění 137 ob. / km² (—. na světě)
HDI 0,873 (velmi vysoký[2]) (31. na světě, 2019)
Jazyk řečtina, turečtina (oba dva úředními jazyky)
angličtina (používaná)
Náboženství pravoslavné křesťanství (89 %),
římskokatolické křesťanství (3 %)
protestantské křesťanství (2 %)
islám (2 %),
ostatní (2 %)
(platí pro řeckým Kyprem ovládané území)[1]
Státní útvar
Státní zřízení prezidentská republika
Vznik 16. srpna 1960 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident Nicos Anastasiades
Měna euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP) 31 116[3] USD (44. na světě, 2018)
Giniho koeficient 29,1[4] (2018)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 196 CYP CY
MPZ CY
Telefonní předvolba +357
Národní TLD .cy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kypr (řecky Κύπρος, Kýpros; turecky Kıbrıs, úředním názvem Kyperská republika, řecky Κυπριακή Δημοκρατία, Kypriakī́ Dīmokratía; turecky Kıbrıs Cumhuriyeti), je euroasijský ostrovní stát nacházející se ve východní části Středozemního moře, východně od Řecka, jižně od Turecka, západně od Sýrie a severně od Egypta. Jde o třetí největší ostrov ve Středozemním moři a významnou turistickou destinaci. Kypr byl zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných zemí. Od 1. května 2004 je členem Evropské unie, 1. ledna 2008 se připojil k eurozóně.

Současná Kyperská republika vznikla v roce 1960. Kypr byl osídlen z Mykén ve 2. tisíciletí př. n. l. Od té doby byl navázán na vývoj na Peloponésu a po rozvinutí starořecké civilizace k ní volně přináležel. Dobyli ho postupně Asyřané, Egypťané, Peršané, Makedonská říše, ptolemaiovský Egypt, západořímská i východořímská (byzantská) říše, několik arabských chalífátů, francouzská dynastie Lusignanů, Benátská republika, načež následovala více než tři staletí osmanské nadvlády. Od roku 1878 ostrov ovládali Britové. Když se jejich koloniální moc ve 2. polovině 20. století začala drolit, začali turečtí Kypřané usilovat o připojení k Turecku, zatímco řečtí politici žádali sjednocení s Řeckem. Vlády Řecka i Turecka tyto tendence podporovaly. V návaznosti na rozpoutané nepokoje Británie Kypru v roce 1960 udělila nezávislost. 15. července 1974 se ujali moci řečtí nacionalisté a ve spolupráci s řeckou vojenskou juntou plánovali připojit Kypr k Řecku. Turecko reagovalo 20. července vojenskou invazí na severní Kypr. V roce 1983 turečtí Kypřané vyhlásili jednostranně samostatný stát, Severní Kypr. Jediný, kdo ho kdy uznal, však bylo Turecko. Situace zůstává předmětem trvalých sporů. Kyperská republika má de iure svrchovanost nad celým ostrovem a přilehlými vodami s výjimkou vojenských základen Akrotiri a Dekelia patřících Spojenému království. De facto je pod správou Kyperské republiky kolem 59 % ostrova, 36 % plochy ostrova ovládají Turci, další 4 % jednotky OSN.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pravěk[editovat | editovat zdroj]

Archeologická neolitická lokalita Choirokoitia

První přítomnost člověka se datuje od období 10 tisíc let př. n. l., kdy na ostrov zavítali sezónní lovci trpasličích slonů a hrochů. Prvotní osídlení Choirokoitia pochází z éry 7 tisíc let př. n. l. a původní obyvatelé jej opustili okolo doby 4 tisíc let př. n. l. Bydleli v kruhových hliněných domech doplněných kameny. Užívali kamenné nástroje.[5]

Keramika z doby bronzové prokázala vlivy Anatolie, Egypta a Mínojské civilizace. Vývozním artiklem se stala měď následovaná keramikou. Řekové z Mykén osídlili západní a jižní pobřeží, aby tak měli základnu pro styky s Blízkým východem. Po jejich kolapsu na ostrov dorazili také Féničané. Ti tu založili několik kolonií.[5]

Asi okolo roku 700 př. n. l. během doby železné na Kypru existovaly roztroušené městské státy, které na přelomu století dobyl asyrský král Sargon II. Okolo roku 669 př. n. l. se Asyrská říše rozpadla a Kypr se dostal do vlivu Egypta, jehož vláda nad ostrovem trvala asi jen 25 let. Roku 545 př. n. l. se Kypru zmocnila Perská říše.[5]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Kypr se stal součástí páté satrapie Achaimenovské Persie. V roce 499 př. n. l. vypuklo později potlačené iónské povstání. Během 5. století př. n. l. se perský vliv na kyperské záležitosti zmírnil a do popředí se probil Evagorás I. vládnoucí helénistickému království Salamis, které kontrolovalo značnou část ostrova. Po 30 letech vlády ho však porazili Peršané a o tři roky později byl zavražděn. Roku 333 př. n. l. spadal Kypr do říše Alexandra Velikého. Po smrti Alexandra se ostrov stal provincií egyptské Ptolemaiovské říše, což znamenalo také konec království Salamis.[6]

