Kypr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o mezinárodně uznávaném státu v tzv. řecké části ostrova. O ostrovu pojednává článek Kypr (ostrov).
Kyperská republika
Κυπριακή Δημοκρατία
Kypriakí Dimokratía (řecky)
Kıbrıs Cumhuriyeti (turecky)
vlajka Kypru
vlajka
znak Kypru
znak
Hymna: Imnos pros tin Eleftherian (stejná jako řecká)
Geografie

EU-Cyprus.svg Poloha Kypru

Hlavní město: Nikósie (Lefkosía)
Rozloha: 9 251 km² (174. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Olympos (1 952 m n. m.)
Časové pásmo: +2 (letní čas UTC +3)
Poloha: 35° s. š., 33° v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 183 662 (159. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 84 obyv. ob. / km² (86. na světě)
HDI: 0,848 (vysoký) (31. na světě, 2012)
Jazyk: řečtina, turečtina
Náboženství: pravoslavné křesťanství (97 %)
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 16. srpna 1960 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident: Nicos Anastasiades
Měna: euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP): 31 116[1] USD (37. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 196 CYP CY
MPZ: CY
Telefonní předvolba: +357
Národní TLD: .cy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kypr (řecky Κύπρος, Kýpros; turecky Kıbrıs), oficiálním názvem Kyperská republika (řecky Κυπριακή Δημοκρατία, Kypriakī́ Dīmokratía; turecky Kıbrıs Cumhuriyeti), je euroasijský ostrovní stát nacházející se ve východní části Středozemního moře, východně od Řecka, jižně od Turecka, západně od Sýrie a severně od Egypta. Jde o třetí největší ostrov ve Středozemním moři a významnou turistickou destinaci. Kypr byl zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných zemí. Od 1. května 2004 je členem Evropské unie, 1. ledna 2008 se připojil k eurozóně.

Současná Kyperská republika vznikla v roce 1960. Kypr byl osídlen z Mykén ve 2. tisíciletí př. n. l. Od té doby byl navázán na vývoj na Peloponésu a po rozvinutí starořecké civilizace k ní volně přináležel. Dobyli ho postupně Asyřané, Egypťané, Peršané, Makedonská říše, ptolemaiovský Egypt, západořímská i východořímská (byzantská) říše, několik arabských chalifátů, francouzská dynastie Lusignanů, Benátská republika, načež následovala více než tři staletí osmanské nadvlády (1571 až 1878). V roce 1878 byl Kypr byl předán pod britskou správu na základě tzv. Kyperské konvence (tajná dohoda mezi Brity a Osmany), v roce 1914 byl k Británii oficiálně připojen. Když se britská koloniální moc ve 2. polovině 20. století začala drolit, začali turečtí Kypřané (již v 50. letech tvořili asi 18% populace) usilovat o připojení k Turecku, zatímco řečtí politici žádali sjednocení s Řeckem. Vlády Řecka i Turecka tyto tendence podporovaly. V návaznosti na rozpoutané nepokoje Británie Kypru v roce 1960 udělila nezávislost. 15. července 1974 se ujali moci řečtí nacionalisté a ve spolupráci s řeckou vojenskou juntou plánovali připojit Kypr k Řecku. Turecko reagovalo 20. července vojenskou invazí na severní Kypr. V následujícím období bylo přesunuto 150 000 kyperských Řeků ze severu na jih a 50 000 kyperských Turků z jihu na sever. V roce 1983 turečtí Kypřané vyhlásili jednostranně samostatný stát, Severokyperskou tureckou republiku. Jediný, kdo ho kdy uznal, však bylo Turecko. Situace zůstává předmětem trvalých sporů. Kyperská republika má de iure svrchovanost nad celým ostrovem a přilehlými vodami s výjimkou vojenských základen Akrotíri a Dekéleia patřících Spojenému království. De facto je pod správou Kyperské republiky kolem 59 % ostrova, 36% plochy ostrova ovládají Turci, další 4 procenta jednotky OSN.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do poloviny 12. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele antiochijské armády,[2] posílené o arménské oddíly knížete Thorose.[3] Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký. Posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata.[2] Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas.[4] Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.

