Tchaj-wan (ostrov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
臺灣
Táiwan
Tâi-oân
Kuan-šan
Kuan-šan

Nejvyšší bod 3 952 m n. m. (Jü-šan)
Délka 394 km
Rozloha 32 260 km²

Nadřazená jednotka Tichomořský systém
Sousední
jednotky
Tchajwanský průliv, Rjúkjú, Filipínské moře, Luzon
Podřazené
jednotky
Pobřežní hory, Střední hory, Jüšanské hory, Ališanské hory, Sněžné hory, Tatchunské sopečné pohoří

Světadíl Asie
Stát Tchaj-wan Čínská republika (Tchaj-wan)
Locator map of the ROC Taiwan.svg
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Satelitní snímek Tchaj-wanu (NASA).

Tchaj-wan (též Formosa, TZ: 臺灣, ZZ: 台湾, hanyu pinyin Táiwān, tongyong pinyin Táiwan, Wade-Giles T'ai-wan, tchajwansky Tâi-oân) je ostrov v jihovýchodní Asii.

Spolu s několika dalšími menšími ostrovy je součástí Čínské republiky, kterou však většina států světa jako nezávislou oficiálně neuznává, protože diplomatické styky s ní netoleruje Čínská lidová republika. Ta považuje ostrov za svou provincii, avšak Čínská republika, většinou nazývaná prostě Tchaj-wan, je dnes de facto nezávislý demokratický stát.

Většina území ostrova je spolu s Peskadorskými ostrovy spravována jako provincie Tchaj-wan, kromě ní zde existují dvě centrálně spravovaná města.

Název dle některých historiků je odvozen od pojmenování oblasti dnešního Tchaj-nanu domorodým kmenem Siraya.[1] Fonetický přepis se postupně začal používat pro pojmenování celého ostrova. Portugalci, kteří Tchaj-wan objevili pro Evropu, mu dali jméno Ilha Formosa, což znamená Krásný ostrov; pojmenování Formosa se částečně udrželo dodnes.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Západní část ostrova je plochá a navazuje na mělké dno Tchajwanského průlivu. Zde se soustřeďuje drtivá většina osídlení a infrastruktury. Střední a východní část ostrova vyplňují až 3 952 m vysoké hory, táhnoucí se převážně v severojižním směru. Vznikají od třetihor tektonickými posuny i doprovodnou sopečnou činností, způsobenou nasouváním filipínské oceánské desky pod jihočínskou.

Tchaj-wan je podle maximální nadmořské výšky 4. nejvyšší ostrov na světě (po Nové Guineji, Borneu a Havaji) Tchajwanská pohoří se dělí na následující celky:

Historie[editovat | editovat zdroj]

První důkazy o lidském osidlení na ostrově Tchaj-wan se datují před 40 000 lety, počátek neolitického osídlení, snad předky dnešních domorodých kmenů, se datuje před 6 000 lety. Domorodé jazyky jsou řazeny mezi austronéské jazyky blízké jazykům obyvatel dnešních Filipín, Indonésie či Nové Guineje a Polynésie. Příslušníci těchto jazykových skupin jsou rovněž považováni za původní obyvatele ostrova. Tchaj-wan je také považován za nástupiště migračních vln, které v období počínaje před 4 000 lety osidlily ostrovy Tichého a Indického oceánu. Čínští zemědělci a obchodníci se na ostrově začali usazovat od doby mongolské okupace ve 13. století a ostrov se postupně stal okrajovou součástí čínské říše.

Mezi 13. a 16. stol. sporadicky navštěvovali ostrov Tchaj-wan čínští rybáři či piráti. V r. 1544 jej Portugalci pojmenovali Ilha Formosa. V první polovině 17. století se Tchaj-wan stal předmětem koloniálního soupeření mezi Nizozemskem a Španělskem, v téže době proběhla další velká vlna čínského přistěhovalectví z přilehlých pevninských provincií. Holanďané založili r. 1624 kolonii s hlavním městem Zeelandia na místě dnešního Tainanu. Pracovní síly dováželi z Fu-ťienu. Španělé okupovali v letech 1626–1642 severní výběžek ostrova v místech dnešního Keelongu a Tanshui.

V roce 1662 Čeng Čcheng-kung (Koxinga), který ve jménu svržené dynastie Ming bojoval proti nové mandžuské dynastii Čching, porazil Holanďany a donutil je k odchodu (ovládali tak většinu ostrova v letech 1624–1662). Tchaj-wan se tak na dvě desetiletí stal poslední baštou protimandžuského odporu. Koxinga založil na Tchaj-wanu Království Tungning, jeho následníky byli jeho syn a vnuk. Po Čchengově smrti (1662) pak roku 1683 Čchingové ostrov obsadili a po následující dvě století zůstal součástí Číny.

Po prohrané válce s Japonskem musela čchingská Čína roku 1895 Šimonoseckým mírem mimo jiné postoupit Tchaj-wan Japonsku. Obyvatelé Tchaj-wanu, než by se nechali odevzdat do japonského područí, se za této situace pokusili prohlásit nezávislost jako tzv. Tchajwanský demokratický stát (druhá republika v dějinách Asie). Tento pokus však po několika měsících ukončila okupace Tchaj-wanu Japonskem. Následující desetiletí pod japonskou vládou byla charakterizována jak výrazným hospodářským rozvojem, tak potlačováním čínské identity a snahami o japanizaci obyvatelstva.