Roku 58 př. n. l. Kypr anektovala Římská republika a místním prokonzulem se stal Cicero. Éra Julia Caesara a Marca Antonia přisoudila Kypr znovu dočasně Egyptu, ale s římským císařem Augustem se navrátil do římských rukou. Následujících pět set let bylo více poklidných. V tomto období Římského císařství byly zbudovány divadla v Salamisu a v Kourionu a palác guvernéra v Pafosu.[6]

Roku 45 (již našeho letopočtu) sem zavítal apoštol Pavel v doprovodu svatého Barnabáše a zasadil se o rozšíření křesťanství. Římský guvernér Sergius Paulus se též stal křesťanem a tuto víru následně přijala většina Kypřanů.[6]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení Římské říše v roce 395 ostrov přidělilo pod její východní část, Byzanc. Císař Zenon v roce 488 umožnil kyperské církvi osamostatnit se od antiochijského patriarchátu. Autonomie vyústila ve zvolení vlastního arcibiskupa.[6]

V 7. století ostrov sužovaly arabské nájezdy. V roce 688 tak došlo k dohodě mezi Byzantskou říší a Umajjovským chalífátem o kyperské spolusprávě, kterou čas od času obě strany porušovaly. Tento stav trval do roku 965, kdy se Kypr opět navrátil od vlastnictví Byzance císaře Nikeforose II.[6]

Do poloviny 12. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele antiochijské armády,[7] posílené o arménské oddíly knížete Thorose.[8] Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký. Posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata.[7] Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas.[9] Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.

Kyperské království[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kyperské království.

Na Kypru v letech 11911489 existoval křižácký stát, založený Richardem I. Po pádu ostatních křižáckých států byl ostrov nakonec prodán Benátkám.

Osmanská a britská nadvláda[editovat | editovat zdroj]

Roku 1571 získala ostrov Osmanská říše. V 19. století začal postupně narůstat řecký nacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem (enosis). V roce 1878 ostrov získali do správy Britové, a to na základě tzv. Kyperské konvence, tajné dohody mezi Brity a Osmany. V roce 1914 byl Kypr k Británii oficiálně připojen. Britové se zde udrželi do roku 1960.

Nezávislost a občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Hranice se separatistickou Severokyperskou tureckou republikou

Kypr získal nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie, v roce 1961 se stal součástí Commonwealthu. Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt mezi Řeky a Turky (již v 50. letech tvořili asi 18 % populace). Mezi oběma národy byla OSN stanovena nárazníková zóna – tzv. zelená linie. V roce 1974 proběhl v jižní (řecké) části ostrova vojenský puč, který mohl vést i k jejímu spojení s Řeckem. Turecko odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova. V následujícím období bylo přesunuto 150 000 kyperských Řeků ze severu na jih a 50 000 kyperských Turků z jihu na sever. Byl ustanoven separatistický stát, který se roku 1983 prohlásil nezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouze Tureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojsky OSN.

Referendum o sjednocení 2004[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 bylo na popud OSN uspořádáno referendum o sjednocení ostrova, které, pokud by bylo přijato, by vytvořilo Sjednocenou kyperskou republiku, která by následně vstoupila do Evropské unie. Ačkoli byl Annanův plán (sjednocení obou částí vytvořením federativního státu) v severní části přijat 65 % hlasů tureckých Kypřanů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.

V roce 2014 nařídil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby Turecko odškodnilo kyperské Řeky za nucené vysídlení, vyvlastňování a diskriminaci po turecké invazi v roce 1974.[10]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kypr (ostrov).
Rozdělení Kypru.
Skalnatý výběžek s názvem Mys Greco

Kypr je třetím největším ostrovem Středozemního moře, po italských ostrovech Sicílie a Sardinie. Svojí rozlohou je 81. největší ostrov. Ze západu na východ měří 240 kilometrů a široký je 100 kilometrů. Od tureckého území jej odděluje 75 kilometrů moře. Ostrov se nachází mezi 34° a 36° severní šířky a 32° a 35° východní délky.

Přes moře země sousedí se Sýrií a Libanonem, od kterých je vzdálena 105, respektive 108 kilometrů. Od Izraele je ostrov vzdálen 200 kilometrů a od Egypta jej odděluje 380 kilometrů moře. Od Řeckého Rhodu je Kypr vzdálen 400 kilometrů a od pevninského Řecka 800 kilometrů.

Fyzickému reliéfu ostrova dominuje pohoří Troodos a menší Kyrénský hřeben, menší rozlohu mají centrální roviny. Pohoří Troodos pokrývá většinu jižní a západní části ostrova a celkově tedy zabírá více jak polovinu jeho rozlohy. Nejvyšší bod Kypru je Olympos, vysoký 1952 metrů, který se nachází v centrální části pohoří. Kyrénský hřeben se rozkládá kolem severního pobřeží ostrova, zabírá celkově menší plochu a jeho maximální výška nepřesahuje 1024 metrů.

Z geopolitického hlediska je ostrov rozdělen na čtyři hlavní segmenty. Kyperská republika zabírá dvě třetiny ostrova (59,74 %). Severovýchodní třetinu ostrova zabírá Severokyperská turecká republika (34,85 %). Třetím segmentem je Spojenými národy spravovaná nárazníková zóna nazývaná Zelená linie. Čtvrtým územím jsou britské základny Akrotiri a Dekelia.