Kyperské království[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kyperské království.

Na Kypru v letech 11911489 existoval křižácký stát, založený Richardem I. Po pádu ostatních křižáckých států byl ostrov nakonec prodán Benátkám.

Osmanská a britská nadvláda[editovat | editovat zdroj]

Hranice se separatistickou Severokyperskou tureckou republikou

Roku 1571 získala ostrov Osmanská říše. V 19. století začal postupně narůstat řecký nacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem (enósis). V roce 1878 ostrov získali Britové, kteří se zde udrželi do roku 1960.

Nezávislost a občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Kypr získal nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie, v roce 1961 se stal součástí Commonwealthu. Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt mezi Řeky a Turky. Mezi oběma národy byla OSN stanovena nárazníková zóna – tzv. zelená linie. V roce 1974 proběhl v jižní (řecké) části ostrova vojenský puč, který mohl vést i k jejímu spojení s Řeckem. Turecko odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova. Byl ustanoven separatistický stát, který se roku 1983 prohlásil nezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouze Tureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojsky OSN.

Referendum o sjednocení 2004[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 bylo uspořádáno referendum o sjednocení ostrova, které, pokud by bylo přijato, by vytvořilo Sjednocenou kyperskou republiku, která by následně vstoupila do Evropské unie. Ačkoli byl Annanův plán v severní části přijat 65 % hlasů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.

V roce 2014 nařídil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby Turecko odškodnilo kyperské Řeky za nucené vysídlení, vyvlastňování a diskriminaci po turecké invazi v roce 1974.[5]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Kypr (ostrov).
Rozdělení Kypru.

Kypr je třetím největším ostrovem Středozemního moře, po italských ostrovech Sicílie a Sardinie. Svojí rozlohou je 81. největší ostrov. Ze západu na východ měří 240 kilometrů a široký je 100 kilometrů. Od tureckého území jej odděluje 75 kilometrů moře. Ostrov se nachází mezi 34° a 36° severní šířky a 32° a 35° východní délky.

Přes moře země sousedí se Sýrií a Libanonem, od kterých je vzdálena 105, respektive 108 kilometrů. Od Izraele je ostrov vzdálen 200 kilometrů a od Egypta jej odděluje 380 kilometrů moře. Od Řeckého Rhodu je Kypr vzdálen 400 kilometrů a od pevninského Řecka 800 kilometrů.

Fyzickému reliéfu ostrova dominuje pohoří Troodos a menší Kyrénský hřeben, menší rozlohu mají centrální roviny. Pohoří Troodos pokrývá většinu jižní a západní části ostrova a celkově tedy zabírá více jak polovinu jeho rozlohy. Nejvyšší bod Kypru je Olympos, vysoký 1952 metrů, který se nachází v centrální části pohoří. Kyrénský hřeben se rozkládá kolem severního pobřeží ostrova, zabírá celkově menší plochu a jeho maximální výška nepřesahuje 1024 metrů.

Z geopolitického hlediska je ostrov rozdělen na čtyři hlavní segmenty. Kyperská republika zabírá dvě třetiny ostrova (59,74 %). Severovýchodní třetinu ostrova zabírá Severokyperská turecká republika (34,85 %). Třetím segmentem je Spojenými národy spravovaná nárazníková zóna nazývaná Zelená linie. Čtvrtým územím jsou britské základny Akrotiri a Dhekelia.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Turistické středisko na Kypru

Pod vedením komunistické Pokrokové strany pracujícího lidu (AKEL) se prudce zhoršila ekonomická situace a na začátku roku 2013 se země nachází na hranici bankrotu.[zdroj?]

Turistický ruch[editovat | editovat zdroj]

Hlavními turistickými středisky jsou: Pafos (v západní části); Larnaka, Agia Napa a Protaras (ve východní části). Pláže jsou písčité, s občasným výskytem kamenů. Ročně Kypr navštíví 2,4 milionu turistů.[zdroj?] Hlavní mezinárodní letiště se nachází poblíž Larnaky.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Většinu obyvatel Kypru tvoří kyperští Řekové (78%) a Turci (18%). Přestože kyperští Řekové a kyperští Turci mají mnoho společného, jsou to odlišné identity založené na náboženství, jazyku a jsou úzce vázány na své mateřské země. Řecky se převážně mluví na jihu, kde jsou většinovou komunitou kyperští Řekové. Turecký jazyk převládá na severu, kde dominuje obyvatelstvo tureckého původu. Rozsáhle používaným jazykem na ostrově je angličtina.