Následující desetiletí pod japonskou vládou byla charakterizována jak výrazným hospodářským rozvojem a industrializací (železnice, školy, kanalizace atd. – tchajwanská architektura v období 1895–1945), tak potlačováním čínské identity, krutým zacházením s příslušníky domorodých kmenů a snahami o japanizaci obyvatelstva. V roce 1935 započal proces včlenění ostrova do Japonského císařství jako plnoprávné provincie.

Na postupimské konferenci bylo s přihlédnutím k závěrům z konference v Káhiře (1943) rozhodnuto, že Tchaj-wan bude znovu přičleněn k Číně. Ostrované, jejichž země byla hospodářsky podstatně vyspělejší než většina pevninské Číny, se však ani nyní nedočkali většího podílu na správě svých záležitostí. Čínská republika sice vytvořila místní vládu a úřady, ale obsazovala je výhradně lidmi z pevniny. Bezohledná byla také hospodářská politika Čínské republiky vůči Taiwanu. Napětí vyvrcholilo protikuomintangským povstáním, které v Tchaj-peji propuklo 28. února 1947. To bylo krvavě potlačeno během tzv. Masakru 228 (kolem 10 000 obětí) a nad ostrovem byl vyhlášen výjimečný stav, který přetrval až do roku 1987.

Od konce roku 1948 probíhal v souvislosti s obratem v čínské občanské válce masový příliv uprchlíků z pevninské Číny na ostrov. V roce 1949 se na ostrov uchýlily zbytky Čankajškovy armády, která na pevnině prohrála občanskou válku s komunisty. Změněná vojenskopolitická situace ve východní Asii, kdy se v souvislosti s korejskou válkou na obranu Tchaj-wanu začaly angažovat USA, však po roce 1950 zabránila obsazení ostrova armádou ČLR. Tchaj-wan si tak udržel nezávislost na komunistech až dodnes. Do začátku devadesátých let však i na Tchaj-wanu vládl totalitní režim, krajně pravicový. Poté následovala postupná demokratizace.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k přírodním podmínkám je západní část ostrova hustě zalidněná a protkaná hustou silniční sítí. Páteř silniční dopravy zde tvoří dvě souběžné dálnice č. 1 a 3 propojující sever a jih ostrova. Střední část ostrova vyplňují vysoká pohoří, která dosahují téměř čtyřtisícových výšek a na východním pobřeží spadají prudkými srázy rovnou do vod Tichého oceánu. Komunikací, které překonávají tento přírodní val, je jen velmi málo, jsou inženýrsky velmi náročné (a turisticky atraktivní), často s množstvím tunelů a serpentin v horských stěnách. Ovšem kvůli zemětřesením a tajfunům zde dochází k častým sesuvům půdy, kvůli kterým je třeba horské silnice neustále opravovat.

Hlavní tahy, spojující západ a východ ostrova, jsou tři:

Sever a jih ostrova spojuje vysokorychlostní železnice Taiwan High Speed Rail, která kopíruje západní pobřeží. Využívá soupravy 700T dodané z Japonska (Šinkansen). Maximální rychlost je 300 km/h. Vybudováno bylo 8 stanic. Z Taipei na severu do Kaoshingu na jihu trvá cesta 90 minut.

Zajímavá místa[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Většinu obyvatelstva Tchaj-wanu tvoří Chanové, tj. etničtí Číňané (98 % obyvatel), dále zde žijí lidé ze čtrnácti původních kmenů (souhrnný název Kao-šanové). Původní obyvatelstvo Tchaj-wanu je ze stejné rasy jako lidé na Madagaskaru, v Malajsii a Oceánii. Zhruba od 16. století na Tchaj-wan začali houfně připlouvat lidé z pevninské Číny. Nyní se odhaduje, že na Tchaj-wanu žije 300 až 500 tisíc lidí z původních domorodých kmenů. Zbytek z celkového počtu 23 milionů obyvatel tvoří tedy z velké části přistěhovalci z Číny. *** Na ostrově tvoří malou menšinu římskokatolíci, r. 2016 jich bylo asi 227 300 v jedné arcidiecézi + 6 diecézích(celkem ve 442 farnostech). Členění /leden 2019/ : Arcidiecéze Tchaj-pej : vznikla 7.8.1952 povýšením z Apoštolské prefektury(vznikla 30.12.1949), vedle arcibiskupa má i 2 emeritní arcibiskupy. R. 2014 měla 42 960 věřících v 93 farnostech. Je jí podřízeno 6 sufragánních diecézí : 1) Hsinchu : vedle biskupa má i dva emeritní biskupy. Vznikla 21.3.1961, r. 2016 měla 42 920 věřících v 75 farnostech // 2) Chua-lien : vedle biskupa má i emeritního pomocného biskupa. Vznikla 1.3.1963 povýšením z Apoštolské prefektury(vznik : 7.8.1952), r. 2016 měla 56 570 věřících ve 47 farnostech // 3) Kao-siung : má biskupa, vznikla 21.3.1961 povýšením z Apoštolské prefektury(vznik : 30.12.1949 - předtím Apoštol.prefektura o.Formosa - vznikla 13.7.1913), r. 2016 měla 39 190 věřících v 59 farnostech // 4) Chia-ji : má biskupa, vznikla 16.4.1962 povýšením z Apoštolské prefektury(vznikla 7.8.1952), r. 2016 měla 8 400 věřících v 53 farnostech // 5) Tchaj-čung : má biskupa, vznikla 16.4.1962 povýšením z Apoštolské prefektury(vznik : 10.8.1950), r. 2014 měla 28 680 věřících v 71 farnostech // 6) Tchaj-nan : má biskupa, vznikla 21.3.1961, r. 2014 měla 8 580 věřících ve 44 farnostech .

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. National Palace Museum Exhibition: The Origin of Taiwan [online]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]