Podnebí a klima[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově panuje typické středomořské klima s horkým a suchým létem a teplou vlhkou zimou. Léto trvá od června do září, zima pak od listopadu do března. Jaro a podzim trvají krátce a rychle přecházejí v další období.[11] Na horách jako například Troodos mohou roční dešťové srážky dosahovat až 1000 mm,[11] v oblasti okolo Nikósie pak 350 mm. Takřka dvě třetiny celoročních srážek spadnou mezi prosincem a únorem.[12] Během zimy je chladno zejména ve výše položených regionech (zmíněné pohoří Troodos), kde mohou teploty spadnout pod bod mrazu a právě tady se může vyskytnout i sněžení. Letní teploty poblíž města Nikósie se pohybují mezi 21 °C a 37 °C.[13] Teplota moře je na 22 °C mezi červnem a listopadem, přičemž v srpnu může být na 27 °C. Průměrná mořská teplota během nejchladnějších měsíců padá na 16 °C až 17 °C.[12]

Vítr vane zpravidla slabý nebo mírný, zřídka dosahující vysokých úrovní Beaufortovy stupnice.[12] Počet slunečných dní je okolo 320 ročně.[14]

Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Přetékající přehrada Kouris z distriktu Lemesos v dubnu 2012

Kypr patří mezi evropské země nejvíce ohrožené suchem.[15] Vodní zdroje přepočtené na jednoho obyvatele má Kypr mezi evropskými zeměmi s výjimkou Malty nejnižší (EEA, 2009).[16] Vodní hospodářství se dotýká také pro ostrov důležitého turismu, spotřeba tohoto odvětví se pohybuje mezi 4-5%.[15] Potíže spjaté s vodou začaly v 60. letech a s narůstající populací a vyčerpáváním podzemních zdrojů zintenzivněly.[17] Vedle kvantitativních problémů se zdroji jsou tu také problémy kvalitativní, pitná voda na Kypru je totiž ve srovnání se světem podprůměrná.[17]

Nejdelší řekou na Kypru je Pedieos.

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Samec muflona kyperského
Borovice kalabrijská rostoucí v horách Troodos

Ostrov leží na migrační trase mnoha druhů ptactva, z nichž někteří zde přezimují. Jde například o ptáky z rodů frankolínů a orebic.[13] Mezi miliony migrujících ptáků se najdou rovněž plameňáci a kachny divoké, jejichž dočasným sídlem bývají solná jezera Larnaky a Alrotiri. Místní menší ptáci jako pěnice černohlavá nebo červenka obecná byli už v minulosti považováni za pochoutku (například pokrm ambelopoulia), což vedlo ke snížení jejich počtů. Ochranáři odhadují, že je pytláky každoročně uloveno na dva miliony zpěvných ptáků, ačkoliv bylo jejich lovení v roce 2015 postaveno mimo zákon.[18]

Kypr je mimo jiné domovem muflona kyperského (Ovis orientalis ophion) s populací asi 1200 jedinců.[19] Z plazů je zastoupen řád želv – vyskytuje se tu kareta obecná a i želva zelenavá.[13] Mezi kyperské hady náleží zmije levantská.


V raných dobách byl střed země – náhorní plošina Mesaoria a pohoří Troodos – zalesněn, ale lidská činnost lesy podstatně zredukovala.[20] Na konci 18. století se tak projevily negativní důsledky jako např. eroze půdy.[20] Dřevinaté porosty zastupují citrusy, olivovníky, také rohovník, jehož plodem je takzvaný karob. Pohoří Troodos tvoří borovice kalabrijská, cedr a cypřiš. Rovněž se tu nachází endemický druh stálezeleného dubu – dub olšolistý (Quercus alnifolia).[13] Endemickým je též cedr krátkolistý (Cedrus brevifolia). Místní flóra čítá více než 125 druhů vyskytujících se z celého světa jen na tomhle místě.[21] Celkově je na Kypru přes 1350 různých druhů flóry.[22]

Na severozápadě se rozprostírá člověkem nedotčený poloostrov Akamas, při jehož pobřeží pobývají želvy i tuleň středomořský. Na pevnině žijí ježci, lišky, zajíci a drobný savec jménem bělozubka kyperská. Místní jeskyně jsou domovem několika druhů netopýrů. Poloostrov je navíc domovem pro 600 různorodých rostlin.[23] Zde rostoucí rostlina Centaurea akamantis z čeledi hvězdnicovitých se nenachází nikde jinde na světě a její ohrožení je důvodem zařazení na seznam přísně chráněných druhů rostlin podle Bernské úmluvy.[24]

Chráněná území[editovat | editovat zdroj]

Lesní Národní park Troódos náleží mezi parky evropského unijního projektu Natura 2000. Dalšími lesními národními parky jsou například Athalassa, Cavo Greco (Mys Greco) a Rizoelia. Mezi přírodní rezervace patří cedrový les Tripilos a další.[25]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Turistické středisko na Kypru
Kyperská centrální banka sídlí v Nikósii (Lefkosíi)