Kyperští Řekové se přidržují řecké ortodoxní církve, kyperští Turci vyznávají sunnitský islám. Náboženské menšiny ortodoxních (miafyzitních) Arménů, katolických maronitů (je tam maronitská Arcidiecéze Kypr, vznikla už r. 1357, r. 2013 měla 10 400 věřících ve 12 farnostech, 9 diecézních + 2 řeholní kněze - celkem 11, 1 trvalého jáhna, 2 řeholníky-bratry a 3 řeholnice) - celkem jde o víc než 17 tisíc obyvatel - si podle ústavy z roku 1960 zvolily příslušnost ke kyperským Řekům. Žije tam i několik tisíc římských katolíků, italskojazyčných (většinou jsou to potomci usedlíků z doby Kyperského království /1192-1489/ a benátské éry /1489-1571/. Ti patří do Patriarchálního vikariátu na Kypru se sídlem v Nikósii, je součástí Latinského patriarchátu jeruzalémského.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kultura Kypru má mimořádně hluboké kořeny, neboť Kypr byl součástí antické řecké civilizace. K prvním spisovatelům patří Stasínos z Kypru, snad Homérův zeť (dle Pindara), který měl napsat v 6. století př. n. l. sbírku Kyprie pojednávající, stejně jako Iliada, o trojské válce.

Na Kypru se narodil též filozof Zénón z Kitia, zakladatel stoicismu, a peripatetik Klearchos ze Soli. V moderní éře také nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2010 Christopher A. Pissarides. Kyperskými svatými jsou raně křesťanští teologové Epifan ze Salaminy nebo svatý Spyridon.

Kypřanem byl i slavný filmový režisér Michalis Kakojannis, autor filmu Řek Zorba (1964), pětkrát nominovaný na Oscara.

V řecké pop-music se prosadili zpěváci Sarbel, Ivi Adamou, Eleftheria Eleftheriou, Anna Vissi, Despina Olympiou, Maria Elena Kyriakou nebo Evridiki.

Stříbrnou olympijskou medaili vybojoval v plachtění Pavlos Kontides v roce 2012 a šlo o vůbec první olympijskou medaili pro Kypr.[6] Dva kyperské fotbalové kluby se probojovaly do základní skupiny Ligy mistrů UEFA, Anorthosis Famagusta a APOEL FC. Tenista Marcos Baghdatis to dotáhl až do finále Australian Open (2006).[7] Výškař Kyriakos Ioannou má stříbro z mistrovství světa v atletice (2009).[8] Největším sportovním stánkem v zemi je GSP Stadium v Nikósii, byl otevřen v roce 1999 a pojme 22 000 diváků. Své zápasy na něm hraje i Kyperská fotbalová reprezentace.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. a b BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Překlad Marie Kreysová. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9. 
  3. HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s. 
  4. READ, Piers Paul. Ναΐτες. Překlad G. Kousounelou. Athény: Enalios, 2003. ISBN 9-605-36143-4. S. 239. (řecky) 
  5. "Turecko má Kypru zaplatit rekordní odškodné. Za invazi před 40 lety". E15. 12. května 2014.
  6. KAMBAS, Michele. Sailing: Cyprus hails first medal winner Kontides. U.S.. Dostupné online [cit. 2018-11-20]. (anglicky) 
  7. Australian Open? Finále kontrastů. iDNES.cz [online]. 2006-01-28 [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 
  8. Kyriakos IOANNOU - 2009 World Championships High Jump silver medal. - Cyprus. Sporting Heroes [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kypr: Základní fakta. [s.l.]: Tisková a informační kancelář Kyperské republiky, 2008. 20 s. ISBN 978-9963-38-594-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]