Japonské císařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Japonské císařství
Velké Japonské císařství
大日本帝國
Dai Nippon Teikoku
18681945
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: 君が代 (Kimigajo)
Motto: 五箇条の御誓文
geografie
Mapa
Japonské císařství cca. v roce 1942
hlavní město:
rozloha:
675 000 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
97 770 000
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Šógunát Tokugawa Šógunát Tokugawa
Království Rjúkjú Království Rjúkjú
Republika Ezo Republika Ezo
Republika Tchaj-wan Republika Tchaj-wan
Dynastie Čching Dynastie Čching
Ruské impérium Ruské impérium
Korejské císařství Korejské císařství
Německá Nová Guinea Německá Nová Guinea
Nizozemská východní Indie Nizozemská východní Indie
Nástupnické:
Okupace Japonska Okupace Japonska
Americká vojenská správa souostroví Rjúkjú Americká vojenská správa souostroví Rjúkjú
Americká vojenská správa Koreje Americká vojenská správa Koreje
Poručenské území Tichomořské ostrovy Poručenské území Tichomořské ostrovy
Čínská republika Čínská republika
Sovětská civilní správa Sovětská civilní správa
Sachalinská oblast Sachalinská oblast
Indonésie Indonésie

Japonské císařství (japonsky: 大日本帝國 – Dai Nippon Teikoku, literárně Velké Japonské císařství) byl státní útvar existující v letech 18681945 na území současného Japonska, Kurilských ostrovů, Tchaj-wanu a po její okupaci roku 1910 i Koreje. Vládli mu císařové z dynastie Jamato. Vznikl po pádu šogunátu v roce 1868 a zanikl po prohrané druhé světové válce roku 1945.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Japonska.

Historická období[editovat | editovat zdroj]

  • Džómon (縄文時代 10 000 – 300 př. n. l. )
  • Jajoi (弥生時代 300 př. n. l. – 710 n. l. )
  • Nara (奈良時代 710 – 794)
  • Heian (平安時代 794 – 1185)
  • Kamakura (鎌倉時代 1185 – 1333)
  • Muromači (室町時代 1333 – 1568)
  • Azuči-Momojama (安土桃山時代 1568 – 1600)
  • Tokugawa (nebo také Edo) (江戸時代 1600 – 1868)
  • Meidži (明治 1868 – 1912)
  • Taišó (大正 1912 – 1926)
  • Šówa (昭和 1926 – 1989)
  • Heisei (平成 od 1989)

Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionářiPortugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě. Následně došlo k podpisu obdobných smluv (Ansejské dohody) i s evropskými mocnostmi.

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po válce Bošin v letech 18671868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře. V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito (dnes známý jako císař éry Meidži) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek první čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin a později v roce 1910 okupovalo Koreu.

Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi do Mandžuska a druhé čínsko-japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do druhé světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení Japonsko ztratilo Okinawu v souostroví Rjúkjú a bylo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Byl vypracován i plán invaze na japonské ostrovy, nicméně Japonsko oznámilo bezpodmínečnou kapitulaci 15. srpna 1945 a 2. září byla kapitulece podepsána, čímž definitivně skončila druhá světová válka a i samotné Japonské císařství, které přešlo pod okupační správu spojenců.

Systém vlády[editovat | editovat zdroj]

Základním zákonem Japonského císařství byla ústava známá též jako Meidžiho ústava. Byla vyhlášena 29. listopadu 1890 a platila až do 2. května 1947. Prohlásila Japonsko konstituční monarchií v čele s císařem, zajišťovala oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci a základní lidská práva.

Císař[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Japonský císař.

I přes demokratické zřízení, zůstávala většina moci v rukou císaře. Jeho titul zněl Vládce nebes ((天皇 - Tennó) a byl nadále považován za "posvátného a nedotknutelného" vládce, který ve svých rukou držel zákonodárnou, výkonnou i soudní moc, veškeré zákony, vyhlášky a rozsudky byly vydávány "Ve jménu Císaře". Výkonnou moc vykonával nepřímo, prostřednictvím Tajné rady, jejíž členy a všechny vládní úředníky libovolně jmenoval a odvolával. Další císařskou výsadou bylo velení japonské armádě a námořnictvu. V letech 1868-1945 se na Japonském trůně vystřídali tři císaři:

  • Meidži (Mucuhito) 1867 – 1912
  • Taišó (Jošihito) 1912 – 1926
  • Šówa (Hirohito) 1926 – 1989

Vláda a ministerstva[editovat | editovat zdroj]

Výkonnou moc vykonával císař prostřednictvím takzvané Tajné rady, která byla de facto vládou a poradním orgánem císaře. Její členové jednali společně s císařem o všech důležitých státních otázkách. Tajnou radu tvořili premiér a ministři, z nichž každý směl zdělit císaři doporučení ze svého oboru, za které byl zodpovědný. Dále z nichž každý spravoval jedno z osmi ministerstev:

  • ministerstvo občanských věcí (od roku 1873 ministerstvo domácích věcí)
  • ministerstvo zahraničních věcí
  • ministerstvo financí
  • ministerstvo armády
  • ministerstvo námořnictva
  • ministerstvo císařského dvora
  • ministerstvo spravedlnosti
  • ministerstvo veřejných prací
  • ministerstvo školství

(Do roku 1872 tvořily ministerstvo armády a ministerstvo námořnictva jednotné Vojenské ministerstvo)

Parlament[editovat | editovat zdroj]

Zákonodárnou moc do roku 1890 vykonával císař. S přijetím Meidžiho ústavy vznikl v Japonsku první parlament, zvaný Říšský sněm (帝国議会 - Teikoku-gikai). Skládal se ze dvou komor. Horní komoru, takzvanou Šlechtickou sněmovnu (貴族院 - Kizoku-in) tvořili členové Císařské rodiny, osoby s dědičným šlechtickým titulem a další členové jmenovaní císařem. Poslaneckou sněmovnu, nebo též Sněmovnu reprezentantů (衆議院 - Shūgiin) volili občané, přičemž volební právo se vztahovalo pouze na muže, kteří dosáhli věku 25 let a kteří zaplatili na daních více než 15 Jenů. Oprávnění voliči tak tvořili pouze mizivé procento populace.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]