Kyperská ekonomika náleží podle Světové banky mezi ty vysokopříjmové (r. 2020).[26] V roce 2011 zasáhla zemi hospodářská, finanční a fiskální krize, která v roce 2013 vyvrcholila krizí bankovní.[27][28] Ratingové agentury Moody's a Standard & Poor's v roce 2012 následovala zbylá z tzv. velké trojky agentura Fitch Ratings, která též snížila úvěrovou spolehlivost země na úroveň „junk“ (anglicky odpad).[29] Trojice mezinárodních věřitelů – Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond – půjčila Kypru 10 miliard eur za příslib reforem v oblasti sociálních a veřejných výdajů.[27]

V minulosti zastával Kypr po dobu několika desetiletí roli daňového ráje. Po vstupu do Evropské unie stále spoléhá na své vstřícné podnikatelské právo a prostředí, vzdělanou pracovní sílu, infrastrukturu a nízkou kriminalitu.[27]

Průmysl limituje omezené množství surovin na ostrově. Převládá proto lehký průmysl – výroba oděvu a obuvi, potravin, nápojů a lehké strojírenství.[1] Přítomen je nakladatelský průmysl.[30] Těžební průmysl se orientuje na azbest, cement, sádrovec a také na těžbu přírodních pigmentů.[31]

Strategická poloha ostrova mezi třemi světadíly umožňuje rozmach námořní dopravy a služeb s ní spjatých.[27] V roce 2018 dosáhlo toto odvětví hodnoty 1,034 miliardy €.[32] Kyperská republika je domovem 11. největšího loďstva na světě a 3. největšího loďstva v Evropě (r. 2018).[32] Odhaduje se, že přibližně 4% všech lodí na světě je řízeno z Kypru.[33] Některé významné námořní přepravní společnosti (např. Columbia Marlow[34]) mají centrálu v Limassolu.[33] Kyperská námořní doprava se vzpamatovala z úpadku v období na pomezí 70. a 80. let a ze ztráty přístavu Famagusta a od 90. let prosperuje.[35][36] Její podíl na HDP činí přibližně 4–8%.[34][35] Okolo 3% pracujících Kypřanů bylo v roce 2019 zaměstnáno v tomto sektoru.[34]

Kypr je zemí energeticky závislou a přes 95% spotřebované energie je z dovozu.[37] V oblasti obnovitelných energií dominují větrné a fotovoltaické elektrárny.[38][39] V roce 2006 se obnovitelné zdroje na celkové spotřebě podílely necelými dvěma procenty.[39]

V roce 2011 bylo objeveno plynové pole pojmenované Aphrodite se zásobami přibližně čtyř bilionů krychlových stop. V roce 2019 zaznamenala americká společnost Exxon Mobil další významný objev – ložisko Glavkos.[27] Průzkum narušuje nevyřešená situace s Tureckem, které si nárokuje některá ložiska.[40] Na začátku ledna 2020 podepsal Kypr s Řeckem a Izraelem dohodu, jejímž cílem je postavit plynovod vedoucí do Evropy z východní části Středozemního moře. Projekt zvaný EastMed by měl vyjít odhadem na 6–7 miliard amerických dolarů.[41]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Artyčokové pole
Vinice poblíž vesnice Silikou v distriktu Limassol

Více než třetina obdělávatelné půdy na ostrově má možnost zavlažování – jde zejména o regiony Mesaoria na severovýchodě a Pafos na jihozápadě. Právě Mesaoria však od rozdělení spadá pod tureckou správu.[42] Zemědělci se zaměřují na pěstování citrusů, vinné révy, oliv, mandlovníku a rohovníku (karobové lusky), dále pak na brambory (oblast Kokkinochoria) a obilniny.[30][42] Živočišná výroba se opírá o chov drůbeže, ovcí a prasat. Produkují se také mléčné výrobky včetně sýrů, a to jak z ovčího, tak z kozího mléka.[27] Zemědělství od vyhlášení nezávislosti ustoupilo jiným odvětvím, rozdělení ostrova navíc řecký Kypr připravilo prakticky o veškerou produkci tabáku, takřka 80% citrusové produkce a skoro 70% produkce obilí.[42] V roce 2007 se zemědělství věnovalo necelých 9% pracujícího obyvatelstva.[42] V roce 2017 se zěmědělství na HDP podílelo odhadem 2%.[1]

Zdejší vinařství má tradici sahající do doby 4 tisíce let př. n. l. Kypr tak patří mezi pomyslné kolébky vinařské tradice. Víno Commandaria, původním názvem Nama, se drží původní receptury, jeho výrobce však sužuje sucho.[43][44]

Turistický ruch[editovat | editovat zdroj]

Hlavními turistickými středisky jsou: Pafos (v západní části); Larnaka, Agia Napa a Protaras (ve východní části). Pláže jsou písčité, s občasným výskytem kamenů. V roce 2019 navštívily Kypr takřka čtyři miliony turistů.[45] Třetinu těchto turistů (tedy přes 1,3 milionu) tvoří občané Spojeného království následování Rusy (téměř 800 tisíc). Přes 200 tisíc turistů dorazilo z Izraele, přes 100 tisíc pak z Německa, Řecka a Švédska (r. 2018).[46]

Podle zprávy Světového ekonomického fóra za rok 2011 platilo, že Kypr vévodil žebříčku TTCI (Travel&Tourism Competitiveness Index, česky: Index konkurenceschopnosti cestování a turistiky) v oblasti turistické infrastruktury a celkově se umístil na 24. příčce ze 139 států.[47]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V řecké části Kypru jsou provozována dvě mezinárodní letiště. První se nachází poblíž Larnaky, druhé leží nedaleko města Pafos. Rozdělením ostrova bylo původní hlavní mezinárodní letiště v Nikósii opuštěno a používají jej Mírové síly OSN. Od základních oprav v roce 1974 je neudržované.[48] Celkově je v zemi 15 letišť (r. 2013).[1]

Hlavními přístavy jsou Larnaca, Limassol a Vasilikos.[1]

Podle Eurostatu připadalo za rok 2018 na 1000 obyvatel 629 osobních aut. Vyšší číslo měli Lichtenštejnsko, Lucembursko a Itálie.[49]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Kypru.

Většinu obyvatel Kypru tvoří kyperští Řekové (78 %) a Turci (18 %). Přestože kyperští Řekové a kyperští Turci mají mnoho společného, jsou to odlišné identity založené na náboženství, jazyku a jsou úzce vázány na své mateřské země. Řecky se převážně mluví na jihu, kde jsou většinovou komunitou kyperští Řekové. Turecký jazyk převládá na severu, kde dominuje obyvatelstvo tureckého původu. Rozsáhle používaným jazykem na ostrově je angličtina.

Kyperští Řekové se přidržují řecké ortodoxní církve, kyperští Turci vyznávají sunnitský islám. Náboženské menšiny ortodoxních (miafyzitních) Arménů, katolických maronitů (je tam maronitská Arcidiecéze Kypr, vznikla už r. 1357, r. 2013 měla 10 400 věřících ve 12 farnostech, 9 diecézních + 2 řeholní kněze, celkem 11, 1 trvalého jáhna, 2 řeholníky-bratry a 3 řeholnice) – celkem jde o víc než 17 tisíc obyvatel – si podle ústavy z roku 1960 zvolily příslušnost ke kyperským Řekům. Žije tam i několik tisíc římských katolíků, italskojazyčných (většinou jsou to potomci usedlíků z doby Kyperského království /1192–1489/ a benátské éry /1489–1571/. Ti patří do Patriarchálního vikariátu na Kypru se sídlem v Nikósii, je součástí Latinského patriarchátu jeruzalémského.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Nicos Anastasiades je prezidentem od roku 2013. Od roku 1997 je předsedou Demokratického shromáždění.

Kypr je demokracie. Prezident je volený přímo, je zástupcem řecké většiny a disponuje výkonnou mocí. Je čelním představitelem země a jeho funkční období trvá pět let.[50] Od roku 2013 je prezidentem Nicos Anastasiades. Post viceprezidenta je vyhrazen zástupci turecké menšiny, vzhledem k distuaci je však od roku 1963 neobsazený. Kyperská ústava byla přijata v roce 1960.[50]

Vládní kabinet rovněž disponuje výkonnou mocí. Ministři nutně nemusí být zároveň v parlamentu, jenž má nyní 56 poslanců (r. 2020).[51] Poslanci vykonávají svou funkci také pět let.[52] V europarlamentu má Kypr šest zástupců.[53]

Nejstarší politickou stranou je komunistická Pokroková strana pracujícího lidu (AKEL) založená roku 1941, která měla v prvních 25 letech své existence podporu až třetiny obyvatelstva.[50] Přes oslabení v době pádu Východního bloku zůstala dodnes v době raných 20. letech 21. století relevantní silou v kyperské politice a nejsilnější komunistickou stranou v Evropě.[50][54] Od roku 2008 do roku 2013 byla u moci AKEL tehdejšího prezidenta a premiéra Dimitrise Christofiase, během jejíž vlády došlo ke zhoršení situace v oblasti státních financí a přiblížení se bankrotu.[54] Ten byl nakonec odvrácen s pomocí půjčky mezinárodních věřitelů.[28] V roce 2013 občané zvolili prezidentem konzervativce Nikose Anastasiadise, který porazil Stavrose Malase podpořeného AKELem.[55] Oba kandidáti se utkali v prezidentské volbě o pět let později a Anastasiadis znovu zvítězil.[56] V parlamentních volbách v roce 2016 zvítězilo pravicové Demokratické shromáždění (DISY) prezidenta Anastasiadise, které získalo 18 křesel. Druhé místo obsadila AKEL s 15 parlamentními křesly, dva posty získala též krajně pravicová Národně-lidová fronta (ELAM).[57] Dalšími politickými silami na kyperské scéně jsou Demokratická strana (DIKO) založená roku 1976 Spyrosem Kyprianouem a Hnutí pro sociální demokracii (EDEK).[50]

Soudní systém je založen na anglosaském Common Law.[52] Soudy jsou nezávislé na státních orgánech, soudce jmenuje vláda. Nejvyšší instancí je Nejvyšší soud v Nikósii (Lefkosíi).[50]

Kypr ani v roce 2020 není členem Schengenského prostoru, má totiž výjimku a ke vstupu do Schengenu se zavázal.[58] Od 1. července 2012 do konce roku připadlo na Kypr předsednictví v Evropské unii.[59]

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Kyperské distrikty

Kypr tvoří šest distriktů, ovšem Kyrenia a většina distriktu Famagusta leží na teritoriu kontrolovaném Severokyperskou tureckou republikou. Separatistická republika kontroluje také část Nikósie a Larnaky.[52][60]


Distrikty a jejich populace v roce 2018
Distrikt Hlavní město Populace[61]
Famagusta (Αμμόχωστος) Famagusta 48 200
Kyrenia (Κερύνεια) Girne
Larnaka (Λάρνακα) Larnaka 147 000
Lemesos (Λεμεσός) Lemesos 244 900
Nikósie (Λευκωσία) Nikósie 341 700
Pafos (Πάφος) Pafos 94 100

Média[editovat | editovat zdroj]

Svoboda tisku je zaručená ústavou. Reportéři bez hranic přidělili Kypru 27. místo ze 180 zemí v indexu svobody tisku (r. 2020).[62] Podle Reportérů bez hranic jsou kyperská média přesto ovlivňována místní církví a zájmovými skupinami.[62] Organizace informuje také o tlaku na média ohledně používání „správných“ (= řeckých) geografických názvů zejména namísto tureckých.[62] V turecké kyperské zóně působí jejich vlastní média.

Mediální prostor vyplňují veřejnoprávní média i komerční. Jediným veřejnoprávním vysílatelem je Radiofonikó 'Idryma Kýprou, která provozuje televizní (RIK 1/CyBC 1, RIK 2/CyBC 2 a RIK Sat) a rozhlasové kanály (První kanál/Proto, Druhý kanál/Deutero , Třetí kanál/Trito a Čtvrtý kanál/Radio Love).[63] Mezi komerční televize náleží např. ANT1, Lumiere TV, Mega TV a Sigma TV, mezi komerční rádiostanice Radio Proto, Radio Astra a ANT1 FM. Phileleftheros, Politis a Simerini jsou deníky v řečtině, naopak deník Cyprus Mail a týdeník The Cyprus Weekly vycházejí anglicky.[63]

LGBT práva[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku LGBT práva na Kypru.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kultura Kypru má mimořádně hluboké kořeny, neboť Kypr byl součástí antické řecké civilizace. K prvním spisovatelům patří Stasínos z Kypru, snad Homérův zeť (dle Pindara), který měl napsat v 6. století př. n. l. sbírku Kyprie pojednávající, stejně jako Iliada, o trojské válce.

Na Kypru se narodil též filozof Zénón z Kitia, zakladatel stoicismu, a peripatetik Klearchos ze Soli. V moderní éře také nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2010 Christopher A. Pissarides. Kyperskými svatými jsou raně křesťanští teologové Epifan ze Salaminy nebo svatý Spyridon.

Kypřanem byl i slavný filmový režisér Michalis Kakojannis, autor filmu Řek Zorba (1964), pětkrát nominovaný na Oscara.

V řecké pop-music se prosadili zpěváci Sarbel, Ivi Adamou, Eleftheria Eleftheriou, Anna Vissi, Despina Olympiou, Maria Elena Kyriakou nebo Evridiki.

Stříbrnou olympijskou medaili vybojoval v plachtění Pavlos Kontides v roce 2012 a šlo o vůbec první olympijskou medaili pro Kypr.[64] Dva kyperské fotbalové kluby se probojovaly do základní skupiny Ligy mistrů UEFA, Anorthosis Famagusta a APOEL FC. Tenista Marcos Baghdatis to dotáhl až do finále Australian Open (2006).[65] Výškař Kyriakos Ioannou má stříbro z mistrovství světa v atletice (2009).[66] Největším sportovním stánkem v zemi je GSP Stadium v Nikósii, byl otevřen v roce 1999 a pojme 22 000 diváků. Své zápasy na něm hraje i Kyperská fotbalová reprezentace.

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kyperská kuchyně.

Chráněné památky[editovat | editovat zdroj]

Kypr byl přijat do organizace UNESCO 14. srpna 1975. Světové dědictví zahrnuje tři zdejší kulturní památky – archeologickou lokalitu Choirokoitia, malované kostely v pohoří Troodos a město Pafos.[67]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Kyperská univerzita v Nikósii v roce 2011

Vzdělávání obyvatelstva má na starost kyperské ministerstvo školství a kultury. Povinná školní docházka se týká dětí a mladistvých od 5 do 15 let.[68] Výdaje na školství v roce 2015 činily 6,4% HDP.[1]

Fáze vzdělávání[68][69]
  • předškolní vzdělání (do 5 let)
  • základoškolské vzdělání (od 5-6 let, trvá 6 let)
  • středoškolské vzdělání
    • nižší středoškolské vzdělání (od 11-12 let, trvá 3 roky)
    • vyšší středoškolské vzdělání (od 14-15 let, trvá 3 roky)
  • vysokoškolské vzdělání (od 18 let)

Věda[editovat | editovat zdroj]

Britsko-kyperský ekonom Christopher A. Pissarides byl v roce 2010 jedním ze tří oceněných Nobelovou cenou za ekonomii za „analýzu trhů práce zatížených náklady na vyhledávání“. Organický chemik K. C. Nicolaou působící na soukromé Riceově univerzitě v americkém Houstonu je držitelem Ceny Franklinova institutu za rok 2011. Nicolaou se mimo jiné zabývá antibiotiky.[70] Kyperského původu je také bývalý americký rektor Univerzity Jižní Kalifornie v období mezi roky 2010 až 2018 C. L. Max Nikias. Ministrem školství a kultury v letech 2008 až 2011 byl kyperský kognitivní a vývojový psycholog Andreas Demetriou.

Obrana a bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Vojáci kyperské armády na přehlídce v roce 2007

Kyperskou národní gardu (řecky: Εθνική Φρουρά, Ethnikí Frourá) tvoří pozemní, vzdušné a námořní síly. Vznikla v roce 1964 v důsledku rozkolu mezi řeckými a tureckými Kypřany.[52] Vojenská služba je povinná a trvá 14 měsíců (r. 2016–2017).[1] Výdaje na obranu činily v roce 2018 1,57% HDP.[1]

Přítomnost Turecka ve Středozemním moři vedla k navázání spolupráce s Francií, jejíž vlajková letadlová loď Charles de Gaulle roku 2020 dokuje v přístavu v Limassolu.[71] Kyperská vláda se ve stejném roce s tou francouzskou dohodla na nákupu zbraní v hodnotě 240 milionů eur.[71]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i Europe :: Cyprus [online]. The World Factbook, rev. 2020-04-29 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 2019 Human Development Index Ranking [online]. Rozvojový program OSN, 2019 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  4. Gini coefficient of equivalised disposable income - EU-SILC survey [online]. Eurostat, 2018-08-17 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c ROME, Crystal; SNEED, Debby. History of Early Cyprus [online]. Coloradská univerzita v Boulderu, 2018-06-18 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e Cyprus: History. Encyclopædia Britannica [online]. 2020-05-05 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Překlad Marie Kreysová. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9. 
  8. HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s. 
  9. READ, Piers Paul. Ναΐτες. Překlad G. Kousounelou. Athény: Enalios, 2003. ISBN 9-605-36143-4. S. 239. (řecky) 
  10. "Turecko má Kypru zaplatit rekordní odškodné. Za invazi před 40 lety". E15. 12. května 2014.
  11. a b Taylor & Francis. The Middle East and North Africa 2004 [online]. Psychology Press, 2003-10-30 [cit. 2020-05-07]. Kapitola Cyprus: Physical and Social Geography, s. 249. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c The Climate of Cyprus [online]. Kyperské ministerstvo zemědělství [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c d Cyprus. Encyclopædia Britannica [online]. Rev. 2020-05-05 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ECCLES, Kate. Cyprus: Island in the sun, 326 days a year. The Telegraph [online]. 2010-02-08 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b SOFRONIOU, Anastasia; BISHOP, Steven. Water Scarcity in Cyprus: A Review and Call for Integrated Policy [online]. MDPI, 2014-09-29 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. BROŽA, Vojtěch. Úvahy o možnostech přispět k rozvoji vodních zdrojů (vodního bohatství) v ČR. časopis Vodní hospodářství [online]. 2017-09-22 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  17. a b Jiaguo Qi; Kyle T. Evered. Environmental Problems of Central Asia and Their Economic, Social and Security Impacts [online]. Springer Nature, 2008-10-11 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Dva miliony zpěvných ptáků zabijí pytláci ročně na Kypru. Aby turisté dostali kulinární specialitu. ČT 24 [online]. 2017-06-21 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. 
  19. KLIMEŠ, Jiří; LITERÁK, Ivan. Systematika ovcí – stále poněkud nepřehledno [online]. AVČR, 2012 [cit. 2020-05-07]. S. 42. Dostupné online. 
  20. a b Creative Media Applications. The Middle East: Bahrain, Cyprus, Egypt [online]. Greenwood Press, 2004 [cit. 2020-05-07]. S. 35. Dostupné online. (anglicky) 
  21. REGATO, Pedro. Cyprus Mediterranean forests [online]. Světový fond na ochranu přírody [cit. 2020-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. MARC, Dubin. Cyprus [online]. Rough Guides, 2002 [cit. 2020-05-10]. S. 455. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Fiona Young-Brown; Michael Spilling; Jo-Ann Spilling. Cyprus [online]. Cavendish Square Publishing, 2019-04-15 [cit. 2020-05-10]. S. 55. Dostupné online. (anglicky) 
  24. DE MONTMOLLIN, Bertrand; STRAHM, Wendy. The Top 50 Mediterranean Island Plants: Wild Plants at the Brink of Extinction, and what is Needed to Save Them [online]. IUCN, 2005 [cit. 2020-05-10]. S. 48. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Ioannis N. Vogiatzakis; Gloria Pungetti; A.M. Mannion. Mediterranean Island Landscapes: Natural and Cultural Approaches [online]. Springer Science & Business Media, 2008-02-26 [cit. 2020-05-10]. S. 197. Dostupné online. (anglicky) 
  26. World Bank Country and Lending Groups. Světová banka [online]. 2020 [cit. 2020-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-11. (anglicky) 
  27. a b c d e f Souhrnná teritoriální informace Kypr [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2019-05-16, rev. 2019-05-16 [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  28. a b Kypr je bez vlády, může za to krize i nedávný výbuch. Aktuálně.cz [online]. 2011-07-28 [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  29. Cyprus's credit rating cut to junk status by Fitch. BBC [online]. 2012-06-25 [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b Cyprus: Economy. Encyclopædia Britannica [online]. Rev. 2020-05-05 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. JIRÁSEK, Jakub; SIVEK, Martin; LÁZNIČKA, Petr. Ložiška nerostů – nerudy [online]. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  32. a b Cyprus’ shipping sector reaches €1.034 billion in 2018. safety4sea [online]. 2019-10-09 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. a b Cyprus: A Leading Maritime Center [online]. Cyprus Shipping Chamber [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. a b c Propelling The Economy [online]. Cyprus Profile, 2019-07 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b POWER, Vincent. EU Shipping Law [online]. Taylor & Francis, 2018-12-19 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. NĚMEC, Jan. Proč mají čeští podnikatelé rádi komunistický Kypr a stěhují tam své firmy. Ekonom [online]. 2012-12-03 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. REDEK, Daniel. Evropská unie si posvítila na energetiku. ČSÚ [online]. 2017-09 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  38. ewea.org EU Energy Policy to 2050, cit. 2020-05-06
  39. a b BOSMAN, Lise. Renewable Energy Sources: A Chance to Combat Climate Change [online]. Kluwer Law International B.V., 2013-01-06 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Našli jsme na Kypru obrovská ložiska zemního plynu, oznámil Exxon Mobil. ČT 24 [online]. 2019-03-01 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  41. Řecko, Kypr a Izrael podepsaly dohodu o plynovodu EastMed. Turecko je proti. E15 [online]. 2020-01-02 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. a b c d MIRBAGHERI, Farid. Historical Dictionary of Cyprus [online]. Scarecrow Press, 2009-10-01 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Víno z Kypru v ohrožení. Týden.cz [online]. 2008-10-15 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  44. BOBEK, Radim. Jedno z nejstarších vín pochází z Kypru. Jak chutná?. Lidovky.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  45. Cyprus sets new tourist arrivals record in 2019. Financial Mirror [online]. 2020-01-20 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ARRIVALS OF TOURISTS BY COUNTRY OF USUAL RESIDENCE, 1980-2018 [online]. Kyperské ministerstvo financí, 2019-02-06 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Cyprus Travel Tourism Competitiveness Report 2011 - Country Profile [online]. Světové ekonomické fórum, 2011 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. MORLEY, Nathan. Bold plan to regenerate derelict Nicosia airport. The Cyprus Mail [online]. 2013-09-22 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Passenger cars per 1 000 inhabitants. Eurostat [online]. 2020-04-09 [cit. 2020-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-12. (anglicky) 
  50. a b c d e f Cyprus: Government and society. Encyclopædia Britannica [online]. Rev. 2020-05-05 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Cyprus : Constitution and politics [online]. Commonwealth Secretariat [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. a b c d Cyprus Foreign Policy and Government Guide: Strategic Information and Developments [online]. International Business Publications (IBP), 2010 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. European Parliament [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. a b PALATA, Luboš. Komunisté vládli Kypru léta. Teď zemi dovedli k potupnému bankrotu. IDNES.cz [online]. 2013-03-28 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  55. Prezidentské volby na Kypru vyhrál Anastasiadis. Aktuálně.cz [online]. 2013-02-24 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  56. Na Kypru si zvolili staronového prezidenta. Anastasiadis podruhé porazil stejného protikandidáta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-02-04 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  57. Neonacisté poprvé v kyperské parlamentu, mají dva poslance. Týden.cz [online]. 2016-05-23 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  58. Schengen: rozšíření evropského prostoru bez vnitřních hranic. Evropský parlament [online]. 2018-02-26, rev. 2018-12-11 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  59. Půlročního předsednictví v Radě EU se ujímá „problémový“ Kypr. ČT 24 [online]. 2012-07-01 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  60. CYPRUS Administrative Divisions [online]. cia.gov [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. POPULATION SUMMARY DATA, 1995-2018 [online]. Ministerstvo financí Kyperské republiky, 2019-11-29 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. a b c Cyprus [online]. Reportéři bez hranic, 2020 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. a b Cyprus profile - Media. BBC [online]. 2013-08-22 [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. KAMBAS, Michele. Sailing: Cyprus hails first medal winner Kontides. U.S.. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky) 
  65. Australian Open? Finále kontrastů. iDNES.cz [online]. 2006-01-28 [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  66. Kyriakos IOANNOU - 2009 World Championships High Jump silver medal. - Cyprus. Sporting Heroes [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  67. Cyprus [online]. UNESCO [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. a b Cyprus Overview: Key features of the Education System [online]. Eurydice, 2019 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. Structure of the Education System of Cyprus [online]. Cyprus Ministry of Education, Culture, Sport and Youth, 2019-11-18 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. MIHULKA, Stanislav. Nedávno objevené antibiotikum kompletně syntetizováno. Gate2Biotech [online]. 2014-09-01 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  71. a b Cyprus Signs Deal to Buy French Weapons, Reportedly Missiles. The National Herald [online]. 2020-02-09 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kypr: Základní fakta. [s.l.]: Tisková a informační kancelář Kyperské republiky, 2008. 20 s. ISBN 978-9963-38-594-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]